Dej, Alláhu, místo vláhy sníh!

Je to tak - v zimě je nejlepší jezdit na rozumné vrstvě sněhu napadaného na tvrdou, ale ne kluzkou zem. Zasněžené polní cesty, louky i lesní pěšiny jsou pro jezdce doslova ráj. A navíc sníh „prodlužuje den" - když je všude bílo, je mnohem lépe vidět i ve tmě. Přesto je třeba znát i potenciální problémy, které s sebou sníh přináší, a připravit se na ně.

V první řadě sníh zakrývá nerovnosti terénu, nepořádek. Pokud se vydáte po zasněžených pláních či cestách, vybírejte ty, které znáte a které jsou pod sněhem bezpečné. Uvědomte si, kde se nacházejí kanály, strouhy a díry, velké kameny, padlé kmeny a pařezy, které pole bylo hluboce zoráno, kde bývala černá skládka. Ale uvědomte si také, kde se často nacházely louže, protože pokud je pod sněhem kus hladkého ledu, může vám jít doslova o život. Pokud jezdíte sněhem, má to být „na jistotu"; objevitelské vyjížďky si nechejte na jiné roční období.

Uvědomte si, že není sníh jako sníh. Může mít mnoho podob, od nadýchaného prašanu, přes těžkou mokrou hmotu až po betonově tvrdý zmrzlý krunýř. Prašan skrývá nebezpečí v tom, že nedostatečně zakryje terénní nerovnosti a případně kluzký ledový povrch pod ním, protože se před nebo pod kopyty doslova rozpráší. Navíc pokud je ho zatím málo, je třeba být zvláště opatrný, protože může v kombinaci s povrchem pod ním dost klouzat! Mokrý sníh se zase rád nabaluje na kopyta a především u okovaných koní dělá vysoké nášlapky, na nichž si kůň může snadno poranit nohu. Pokud je ho málo, často se v nášlapku mísí sníh i s hlínou, což ještě zvýší pevnost a tvrdost nášlapku. Ostatně právě na to myslete ve chvíli, kdy jezdíte ve skupině za sebou, především ve cvalu. Odlétávající nášlapky mohou být velmi nebezpečnou zbraní, pokud vás trefí do hlavy! Chystáte-li se jezdit ve sněhu s okovaným koněm, rozhodně radím investovat do takzvaných „vyhazováků", čili speciálních podložek pod podkovy, které brání tvorbě nášlapků. Bosí koně tyto problémy nemají, protože i když se jim nášlapky mohou v kopytě někdy nahromadit, velmi rychle a snadno vypadnou. Sníh se silnou zledovatělou krustou není k ježdění vůbec vhodný. Představuje pro koně obrovskou námahu s každým krokem a navíc může snadno pořezat jeho končetiny.

Zimní posilovna nebo obří plátno?

Důležité je uvědomit si ještě jednu věc, která je do jisté míry společná pro jakýkoli sníh: podobně jako písek i sníh tlumí nárazy a s tím i odraz končetiny od země. Jinými slovy i kulhající koně po něm většinou chodí ochotněji, ale o to větší námahu to představuje pro koňské svaly. Hluboký povrch nutí svaly více vytahovat končetiny nahoru a slouží jako právoplatné posilování! Navíc koně v hlubším sněhu ani nemohou příliš drobit, musí dělat kroky pomalejší a o to prostornější. Výsledkem je sice krásně uvolněné a rozhýbané tělo, ale také výrazně rychleji nastupující únava a s ní i zvyšující se nebezpečí natažení svalu či šlachy. Pokud jezdíte ve sněhu, počítejte s tím - pracujte méně a kratší dobu, čím je sníh hlubší, těžší, tím mírnější práci volte. Není nutné s koněm cválat, mnohdy stačí krok či trochu klusu, a koně si skutečně máknou a získají rychle výrazně lepší kondici, než když s nimi jezdíte po trávě. Nechejte koně na dlouhé otěži a lehkém přilnutí a kromě zvedání nohou a prodlužování kroků se díky sněhu bude učit také protahovat horní linii hřbetu a krku a natahovat „za udidlem".

Za účelem zvyšování kondice koně či protažení jeho těla vlastně ani nemusíte jezdit. Stačí vzít koně na lonž a brázdit s ním zasněženou pláň. Na krátké videoukázce pod článkem vidíte, že i kůň v naprosté volnosti přesunující se krokem hlubším sněhem z bodu A do bodu B musí zapojit celé tělo a protahuje svaly končetin i horní linii.

Zasněžená planina je navíc jako obří plátno, po kterém kůň kreslí svými kopyty... jízdárenské figury. Toho se dá využít při nácviku korektního a přesného projíždění obratů, kruhů či oblouků a vlnovek. Jednak vidíte, kudy jste skutečně jeli, jednak se můžete snažit tak svého koně ovládat, že projdete vícekrát za sebou ve stále stejné stopě. Rýpavá otázka: dokážete udělat skutečně rovnou čáru dlouhou 40 metrů? Stopy ve sněhu vás prozradí ;-)

Jezděte v kroku, využijte svých stop - a máte udělaný veliký kus práce, i když se vám to možná na první pohled nezdá.

Bez péče to nejde

Jedni v zimě přiježďují v hale, jiní zase využívají pouze okolních terénů. Ale co ti, kteří z různých důvodů nemohou volit ani jednu z těchto možností, a přesto chtějí s koněm v zimě pracovat? Přes zimu se často dá k ježdění využít i venkovní jízdárna či vyčleněný výběh/kus výběhu, pokud se o tuto plochu předem postaráte a budete ji rozumně udržovat.

Plánovat musíte už během podzimních plískanic, protože budoucí zimní jízdárna nesmí být rozšlapána. Po zmrznutí z ní bude jen tankodrom, který nezakryje ani běžná středoevropská vrstva sněhu. Takže buď zde za mokra nebudete jezdit, nebo povrch před prvními mrazy včas důkladně srovnáte (uhrabat, pobránovat, povláčet, uválet...). Jakmile rovná „načechraná" plocha zamrzne, dá se na ní pomalu pracovat, například v kroku pod sedlem či na ruce. Můžete koně ohýbat, učit vytahovat se, projíždět přesné jízdárenské figury a procvičovat i práci na dvou stopách či různé trailové překážky. K tomu není nutný ani sníh. Samozřejmostí je, že jakmile se oteplí a tvrdá zem povolí, je třeba jezdit opatrněji a plochu po sobě případně znovu srovnat. Takovým způsobem se dá udržovat „cvičiště" v provozu i po celou dobu holomrazů.

Dalším řešením je navážet na jízdárnu nebo do výběhu hnůj. Tím si vlastně vyrobíte měkký povrch, který můžete využít i ve vyšších chodech, než je krok. Hnojem se často vysype jen obvod jízdárny a diagonály; pro vypohybování koně to často stačí, pro přiježďování už méně. Pracovití jezdci mohou vysypat větší plochu, třeba velký kruh, čtverec... Myslete na to, že ani na takto navoženém hnoji nemůžete jezdit, pokud je pod ním bláto, protože ho prošlápnete a vzniklých děr se těžko zbavíte. Není ani dobré nechat tento povrch zasněžit, protože se výrazně zvýší jeho kluzkost. Ve větších mrazech časem i hnůj zmrzne, takže i ten je dobré držet co nejrovnější, aby zůstal použitelný. Tyto situace se také řeší navezením další vrstvy hnoje, která tu starou zakryje a zajistí zase na chvíli rovný a měkký povrch.

Zahřát a vychladnout

Aby kůň mohl začít podávat fyzické výkony, musí se zahřát. To je první krok jakékoli další činnosti, protože „zahřátí" nejen zvyšuje celkovou tělesnou teplotu potřebnou pro lepší a účinnější výkon svalů, ale znamená i přívod (horké) krve do pracujících tkání a s ní i přísun kyslíku a živin a odvod odpadních látek vzniklých fyzickou prací ve všech tkáních pohybové soustavy. Až po zahřátí lze myslet na protažení těla - a na to, že pak přijde ono žádoucí uvolnění.

Zahřívat koně před prací lze různě. Někdo využije techniky a postaví svého svěřence pod solárko. Jiný mu dá na hřbet a končetiny speciální elektrické, magnetické či jakékoli jiné hi-tech deky a kamaše. Nejlepší zahřátí však zajistí pohyb; nejlepší proto, že pouze při něm se zahřejí ty tkáně, které budou pracovat, a to důkladně a rovnoměrně. Zároveň se vedle zvýšení teploty a průtoku krve harmonizuje „komunikace" mezi nervovou a svalovou soustavou, čili koordinace pohybu. To vám solárium nedá...

V zimě se musí tělo koně obecně zahřívat déle, než v létě; to je logické. Pokud kůň stojí ve stáji nebo v malém výběhu u balíku sena, počítejte, že vám tato zahřívací/uvolňovací fáze zabere 20-30 minut. Urychlit ji můžete například lehkou bederkou, především u koní s krátkou „stájovou" srstí či holených, kterou pak na práci sundáte, abyste ji pro závěrečné „ochlazování" zase použili. Někdo má možnost koňského kolotoče, kde se jeho svěřenec v klidu a na rozumném povrchu rozhýbe. U koní, kteří se poctivě procházejí ve výběhu nebo na pastvině, bude zahřívání trvat kratší dobu, ale i tak byste ho neměli zanedbávat.

Pro zahřátí je vhodné začít s krokem na lehkém přilnutí na delší otěži, který má trvat aspoň 5 minut a lze ho zpestřit projížděním větších kruhů a oblouků, změnou směru, ohýbáním koně dovnitř i ven. Poté je dobré pár minut vyklusávat, taktéž na větších obloucích a s ohýbáním, a provádět jednoduché přechody mezi krokem a klusem. Jakmile se kůň uvolní, může se nacválat, pokud to povrch dovolí. K uvolnění a protažení jsou výborné i cviky na dvou stopách, k lepší koordinaci pohybů zase časté přechody. Postupně lze koně zkracovat a oblouky a kruhy zmenšovat, pokud to terén dovolí zkusit i trochu přidat a ubrat na tempu v klusu či cvalu. Ráda bych upozornila, že důležité je během této fáze koně ohýbat do „všech stran", čili nejezdit jen kilometry dopředu, ale poctivě projíždět jízdárenské figury a přechody.

Tak, jak je důležité před vlastní prací koně zahřát, je nutné ho po ní zase postupně ochladit. A to v zimě bývá také velký problém, především u koní, kteří mají poctivou zimní srst. Ochladit totiž neznamená postavit koně do studeného větru a nechat jeho tělesnou teplotu klesnout na klidovou hodnotu. Jde o postupné snížení průtoku krve pracujícími tkáněmi tak, aby krev stihla přinést látky potřebné pro případnou opravu prací poškozených buněk a hlavně aby odnesla odpadní produkty, které v nich během zátěže vznikly. I to je třeba dělat prostřednictvím pohybu. Pokud jste s koněm pracovali v klusu či cvalu, určitě je nutné ho pořádně vykrokovat; počítejte zase s 10-20 minutami, než se uklidní jeho tep a dech a přestane se potit. Během této doby bývá dobré překrýt mu svaly zádě a hřbetu lehkou savou dekou, která zabrání jejich příliš rychlému prochladnutí z povrchu a zároveň odvádí vlhko od kůže. Pokud má kůň srst krátkou nebo vyholenou, obvykle to bude stačit, pokud je však chlupatý, dost možná bude zpocený a je nutné vyřešit jeho vyschnutí - aspoň vrstva podsady hned u kůže musí být suchá. Po vykrokování proto sesedněte, vyvěchujte slámou, hrubým kartáčem „učešte" srst, dejte přes koně odpocovací deku a ještě chvíli je dobré ho povodit na ruce. Kontrolujte průběžně jeho srst a pokud je u kůže už suchá, můžete ho zavést domů. Zůstane-li ve stáji, je dobré mu na hřbet naložit volnou slámu a dát zakousnout seno, pokud ho pouštíte do výběhu či na pastvinu, je dobré ho ještě chvíli motivovat k pohybu například rozházením hromádek sena. Vhodné je se k němu ještě později vrátit a slepenou vyschlou srst mu vykartáčovat. Nejen z hlediska estetického, ale i proto, že se pak bude moct opět postavit a vytvořit tělu potřebnou izolační bariéru.

Pokud pracujete s koněm v zimě pravidelně, budete se muset rozhodnout pro jednu z několika možností: buď koně oholíte nebo nenecháte nasrstit, abyste mohli skutečně hodně jezdit a trénovat. To pak s sebou přináší sice bezproblémové ježdění bez zbytečného zpocení a přehřívání pracujícího koně, ale musíte si zajistit potřebný „dekový arzenál". Mezi námi děvčaty - i oholení koně mohou s kvalitními dekami žít v režimu 24/7, jen kdo to bude průběžně kontrolovat a podle potřeby obměňovat? Pokud však chcete koni nechat jeho přirozenou termoizolaci, čili zimní srst, měli byste přizpůsobovat práci s ním momentálnímu počasí. Pokud bude venku tepleji, musíte tempo zvolnit a práci omezit, abyste snížili pocení a přehřívání na minimum. Nebo počítejte s tím, že pro vás každé chvilkové ježdění bude znamenat další hodinu až dvě poctivého sušení (a hlídání) koně po práci. Každému vyhovuje něco jiného, jen je třeba mít na paměti, že postarat se o koně po práci je vždy na prvním místě, v zimě o to více!