
Když Mezinárodní jezdecká federace (FEI) v listopadu 2024 spustila online platformu „FEI Welfare Hub“, cíl byl jasný: usnadnit veřejnosti i odborníkům hlášení případů, kdy je ohroženo blaho koně. Měl to být konec šeptandy a začátek transparentního vymáhání pravidel. Nyní, na začátku roku 2026, máme k dispozici první tvrdá data. Ta ukazují hlubokou propast mezi ochotou komunity nahlašovat prohřešky a schopností federace tyto podněty proměnit v disciplinární řízení.
Reportáž investigativní novinářky Pippy Cuckson pro portál Horse Sport odhaluje, že drtivá většina hlášení končí zamítnutím. Co stojí za tímto statistickým nepoměrem? Je to záplava falešných obvinění, nebo systémová paralýza způsobená právním formalismem?
Data z prvního roku fungování Welfare Hubu nabízejí střízlivý pohled na realitu. Z celkového objemu přijatých hlášení:
FEI dlouhodobě argumentuje tím, že čelí vlně nekvalitních či šikanózních hlášení od anonymních internetových uživatelů. Detailní analýza dat však tento narativ „internetových trollů“ zpochybňuje. Plných 72 % oznamovatelů uvedlo své pravé jméno a kontaktní údaje. Nejedná se tedy primárně o anonymní útoky, ale o adresná hlášení, přicházející převážně přímo z jezdecké komunity.
Analýza Pippy Cuckson identifikuje jako hlavní překážku nikoliv nedostatek důkazů, ale extrémně vysoké nároky na jejich technickou validitu. Právní oddělení FEI v obavě z falšování důkazů (deepfakes, AI, Photoshop) nastavilo laťku pro přijetí fotografií a videí na úroveň forenzního dokazování.
Jako příklad je uváděn případ uznávaného veterinárního lékaře a experta na welfare. Ten zaslal FEI sérii fotografií ve vysokém rozlišení (HD) z mezinárodních drezurních závodů (CDI) konaných v červenci 2024. Snímky dokumentovaly zjevné známky diskomfortu a poranění u čtyř konkrétních koní (cyanóza jazyka, stopy po ostruhách).
Reakce federace nebyla zahájení šetření welfare, nýbrž zpochybnění autenticity materiálů. Právní tým vznesl dotaz, zda nebyly snímky digitálně upraveny. V éře, kdy většina svědků pořizuje dokumentaci na mobilní telefony a snímky automaticky procházejí softwarovým procesingem zařízení, se tento požadavek na „digitální čistotu“ a metadata stává pro běžného oznamovatele téměř nesplnitelným.
Dalším systémovým problémem, na který report upozorňuje, je netransparentnost procesu směrem k oznamovateli. Systém funguje jako jednosměrná komunikace.
Tato absence komunikace vede k frustraci odborné veřejnosti, která nemá možnost své podání doplnit nebo opravit formální nedostatky.
Významná část hlášení je zamítána z důvodu nepříslušnosti. FEI má pravomoc řešit pouze incidenty, které se stanou v přímé souvislosti s jí pořádanými závody (FEI events). Pokud oznamovatel nahlásí porušení welfare, k němuž došlo při domácím tréninku, na národních závodech nebo ve stáji, FEI případ odkládá s odkazem na národní federace. Ačkoliv FEI deklaruje zájem o welfare koně 24/7 (koncept The Other 23 Hours), právní realita omezuje její akceschopnost pouze na soutěžní kolbiště a oficiální opracoviště.
První rok fungování Welfare Hubu ukazuje, že problémem současného systému není nedostatek „očí“, které by welfare prohřešky viděly. Vysoké procento podepsaných hlášení svědčí o ochotě komunity se angažovat.
Kámen úrazu se nachází v procesu zpracování. Snaha FEI o absolutní právní neprůstřelnost a obava z manipulovaných důkazů vytvořila filtr tak hustý, že jím neprojdou ani relevantní podněty od odborníků. Výsledkem je stav, kdy technologie určená k ochraně koní slouží spíše jako administrativní bariéra, přes kterou projde k disciplinární komisi jen zlomek nahlášených případů.
Zdroj: Cuckson, P. (2026). The Cuckson Report: Only 20% of abuse reports merit investigation – FEI. Horse Sport. Dostupné z: https://horsesport.com/cuckson-report-1/only-20-abuse-reports-merit-investigation-fei/

