Zámek ve Ctěnicích zvolna procitá z beznaděje

Takovým opravdu povzbudivým příkladem je probíhající obnova zámku ve Ctěnicích, které jsou dnes součástí Prahy – Vinoře. Areál zámku je v ohybu silnice spojující Vinoř s Čakovicemi. Projdeme rozlehlým hospodářským dvorem, přejdeme přes most nad bývalým obranným příkopem a branou v mohutné věži vstoupíme na malé pětiúhelné nádvoří. Původně středověká tvrz byla v renesanci přestavěna na zámeček. Nádvoří je maličké, zámek ostatně také. Dnešní podobu dostal při úpravách v 18. a 19. století. Z té doby pochází také hospodářský dvůr, který tvoří součást areálu.

Do poloviny devadesátých let byly v zámku byty a dvůr sloužil hospodářským účelům. Scházela však perspektiva. O památku se nikdo nestaral. Stavby nebyly udržovány a chátraly.

Situace se obrátila k lepšímu teprve v roce 1995, když areál získala do správy Pražská informační služba. První rok padl na nejnutnější provizorní zabezpečení. Potom přišla na řadu obnova hospodářských budov. Vymyslet pro ně vhodné a přiměřené využití nebylo nic jednoduchého. Ale právě ve šťastně nalezeném novém poslání staveb je jádro úspěchu. V bývalých maštalích se chovají koně. Lidem, kteří si pořídili toto krásné zvíře, ale nemají čas se o ně starat, tuto službu za úhradu poskytnou ve Ctěnicích. S tím souvisejí i další aktivity, takže provoz je výdělečný.

Ne všechno je však o penězích. Pořádají se zde například jezdecké závody tělesně postižených. To je úžasná věc.

V další části je expozice historických kočárů. Slavnostně ji otevřeli letos v květnu. V sezóně byla přístupna denně, nyní ji lze až do konce října navštívit o víkendech. Na poměrně rozměrné kočáry většinou nezbývalo v expozicích muzeí místo a tak tyto krásné kousky odpočívaly v depozitářích. Jaká to byla škoda, se každý může jít přesvědčit sám. Primátorský, arcibiskupský nebo poštovní kočár ocení nejen mužská část populace. Autoři počítali i s tím, že na podobné výstavy se většinou chodí s dětmi. Malí návštěvníci naleznou v expozici svůj koutek s kočárem-hračkou a dalšími atrakcemi. Oknem se navíc mohou podívat do kryté jízdárny na živé koníčky.

Spolu s Pražskou informační službou je třeba ocenit všechny instituce, které zapůjčily exponáty, a zejména pražský magistrát, který obnovu platí. Drábovna je již opravena a nyní slouží jako zařízení staveniště. Sýpka je pouze provizorně zabezpečena, její oprava se teprve začne připravovat. O osudu bývalého obranného příkopu a zámecké zahrady, které jejich soukromý majitel nechal zcela zpustnout, se teprve vyjednává. Je ale velká naděje, že se je podaří znovu majetkově připojit k areálu a obnovit.

Nejdůležitější je však vlastní zámek. Obnova téměř úplně zničených hospodářských stavení nebyla z památkového hlediska příliš složitá. Pochvalu zasluhují pěkně provedené taškové střechy, interiéry a výplňové prvky jsou však soudobé, protože ty historické se bohužel nedochovaly. Oprava zámku bude podstatně náročnější. Jeho interiéry jsou naštěstí dobře zachovány včetně původních dveří a parketových podlah. Při stavebně historickém průzkumu se navíc v několika místnostech našla malířská výzdoba. Nejstarší malby jsou pozdně gotické. V současné době se na zámku opravuje střecha. O budoucím využití zatím není rozhodnuto, ale určitě se počítá s jeho zpřístupněním. Uvažuje se o expozici hudebních nástrojů nebo o prohlídkovém okruhu.

Zahájená obnova zámku ve Ctěnicích je velkým kulturním počinem. Jeho odrazem je spokojenost návštěvníků i místních občanů. Nelze však přehlédnout ani hospodářský efekt. Vzniklo zhruba patnáct nových pracovních míst a v budoucnu přibudou další. Alespoň pro část areálu se už podařilo najít výdělečné využití. Zpřístupnění objektu lze chápat jako příspěvek k rozvoji turistického ruchu, který tvoří podstatný zdroj příjmů státního rozpočtu. Měli bychom si konečně uvědomit – zejména v souvislosti s přípravou státního a městského rozpočtu, že omezování prostředků věnovaných na obnovu památek je nejen nekulturní, ale i nehospodárné.

Miloš Solař