Výběr vhodného povrchu a jeho údržba

8. 4. 2020 Hilary Clayton Autor fotek: Archiv autorky

Navazujeme na předchozí článek o površích a přinášíme vám souhrn nejdůležitějších informací o výběru vhodného povrchu a jeho údržbě, potvrzených vědeckými výzkumy pro zdraví a dobrou kondici vašeho koně v tréninku i na závodech. Opět vše odborně podloženo a z pera dr. Hilary Clayton.

V minulém článku jsem uvedla hlavní body nedávno vydané studie Equine Surfaces White Paper, dokumentu publikovaného FEI, zabývajícího se vědeckými výzkumy jízdárenských povrchů. Tentokrát se ponořím do praktické aplikace zjištěných poznatků.

Zopakování toho nejdůležitějšího z minula

Equine Surfaces White Paper popisuje mechanické vlastnosti různých povrchů, které ovlivňují výkon koně a bezpečnost. Patří mezi ně tvrdost, tření, tlumení a třecí odpor, usnadňující odraz.

  • Tvrdost. Materiál by měl být dostatečně měkký, aby umožnil kopytu se do něj bezprostředně po dopadu zabořit, a tím postupně zpomalil pohyb směrem dolů. To snižuje otřesy přenášené na končetinu.
  • Tření. Třecí odpor určuje, jak daleko se kopyto po dopadu sklouzne dopředu. Příliš velké tření zastaví kopyto náhle a tak přispívá k otřesům; příliš malé tření způsobí nekontrolovatelné klouzání kopyta. Tření také stabilizuje povrch tak, že se od něj kopyto může efektivně odrazit (opřít se o něj v okamžiku odrazu – pozn. překl.)
  • Tlumení. Tlumicí vlastnosti povrchu snižují namáhání končetiny, když je zatížena váhou koně.
  • Třecí odpor, usnadňující odraz. Pokud se povrch vrací zpět ve vhodnou dobu po odrazu, cítíme ho jako pružnější.

Ideální kombinace tvrdosti, tření, tlumení a třecího odporu je pro každý jezdecký sport trochu odlišná, což představuje docela výzvu při budování povrchů na víceúčelových jízdárnách, například tam, kde se jezdí drezura i skáče. Důležitost bezpečného povrchu byla zdůrazňována už na olympiádě v Aténách v roce 2004, kde byl nevhodný povrch viněn ze závažných zranění tří skokanů.

Závodní povrch

Drezurní koně vykonávají řadu různých cviků v různých chodech, což znamená i rozličné typy interakcí mezi kopytem a povrchem. Cviky ve vysokém shromáždění, jako je piafa, jsou vykonávány pomalu a jsou vysoce náročné na rovnováhu. Výkon usnadňuje správně upravený a absolutně rovný povrch, na kterém kůň může přesně předvídat, co ucítí pod kopyty v těchto cvicích, tak vysoce náročných na přesnost.

V prodlouženém chodu se kůň zase musí odrážet od země velkou silou do impozantního vznosu. Přitom povrch musí nabídnout dostatečný třecí odpor, aby tento odraz podpořil, ale zároveň také musí umožnit při dopadu rychle se pohybujícímu kopytu sklouznout se dále, aby nedošlo k nadměrnému nárůstu otřesů. Nakolik se dopadající kopyto sklouzne, můžete vidět na tom, jak se před ním přitom částečky povrchu rozletí do stran (obrázek 1 výš). Při stranové práci, například polovičním překroku, by se příslušné hrany kopyt měly být schopné zarýt do podkladu, jak se kůň překlápí do strany (obrázek 2).

Pro srovnání, základní požadavek skokových koní na povrch je bezpečnost během odrazu, dopadu a v obratech. Skokani vyvíjejí mnohem více síly než drezurní koně, jak při odrazu, kdy potřebují dostatečný třecí odpor, tak při dopadu, kdy potřebují dostatečné tlumení. Povrch, který je optimální pro skokany, je bezpečný i pro drezuru, i když drezurní jezdci ho mohou cítit jako trochu „mrtvý“, tedy postrádající pružnost. Na závodech, kde se na jedné ploše předvádí drezura i skoky, je obtížné zajistit povrch, který je optimální pro obě disciplíny, a je potřeba udělat jisté kompromisy.

OBRÁZEK ​​1. Když kopyto dopadne na zem a sklouzne se po povrchu jízdárny, vidíte, jak se částečky povrchu rozletí do stran.

OBRÁZEK ​​2. Na fotografii je Adrienne Lyle a kůň Wizard v klusovém polovičním překroku. Je vidět, jak se mediální (tj. ke středu těla mířící, pozn. překl.) hrana Wizardova levého předního kopyta a laterální (tj. k okraji těla mířící, pozn. překl.) hrana pravého zadního kopyta zarývá do podkladu.

Optimalizace povrchu pro trénink

Dobrý povrch je nezbytný pro špičkový výkon na závodech (obrázek 3) a pro udržení zdraví z dlouhodobé perspektivy, ale není nutné - a pravděpodobně to ani není v nejlepším zájmu koně - jezdit na něm pořád. Koně mají prospěch z pravidelného střídání různého podkladu a různých typů terénu (obrázek 4). Pokud je jejich jediná zkušenost s pohybem na rovném, dokonale urovnaném podkladu na bezvadně upravené jízdárně, nebudou dobře připraveni vypořádat se se záludnostmi, které je mohou potkat na soustředěních nebo závodech. Různé typy povrchu včetně slézání a vylézání kopců a terénních nerovností jsou součástí normálního prostředí. Bez nich je kůň ochuzen o cenné smyslové vjemy, které stimulují tvorbu vhodných mechanismů, potřebných ke zvládání nečekaných událostí, jako je šlápnutí do díry v zemi.

Dalším důvodem k ježdění na rozmanitých površích je i zachování zdraví koně. Pokud kůň trénuje vždy na stejném povrchu, pak jsou končetiny namáhány den co den stále stejným způsobem a kumulují se v nich malá poškození. Ta se nakonec klinicky projeví jako zranění z opakovaného namáhání (v originále repetitive strain injury, RSI – pozn. překl.). Například, i když kompozitní povrchy z voskovaného písku jsou ve srovnání s pískem vhodnější díky dobrému tlumení otřesů a lepšímu odpružení, mají také vyšší třecí odpor, který zarazí posun kopyta vpřed při dopadu rychleji než písek nebo hlína. Je zajímavé, že některé dostihové dráhy se v současnosti vracejí zpět k hlíně.

Před několika lety dostihová závodiště přecházela z hlíny na syntetické povrchy s pocitem, že se tak zlepší konzistence povrchu a tím i bezpečnost koně. Statistiky ukazují, že přechod na syntetické povrchy byl skutečně spojen se snížením počtu katastrofických úrazů (zlomenin), ale někteří veterináři se domnívají, že spolu s tím došlo k navýšení zranění měkkých tkání. K potvrzení této hypotézy by bylo třeba provést výzkum, zda drezurní koně, kteří pracují výhradně na syntetických površích, jsou také náchylní k těmto typům zranění.

Dále je důležité určitou část tréninku trávit na povrchu podobnému tomu, se kterým se budete setkávat na závodech, vzhledem k tomu, že pokud se tréninkový a závodní povrch výrazně liší, pravděpodobně to bude mít negativní vliv na výkon. Je-li to nutné, zajeďte si do místa, kde můžete pracovat na podobném povrchu jako na závodech, alespoň několikrát před samotnými závody.

OBRÁZEK ​​3. Kompozitní povrch voskovaného písku v obdélníku v Kentucky Horse Parku poskytuje vynikající závodní povrch. Na snímku Laura Bechtolsheimer a Mistral Hojris, kteří zde získali stříbro v soutěži týmů i jednotlivců na Světových jezdeckých hrách FEI v roce 2010.

Druhy povrchu

Tráva dříve bývala tradičním povrchem jízdáren, ale dnes se už na významnějších závodech používá jen zřídka. Největší problém s ní je, že její mechanické vlastnosti jsou výrazně závislé na obsahu vlhkosti v půdě, což znamená, že na stav povrchu má zásadní vliv počasí.

Většina dnešních jízdáren je konstruována na bázi písku, často s jinými přidanými materiály. Druh písku se liší obsahem minerálů a velikostí a tvarem zrnek. Obsah minerálů určuje jeho tvrdost; na ježdění je výhodnější tvrdší písek, protože je odolnější.

Chcete-li zjistit tvrdost písku, trochu ho nasypte na tvrdý podklad a zkuste ho rozdrtit zadní stranou lžíce. Měkký písek dokážete rozdrtit na prach, tvrdý písek odolá. Mimoto mohou být zrnka písku ostřejší nebo zaoblenější. Ostřejší zrnka drží pevněji pohromadě, zatímco kulatá zrnka mají sklony se kutálet jedno po druhém jako malá kuličková ložiska. Písek se zaoblenými zrnky se pod koňskými kopyty kutálí a více se posouvá. Písek s ostřejšími zrnky různých velikostí je pod nohama stabilnější.

Písek používaný na jezdeckých plochách je obvykle praný, aby neobsahoval částice, které začnou prášit, když povrch vyschne. Hloubka vrstvy písku se obvykle doporučuje na 5-8 cm (v originále dva až tři palce – pozn. překl.). Vlastnosti pískového povrchu nejvíce ovlivňuje obsah vlhkosti. Kropení zvyšuje tvrdost a třecí odpor. Hluboký suchý písek není stabilní a má tendenci ujíždět pod nohama, když se kůň odráží, což vede k nadměrné únavě. Pokud jezdec není opatrný, brzký nástup únavy spolu s tímto typem povrchu může vést ke zranění měkkých tkání.

OBRÁZEK ​​4. Jako kontrast oproti perfektnímu povrchu v Kentucky na předchozím snímku; tato fotografie ukazuje bosého koně zdolávajícího kamenitou stezku. Při zdravých a správně upravených kopytech jsou koně schopni se vyrovnat i s extrémním povrchem.

Běžný problém je také nekonzistentní obsah vlhkosti, mokrá místa způsobená nerovnoměrným odváděním vody drenáží, sucho tam, kam dopadá přímé sluneční světlo, i měnící se obsah vlhkosti podle toho, kam dopadá voda z kropení, které nezavlažuje povrch rovnoměrně. Tato nekonzistentnost může způsobovat, že kůň krátí krok, klouže nebo ztrácí rovnováhu.

Proto se písek často mísí s přísadami, které zlepší jeho jezdecké vlastnosti. Jednou z levných variant je guma. Je k dispozici jako drť (kousky jsou v průměru asi 0,5 centimetru), která se smísí s pískem, nebo jako větší kousky (o velikosti 2,5-5 cm), které jsou navezeny na uválcovaný písek. Gumová drť snižuje zhutnění povrchu, protože guma při stlačení nezmění objem; když kopyto šlápne na gumovou drť, ta uhne do strany a propustí ho dolů do pískového povrchu. Kromě snížení zhutnění guma zvyšuje elasticitu povrchu.

Další relativně levná varianta je štěpka. Jak při použití štěpky, tak gumy je nezbytná pravidelná a častá údržba jízdárenské plochy, aby se udržoval konzistentní povrch a snížilo riziko uklouznutí.

Další materiály, které se do písku běžně přidávají, jsou textilní vlákna nebo nasekané kousky geotextilie a polymery. Vlákna, která mají podobný efekt jako kořínky trávy, účinně stabilizují písek. Různí dodavatelé jízdárenských povrchů mají své specifické směsi různých typů přírodních nebo syntetických vláken a gumy, které se přidávají k písku, aby se povrch stabilizoval, snížila se hutnost a zvýšila se elasticita.

Aplikace vosku na povrch váže částice k sobě, což zlepšuje soudržnost, snižuje prašnost a potřebu kropení. Voskované povrchy nenechají kopyta zabořit se tak hluboko a tím poskytují větší bezpečnost v obratech. Syntetické povrchy však mají tendenci se dlouhodobou zátěží stlačovat, a pokud nejsou dostatečně často udržovány, ztěžknou.

Voskový materiál se obvykle skládá z vedlejších produktů vzniklých při rafinaci ropy, parafínu a dalších vosků. V horku některé z těchto složek mohou změknout a roztavit se působením slunečního žáru. Pokud k tomu dojde, vlastnosti povrchu se změní. Na dostihových drahách se syntetickým voskovaným povrchem se dosahuje nejpomalejších časů, když jsou teploty nejvyšší, což je částečně způsobeno táním vosku. Chladné počasí také ovlivňuje vlastnosti voskovaných povrchů. Nanesený vosk potřebuje pravidelně obnovovat, frekvence závisí na využívání jízdárny, způsobu, jakým se udržuje, a na místních podmínkách prostředí.

Údržba povrchu

I když máte udělaný perfektní povrch, bez pravidelné údržby takový dlouho nezůstane. Ta zahrnuje kropení, vláčení, rovnání a válcování (obrázek 5). Cílem úprav je snížit zhutnění a udržovat konzistenci povrchu po celé ploše jízdárny.               

Vláčení kypří pískový podklad rozbitím zhutněných částí a materiál povrchu provzdušňuje. Válcování povrch vyrovnává a sypký materiál upěchuje. Kropení snižuje prašnost a povrchové napětí vody také zvyšuje tvrdost a třecí odpor povrchu. Kropení hlubokého, suchého písku snižuje jeho ujíždění pod kopytem při došlapu a poskytuje odpor při odrazu. Informace, jak nejlépe postupovat při udržování jednotlivých typů povrchů, vám poskytnou jejich výrobci.

Způsob a frekvence údržby konkrétně vaší jízdárny závisí na mnoha faktorech, včetně toho, jak máte udělané základy a drenáž, typu a hloubky povrchového materiálu, i na okolním prostředí (včetně toho, zda je jízdárna venkovní nebo krytá), jak hodně se používá a za jakým účelem. Obecně, přírodní povrchy vyžadují více údržby než syntetické. Sbírání bobků a jiných nečistot je také důležitou součástí udržování jízdárny v dobrém stavu.

OBRÁZEK ​​5. Vláčení rozbíjí zhutněné části a materiál povrchu provzdušňuje. Povrch je potom při ježdění pocitově pružnější.

Výzkumy, týkající se údržby povrchu speciálně pro drezuru, zatím chybí, ale na závodech se ukázalo, že nejméně zranění se stává při ježdění bezprostředně po úpravě. Je již známo, že nekonzistentní povrch - nerovnoměrná hutnost, vlhkost, nebo hloubka – zvyšuje riziko zranění. I malá změna ve způsobu, jakým je povrch udržován, může ovlivnit způsob, jakým se kůň pohybuje.

Vlhkost povrchu ovlivňuje přilnavost jeho částic. Kropení do určité míry zvyšuje třecí odpor a stabilitu, ale když je povrch promočený, třecí odpor klesá. U písku je naopak maximální třecí odpor zachován, i když obsah vlhkosti je mezi 8 a 17 procenty. Optimální třecí odpor povrchu se liší podle disciplíny; na drezuru by měl být dostatečně nízký, aby umožnil kopytu se otočit, když se otáčí tělo koně. Pro skoková kolbiště je ideální obsah vlhkosti obvykle o něco vyšší než pro drezurní obdélníky.

OBRÁZEK ​​6. Pravidelné kropení je zásadní podmínkou, aby povrchy, založené na písku, byly bezpečné a vhodné k ježdění.

Vliv na životní prostředí

Než se rozhodnete, jaký povrch zvolíte, zvažte i dlouhodobější vliv na životní prostředí. Syntetické
povrchy mohou představovat později problém s likvidací, protože materiál nelze recyklovat a náklady na likvidaci na skládce mohou být značné. Pak je rozumné zvážit, zda materiál nepůjde znovu použít například pro nějaké terénní úpravy, třeba ke změkčení cesty.

I když typ povrchu ovlivňuje výkon a bezpečnost vašeho koně, drezurní koně mohou trénovat na mnoha materiálech, pokud jsou ovšem správně udržovány. Doporučuji vám v rámci výcviku měnit povrch a terén, tím předejdete riziku zranění z opakovaného namáhání.

 

Kdo je kdo: Hilary Clayton, BVMC, PhD, MRCVS je světoznámou expertkou na biomechaniku a atletický rozvoj koně. Od roku 1997 působila na Michiganské univerzitě na fakultě veterinárního lékařství. Je také bronzovou, stříbrnou a zlatou medailistkou a členkou drezurní komise Americké jezdecké federace (USDF). Hlavním zájmem její činnosti byla drezura a výzkum zaměřený na sportovní koně. Je autorkou i několika knih, například Conditioning Sport Horses, The Dynamic Horse A Biomechanical Guide to Equine Movement and Performance, Activate Your Horse's Core nebo Clinical Anatomy of the Horse. Do češtiny nebyla přeložena žádná, ale v angličtině jsou k sehnání na Amazonu.

Článek byl převzat s laskavým svolením Hilary Clayton BVMC, PhD, MRCVS a Jennifer O. Bryant (šéfredaktorky USDF Connection), vyšel v USDF Connection v červnu 2014.

Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…