Westernové ježdění – trail (1)

Trail je disciplína, která simuluje pohyb koně v terénu plném přírodních (brody, padlé stromy) nebo lidmi vytvořených překážek běžných v terénu (branky, mostky). Úkolem jezdce je projet trasou vyznačenou na plánku. Na trase je nejméně šest překážek, které musí kůň předepsaným způsobem překonat. Mezi překážkami se koně pohybují krokem, klusem a cvalem, podle toho, který chod je v daném úseku předepsán.

Nejméně hodinu před zahájením soutěže musí být vyvěšen plánek vypsané úlohy. V nynější éře internetu bývá však úloha i několik týdnů předem zpřístupněna veřejnosti, nebo může být rozeslána s propozicemi závodů. Úloha musí odpovídat pravidlům, která uvádějí seznam povinných a volitelných překážek, jejich parametry a rozměry i vzdálenosti mezi jednotlivými překážkami v závislosti na tom, jakým chodem se bude kůň mezi nimi pohybovat. Úlohu může vypsat pořadatel, ale řada z nich nechává tuto tvůrčí činnost na rozhodčího, který má beztak právo vypsanou úlohu dle uvážení měnit (zejména proto, aby bylo vše přesně v souladu s pravidly).

Nahlédnete-li do listin rozhodčího, zjistíte, že každá startující dvojice má v řádku pro hodnocení ke každé překážce dvě kolonky umístěné nad sebou. Do horní kolonky se zapisují trestné body (penalizace), do spodní hodnocení, jakým způsobem byla překážka překonána. Do kolonky dané překážky se také započítává hodnocení chodu, kterým se kůň k překážce přibližuje. Pokud je jízda bezchybná, bude tedy horní řádka prázdná a ve spodní bude u každé překážky hodnocení od -1 a 1/2 do 1 a 1/2 bodu. Toto hodnocení v sobě zahrnuje, jak plynule a pěkně nebo naopak s odporem a nesoustředěně kůň danou překážku překonal a není nijak závislé na penaltových bodech. I kůň, který získá penalty, může mít na dané překážce plusové ohodnocení, nebo si z technicky čistě projité překážky odnést mínusové body.

Po skončení úlohy se všechny penaltové body sečtou a zapíší do patřičné kolonky. Ve vedlejší kolonce pak bude celkové skóre. To se určí způsobem, že se od hodnoty 70 odečte součet penalt a připočítají (v případě mínusových hodnocení odečtou) body ze spodního řádku. Kdo získává více bodů, vítězí.

Dříve než se dostaneme k tomu, které překážky jsou povinné (tedy setkáme se s nimi na každé soutěži) a které volitelné, řekněme si, jaké překážky nás na oficiálních závodech nemohou nikdy potkat.

Hlavním kritériem pro určení, zda překážka může být součástí trailu, je bezpečnost koní. Proto nesmí být na překážkách ostré hrany a povolené nejsou ani plastové trubky nebo polena naskládaná na sebe tak, že by se mohla sesypat. Dále kůň nesmí být nucen vstupovat na nic pohyblivého. S houpacím můstkem se tedy potkáme pouze na show, ne na oficiální soutěži. Na různých jezdeckých hrách se můžeme setkat s úkolem sesednout a obejít koně. Na westernových závodech je však zakázáno nařizovat jezdci sesednout, natož koně obcházet. Taktéž oblíbené procházení pneumatikou není na soutěžích povoleno. Procházení plamenem nebo dýmem je disciplína pro filmové nebo policejní koně, v trailu se s ním nesetkáme. Také zde nesmí být žádné skoky přes překážky, pro výšku kavalet jsou přesně daná pravidla. Na trati se také nesetkáte se zvířaty – ani živými, ani jejich kůžemi apod. Cílem stavitele trati není koně splašit, ale postavit bezpečnou trať s přiměřenou náročností podle typu soutěže.

Obr. 1: Skok přes oheň je sice atraktivní překážka, avšak na oficiální soutěži se s ní zcela jistě nesetkáte.