Výžehy v 21. století

21. 09. 2020 06:00

Obrázky: 6

Autor: Michaela Burdová Foto: Jiří Jirsa, www.aleph.vc Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 455 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Označení koně výžehem je tradiční a zavedená metoda a přestože jsme už desetiletí v době mikročipové, výžeh žárem nebo výmrazem se stále používá. Má samozřejmě své výhody - i nevýhody. Koně lze identifikovat jednoznačně a okamžitě, zatímco čtečku nemá každý hned po ruce a čas může rozhodnout v neprospěch koně. Pokud je ovšem čitelný.

Označování žhavým železem je záležitost stará jak naše civilizace. Kromě dobytka se tento způsob identifikace kdysi používal u lidí. Římané otrokům, kteří uprchli a byli chyceni, vypalovali písmena FGV (fugitivus). Puritánští osadníci v 17. století v Severní Americe používali cejch písmenem A pro muže a ženy za cizoložství nebo písmeno D pro alkoholiky. Ve Francii byl květ lilie vypalován nevěstkám či cizoložným ženám na rameno, což vám možná připomene postavu Milady ze Třech mušketýrů … „Tu se batistové roucho roztrhlo, vyklouzla z něho nahá ramena a na jednom z těch krásných, plných a bílých ramenou spatřil d’Artagnan k svému nevýslovnému ustrnutí květ lilie, nezničitelné znamení, které vpaluje potupná ruka katova...“ V současné době vypalování ornamentů na kůži některých lidí neprovádí kat, je to módní záležitost, kterou si mohou dopřát v některých tetovacích salónech. Proti gustu žádný dišputát, ale ochránci zvířat jistě namítnou, že koně na rozdíl od lidí nemají možnost volby. Inu, nemají, stejně jako v mnoha jiných záležitostech. Určitě by se raději obešli i bez běžných veterinárních úkonů. Výžehy však byly praktickou záležitostí a ochranou, především u dobytka. Cejchování živého majetku se datuje až do starověkého Egypta kolem roku 2700 př. n. l.

Římané používali značky, které někdy bývaly součástí nějakého zaklínadla, jež dobytek chránilo před újmou. Evropané tento zvyk dovezli do Ameriky (značek tady bylo za chvíli tolik, že bylo nutné je zaznamenat knižně a rančeři mívali tuhle příručku po ruce). Nedivím se – zatímco u koní má člověk jasno u několika notoricky známých plemen, seznamy značek u dobytka jen na Floridě jsou sáhodlouhé jak telefonní seznam. Registrace značek byla v Americe od začátku ze zákona povinná.

Výžeh – identifikace, tradice, hrdost

Mercedes bez trojcípé hvězdy na kapotě není Mercedes, Rolls-Royce bez okřídlené dámy Spirit of Ecstasy by nebyl ten správný Rolls-Royce. U koní představuje výžeh symbolu plemene nejen prostou informaci o plemenné příslušnosti, ale ztělesňuje historii, řadu generací předcházejících a příslib budoucích, kontinuitu chovatelského know-how, čistotu chovu, je v podstatě značkou kvality. Není divu, že v Německu zákaz označování koní výžehem, který na nátlak ochránců zvířat nařídila spolková vláda, vzbudil negativní odezvu především u chovatelských svazů s dlouhou historií a tradicí – trakénského, hannoverského a holštýnského. Verner Schade, výkonný ředitel hannoverského svazu, dokonce hovořil o „posledním hřebíku do rakve pro německý chov koní“. V petici proti zákazu bylo napsáno: „Pro mnoho kupujících je výžeh i důležitým argumentem pro koupi koně, ať už jde o koně trakénského, hannoverského, holštýnského, oldenburgského nebo westfálského. Symbol, který lehce rozezná i laik, se stal v průběhu staletí důležitou součástí kultury. Chovatelé koní se nedají označovat za tyrany koní jen proto, že používají označování koní, které se používá už stovky let.“ Ministryně zemědělství Ilse Aigner prohlásila, že chce zákaz výžehů výpalem z důvodu ochrany welfare koní. „Řeč je o popálenině 3. stupně, což je velmi bolestivé.“

Paradoxně popálenina 3. stupně není bolestivá, protože jsou zničeny receptory bolesti. V dalším výzkumu Veterinární univerzity ve Vídni Jörg a Christina Aurich zkoumali míru poškození kůže pálením. Z 28 koní mělo 8 koní popáleniny III. stupně, 9 popáleniny IIb, 5 popáleniny IIa a u 6 nedošlo k poškození hlubších vrstev.

Od 1. ledna 2019 je v Německu výžeh na stehno povolen pouze v případě celkové nebo lokální anestezie (což je v praxi téměř stejné jako úplný zákaz, navíc je tu riziko nadměrného poškození delším působením žhavého kovu, protože kůň nezareaguje).

Týrání, nebo banální zákrok? 

Odpůrci výžehů od začátku argumentovali tím, že je tato zkušenost pro koně stresující a bolestivá. V roce 2010, kdy se už v EU všichni koně označovali čipy, proběhl výzkum v Dánsku na Univerzitě v Copenhagenu (Dr. Casper Lindegaard). Vědci prokázali, že výžeh žhavým železem je bolestivější než aplikace mikročipu. Hodně lidí si také vybaví barvité záběry z westernů, kdy kovbojové mrsknou s teletem o zem, blýskne se doruda rozžhavené železo a z těla udýchaného telete stoupá dým – aneb každý vidí, co chce vidět. Někdo týrání, jiný rychlý zákrok, pro zvíře asi stejně protivný jako jiný veterinární úkon. Na druhou stranu – dovedete si představit rozdělování stovek kusů dobytka pomocí čtečky a následného oddělení kusu do příslušné ohrady? 

U mongolských koní je označování koní svátkem (video). Jde to rychle, než se hříbě vzpamatuje, je označeno a utíká zpátky ke stádu. Když je práce dokončena, pije se z dlaně klisní mléko, do kterého se značkovací železa namáčí. Při pozorném sledování vypalování hříbat, jednoho po druhém, si však i laik všimne, že to trvá pár vteřin a hříbata bezprostředně po vypálení běží zpátky ke stádu, nijak nekulhají. Samozřejmě vidíme i ten stres – zrychlené dýchání u povaleného hříběte, což někomu přijde barbarské.

Zkušenosti s výpalem u hříbat z praxe jsou obecně ve většině pozitivní. S tím koresponduje novější výzkum pod vedením profesorky Christine Aurich, DVM, PhD z Veterinární univerzity ve Vídni. V této studii se porovnávala míra stresu u hříbat označených výžehem versus čipem. Jednalo se o věkovou kategorii mezi 1–5 měsíci. 7 z nich bylo označeno výžehem a 7 mikročipem. Sledovala se tepová frekvence, fyzická reakce, hladina kortizolu ve slinách a teplota kůže. Trochu překvapivě se zjistilo, že pálení hříbat nevyvolalo vyšší hladinu stresu než u aplikace mikročipu. Mezi reakcemi hříbat na pálení a čipování nebyl významný rozdíl. I když hladina kortizolu se zvýšila, nebyla vyšší – potažmo hladina stresu nebyla vyšší než při odstavu, transportu nebo dokonce při výcviku, jak ukázalo srovnání s příslušnými výzkumy v těchto oblastech.

Samozřejmě jsou výjimky, ale ani na jezdeckých fórech, ať už českých nebo zahraničních, nepatří negativní zkušenosti s pálením hříbat k většinové zkušenosti. Jistě zde hraje roli i dovednost člověka, který tento úkon provádí. Všechno se dá pokazit.

Pokud porovnáme označování rozžhaveným železem a výmrazem, výhodou žáru je krátké působení, kdy je hotovo v podstatě v okamžiku, kdy to zvíře ucítí a cukne sebou – a to už je nástroj pryč. Jasně je to vidět právě u pálení mongolských koní, kdy ruka se železem uhne přesně v momentu, kdy je to potřeba. Pro hříbě, které je třeba pevně zafixovat, je obvykle hlavním stresorem právě manipulace a nikoliv samotný úkon pálení. Dnes se v rukách majitelů koní s hříbaty často pracuje, jsou naučená na ohlávku, vodění, mají důvěru k lidem a celá procedura může proběhnout bez násilného zafixování. Samozřejmě jsou výjimky, stejně jako u běžných veterinárních úkonů, kdy se zvíře brání a je ve velkém stresu. 

Označování výmrazem trvá déle, je náročnější na vybavení, je dražší, trvá dlouhé vteřiny, což už vyžaduje větší trpělivost mladého koně. Je známo, že se déle hojí – ale podle výzkumů je méně bolestivé, proto je tento způsob označování nejen povolen ve většině zemí, ale je i jistým kompromisem pro některé ochránce zvířat – potažmo jim nevadí způsobit zvířeti omrzliny. 

Máme tedy koně vypáleného příslušným symbolem a životním číslem. Je v tom i kousek hrdosti chovatele, když je kůň viditelně označen. Pro něj je jeho kůň aristokratem na první pohled. Zloděje udrží v odstupu. Ale jak je to s identifikací podle výžehu později?

Nečitelný výžeh

Vlastní zkušenost – identifikace klisny shagya-arab při veterinární přejímce nedopadla dobře. Výžeh tam sice byl, ale tak nečitelný, že bylo nutné klisnu identifikovat aspoň podle popisu a nechat později načipovat...

Shagya-arabové se označují výžehem, patří mezi několik plemen, kde není povinnost čipování (také starokladrubský kůň, lipicán, moravský teplokrevník, slezský norik, českomoravský belgik, norik, moravský teplokrevník). Nečitelnost výžehů není nijak výjimečná, což potvrdil výzkum provedený na 248 koních pod vedením profesorky Christine Aurich z Vídně. Studie byla publikována v The Veterinary Journal. Vědci požádali tři odborníky na velkých závodech v Německu, aby zaznamenali výžehy u 248 koní. Všichni tři účastníci dokázali správně rozeznat znak plemene u 84 % koní. Mnohem hůře test dopadl u dvojciferných čísel. Čísla načetli u poloviny koní, ale u méně než 40 % koní zaznamenali správné číslice. Pokud se zamyslíme, nedopadl výzkum zas tak špatně – identifikace plemenné příslušnosti je onou trojcípou hvězdou čistého chovu. 

Ohledně spolehlivosti mikročipů ostatně také proběhl výzkum (Graf Lehnhof Institut Neustadt) u 428 koní a s různými typy čteček, se závěrem, že 10 % koní nelze identifikovat, pokud se nepoužije špičkový scanner s velkým dosahem. 

Když v roce 2009 odstartovala EU éru čipování, pak se řada chovatelů vyhnula pálení a současně vzniklo téma pro jisté kruhy ochránců zvířat. Aktivisté, pokud použiji příhodnou metaforu, kuli železo, dokud bylo žhavé a Německo pod velkým tlakem několika organizací a laické veřejnosti chystalo zákaz výžehů. Rozhořel se boj o chovatelskou tradici, nejaktivnější byly tři velké chovatelské svazy – trakénský, holštýnský a hanoverský. Petice čítající 35 tisíc podpisů podporující pokračování tradičního označení na levém stehně přinesla ovoce. Pálení v Německu je možné, ale jen za podmínek lokální nebo celkové anestezie, což platí od 1. ledna 2019. Úplný zákaz pálení je v Belgii, Dánsku, Finsku, Švédsku, Holandsku a v Irsku.

Ve všech těchto státech je povoleno označování mrazem prostřednictvím tekutého dusíku. Také v České republice mohou být chovatelé klidní. Povinnost čipování platí od roku 2009. Pro koně zúčastňující se soutěží je čip jednoznačný způsob označení.

Přesto mi zatrnulo, když se při veterinární přejímce nedařilo několik předlouhých minut čip načíst. Nakonec k úlevě všech včetně klisny čtečka pípla – ale proklatě nízko. Zda tam nějak čip docestoval nebo byl aplikován takhle nízko, nevím. 

Výžehy jsou dnes spíše etickou a filosofickou otázkou, protože při odborném provádění pálení obvykle znamená v životě koně jen zanedbatelnou nepříjemnost. Majitel koně, který má možnost si zvolit způsob identifikace koně (DNA a popis, čip, výžeh), k tomu bude přistupovat podle své nátury nebo chovatelského plánu. Překvapil mě příspěvek na jednom francouzském fóru, kde se píše, že majitelé koní dávají na internet fotografie svých koní tak, aby nebyl výžeh vidět. Myšlení se posouvá a zcela jistě to bude časem téma i u nás. 

Na názor na označování koní pálením jsem se zeptala dlouholetého chovatele shagya-arabů Jiřho Jirsy. Sám má s pálením dlouholeté zkušenosti. 

Výžehy – proč ano?

Výžeh je jednoznačnou informací o identifikaci zvířete. Všechno se nedá posuzovat z hlediska současného a často zmanipulovaného pohledu na historické souvislosti s chovem zvířat. Označování má svůj historický původ a význam. Jde o ochranu jak samotného zvířete, tak i jeho chovatele nebo vlastníka. U čipu nikdy není jistota jeho neutralizace, vyjmutí a nahrazení jiným, což u výžehu téměř nehrozí. Čip v kombinaci s výžehem a DNA chrání zvýšenou měrou koně před krádeží a zneužitím v chovu.

Bolí je to? 

Pokud je výžeh proveden kvalifikovaně, správně rozžhaveným železem a správným tlakem, tak to trvá 2–3 vteřiny a zvíře nic necítí. Samotný úkon je rychlá záležitost. Hříbě normálně po výpalu odběhne a jde se v klidu pást. Lokální anestezie, jak doporučovali v Německu, je podle Jirsy nesmysl a nemůže to ze samé podstaty úkonu fungovat. Nervová zakončení koneckonců paralyzuje žhavé železo.

Jak hříbata snáší, když se pálí na několikrát – protože výžehy se dělají na levém stehně (plemenná příslušnost), v levém sedle (linie) a v pravém sedle číslo potomka po otci.

Bez problémů, ale nikdy jsem nezačínal stehnem, ale liniovým výžehem. Co je důležité – mít správně rozžhavené železo (nebo měď, na které se dobře rozezná správná teplota podle barvy). Přitisknout, zasyčí to, jedna, dvě vteřiny a je hotovo. Důležité je také nepoplést si čísla nebo nevypálit znak obráceně, ale to se nikdy nestalo.“

Jirsa si vůči odpůrcům výžehů nebere servítky. „Výžeh je u koně jako šperk. Poskytuje informaci, jaké plemeno máme před sebou, jakou historii, zatímco "rychloekologové" většinou ani nepoznají, kde má kůň hlavu a kde zadek. Výžehy jsou součástí naší historie, nenechme si ji vzít negramoty.“ Jako fotograf a divák na jezdeckých akcích asi nejen Jiří Jirsa ocení, když na první pohled vidí, o jaké plemeno jde. 

Zloději, čipy a výžehy

V kill pen – ohradě pro koně čekající na jatka poblíž hranice s Mexikem si někdo všiml jedné klisny, která měla na levém stehně trakénský výžeh. Díky této náhodě cesta klisny s elitním původem nevedla na porážku, ale zpátky ke svému majiteli. Do jisté míry výžeh koně chrání před zloději lépe než DNA nebo dokonce čip.

Koně se kradou od dob, kdy je člověk zapřáhl nebo osedlal. Současná doba není výjimkou. Odhaduje se, že v USA se ročně odcizí kolem 40 tisíc koní. Také u nás nejsou zprávy na tohle téma úplně vzácné. Ukrást koně předpokládá obvykle znalost těchto zvířat, umět se k nim přiblížit, odvézt nebo naložit. Mít jasný plán a bezpečnou cílovou stanici, kde už koně nikdo nenajde. V jistých dobách zloděj koní musel mít odvahu, protože trest smrti za krádež koně nebyla neobvyklá. Čím dražší kůň, tím pro zloděje větší riziko. Ve Španělsku ukradli vzácného plemeníka, arabského plnokrevníka Galeryho, který se nikdy nenašel. Zloději zřejmě nepočítali, že po národním pokladu a srdcovce veřejnosti se bude pátrat jak po dceři královského rodu. Spekuluje se, že se v této situaci stal pro zloděje neprodejným a jeho život tedy neměl žádnou cenu (o krádežích koní v některém z příštích článků).

Tento článek je spíš zamyšlení nad tím, kde je v praxi hranice mezi tradicí a welfare, mezi krátkodobou újmou a účelem. V životě koně samotný akt označení znamená pramálo. Nezapíšou si to do deníčku, ani o tom nehlasují. Prostě to tak je. Ochránci zvířat se ohledně výžehů u nás ozvali v roce 2001 otevřeným dopisem na Ministerstvo zemědělství. Zákaz nepřišel.

Podle zákona na ochranu zvířat č. 246/1992 Sb., se za týrání dle §4 písm. u považuje: označovat zvíře vymrazováním s výjimkou ryb, a označovat zvíře výžehem, s výjimkou koní, stanoví-li tak zvláštní právní předpis 1h).

Osobně jsem volila před lety u dvou hříbat ČT DNA a grafický popis, což koresponduje s tím, že nejsem chovatel, šlo o pracovní koně a členy rodiny a výžeh jsem nechtěla. Budoucí hříbě od klisny plemene shagya-arab vypálit nechám. A jak jste na tom vy? Považujete výžeh za přežitek, nebo naopak šperk? 

Zdroje: 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: