Po sobotním Zlatém poháru Chládek a Tintěra Pardubice se žokej Jiří Kousek může pyšnit visačkou nejúspěšnějšího jezdce v historii tohoto dostihu. Dokázal se potřetí zapsat mezi vítěze, což dosud nikdo nedokázal. A co víc – ve vítězství proměnil každý svůj start v nejprestižnější klasické steeplechase v tuzemsku. „Je to moc hezký klasický dostih. Když ho vyhrajete pokaždé, kdy v něm startujete, tak si ho velmi oblíbíte," říká Jiří Kousek.
1997 a George de Hareb. 2009 a Royal Mougins. A 2010 a znovu Royal Mougins, jenž je nejlepším koněm v historii tohoto dostihu se čtyřmi triumfy v řadě. To jsou tři výhry Kouska ve Zlatém poháru. Třikrát byl úspěšný i v průběhu sobotního mítinku v Pardubicích, při němž zvítězil při každém ze svých tří startů. Nejprve vyhrál s Ilexem the Great, poté s Bejrutem a nakonec vybojoval nejcennější vítězství odpoledne.
„Tři starty a tři výhry. S takovou bilancí musím být spokojený," pronesl Jiří Kousek.
Sobotní mítink v Pardubicích pro vás nemohl dopadnout lépe. Přitom první dvě výhry jste asi nemohl moc čekat, že?
„Vítězství Bejruta jsem rozhodně nečekal. Jeho poslední výsledky vůbec nenaznačovaly, že by měl vyhrát. Natož nějak lehce. Seděl jsem na něm poprvé a docela jsme se shodli. Také Ilexe the Great jsem jezdil poprvé. Je to moc šikovný koník a dobrý skokan. Udělal mi radost."
Naopak Zlatý pohár Chládek a Tintěra Pardubice dopadl zcela podle očekávání…
„Royal Mougins byl velký favorit. Je to nejlepší překážkový kůň, co v běhá v Česku."
Když jste v sedle takového favorita, který navíc dosud v Pardubicích na překážkách neprohrál, je to velký nápor na psychiku jezdce?
„Když máte dost zkušeností a jezdíte tolik let jako já, není to takový tlak. Ale určitě pod jistým tlakem jste, když jedete takového favorita. Trenér, majitel, prostě všichni čekají vítězství. Jezdit nějakého koně ve čtyřce, který nemá vůbec šanci, a vyhrát s ním – to je leckdy jednodušší než neprohrát s favoritem."
Trenér Olehla poslal do Zlatého poháru tři své koně, trenér Váňa měl na startu dva svěřence. Přemýšlel jste před dostihem o tom, jakou mohou zvolit taktiku díky početní převaze, aby získali skalp Royal Mouginse?
„Určitě se každý trenér snaží vymyslet nějakou taktiku. Každý trenér si kvůli vítězství láme hlavu, jak porazit favorita. Já ale moc nemohu přemýšlet nad tím, co vymyslí ti druzí. Musíte v dostihu reagovat a rozhodovat se sám. Když vám trenér v paddocku řekne, abyste to dělali tak a tak, a dostih pak probíhá jinak, tak musíte zodpovědnost sám na sebe a podstoupit riziko, že ho neposlechnete a uděláte si to po svém podle vývoje."
Jinak řečeno – bát se měli spíše soupeři, protože Royal Mougins je opravdu fenomén.
„Určitě. Moje jediná starost byla o to, abychom všechno úspěšně proskákali a aby se nestala nějaká kolize. Pak nebyl důvod, aby nevyhrál."
Žokej Jiří Kousek v sedle Royal Mouginse při vítězném Zlatém poháru Chládek a Tintěra Pardubice 2010. Foto: Milan Křiček
Jak vypadal průběh dostihu vaším pohledem?
„Myslel jsem si, že půjdu dopředu dřív. Ale tempo diktoval kůň od pana Olehly, tak jsme se ho drželi. Trošku nám sice vadil, protože skákal doleva. Ale to jsou dostihy. Nedá se nic dělat. Ale dá se říct, že to šlo přesně tak, jak jsme si naplánovali."
Takže to byla jednoduchá záležitost?
„Jednoduchá záležitost to nikdy není. Běží se na pět tisíc metrů, jsou tam velké a dost těžké skoky. Nesmí se udělat žádná chybička. Ale celý dostih jsme měli pod kontrolou. Vyhovovalo nám tempo Kamienczyka, i když jsem Royal Mouginse musel trošku přidržet. Po dostihu jsem pak přemýšlel o tom, zda by to pro něho nebylo lehčí, kdybych ho nechal trošku víc cválat. Takhle musel trošku zabojovat. Ale to jsou věci, které se člověku po doběhu honí hlavou. Co jsem mohl udělat lépe, abych to koni ulehčil."
Když jste mířili na poslední překážku, už jste měli docela nadějný náskok. Věřil jste v tu chvíli, že je rozhodnuto o vašem vítězství?
„Právě že ne. Cítil jsem, že Jam-Bella od pana Olehly mi ještě dupe za zády. Určitě jsme neměli tak velký náskok jako na podzim, kdy jsme tady vyhráli. Věděl jsem, že musíme závodit až do konce a že nic nemůžu nechat náhodě. Nesměl jsem ztratit koncentraci na poslední skok, abychom neudělali nějakou chybičku. Takže byl jsem trochu pod tlakem, ale zvládli jsme to."
Josef Váňa se poprvé od svého loňského rekordního šestého vítězství ve Velké pardubické České pojišťovny objevil v sedle na dostihové dráze. Při sobotním mítinku v Pardubicích absolvoval svou letošní premiéru. S osmiletým ryzákem Welldancerem vybojoval třetí místo v Ceně Chovservisu Hradec Králové, když po boji těsně podlehli vítěznému Amant Grisovi a druhé Zulejce.
„Byl to dobrý odraz do práce na Velkou pardubickou. Jsem spokojený," pronesl legendární 57letý žokej a naznačil, že by se i letos mohl objevit mezi účastníky říjnového překážkového vrcholu. Byl by to jeho už 24. start. „Rád bych Velkou jel," přiznal Josef Váňa starší.
Jak jste si užil návrat na dostihovou dráhu?
„Byla to pohoda. Welldancer je lehce jezditelný kůň. Neměl jsem s ním starosti. Ani jsem si nemyslel, že budu závodit. Původně jsem se rozmýšlel, zda ho vůbec nechám běhat. Náměstí na pardubické dráze se mi zdálo velice tvrdé. Ale pak mi kluci říkali, že to není až takové, jak se to zdá. Tak jsem si říkal, že si zazávodím, i když původně jsem si myslel, že budeme spíše jen účastnit. Welldancer ale šel dobře, perfektně skákal. Když jsme přišli na trávu, tak se ještě zdálo, že by mohl i vyhrát. Ale bohužel se mi trošku nepovedl manévr na posledním skoku, kdy mi vypadly otěže. Než se znovu postavil na nohy, byl dostih hotový. Ale věřím tomu, že bychom Amant Grise porazili, kdybychom měli stejnou váhu. Welldancer nesl 72 kilo, Amant Gris o šest méně. Ale hlavní je to, ať zůstane zdravý.
Je v pořádku po dostihu?
„Zdá se, že jo. V průběhu dostihu neměl žádné problémy, protože jsem si stopoval Amant Grise bez toho, že by do mě někdo vrážel. Po Teplého vodě sice trošku ztratil nohy, když vletěl z tvrda do měkka, ale jinak je to dobré.
Žokej Josef Váňa starší v sedle Welldancera při sobotním mítinku v Pardubicích, při němž absolvoval svůj první start od loňského vítězství ve Velké pardubické České pojišťovny. Foto: Milan Křiček
Welldancer startoval naposledy vloni na konci června v Albertovci a poté si léčil zranění. Vy jste zase v zimě prodělal operaci ruky. Brali jste tedy tento dostih i jako test, jak na tom oba jste?
„To ani ne. Já vím, že jsem na tom dobře. Teď musíme denně jezdit práce. Někdy i dvakrát za den. A dvakrát třikrát do týdne jdeme na tenis a chodím plavat. Já jsem celkem v cajku. Jeden dostih zvládnu. Horší chudáci kluci, když je takové počasí, a musí jezdit třeba osmkrát. To je daleko větší záběr. Já to beru spíše jako ze srandy, abych je ještě trošku naštval. Myslí si, co jsou za borce, tak je potřeba je trochu postrašit."
Vloni jste absolvoval jediný dostih v Albertovci a pak jste startoval až ve Velké pardubické České pojišťovny. Jaké plány máte letos? Čeká vás ještě nějaký start nebo vás uvidíme až ve Velké?
„Docela rád bych se možná vrátil do Albertovce. Od pana Javoříka bych si půjčil Juventuse. Pokud mi ho půjčí, tak bych se tam na něm svezl. Propozice do Albertovce jsou poměrně slušné postavené. I když byl Juventus druhý ve velkém dostihu v Meranu, ale penalizace není zase až tak značná. Takže bych se eventuálně svezl tam, abych si před lidmi napravil loňskou reputaci. Vloni tam ale Welldancer opravdu sám cítil, že není úplně ready. A proto podal takový výkon. Když jsem viděl, že nejede, tak ho přece chudáka nebudu mlátit. Takže bych se tam chtěl letos vrátit, ale není to podmínkou."
Můžeme váš start s Welldancerem v Pardubicích brát i jako signál, že se chystáte na Velkou pardubickou České pojišťovny znovu i jako jezdec?
„Rád bych ji jel. Ale pravá ruka ještě pořád není v pořádku. Proto mi vypadly ty otěže. Mám však ještě dost času do Velké pardubické. Pokud budu aspoň v takovém cajku, jako jsem se cítil dneska, tak proč bych to nezkusil?"
Loňského vítěze Tiumena byste prý chtěl nechat vašemu synovi. A už dříve jste prohlásil, že do Velké pardubické půjdete pouze se svým koněm. Takže Welldancer je jedinou variantou, s kým byste do říjnového vrcholu jako jezdec šel?
„Byl bych rád, kdyby malý Pepča jezdil Tiumena. Ale není to podmínkou. Situace se vyvíjí a vše záleží na zdraví koní. A pokud Velkou nepojedu, zase tak nic moc nestane."
Nedávný průzkum mezi britskými majiteli koní přinesl docela zajímavé poznatky o praktických obtížích spoj...
Jedním z nejstarších řemesel na vesnici bylo řemeslo kovářské. V Evropě se kováři zabývající se ř...
