Já - vystavovatel...

Vystavovatel je osoba, která ve výstavním kruhu předvádí posuzovateli koně. Výkon vystavovatele se vždy promítá do výkonu koně, a proto se na výstavu musí připravit nejen kůň, ale i vystavovatel. I jeho vystupování a exteriér má totiž svůj význam! :)

Úbor vystavovatele není přesně stanoven. Například na výstavách v Nizozemí se i dnes můžete setkat s čistě bílým sportovním úborem, s nímž jsme se setkávali v minulosti i na výstavách v Německu a České republice. Dnes se ale, po vzoru Velké Británie, preferuje společenské oblečení ideálně doplněné o vhodnou pokrývku hlavy. Vystavovatel by tedy měl mít dlouhé společenské kalhoty a košili s límečkem (případně i vázankou) doplněnou vestou či sakem.

Sportovní oblečení, krátké kalhoty nebo džíny vhodným oblečením do výstavního kruhu rozhodně nejsou. A to platí i pro osoby, které nevystavují, ale ve výstavním kruhu se pohybují - například pro oficiální fotografy akce. Obuv může být sportovního charakteru, zářivé barvy se ale nedoporučují. Zcela zakázány jsou reklamní prvky umístěné na oblečení a to se týká i umístění loga stáje či hřebčína na košilích, vestách nebo čepicích.

Požadováno je i korektní a společensky akceptovatelné chování a vystupování předvádějícího. Vhodné tedy nejsou hlasité povely, nadměrná gestikulace či pokřikování na osoby stojící mimo výstavní kruh nebo ostatní vystavovatele. Pokud jste již nastoupili do výstavního kruhu, bez povolení posuzovatele nebo stevarda nesmíte výstavní kruh opustit. Jestliže jsme tedy něco zapomněli nebo se nám výsledek, kterého jsme ve výstavním kruhu dosáhli, nelíbí, či nám něco z dění ve výstavním kruhu nevyhovuje, nemůžeme se s máváním rukama a nadávkami jen tak vydat pryč... sice to může vypadat úsměvně, ale takové reakce nejsou nic, co bych neznala z reality! :) Výstava je nejen chovatelská, ale i společenská událost a to by si vystavovatelé měli uvědomit. Platí, že rozhodnutí posuzovatele je konečné a vystavovatel ho tedy musí bez výhrad akceptovat.

Prezentace pony a kob ve výstavním kruhu

Kvalitní předvedení zvířete ve výstavním kruhu souvisí nejen s předvedením konkrétního zvířete, ale i s bezpečností a dodržováním zásad welfare. Pokud se tedy rozhodnete koně na výstavu přihlásit, je nutné ho připravit. A to je něco, co začínající vystavovatelé často podceňují. Příprava musí začít dlouho před termínem výstavy. Kůň účastnící se výstavy musí být za všech situací ovladatelný, musí být schopen se pohybovat v pravidelném kroku a klusu, musí umět stát a předvést se ve výstavním postoji. To vše vyžaduje čas. Nelze očekávat, že kůň na výstavě uspěje, pokud jsme výcvik chůze na vodítku či předvedení ve výstavním postoji nechali až na poslední chvíli.

Další významnou kapitolou je výživná kondice. Pony a kob musí být posuzovateli předvedeni ve výstavní kondici. Žádná odchylka směrem nahoru a ani dolů není dobrou volbou. Obezita je nežádoucí, sportovní kondice rovněž tak. Doporučuji prostudovat fotografie úspěšných zvířat ze zahraničních výstavních kruhů a inspirovat se.

Hodnocen není jen exteriér koně, ale i jeho charakter. Pony tedy nesmí v žádném případě projevovat agresivitu vůči ostatním koním, vystavovatelům nebo posuzovateli. Pokud kůň kope nebo kouše, neměl by se výstavy účastnit. Ojedinělá událost se může tolerovat, ale v podstatě vždy se takový incident promítne do celkového hodnocení. Kůň může být pro nevhodné chování nejen hůře hodnocen, ale i zcela vyloučen.

Vystavovatel je povinen se do své výstavní třídy dostavit včas. Výstavní kruh se uzavírá ve chvíli, kdy poslední účastník předvede koně posuzovateli v klusu a koně se řadí na středovou linii. Je tedy nezbytné sledovat dění ve výstavním kruhu. Pokud se vystavovatel opozdí, může se pokusit požádat o povolení ke vstupu do kruhu stevarda, ten mu ale není povinen vyhovět. Kritika směřující na hlavu organizátora výstavy je v tomto případě nesmyslná. Jen ojediněle lze odhadnout čas, kdy budou začínat jednotlivé třídy. Každý posuzovatel pracuje ve výstavním kruhu jiným způsobem, a proto organizátor výstavy nemůže stanovit přesný časový harmonogram.

Do výstavního kruhu vstupujeme v kroku, na pravou ruku, v řadě za sebou a to podle katalogových čísel. Snažíme se důsledně dodržovat rozestupy a až do vyzvání se pohybujeme v zástupu po obvodu kruhu. Koně se ve výstavním kruhu pohybují výhradně v kroku a v klusu. Cval není žádaný a ani žádoucí. Další dění v kruhu určuje asistent posuzovatele - stevard. Pokynům stevarda je tedy třeba věnovat pozornost a řídit se jeho příkazy. 

Vystavovatel může mít v ruce bič nebo výstavní hůlku a to se šlahounkem nebo bez. Jeho délka ale nikdy nesmí přesáhnout 76 centimetrů. Nadměrné nebo nevhodné použití biče může vést k vyloučení, a proto s bičem pracujte uměřeně. Při předvádění je třeba se soutředit nejen na předváděné zvíře, ale i na dění ve výstavním kruhu. Vystavovatel by se měl snažit zaujmout posuzovatele a upoutat jeho pozornost, ovšem nikoli divadelním či afektovaným způsobem. Schopnost vystavovatele dobře odprezentovat své zvíře je důležitá nejen při individuálním, ale i ve skupinovém předvedení, a proto je nutné se na výkon po celou dobu plně soustředit. Nedáváme se tedy do hovoru s kolegy, nesledujeme dění mimo kruh, když je individuálně posuzován někdo jiný. Při prezentaci pozor - v žádném případě nesmí vystavovatel, a to ani malých MM plemen, pokleknout před poníka. To je důvodem k okamžitému vyloučení dvojice.

Striktně je také zakázáno používat nepovolené pomůcky. Za nepovolené pomůcky jsou považovány všechny vizuální či zvukové efekty směřující k dosažení lepší aktivity koně (cílem je dosažení vyšší a efektnější klusové akce či pozornosti koně). Příkladem jsou igelitové sáčky či pytle umístěné na tyči nebo biči, kamínky v plechovkách, zapalovače či hlasité švihání biči. V minulosti jsme se i u nás (a také v Nizozemí či Německu a Rakousku) mohli setkat s vystavovateli, kteří své koně takto motivovali k vyššímu výkonu. Dnes to ale většina společností, dle vzoru WPCS, ve svých pravidlech zakazuje a takové jednání vystavovatele nebo členů jeho týmu se trestá vyloučením. Toto ustanovení většina chovatelů uvítala. Jen málokdo v praxi potřebuje, aby se koně překvapivých zvuků báli a reagovali na ně zvýšením aktivity.

Při individuálním posouzení, které následuje po předvedení skupinovém, se kůň musí posuzovateli předvést ve výstavním postoji. Posuzovatelé nejraději vidí postoj do čtverce, kdy jsou všechny končetiny v zákrytu. U velšských koní, především pak ve Velké Británii, je často vidět čtvercový postoj, při němž koně mají zadní končetiny v zákrytu a mírně zakročeny. V tomto postoji dobře vynikne linie zad, krku a hrudníku a jedná se o postoj, v němž jsou velští pony a kob tradičně vystavováni. Akceptovatelný je ale i postoj zootechnický. V případě, že budou dvě zvířata stejné kvality, je ale možné, že se posuzovatel přikloní ke zvířeti prezentovanému v tradičním výstavním postoji, a proto bychom se na tento typ postoje měli v přípravě zaměřit.

Úprava pony a kob

Velští pony a kob by měli být upravováni tak, aby výsledek působil co nejpřirozenějším dojmem. V tomto smyslu se ale realita často diametrálně liší od požadavků. Pokud navštívíte některou z významných výstav ve Velké Británii, uvidíte v rukou vystavovatelů velmi mnoho různých specifických kosmetických přípravků, které při úpravě zvířat budou používat. V současné době je ale jejich využívání častým předmětem sporu a do výstavních kruhů se střídmost navrací. Úprava pony je naprostou nezbytností, ale naším cílem je přirozený vzhled. Všeho tedy s mírou.

V každém případě platí, že koně musí vstoupit do výstavního kruhu dokonale čistí, ideálně vykoupaní. Před výstavou se pony a kob koupou opakovaně, na bělouše a světlé koně se používají speciální šampony. Velmi důležité je, aby bílá hříva a ocas byly skutečně bílé. Totéž se týká všech bílých odznaků. Profesionální je koně po koupání dekovat. Často se užívají speciální deky, které pokrývají celé tělo, včetně hlavy, krku a břicha koně. Bílé končetiny se při transportu bandážují.

Nezbytnou součástí úpravy je také stříhání a trimování. Chlupy, které přesahují vnitřní část ucha, se stříhají. Postup je takový, že rukou sevřeme okraje uší k sobě a všechnu srst, která okraje ucha přesahuje, odstřihneme. Je třeba mimořádné opatrnosti, abychom koně nezranili. Vnitřní část ucha neupravujeme. Žádné zuby!

Dlouhé chlupy na spodní straně čelisti a na žuchvách oholíme a to tak, aby nebyly patrné linie způsobené nůžkami či noži. Walesané tyto chlupy koním tradičně opalují svíčkou, to ale vyžaduje zručnost a zkušenosti, a proto tento postup příliš nedoporučuji.

Zkracování hmatových chlupů je možné a obvyklé, ale z mého úhlu pohledu je nežádoucí a záleží tedy na vystavovateli, kam až je ochoten při úpravě zajít. V této souvislosti ale sledujte propozice výstavy. Například na některých výstavách v Německu je zkracování hmatových chlupů zakázáno, pokud se tedy chystáme v sezóně do zahraničí, raději hmatové chlupy neupravujeme.

Hříva a ocas mají být ponechány rovněž v co nejpřirozenějším stavu. Přesto ale nikdy ve výstavním kruhu neuvidíte zvíře, které by upravenou hřívu a ocas nemělo. Pokud je hříva hustá, protrhává se a její délka se upravuje tak, aby byla dobře viditelná spodní linie krku. Zásah ale musí skutečně působit přirozeně, žádné výrazné nerovnosti, žádné přesné a rovné linie. Pro zvýraznění nasazení krku se z hřívy těsně za ušima plete jeden tenký copánek. Doporučená délka ocasu se liší u pony a kob. Pony mohou mít ocas delší, zhruba do poloviny holeně. U kobů je preferováno, aby délka žíní dosahovala těsně pod hlezenní klouby. Nikdy nesmí být ocas zastřižen do roviny. Délky a tvaru se dosahuje protrháváním a seřezáváním trimovacími noži. Žíně u kořene ocasu by měly těsně přiléhat. Proto se před výstavou obvykle bandážují. Před zabandážováním se žíně navlhčí, což urychlí a zvýrazní požadovaný efekt. Zde ale pozor. Sama bandáž musí být suchá, aby se kůže pod ní nezapařila a nikdy bandáž příliš neutahujeme.

Pro velšské pony v typu kob a velšské koby jsou rousy plemenným znakem a je tedy žádoucí, abychom je řádně vykoupali a vyčesali tak, aby byly bohaté a hedvábně jemné. Rousy se nesmí zkracovat a stříhat. Bílé končetiny se křídují nebo bělí za pomoci speciálních past. Důležitá je ale uměřenost, znaky by neměly "bít do očí", měly by působit přirozeným dojmem. Pokud tedy nejsme schopni docílit přirozeného vzhledu, raději bělicí přípravky nepoužíváme. Kopyta musí být řádně upravena a ošetřena. Podkování je možné, ale zde je třeba sledovat propozice výstavy. Například na rozdíl od Velké Británie není v ČR povoleno kovat koně mladší dvou let.

Oči, tlama a nozdry musí být perfektně čisté, zbavené prachu a hlenu. Okolí očí, jemnou kůži na tlamě a nozdry můžeme lehce ošetřit dětským olejem nebo vhodným krémem. Výrazný make-up (dříve se používala i maskara na řasy) je ale již na většině výstav zakázaný. Na hřívu a srst se obvykle aplikují vhodné lesky a kondicionéry. Walesané ještě i dnes stříkají koně petrolejem, ale to v našich podmínkách asi zavádět nebudeme. :)

Holení koní není povoleno u zvířat mladších čtyř let. U čtyřletých a starších pony a kob, kteří pracují, je povoleno holení v zimních měsících. Jarní střih již ale povolen není.

Poněkud jiný je způsob úpravy u velšských polokrevníků (Part Bred). Zde není přirozený vzhled požadován. Polokrevníci tedy do výstavního kruhu nastupují se zapletenou hřívou, která může být zkrácena. Zapletený a protrhaný by měl být i ocas. Jeho zastřižení je na rozdíl od čistokrevných sekcí žádoucí do roviny a jeho délka má být do půli holení. Zastřihují se chlupy na čelistech, hmatové vousy, rousy mohou být oholeny. Velšským polokrevníkům lze vytvořit na zádi v srsti vzory (šachovnice, dračí zuby) za účelem zvýraznění jejího tvaru a jezdeckého typu zvířete.

Předváděcí uzdečky a ohlávky

Na čem předvádět, je velká kapitola. Doporučuji, abyste si vyhledali některý z renomovaných internetových ochodů a v něm předváděcí uzdečky a ohlávky vybírali. V našich podmínkách není kde nakupovat a pokud ano, rozhodně není z čeho vybírat. Z osobní zkušenosti mohu doporučit například Welsh Cob Shop. Výrobky z anglické kůže a výstavní udidla, s podrobnými tabulkami velikostí, pak můžete objednávat i zde. Každé zvíře má své klady i zápory, které je třeba podtrhnout a zakrýt. Vhodný výběr ohlávky nebo uzdečky může v tomto výrazně napomoci. 

Plemenní hřebci a hřebečci od dvou let věku všech sekcí se předvádí na kvalitních kožených uzdečkách s mosaznými přezkami a rozetami. Barva je obvykle černá nebo hnědá, dle základní barvy zvířete. Uzdečka by neměla být výrazně zdobená, ideální tedy je hladká kůže v kombinaci s mosazí. Pouze u velšských pony a velšských polokrevníků se můžeme "rozšoupnout" a použít barevné čelenky, ale pouze tradičních vzorů. Žádné třpytky a signální barvy.

Hřebci a hřebečci musí být vždy vystavováni na uzdečkách doplněných výstavním udidlem či jednoduchým nelomeným výstaním udidlem. Opět se preferuje mosaz. Mladší zvířata bývají uzděna plastovými udidly s mosaznými kroužky anebo jednoduchým lomeným stihlem. Uzdečku by mělo doprovázet kožené vodítko s mosazným řetízkem ve stejném typu kůže. Hřebci mohou být předváděni i v postroji pro předvádění hřebců na ruce.

Hříbata a mladí pony se předvádí na bílých výstavních ohlávkách, které se vyrábí z provazu nebo popruhu s mosaznými přezkami, případně na kožených předváděcích ohlávkách (spíše sekce B). Syntetické barevné ohlávky nebo barevné ohlávky provazové se ve výstavním kruhu zásadně nepoužívají. Žádné zvíře se ve výstavním kruhu nesmí pohybovat na volno, hříbata pod matkami nevyjímaje. I hříbata pod matkami tedy musí mít bílou předváděcí ohlávku a musí ohlávku a vodítko akceptovat. 

Klisny a valaši tříletí a starší se předvádí na bílých výstavních ohlávkách, použít ale lze i kožené ohlávky a uzdečky.

Vzhledem ke skutečnosti, že většina evropských zemí má obvykle své vlastní společnosti, které výstavy a chov velšských pony a kob organizují, je nutné se vždy důkladně věnovat propozicím výstavy. I drobná nesrovnalost ve výstroji či úpravě ponyho se totiž může do výsledků vašeho pony nebo koba negativně promítnout. Přestože by z mého úhlu pohledu bylo nejsnažší, pokud by všechny země jednotně přijaly pravidla, která vytvořila britská společnost WPCS, není tomu tak, a proto musíme propozice, které požadavky jasně vymezují (rozdělení výstavních tříd, povolená výstroj a úprava ponyho nebo koba, nutnost doložení kopie licence plemenného hřebce), řádně prostudovat. Ne každý organizátor výstavy bude reagovat na vaše případné e-mailové dotazy a není horšího výsledku, než cestovat stovky kilometrů s koněm na výstavu, na níž ho nakonec nebudeme moci představit. Věřte, stává se to a je to nemilé. I zde tedy platí: raději dvakrát měř, než jednou řež. :)