Welfare a výkonnost... existuje souvislost?

1. 5. 2021 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

K tomu, abychom uvěřili, že strach, úzkost a nepohoda významně ovlivňují naši motivaci a schopnost podat adekvátní výkon, asi nikdo z nás žádný doktorát nepotřebuje. Proto je zarážející, že se stále ještě najdou jezdci, trenéři a majitelé, kteří projevy nepohody u svých koní přehlíží anebo podceňují a o možných souvislostech mezi welfare a výkonností zas až tak moc nepřemýšlejí...

Přitom je nezpochybnitelné, že kvalita welfare samozřejmě úzce souvisí s emoční pohodou našich koní a neřešená emoční nepohoda může časem eskalovat v závažné projevy psychického diskomfortu.

Ano. Strach a úzkost jsou přirozené prožitky a nemusíme je primárně považovat za patologické symptomy. Pokud ale jsou úzkostné stavy a psychická tenze dlouhodobé a vedou u daného jedince k somatickým nebo psychickým obtížím a zásadně ovlivňují jeho normální život, je to na pováženou, jak u lidí, tak i u zvířat. 

U člověka se tyto patologické stavy řeší podáváním anxiolytik, léků, které potlačují úzkost. Vždy je ale prioritou, aby farmakoterapie byla krátkodobá a člověk nalezl z konfliktní/diskomfortní situace východisko za pomoci relaxačních technik či psychoterapie vedené kvalifikovaným odborníkem. U koní máme v této souvislosti ale možnosti ještě stále poněkud omezené, a proto je nasnadě, zda bychom se neměli stát „kvalifikovanými psychoterapeuty“ svých koní my sami.

Samozřejmě je to myšleno trochu s nadsázkou, ale zrnko pravdy v této větě je. Nejen kvalitním sedem a senem živ jest kůň! :) Aktivně přemýšlet bychom proto měli i o tom, jak svému koni zajistit pohodu a pocit bezpečí. To, že náš kůň je „v pohodě“, totiž zas až tak snadno dosažitelná samozřejmost není. A lze předpokládat, že pokud náš kůň psychické problémy má, na jeho výkonnosti se to dříve nebo později odrazí. Jestliže totiž naši koně nemají už ve stáji „dobrou náladu“, jsou hypervigilní, depresivní nebo dokonce agresivní, je nanejvýš pravděpodobné, že ji nebudou mít následně ani při práci pod sedlem/v zápřeži – budou úzkostní, výbušní nebo málo energičtí a zřejmě nebudou schopni ani plnohodnotně spolupracovat se svým jezdcem. Jak zaseješ, tak i sklidíš, je tedy pořekadlo, které se nám v této souvislosti hodí i do jezdectví. To alespoň naznačila jedna z nedávno publikovaných francouzských studií.

Výsledky výzkumu

Do studie bylo vybráno čtyřicet tři školních koní jednoho konkrétního jezdeckého centra. Koně zde byli ustájeni individuálně, v boxech, volný pohyb jim byl umožněn na jednu hodinu týdně – pískový výběh. Ježděni byli průměrně šest hodin týdně pokročilými jezdci (drezura, všestrannost, parkur) v rámci jejich přípravy na instruktorské zkoušky.

Během prvních šesti týdnů studie byli koně několikrát denně sledováni a jejich chování bylo dokumentováno. Studie se explicitně zaměřila na to, zda existuje souvislost mezi čtyřmi behaviorálními a posturálními indikátory – kterými bylo stereotypní chování, agresivní chování vůči lidem, uzavřený postoj indikující depresivitu a ostražité držení těla naznačující hypervigilanci vůči prostředí – a způsobem, jak koně reagují na požadavky jezdce při práci pod sedlem. Průměrný počet pozorování některého z výše uvedených projevů chování byl u všech koní během tohoto šesti týdenního období 90,8.

Následně byl požádán hlavní instruktor jezdecké školy, aby odpověděl na tři otázky týkající se tendencí, které jednotliví koně standardně projevovali pod sedlem (úzkostné reakce, neochota k aktivnímu pohybu vpřed, nepohodlí v sedle koně). Nakonec byli všichni koně odježděni zkušeným jezdcem, který nebyl obeznámen s jednotlivými koňmi a ani jejich běžným chováním ve stáji. Při práci pod sedlem byli koně v rámci experimentu vybaveni dvěma inerciálními senzory, které zaznamenávaly pohyb hrudníku, trupu a zad. Všechny lekce byly natočeny a video bylo následně přezkoumáno nezávislým hodnotitelem, který měl za úkol zaznamenat a vyhodnotit reakce a chování koní i všechny jejich negativní projevy v průběhu práce pod sedlem (švihání ocasem, třesení hlavou, ...).

Analýza dat našla korelace mezi negativními projevy chování koní v boxech a jejich výkony pod sedlem.

Koně, kteří v boxech projevovali agresivitu, vykazovali více konfliktního chování a měli vyšší dorzoventrální zrychlení při cvalu (pohyb probíhající od hřbetu k břichu) než koně, kteří v boxech agresivitu neprojevovali. Vizuálně jejich pohyb působil trhavým dojmem a koně měli více aktivního dopředného pohybu. To koreluje s pohybovými vzorci agresivních nebo emociálně negativně naladěných lidí. I oni v afektu rychle rázují, pohybují se trhavě a více dupou. Nelze říci, že tito koně byli hůře ovladatelní, svůj emoční stav projevili jinak, a to odchylkou od standardních pohybových vzorců. 

Naopak koně, kteří se ve stáji projevovali depresivně, působili pod sedlem unaveným dojmem a méně ochotně reagovali na pobídky.

Koně, kteří ve stáji vykazovali hypervigilantní chování, byli pod sedlem napjatí, neuvolnění, častěji se lekali a působili znepokojeně.

Koně se stereotypy zase častěji než ostatní projevovali běžné negativní behaviorální signály, působili dojmem, že je pro ně práce namáhavější a více švihali ocasem.

Přestože tento výzkum přináší celou řadu otázek, je třeba zdůraznit, že se jedná o zcela první studii, v rámci které byla zjištěna příčinná souvislost mezi stavem pohody a pohybovým vzorcem koně, a proto tato problematika tedy bude vyžadovat podrobnější výzkum. 

Co je strach a co je úzkost

Strach a úzkost jsou stavy, které ve zvýšené míře u svých koní z mnoha důvodů vidět nechceme. Proč ale? Tyto dva různé pocity, které se liší jak v délce trvání zvýšené úrovně nabuzení, tak i typu nebezpečí, které je vyvolává, ve vnímání bolesti a i v jejich strukturálním podkladu za fyziologických podmínek zvyšují schopnost adaptace a pravděpodobnost přežití. Ve zdravé míře se tedy jedná o stavy pozitivní. Někteří jedinci ale z různých příčin prožívají tyto pocity intenzivněji, ve větší míře či déle než jiní a naučené obranné chování u nich může přetrvávat i po vymizení objektivních příčin ohrožení. V důsledku toho může strach a úzkost vést k depresi, problémům se spánkovým rytmem, trávením, přibýváním nebo naopak ubýváním na váze, zhoršením koncentrace nebo i problémům s pamětí. Objevuje se i nadhodnocování potenciálního nebezpečí v nejasných situacích a může vést k přetrvávající nadměrné úrovni nabuzení a ostražitosti, což má pro organismus další negativní důsledky.

Strach je prožitková odpověď organismu na bezprostředně hrozící reálné nebezpečí. Je doprovázen sníženým vnímáním bolesti a behaviorální odpovědí typu ztuhnutí nebo útěk/boj vedoucí k vyhnutí se nebezpečí. Po úspěšném vyřešení ohrožující situace pocit strachu rychle odeznívá. Úzkost je prožitková odpověď na signály, vycházející z nejasných náznaků potenciálně nebezpečných situací. Je provázena déletrvající zvýšenou ostražitostí (hypervigilance) a zvýšeným vnímáním bolesti a tělesného stavu. Protože nebezpečí není jisté ani jasně definované, není možné se mu cíleně vyhnout.

Reakce na strach a úzkost

Strach a úzkost tedy úzce souvisí s aktivizací obranného chování. Obranné chování je u vyšších živočichů řízeno nervovým systémem a my víme, že při detekci nebezpečí se u všech savců aktivují velmi podobné struktury a mechanismy zodpovědné za fyziologickou odpověď organismu. Proto můžeme předpokládat, že reakce koní a lidí se v mnohém nemusí zásadně lišit. Jak významně může stres a úzkost ovlivnit odpověď organismu, si tedy můžeme přiblížit i na lidských sportovcích.

Velké množství studií, které proběhly u sportovců více disciplín, prokázalo, že i krátkodobý psychický diskomfort je schopen negativně ovlivnit aktuální sportovní výkonnost jedince. Pro příklad – jedna z britských studií doložila, že pokud musí běžec před pět kilometrů dlouhým závodem absolvovat vědomostní test, který v něm vyvolá stres, jeho výkon v závodě následně poklesne o více než 5 %. V jiném experimentu bylo sportovcům před výkonem přehráno video obsahující hnus vzbuzující pocity. Skupina, která nemohla následně své pocity projevit, byla o 3,3 % pomalejší než skupina, která své negativní pocity vyjádřit mohla. A to se jedná o stres, který na jedince působil jen krátkodobě, nepůsobil na organismus opakovaně či dlouhodobě!

Výkonnost a stres

Studie, která proběhla ve francouzském výcvikovém středisku, je v mnoha ohledech specifická. Dnes je již jen menšina koní ustájena v tak nevyhovujících podmínkách, jako koně účastnící se této konkrétní studie. Přesto ale její výsledky o mnohém vypovídají a my bychom z jejích závěrů měli čerpat inspiraci a o welfare v souvislosti s výkonností přece jen o něco více přemýšlet.

Běžná realita nemusí plně odpovídat výsledkům uskutečněného výzkumu, to ale na věci nic moc nemění – jistá souvislost mezi welfare a chováním koní při práci pod sedlem zřejmě skutečně existuje. My jezdci bychom si proto z uskutečněného výzkumu mohli vzít následující – projevy agresivity, nespokojenosti při sedlání či jiné projevy nepohody (stereotypní a depresivní chování, zvýšená aktivita, lekavost) nejsou projevy normální, a proto bychom je neměli vnímat jako bezvýznamné a nedůležité nebo je připisovat špatnému charakteru daného koně.

Je velký problém, když nežádoucí chování, které je velmi často přímým důsledkem nevhodného welfare, bagatelizujeme, přehlížíme a signálům psychické nepohody koní věnujeme méně pozornosti než příznakům fyzického onemocnění. Pokud chceme, aby naši koně podávali optimální sportovní výkony, neprojevovali ve zvýšené míře konfliktní chování a odpor při práci pod sedlem, je nanejvýš důležité věnovat pozornost i welfare a s ním související kvalitě ustájení. Jen spokojený kůň je dobrý partner pro naše volnočasové aktivity a jen spokojený kůň může podat špičkový výkon na kolbišti!  

 

Použité zdroje

Podobné články

Valach žárlí. Když se ke mně přiblíží jiný kůň, tak ho odežene. Tohle už jsem nejednou slyšela i zažila. Lidé běžně připisují koním komplexní emoce a…

Radost, náklonnost, smutek, hněv, žárlivost – ponořte se s námi do oceánu koňských emocí. Co o nich víme, na to jsme se zeptali různých odborníků -…