Westernové ježdění – Barrel Race (2)

V minulém díle jsme se seznámili s kurzem disciplíny.

Nyní se blíže podívejme na ideální trasu. Ta bude souviset s předpoklady našeho koně. Každému koni se na jednu stranu zatáčí hůř a na druhou lépe. Jak už víme, je jen na výběru jezdce, kterou variantu obkroužení barelů zvolí. Jezdec má tedy na výběr, zda pojede nejprve jeden barel s otočkou vlevo a pak dva s otočkou vpravo, nebo naopak. Logické je pak zvolit tu trasu, která umožní koni více otáček na stranu, která mu vyhovuje lépe.

Prvnímu barelu, který kůň obkrouží, se říká money barrel. Z tohoto titulu se dá usoudit, že na prvním barelu velmi záleží. Není divu, je to právě ten barel, kolem kterého se kůň otáčí na svou méně šikovnou stranu, ty další by už teoreticky měly být snazší. Proto se při výcviku koně doporučuje věnovat větší pozornost právě prvnímu barelu.

Kůň by se měl naučit chodit kolem barelu ideální trasou. Doporučuje se při tréninku od startu vydat do míst, kudy budeme chtít, aby kůň v soutěži běžel, to znamená kousek vedle barelu. Příliš blízko riskujeme povalení sudu nebo bolestivé naražení nohy o barel, příliš velký oblouk nás zas bude stát čas. U barelu se pak doporučuje zastavit a teprve pak pokračovat v oblouku kolem sudu. Stejné cvičení pak provádět i v klusu a ve cvalu. Je také možné ideální trasu vymezit třeba uličkou z kuželů, které budeme postupně odebírat.

Pokud kůň není dostatečně obeznámen se svou úlohou na trase, ztrácí zbytečně čas v příliš velkých obloucích…

…nebo energii při boji s jezdcem.

K dobrému obkroužení barelu v rychlosti výrazně napomáhá dobrý sed jezdce, který by neměl koni bránit v rychlém pohybu. Při otočce by měl jezdec zůstat v rovnováze, obě ramena jezdce bz měla setrvat ve vodorovné pozici.

Pokud se jezdec příliš naklání, může v prudkém obratu vzít koni rovnováhu a strhnout ho i do pádu, sám opustit sedlo, nebo jen ztratit výhodu dobrého působení na koně.

Soutěž okolo barelů však nejsou jen otočky. Od barelu k barelu se kůň pohybuje po rovných liniích a na závěr pádí rovnou do cíle. I tady se dá ušetřit čas.

I tady platí, že méně je někdy více. Pokud sedí jezdec v rovnováze a koně zbytečně neruší, pobízí jen tolik, aby kůň věděl, co se od něj očekává, může kůň ze sebe vydat dle svých schopností maximum.

Často viděnou chybou je snaha o pobízení koně vzadu, ať už volnou rukou, bičíkem, koncem otěží nebo koženými pásky u sedla, přičemž se jezdec zakloní a mimovolně přitáhne otěže, čímž koně naopak zbrzdí.

Někdy se také jezdec připravuje o lepší čas tím, že zahájí brždění dřív, než kůň protne cílovou čáru.