Víte, čím tahat přepravníky?

Drtivá většina koňáků, pohybujících se po našich silnicích s koňmi za zády používá soupravu, tudíž tažné vozidlo a za ním připojený přívěs.

Především si musíme uvědomit způsob a účel, pro jaký chceme dané vozidlo využívat. Na jedné straně chceme co možná nejlevnější variantu s co nejmenší spotřebou, aby bylo hezké, praktické pro "normální" ježdění a přitom bylo schopné bez problémů utáhnout těžký přívěs na dlouhé vzdálenosti…

Ideální představa. I pro mě. Takové auto neexistuje. Buď chci tahat koně poměrně pravidelně, samozřejmě s maximálním využitím prostoru, po četných závodech i na delší vzdálenosti, nebo jen občas v případě nutnosti a mít po ruce pokud možno běžný vůz, schopný dočasně zastat i těžší práci. To jsou ale dva zcela odlišné způsoby využití.

Varianta 1: pravidelné ježdění s koňmi

Podle zkušeností nejen mých, jsou dvě možnosti:

A) Buď pořídím skutečně terénní vůz, záměrně používám slovo skutečně, protože z hlediska konstrukce se jeví takové vozidlo jako nejvhodnější – má totiž pevný rám, ve kterém jsou namontovány motor, převodovka, zpravidla tuhé nápravy a na něm přišroubovány díly karoserie i tažné zařízení. (Nissan Patrol, Terrano, Land Rover Defender, Toyota Land Cruiser,…)

• Výhody – pevná stabilní konstrukce, robustnost, váha vozidla samotného vzhledem k váze naloženého vleku – což já osobně považuji za zcela zásadní nejen v krizových situacích, k tomu samozřejmě velkoryse dimenzované brzdy, relativně jednoduché ovládání, možnost servisu, dostupnost dílů, jednoduché výměny brzd, spojek, výdrž vozidla i v dlouhodobém zatížení bez nutnosti zásadních oprav, zpravidla předimenzování tažných možností vůči potřebám, nesmím zapomenout pokud možno volitelný pohon 4×4, v kolika případech už pomohla čtyřkolka, že?
• Nevýhody – spotřeba, ale vzhledem k absenci složitostí i při obyčejné výměně žárovky v předním světlometu či nutnosti servisu složitých elektronických systémů se v celkovém součtu výdajů za provoz a opravy může výrazně smazat, dále pak horší manipulace v městském provozu, jistě z běžných praktických potřeb každý z nás najde nějakou další. Ano, ještě jedna by tu určitě byla, jistá míra nekomfortu, spojená s celkovou koncepcí vozidla.

B) Pořídím dodávku či minibus, se kterým můžu provádět i jiné činnosti ve firmě – rozvážka zboží, převoz materiálu, osob atd.

• Výhody – velikost a variabilita vnitřního prostoru, pohodlí hlavně při dlouhých cestách po zpevněných komunikacích i pro vícečlennou posádku, možnost spaní na vícedenních závodech. Pozor však v některých případech na poddimenzování objemu motoru vzhledem k četnosti tahání těžkých přívěsů, dále pak stejně jako výše uvedené offroady relativní konstrukční jednoduchost a s tím související servisní náklady.
• Nevýhody – vzhledem k prioritnímu využití relativně "měkká" konstrukce, stává se totiž, že při použití předního náhonu se vozidlo může při častém těžkém provozu trvale deformovat po celé délce karoserie, navíc u nápravy, na kterou je kladena mimořádná zátěž nejen při přenosu velké síly, ale je zatěžována i odstředivými silami v protiváze při zatáčení, dochází velmi brzo k nadměrnému opotřebení kloubových hřídelí, uložení nápravy a tudíž velmi nebezpečné zhoršení ovladatelnosti takového vozidla. O nutnosti výměn celých bloků náprav a poháněcích hřídelí s klouby a s tím spojených nezanedbatelných nákladů ani nemluvě…

Osobně bych doporučil, když už dodávku na tahání, tak s pohonem zadní nápravy např. Ford Transit či Mercedes Sprinter. Tam však můžou nastat problémy na sněhu a ledu, chce to opravdu dobré zimní obutí a zkušenosti řidiče 🙂

U obou variant je zcela zřejmá výhoda, zejména u starších modelů, dlouhodobá životnost, samozřejmě spojená s kvalitním průběžným servisem. Znám terénní auta, která tahají už deset let nejen koně, ale i jiná auta ze zahraničí na přívěsu, mají najeto i 700 tisíc km a stále jedou, i přítele, který má VW Transportér, ale řadu T4, který má najeto milion…

U novějších modelů je samosebou více elektroniky, nutné nejen k ovládání motoru, ale s tím souvisí i větší možnost poruch a závad, o nutnosti navštívit servis i na výměnu žárovky jsem se už zmínil…

Zcela zásadní je u mne v obou případech vzhledem k bezpečnosti nejen vlastní, celková robustnost vozidla, řízení a zejména brzdy. V případě velkého a těžkého vozidla nehrozí v krizové situaci, např. prudký závan bočního větru, tlaková vlna protijedoucího kamionu či panika koně v přívěsu, že by nebylo ve vašich silách celou soupravu zvládnout. Byl jsem u případu, kdy vozidlo i s přívěsem bylo doslova odfouknuto s přívěsem i s koněm v zimě ze silnice, byť bylo s náhonem na všechna kola, ale bylo to menší SUV. Sám jsem pak zažil s kolegou v dodávce, kdy my sami jsme málem při výjezdu z lesa v cca čtyřicetikilometrové rychlosti byli odfouknuti orkánem vanoucím od mořského pobřeží. Naštěstí vše dobře dopadlo a nemuseli jsme řešit, co se zvířaty cca 2 000 km od domova v zimě v cizí zemi.

Varianta 2: občasné převezení koně

Jednou za čas chci při běžných potřebách odvézt svého koníčka do vedlejší vsi na veřejný trénink či hobby závody, navíc chci mít po ruce možnost rychlého odvozu v případě nemoci či drobného zranění.

Zase jsou tu v podstatě dvě varianty:

A) Již zmiňované SUV, to znamená, vozidlo někdy vskutku i reprezentativní – Mercedes řady ML, BMW X5, mezi velmi povedené patří i např. Hyundai Santa Fe atd…

• Výhody: opět náhon 4×4, vesměs ale založený na elektronice, spojené se systémem ABS, EDS, ESP, takže bez vůle řidiče, ve většině případů váha vzhledem k přívěsu, (o menším SUV jsem se také zmiňoval výše) s tím souvisí výkon motoru a brzdy.
• Nevýhody: absence pevného rámu, elektronika, se kterou při poruše na silnici ale skutečně nikdo nic neudělá, poměrně vysoké nároky na servis a provozní náklady.

B) V podstatě pořídit velké rodinné auto nejspíše kombi, ale tady bych se pozastavil nad tím, jak se někteří nechají zviklat a přiloží ke svému ještě dalšího koně ze stáje a průšvih je na světě.

• Výhody: normální použití vozidla v běžném provozu, momentální spotřeba.
• Nevýhody: nebezpečná jízda takových souprav, pokud nevlastníte např. Volvo XC 90 či Audi Allroad minimálně s dvouapůllitrovým motorem. Každý by si měl uvědomit, že Octavia Combi na takový provoz opravdu není konstrukčně přizpůsobená, byť má v TP 1600 kg na kouli, toto je údaj MAXIMÁLNÍ možné váhy, přitom však musí být splněny i limity pro připojitelnost vozidel vzhledem k okamžité hmotnosti, nehledě na opotřebení brzd, spojky, motoru jako takového, o předních nápravách ani nemluvě, o vlivu velikosti boční plochy přívěsu (jednokoňka má stejnou plochu jako přívěs pro dva koně, navíc je mnohem mnohem méně stabilní) při prudkém větru. Takže po ujetí cca 30 000 km v soupravě budete muset nechat dělat generálku nejen motoru, spojky, ale i nápravy, kloubová hřídel u Octavie stojí cca 8-12 000 Kč. Dobrou variantou v tomto segmentu se jeví na první pohled lákavé dvě tuny na kouli u vozů např. VW Sharan, Ford Galaxy a podobně, ale bohužel jsou vesměs založeny na platformách menších bratříčků – kombíků a dochází tam vzhledem k velikosti a váze auta samotného, natož s přívěsem, k častějšímu opotřebení zásadních dílů.

Závěrem, jak se rozhodnete, je samozřejmě na vás, ale mějte na paměti, že po silnici nejedete sami, že dennodenně dochází ke krizovým situacím, a neexistuje nikdo, kdo by se mohl řídit pravidlem, že mně se nemůže nic stát. Můžete být řidič kdovíjak schopný a zkušený, nikdy nevíte, kdo vás právě předjíždí na plné čáře či jede proti vám. On přívěs z Hornbachu naložený skříňkou je zcela něco jiného než přívěs se dvěma koňmi!

Ještě dodatek – speciální malé přepravníky pro dva koně je jistě zajímavá možnost, ale to něco stojí a je to v podstatě jednoúčelová záležitost, navíc dodnes sám nechápu možnost váhové využitelnosti takových aut. Jsou všechna s max. váhou do 3500 kg (řidičský průkaz skupiny B, není nutný tachograf, karta řidiče, přestávky v jízdě atd…). Počítejte se mnou: vozidlo bez nákladu váží 2200 až 2500 kg. Budeme počítat střed 2350kg. Řidič a další dva váží cca 250 kg, sedla, cajky, deky, pro vícedenní závody ještě další věci, řekněme cca 300 kg. To nepočítám varianty s obsaditelností pěti osob. Momentálně jsme na váze 2900 kg. Jeden menší parkurák či drezurák váží okolo 500 kg. Pokud mám dva větší, každého o váze cca 600, 650 kg? Když mám obludu o váze 700 kg, tak jsem už jenom s ním samotným přes limit a zkuste se nechat zvážit na rakouské celnici v Mikulově… Nedoplatíte se.

Jistě, mnozí z vás mají na věc svůj názor či různé zkušenosti z praxe. Toto, co jste právě dočetli, však vychází nejen z mých praktických zkušeností z dlouhodobého provozu s koňmi za zády…

Příště se podíváme na různé typy a varianty vozíků, budu se snažit zohlednit možnosti a míru bezpečí jak v provozu, tak vzhledem ke koním a jejich pohledu na věc.

Autor článku Tomáš Förchtgott se dlouhodobě zabývá přepravou koní na profesionální úrovni – www.horsetrans.cz, spolupracuje i s projektem Koňská záchranka www.konskazachranka.cz.