Vedení koně v obratech

Obraty totiž nejsou jen o tom, že koně vyvedeme vlevo anebo vpravo. Nejde jen o to dostat se “jakýmkoliv způsobem” tam či onam mimo přímou linii. Obraty a ohýbání jsou klíčové cviky, které vedou k uvolnění, oboustranné prostupnosti koně a také k jeho shromáždění. Bez dobře ježděných obratů se zkrátka neobejdeme na žádné výcvikové úrovni a v žádné jezdecké či vozatajské disciplíně.

Jezdec je ten, kdo o všem rozhoduje

Pokud má mezi jezdcem a koněm vzniknout funkční spojení, musí být jezdec především talentovaný pedagog. Aby ale jezdec mohl být skutečně dobrým učitelem, musí mít nejen dostatek empatie k potřebám, schopnostem a možnostem svého žáka, ale i dokonalé pochopení technických detailů souvisejících s udílením pomůcek a jejich vzájemné vazby. Platí tedy, že významnou veličinou celého výcvikového procesu není kůň, ale samotný jezdec, který musí ovládnout a bezchybně koordinovat pomůcky, kterými na koně působí v sedle. Nebude tedy od věci si připomenout, které pomůcky se na dobře provedených obratech podílí.

Pomůcky otěží

To, jak působíme na koně otěžemi, není veličina proměnná. Jezdec by měl mít v tom, jak na koně působit otěžemi, dokonale jasno. Není to o tom, že jednou držíme ruce tam a pak zas onde.

Působení ruky jezdce na koně je dané. S tím, jak budeme otěžemi na koně působit, musíme být obeznámeni ještě před tím, než budeme tuto pomůcku prakticky používat. Což nám sice možná zní jako banální samozřejmost, ale pravda je taková, že nejeden z nás v tom má i po letech strávených drncáním po jízdárně “hokej”. 🙂

Zásady vedení koně v obratech…

• Vnitřní otěž vede koně do obratů, upravuje pozici koně směrem dovnitř a dolů, podílí se na shromáždění i poloviční zádrži.
• Vnější otěž upravuje a určuje míru ohnutí, určuje míru shromáždění, kontroluje tempo, akci předních končetin, ovlivňuje vnější plec a poloviční zádrž.
• Vyjma situací, kdy se věnujeme korekci “zkažených” koní, silou otěžemi na koně nepůsobíme. Silovým taháním za otěže nikdy nedocílíme toho, že koně přivedeme do rovnováhy. Nedocílíme tak ani shromáždění. A to platí nejen v obratech. Silovým působením otěže dosáhneme pouze toho, že nám kůň začne padat na předek a naše zmučené ruce se stanou jeho “pátou nohou”. Nikdy tedy nesmíme za otěže významněji tahat či jimi trhat. Nejen, že každý tlak vytváří protitlak, ale nadbytečným působením otěží zásadním způsobem poškozujeme i možný potenciál koně. Vždy tedy aplikujeme maximálně sílu tzv. 50 gramů, nic víc netřeba a i to je víc, než dost!
• Tlak vyvíjí jezdec na obě otěže stejnoměrný. Nikdy bychom tedy neměli významně více držet jen v jedné otěži. Pamatujte také, že všichni máme jednu ruku tzv. silnější. I to způsobuje, že vyvíjíme na otěže nestejnoměrný tlak. Uvědomte si tedy tuto skutečnost a korigujte tento svůj přirozený nedostatek, kontrolujte své ruce! Nechte se opravovat od toho, kdo stojí na zemi a vidí víc!
• Linie vedoucí mezi koňskou hubou a lokty jezdce má být vždy přímá. Přesto ale, u mladých koní obzvláště, nelze zamítnout, pokud bude ruka – z důvodů didaktických – působit mírně nestandardně. Ruka musí být živá, schopná reakce! Jestliže ale ruku vychylujeme od krku či ji přizvedáváme nebo snižujeme, musíme se vždy rychle vracet do korektní pozice a musíme vědět, proč a co činíme. Jde o míru a také o vědomost. Pokud vědomost chybí, držíme ruce raději vždy více méně v korektní pozici. Tak nelze napáchat žádnou významnou škodu.

Pokud chceme rukama koně korigovat nebo ho opravovat, je významnou veličinou nejen míra, ale i čas. Korigovat můžeme, ale jen v krátkých intervalech a vždy jemně a lehce.

Ve výcviku bychom také neměli zaměňovat uvolnění za únavu nebo dokonce rezignaci koně. Což je bohužel také často k vidění. Všechny jemné a přesné reakce jsou výsledkem dlouhodobého gymnastikování koně, výsledkem pravidelného a systematického výcviku a nikoliv instantního “napasování koně do námi preferované litinové formy”.

Do žádné pozice tedy koně necpeme za pomoci hrubé síly. Mimochodem, většina jezdců jsou dnes ženy. Která žena se může dlouhodobě přetahovat s koněm, aniž by neskončila v péči fyzioterapeuta anebo neměla pravidelně v ruce pákové uzdění anebo průvlečky?

U všech našich pomůcek platí, že konečným cílem je jejich neviditelnost v očích neznalých diváků. Neodpouštějte tedy sami sobě v této souvislosti vůbec nic! Nic si nenamlouvejte! Otěž zkrátka musí být lehká jako pírko a nikdy jinak.

Pokud nemáte dostatečné vzdělání nebo vhodné vedení, klidně se od klasického jezdectví distancujte a jezděte bez udidel. I to je hodnotná cesta, která může být smysluplná v případě, že “klasická” cesta pro vás tou pravou, je jedno proč, v danou chvíli není.

Pomůcky v obratech

Pokud chceme uskutečnit obrat vpravo, zapůsobí vnitřní pravá ruka lehce od krku koně tak, abychom koně jemně vyvedli do žádaného směru. S postupujícím výcvikem omezíme pohyb ruky směrem od krku koně a nahradíme ho jemnější pomůckou, vytočením zápěstí ruky směrem od krku.

U mladého koně můžeme toto “otevření” otěže provést i výrazněji. To samozřejmě ale platí jen tehdy, pokud kůň jezdci dá pocit, že takovou dopomoc ze strany jezdce potřebuje. Mnoho mladých koní je přirozeně dobře vyvážených a nic z toho nepotřebují. Vnější otěž pracuje s vnitřní otěží v součinnosti. Obě otěže tedy mají svoji funkci. Levá ruka zůstává při obratu vpravo v korektní pozici, nenabízí. Neměla by se tedy významněji posunovat kupředu (lehce – o jednu pěst – ale lze), a ani otevírat. Jen tak je schopna zamezit případnému vypadnutí plece koně ven z obratu. Ruku v žádném případě “netaháme do břicha” a už vůbec ne přes krk.

Ovšem pozor, někteří koně mohou mít tendenci “vypadávat” v obratu nejen plecí ven, nýbrž i dovnitř. I to je běžné a nemělo by nás to překvapit. Pokud se toto stane, musí pomůcky otěží působit opačně.

Délka otěží by měla být relativně shodná, není vhodné, aby v obratech byla jedna otěž významně kratší než druhá.

Pomůcka sedem

Ač se vždy objevovaly, a nadále se objevovat budou, trendy a odchylky, vždy nejspíše zůstane na výsluní klasické jezdectví, které ve své podstatě ctí zákony fyziky a tak i fyziologie.

Většina z nás jsou jezdci začátečníci a jezdci mírně pokročilí. Shodné procentuální zastoupení “začátečníků” nalezneme i mezi koňmi. Tyto dvě veličiny budou jistě korelovat.

Z tohoto faktu plyne následující. Pro mladé koně a začínající jezdce nemají pomůcky vahou zásadní význam. Mladí koně pomůckám vahou příliš nerozumí a začínající jezdci je příliš nechápou. 🙂 Na oba je toho v úvodu příliš. Mladý kůň působení pomůcky sedem porozumí a to postupně, krok za krokem, v průběhu výcviku. Myslet si, že pokud budeme pomůcky sedem na mladém koni přehánět, něco zásadně urychlíme, neplatí. Opak je pravdou. Přehánění pomůcky vahou vede k nepochopení standardní pomůcky i ztrátě citlivosti koně! Jezdců se týká v podstatě totéž.

Až v pozdějších fázích výcviku je nutné se zaměřit na komplexní a přesné spolupůsobení pomůcek. V úvodu ale netřeba naházet do “pejskokočičího” dortu úplně vše. Korektní je v tomto případě dostačující! Na začátku výcviku seznamujeme koně se základy, naším cílem je, aby nám porozuměl, nechceme vyvolávat chaos a zmatek. Nabídneme tolik času, kolik kůň potřebuje. Spěchej pomalu!

O pomůckách vahou toho není třeba psát příliš mnoho. Základní pravidlo je jasné. Hmotnost jezdce by měla být rovnoměrně rozložena v sedle a měla by vždy působit ve směru pohybu. Jezdec se tedy nikam přehnaně nevyklání, nebortí se v pase, nepumpuje divoce křížem, obě sedací kosti zatěžuje podle aktuální situace jen lehce. Rada. Občas požádejte někoho zkušenějšího o revizi svého sedu. Většina začínajících jezdců balancuje mezi sedem vidlicovým a sedem stolicovým. Obě tyto pozice v sedle zásadně narušují korektní působení pomůcky sedem.

Pomůcka holení

A znovu – obecně platí, že všechny naše pomůcky musí působit ve vzájemné součinnosti. Ve vzájemné součinnosti tedy zákonitě musí působit i obě naše holeně. V zásadě pobízíme v obratech více vnitřní holení. Vnitřní holeň má být umístěna na podbřišníku, neměli bychom ji nikdy dávat před podbřišník. Ani tady nepřeháníme.

Vnější holení koně pobízíme v pravidelném rytmu až jednu dlaň za podbřišníkem (v závislosti na míře požadovaného ohnutí koně) a holeň v této pozici působí i jako pomůcka upozorňující. Její funkcí je zabránit koni, aby se “vyhnul” podélnému ohnutí, které si vynucujeme vnitřní holení, tak, že kůň vypadne zádí z obratu.

Samozřejmě i zde platí, že holeň jezdce pobízí stejnostrannou zadní končetinu koně.

Holeň jezdce se tedy musí být schopna přizpůsobit stupni výcviku koně a musí pobízet tak, aby její působení mělo žádoucí výsledek. Samozřejmě to nemusí být vždy snadné.

Odpovědí na nedostatečnou reaktivitu koně je jezdcova korektní vytrvalost. Nikdy bychom se ohnutí nebo obrat neměli snažit získat silou či dokonce hrubým kopáním holeně či zásadními změnami jejich umístění. Korektní sed a korektní pomůcky jsou základ!

I s pomůckou bičem je třeba zacházet sofistikovaně. Tušírovací bič je skvělá pomůcka, která může do výcviku “hlasitě promlouvat”. Ale je třeba s ní zacházet jako s šafránem. Pokud neumíme s tušírkou pracovat, snadno si vykoledujeme vzteklý vzdor či naprostou ignoraci.

Holeň v obratech

Korektní ohnutí je takové, kdy kůň je v celé délce svého těla ohnutý tak, že dobře kopíruje linii, po níž kráčí či kráčet má. Kůň se tedy nesmí bortit v krku, vypadávat plecí z linie, vychylovat pozici hlavy či vypadávat zádí ven z obratu. Přesto si musíme uvědomit, že kůň má limity, které nelze překročit.

Ideálního ohnutí nelze docílit v průběhu jedné výcvikové lekce. Jedná se o výsledek pravidelného tréninku. Obzvláště mladí koně potřebují čas, aby se mohli přizpůsobit požadavkům jezdce, protože ještě nejsou dostatečně prostupní a proto ani ohební. Neumí akceptovat pomůcky jezdce a nemají ani dostatečně rozvinuté svalstvo. Mladí koně se v obratech obvykle pohybují po rovné linii, ohnutí nejsou často schopni ani naznačit, mnozí dokonce vypadávají z linie ven. To není nic překvapivého. Důslednou a nenásilnou korekcí se kůň lekci za lekcí přibližuje ideálnímu provedení.

Holeň jezdce se tedy musí být schopna přizpůsobit stupni výcviku koně a musí pobízet tak, aby její působení mělo žádoucí výsledek. Samozřejmě to není vždy snadné. Jezdec ale musí být didaktický a trpělivě koně opravovat. Jak již bylo řečeno. Nikdy bychom si ohnutí nebo obrat neměli vynucovat násilím, hrubým kopáním holeně či zásadními změnami jejich umístění. Korektní sed a korektní pomůcky jsou základ!

Prubířský kámen – roh

Korektní projetí rohu je důkazem kvality vaší drezurní práce. Projetí rohu odhalí vše, tedy nejen vaše chyby, ale i vaše bonusy. Může se nám zdát, že roh nic moc není, opak je ale pravdou. Roh je jedna čtvrť kruhu. Průměr tohoto kruhu by měl odpovídat stupni výcviku koně. Čím menší kruh, tím vyšší úroveň.

Mladý kůň tedy rohy korektně projet nemůže, roh je pro něj příliš náročný. Požadavky na dobré projetí rohu musíme jen pozvolna navyšovat. Ježdění rohů nás ale krok za krokem přivede k ježdění náročnějších cviků, rozvine schopnost koně sám se nést, zlepší přilnutí, flexibilitu koně i jeho schopnost podsadit vnitřní zadní nohu. Jedná se tedy o cvik, který se podílí na srovnání přirozené křivosti koně.

Jak projíždět rohy?

• v dostatečné vzdálenosti před rohem (úroveň výcviku koně určuje vzdálenost) použijeme poloviční zádrž. Ta koně upozorní, že bude následovat změna/přijde nový požadavek.
• před vjezdem do rohu začneme koně ohýbat – odpředu dozadu. Přestože by všechny pomůcky měly probíhat současně, je vhodné, aby v rozsahu “jedné sekundy” byla přední část koně vyvedena do obratu dříve než jeho záď. Vnitřní ruka začne požadovat ohnutí, vnější ruka velmi uměřeně nabídne otěž tak, že se posune o shodnou délku kupředu, případně bude “držet pozici”, pokud jsme klasičtí jezdci. (klasické školy požadují pasivní vnější ruku, tedy žádné nabízení otěže, ruka kupředu – musíme se tedy po konzultaci se svým cvičitelem rozhodnout, jak chceme/budeme svého koně jezdit, případně vyzkoušet, co právě našemu koni více vyhovuje).
• vnitřní holeň do obratu začne výrazněji působit, a to v pozici na podbřišníku koně. Představte si, že vaše vnitřní holeň je stabilní tyč, okolo které se kůň otáčí.
• takřka současně s působením vnitřní ruky a vnitřní holeně začne působit i vnější holeň, která zabraňuje vypadnutí zádě.
• jakmile vjedeme do rohu, kontrolujeme nejen ohnutí koně a jeho pozici, ale i tempo. Kůň by neměl v obratu ztratit kmih, pravidelnost kroků a impuls. Pokud se tak stane, budeme se na tento problém soustředit v každém dalším rohu, do kterého v dané lekci přijedeme. A samozřejmě pak i v lekcích dalších. 🙂 To, že jsme přijeli do rohu, neznamená, že přestaneme pobízet a začneme brzdit.
• udržet kmih v obratech se snažíme nejprve v kroku, později ale tento požadavek vzneseme ve všech chodech.
• po projetí osminy kruhu (roh je čtvrt kruhu) začínáme koně rovnat, pomůcky vedou k celkovému narovnání koně, které by mělo přijít téměř ihned, jakmile roh projedeme.

Problémy v obratech a chyby v ohýbání

Jestliže uslyšíte “Ohni ho víc!”, zpozorněte. Nikdy se nesmíte nechat ovlivnit do té míry, že začnete přespříliš působit svými pomůckami. Takové jednání může přinést krátkodobý efekt, dlouhodobá perspektiva se ale zhroutí. Jakmile intenzitu pomůcek oslabíte, vše se vrátí tam, kde to bylo. Místo jemnosti budete vždy nuceni aplikovat více síly. A to není náš cíl.

Pokud kůň není schopen vaše pomůcky akceptovat, neznamená to, že vzdoruje, znamená to, že ještě není připraven/schopen uposlechnout a vyhovět. Koně nesmíme “ohýbat”, ale musíme ho jezdit tak, aby se v průběhu našeho výcviku byl schopen ohýbat a nést se sám. Právě schopnost koně udržet si v obratech kmih má velkou výpovědní hodnotu. Zaměřte se tedy na tento ukazatel!

Pozvolna tedy do výcviku zavádíme cviky, které k dobře provedenému ohnutí koně dovedou. Jedná se o ježdění větších či přiměřeně menších kruhů, ježdění všech dalších základních jízdárenských cviků (vlnovka, obloukem změnit směr, kruh zvětšit a zmenšit, osmička, kruhy změnit, půl jízdárny, ze středu, obrat dovnitř).

Soustředěně kontrolujeme, zda nám kůň nevypadává zádí. Pokud tomu tak je, musíme ubrat. Jezdíme větší poloměry obratů, upravíme/zkontrolujeme tlak vnější a vnitřní holeně (příliš mnoho není příliš dobře), zkontrolujeme, zda vhodně používáme bičík (bičík nesmíme ke koni přikládat), sledujeme, zda naše tělo (či dokonce sedlo) nevypadává v obratu ven. Tak vnější holeň ztrácí svůj výkon nebo funkci.

Vliv může mít i příliš výrazné či silné přistavení koně otěží. Nikdy nepřistavujeme koně přehnaně dovnitř a nikdy nezapomínáme na vliv vnější otěže. Mnoho jezdců má falešný dojem, že bude-li tahat za otěž směrem, kterým chce jet, kůň se bude žádaným způsobem ohýbat. Rozhodně nestačí zkrátit vnitřní otěž. První vyvezení koně od skoku či strašidelného objektu směrem od vaší vnitřní ruky vám ukáže, o jak velký omyl se jedná.

Kůň může mít hlavu otočenou dovnitř, a přesto bude snadno cválat ven! Vnější otěž má zásadní význam, nikdy s ní tedy nesmíme ztratit kontakt. Tahání za jednu otěž tedy rozhodně není funkční řešení, vyjma krizových situací.

Další běžnou chybou v ježdění obratů je nepřítomnost poloviční zádrže před obratem. A samozřejmě také nevhodné (nepřesné, pozdní, časné…) navedení koně do obratu. Kůň musí do obratu vjíždět v plynulém ruchu. Do obratů tedy nepřidáváme, ani nebrzdíme, jezdíme plynule a v taktu.

Mladí koně často chybují, protože ještě nemají dostatek síly na to, aby se v obratech byli schopni nést a zůstali uvolnění a pružní. To musí jezdec reflektovat a také vyhodnotit. I nekorektní sed jezdce často hraje roli. Nezapomínejte na nezbytnou funkci cvičitele. Učit se sám není vhodná volba. Alespoň několikrát v týdnu by na vás měl dohlížet zkušený cvičitel, který chyby odhalí dříve, než si je vy nebo váš kůň zafixujete.

Závěr

Naší prioritou je angažovaný a spokojený kůň. Proto je absolutně nezbytné udržovat zájem na straně koně. Pokud budeme stereotypně jezdit po obvodu jízdárny nebo budete jeden a ten samý cvik opakovat znovu a znovu ideálně v jednom jediném písmeni, máme jistotu, že zájem koně o spolupráci neudržíte. Heslem je tedy: Změna! Kreativita!

Korektní reakce koně na pomůcky jezdce úzce souvisí s celým gymnastickým systémem, který ve výcviku uplatňujeme. Díky němu se kůň fyzicky a psychicky rozvíjí. Po sčítání následuje odčítání a až kdesi za obzorem snad jednou najdete i kvadratické rovnice. 🙂