Voda... život dává i bere!

2. 11. 2020 06:00, Aktualizováno 12. 11. 2020 19:56

Obrázky: 8

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 1025 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Asi jen málokdo z nás si kdovíjak láme hlavu nad skutečností, že pitná voda, kterou získáváme z přírodního podzemního zdroje anebo úpravou vody povrchové, nikdy není 100% čistá sloučenina H₂O. Zdá se ale, že bychom o této skutečnosti o něco víc přemýšlet přece jen měli. Voda totiž život dává, ale může ho i brát.

Všechna voda, kterou my i koně konzumujeme, je pestrý komplex rozpuštěných a i nerozpuštěných organických a anorganických látek a plynů. Složení tohoto komplexu ovlivňuje jak geochemický charakter podloží, tak i doba, po kterou je voda v podzemí zadržována. Voda je tedy v každé jednotlivé lokalitě svým chemickým složením jedinečná. To ale neznamená, že je pro nás a naše koně v každé jednotlivé lokalitě také zdraví prospěšná...

Složení vody

Voda je složena z plynů, mikrokomponentů (stopových prvků) a makrokomponentů, mezi které patří nejen vápník, hořčík, sodík, draslík, chloridy, sírany a hydrogenuhličitany, ale i dusičnany, křemík a – železo. Bohužel platí, že nejen celkový obsah všech minerálů, ale i nevhodný poměr mezi jednotlivými prvky může být příčinou nepříznivého vlivu vody nejen na lidské zdraví, ale i na zdraví našich koní.

Jak prvky obsažené v pitné vodě souvisí s naším zdravím a co nadlimitní nebo mezní hodnoty těchto prvků při dlouhodobé konzumaci způsobují, není zcela jasné. A to přestože je zdravotním rizikům, souvisejícím s kvalitou pitné vody, věnována dlouhodobě velká pozornost. O tom, jak složení vody ovlivňuje zdraví jiných živočišných druhů, logicky, víme ještě méně. 

Ukazuje se ale, že obsah mikro- a makrokomponentů obsažených ve vodě by nás – chovatele – zajímat měl. Některé komponenty obsažené ve vodě jsou totiž zřejmě schopny trvale poškodit nejen naše zdraví, ale i zdraví našich koní. Nedávno publikovaná nizozemská studie v této souvislosti ukázala varovným prstem na železo, které jsme v souvislosti s pitnou vodou až doposud vnímali jen jako nevýznamnou kosmetickou vadu na její jinak průzračné kráse.

Železo jako prvek

Železo... nejrozšířenější přechodný kovový prvek a druhý nejčastěji se vyskytující kov. Do vody se přirozeně dostává při jejím putování horninami, kdy se v ní spontánně rozpouští minerály obsahující železo. Mimo to se může dostat do vody i korozí vodovodních potrubí nebo při úpravě vody koagulanty na bázi solí železa.

Železo je prvek esenciální, nepostradatelný. Jeho přítomnost je nezbytná pro funkci buněk. Účastní se při transportu kyslíku, protože téměř dvě třetiny železa obsaženého v lidském těle jsou obsaženy v hemoglobinu červených krvinek – erytrocytů. Jako součást cytochromů podmiňuje i přenos elektronů v dýchacím řetězci. Nežádoucím účinkem železa jako přechodného a velmi reaktivního prvku je jeho účast v radikálových reakcích, při nichž vznikají tzv. reaktivní formy kyslíku, které mohou poškozovat buněčné membrány, proteiny a DNA.

Jak jistě již tušíte, i tady platí, čeho je moc, toho je příliš. Železo je totiž nejen nepostradatelné, ale i toxické. Při nadlimitních příjmech může dojít k narušení příjmu a metabolismu jiných esenciálních kovů, jako je zinek a měď, nebo i k otravě železem.

Železo ve vodě

V malých koncentracích je železo běžnou součástí vody. V pitné vodě veřejných vodovodů v ČR byl podle zprávy Monitoringu HS v roce 2018 průměrný obsah železa 0,06 mg/l s maximální zjištěnou hodnotou 6,9 mg/l. Právě zvýšený obsah železa je poměrně častým důvodem dočasné výjimky z jakosti pitné vody. Obecně platí, že vyšší koncentrace železa nacházíme v kyselých vodách s vyšším obsahem komplexotvorných huminových látek. To ale neznamená, že v jiných vodách se s ním nesetkáme. Železo běžně způsobuje potíže všude tam, kde se jako zdroj pitné vody využívá vlastní vrt či studna, což je řešení zásobování vodou obvyklé v mnoha našich chovech.

Mezní hodnoty železa v ČR ve vodě jsou:

  • pitná a balená voda: 200 μg/l

  • pramenitá a kojenecká voda: 300 μg/l

  • studniční: až 500 μg/l

Dnes již víme, že nadlimitní hodnoty železa vedou u člověka k problémům s játry, slezinou a jeho vyšší hodnoty jsou schopny ovlivnit i krvetvorbu. Jak ale prokázala nedávno publikovaná nizozemská studie, co se týká lidí, se týká i koní. I oni mohou mít kvůli nadlimitním příjmům železa z pitné vody závažné zdravotní komplikace.

Manifestní nadbytek železa

Studie, které by se zabývaly problematikou chronického přetížení organismu koní železem, doposud dostupné nebyly. Relevantní informace týkající se rizik plynoucích z nadlimitních hodnot železa obsaženého v pitné vodě tedy přinesla až studie z roku 2018, která se uskutečnila na Fakultě veterinárního lékařství v nizozemském Utrechtu.

Nizozemský veterinární tým se touto problematikou začal podrobněji zabývat ve chvíli, kdy diagnostikoval sekundární hemochromatózu (hromadění železa v tkáních) a těžkou dysfunkci jater u dvou geneticky nepříbuzných koní ustájených v jednom konkrétním chovatelském zařízení.

Ve výsledku bylo do studie zahrnuto 21 koní a jeden osel z osmi různých chovatelských zařízení, přičemž u všech těchto koňovitých byla ze vzorků krve nebo jaterní tkáně (histopatologické hodnocení hladin jaterní tkáně a/nebo saturace krevního transferinu >80 %) diagnostikována sekundární hemochromatóza.

Přítomnost hemochromatózy můžeme zjistit z krevních náběrů, kdy v séru najdeme velmi vysokou koncentraci látky známé jako ferritin (globulární vnitrobuněčný protein, který slouží jako hlavní zásobní forma železa – železo je pro buňky samo o sobě toxické). Koncentrace ferritinu odpovídá zásobám železa v organismu. Další důležitou metodou diagnostiky je provedení biopsie jater se získáním vzorku jaterní tkáně. V jaterním vzorku nacházíme vysokou koncentraci železa, a lze z něj určit i tíži jaterního postižení. V biochemickém obraze se při sekundární hemochromatóze objevují zvyšující se hladiny ferritinu a železa v séru, stoupá saturace transferinu při jeho současném poklesu.

Všechna zvířata zařazená do studie mimo to vykazovala klinické příznaky kompatibilní s chronickým onemocněním jater – objevil se u nich ikterus (žloutenka – žluté zbarvení tkání, sliznic a očního bělma), úbytek hmotnosti, zvýšená únava a nekvalitní srst.

„Jedovatá“ voda

Vědci následně odebrali vzorky pitné vody z farem, na nichž byla zvířata ustájena, a nechali je analyzovat v laboratoři. Ukázalo se, že všechny vzorky vody odebrané na všech osmi farmách měly velmi vysoký obsah železa, a to v rozmezí i více než 0,7 mg Fe/l (miligramy železa na litr), což je významně více než maximální povolený limit (0,3 mg Fe/l) v Nizozemsku. Voda byla z toho důvodu shledána závadnou a označena za pravděpodobnou příčinu manifestního nadbytku železa v organismu koní zahrnutých do studie.

Všechna testovaná zvířata měla saturaci transferinu >80 % (transferin se nachází v plazmě, kde zabezpečuje transport železa do tkání) a 21 z 22 koní mělo zvýšenou γ-glutamyltransferázu (GGT, dříve též GMT), což je klíčový enzym γ-glutamylového cyklu, který zabezpečuje transport některých aminokyselin a peptidů přes buněčnou membránu z extracelulární tekutiny do buněk.

Ultrasonografie odhalila i zaoblené okraje jater u pěti ze šesti koní a zvýšenou echogenitu (echogenita – schopnost tkání a orgánů vytvářet při sonografickém vyšetření znatelný obraz) a to u čtyř koní ze šesti. Histologické vyšetření jaterní tkáně u dvanácti zvířat prokázalo hepatitidu, fibrózu a akumulaci hemosiderinu (hemosiderin je zásobní forma železa, vzniká agregací molekul feritinu při nadbytku železa v těle) v makrofázích a hepatocytech. 

Koně byli ihned po stanovení diagnózy ošetřováni na základě jejich klinických příznaků. Využívána byla i podpůrná terapie, včetně infuzí elektrolytů, kortikosteroidů, antibiotik, NSAID (nesteroidních protizánětlivých léků), opioidů, doplňků vitamínu E a/nebo Omeprazol. Přesto z dvaadvaceti zvířat jich do 1. ledna 2018 přežilo jen třináct. Devět koní uhynulo v rozmezí 17 až 79 měsíců od stanovení diagnózy. Přes veškeré úsilí a veterinární péči bylo u pěti z těchto devíti koní diagnostikováno jaterní selhání a museli být utraceni. Stav zbývajících čtyř koní se i přes intenzivní péči dále znatelně horšil – a i oni museli být nakonec utraceni. A to v rozmezí devět měsíců až 4,4 roku od stanovení diagnózy. Zbývajících třináct koní bylo na konci studie (1. ledna 2018) stále naživu, diagnóza byla u nich stanovena před 17 až 79 měsíci. Přes veškerou léčbu u nich ale nedošlo k výraznému zlepšení jejich zdravotního stavu a i hodnoty železa zůstaly i po absolvování léčby téměř nezměněny.

Postmortální vyšetření u sedmi koní odhalilo akumulaci hemosiderinu i v jiných orgánech než v játrech. Ve všech případech byl jako zdroj sekundární hemochromatózy udáván vysoký obsah železa v pitné vodě. Všechna zvířata byla chována za stejných podmínek po dobu minimálně 9 let před diagnostikováním hemochromatózy.

Nadbytek železa

Exkreční cestou nelze železo z těla vyloučit – organismus není schopen se nadbytečného železa zbavit – a proto se za určitých okolností může přebytečné železo hromadit v tkáních. Pouze včasná diagnostika nadbytku železa může zabránit trvalému poškození orgánů/tkání. Přetížení organismu železem se rozvíjí většinou velmi pomalu. Rozlišujeme tři stadia:

  • Ve stadiu prelatentního nadbytku železa se zvyšuje jeho obsah v orgánech, ale bez překročení jejich zásobní kapacity.

  • V období latentního stadia přetížení železem je překročena zásobní kapacita buněk, ale ještě není poškozena funkce orgánů, zvyšuje se hladina ferritinu i hladina železa v séru a stoupá saturace transferinu nad 55 %.

  • Ve fázi manifestního nadbytku železa jsou již poškozeny některé orgány.

Z nizozemské studie vyplývá, že vysoké hodnoty železa v pitné vodě by mohly pro koně znamenat problém a obsahem železa v pitné vodě bychom se tedy měli zabývat. Mimo jiné i proto, že výzkum u jiných druhů prokázal, že zvýšené hladiny železa v těle jsou prediktorem i důsledkem inzulínové rezistence. Ta je u koní spojována s metabolickým syndromem koní a dysfunkcí hypofýzy a je rizikovým faktorem pro vznik a rozvoj laminitidy. Nejnovější výzkumy již naznačily, že toto riziko se skutečně týká i koní.

Závěr

Železo se ve studnách běžně nachází ve vyšších koncentracích, a to v přímé souvislosti s jeho výskytem v horninovém podloží dané lokality. Pokud tedy napájíme ze studní, je v našem zájmu si obsah železa ve zdroji pitné vody laboratorně ověřit. Ideálním řešením je – v případě, že obsah železa je vysoký nebo dokonce nadlimitní – úprava vody prostřednictvím filtru na odželeznění.

Ale pozor, rozbory vody bychom měli provádět pravidelně. Nejde totiž jen o železo... Jakost podzemních vod se v roce 2018 v České republice opět meziročně mírně zhoršila. Podle zprávy o stavu vodního hospodářství překročilo limity o 0,9 procentního bodu více měření než v roce 2016 a překročení limitů tak bylo zaznamenáno v 83,5 procent případů. Menší problémy jsou u hlubokých vrtů a pramenů, u mělkých vrtů ale překročily některé z látek limity v 95,5 procent případů. 

Nejvýraznějšími ukazateli znečištění podzemních vod porovnáním s limitními hodnotami jsou pesticidy, zejména pak herbicidy používané pro ošetřování řepky, kukuřice a řepy, dále pak anorganické látky, organické látky a kovy. Vyjma železa jde i o baryum, mangan, arsen nebo kobalt. Kvalita pitné vody tedy skutečně musí stát v centru naší pozornosti! Teď, před příchodem zimy, tedy nejde jen o to, zda nám voda zamrzne anebo nezamrzne. Jde i to, jestli naše voda není pro naše koně smrtelně nebezpečná.

 

Použité zdroje:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: