Zatímco tradiční evropská vytrvalost evokuje obraz osamělého jezdce, který v symbióze s koněm překonává nástrahy technicky náročného terénu, v Perském zálivu se zrodila zcela nová disciplína. Vytrvalost v podání stájí ze Spojených arabských emirátů (SAE) či Bahrajnu připomíná spíše závody Formule 1. Písek zde nahradil bláto, džípy nahradily mapy a co je nejzásadnější: tradiční plemenitba je nahrazována genetickým inženýrstvím. Poušť se stala laboratoří rychlosti, kde se na startovní čáře začínají objevovat genetické kopie minulých šampionů.
Pro evropského chovatele je ztráta životního koně tragédií a koncem jedné éry. Pro dubajské stáje je to dnes jen logistický problém, který má technologické řešení. Inspirací se stal svět póla, kde kupříkladu tým La Dolfina legendárního Adolfa Cambiasa operuje s více než stovkou klonů. Vytrvalostní stáje v Zálivu tento model nadšeně adoptují.
Mementem tohoto přístupu je příběh legendární klisny Yamamah. Tato drobná ryzka, která v roce 2014 pod šejkem Hamdanem zvítězila na MS v Normandii, se stala symbolem nové éry. Poté, co klisna na následky zranění uhynula, byla její tkáň využita k laboratorní replikaci. Na startovních listinách tak neuvidíme potomky Yamamah, ale její „genetická dvojčata“. Cíl je pragmatický: eliminovat v chovu faktor náhody. Místo hledání nového srdcaře se prostě „vytiskne“ kopie toho starého. Stane se z vytrvalostních koní standardizovaná součástka, kterou lze v případě opotřebení vyměnit za identický kus?
Zdá se, že ano. Peníze na to v této části světa jsou a – co je podstatnější – ve vytrvalosti klonování skutečně funguje.
Vyšší úspěšnost klonů v této disciplíně (oproti skokům) vyplývá z rozdílné heritability klíčových faktorů výkonu. Zatímco vytrvalost je dnes primárně fyziologickým testem, kde o úspěchu rozhoduje metabolická efektivita, velikost srdce, typ svalových vláken a rychlost regenerace – tedy parametry, které klon získává kopírováním DNA téměř identické (tzv. hardwarová shoda) – parkur je disciplínou psychomotorickou. U skokana je fyzická kapacita pouze vstupním předpokladem; o vítězství na nejvyšší úrovni rozhoduje celá plejáda faktorů od kognitivních schopností přes propriocepci až po techniku. Tyto aspekty (tzv. software) se klonováním nepřenáší, neboť jsou výsledkem tréninku a interakce s prostředím. Klon vytrvalce tak dědí hotový „motor“ schopný výkonu na 160 km, zatímco klon skokana dědí pouze hrubý potenciál, u něhož i drobná epigenetická odchylka v temperamentu může znamenat rozdíl mezi šampionem a průměrným koněm.
Arabské země, v čele se Spojenými arabskými emiráty (SAE), Saúdskou Arábií, Bahrajnem a Katarem, investují do vytrvalostního ježdění globálně bezkonkurenční finanční prostředky, neboť tuto disciplínu nevnímají pouze jako sport, ale jako klíčový pilíř národní identity a nástroj geopolitické „soft power“. Enormní zájem, hnaný prestižní rivalitou mezi vládnoucími rody (zejména rodinou Al Maktoum v Dubaji a královským dvorem v Rijádu), deformuje globální trh masivním skupováním elitních koní a tato finanční hegemonie se zrcadlí i v astronomických dotacích závodů, které nemají ve světě obdoby. Zatímco v Evropě se často závodí o symbolické ceny, saúdský Custodian of the Two Holy Mosques Endurance Cup (známý jako Fursan Cup) nabídl v posledním ročníku rekordní celkovou dotaci 5 milionů dolarů (cca 120 milionů Kč), což z něj činí jeden z nejbohatších dostihů planety. Těžiště tohoto sportu se přitom dynamicky přesouvá ze zavedeného Dubai International Endurance City do Saúdské Arábie. Ta v rámci strategie Vision 2030 buduje v historické oblasti AlUla hi-tech jezdeckou infrastrukturu, která bude v roce 2026 hostit FEI Mistrovství světa, čímž Rijád přímo vyzývá tradiční dominanci Dubaje a Bahrajnu.
Rozdíl mezi Evropou a „pouští“ však netkví jen ve financích a kulisách. Zatímco v technickém evropském terénu trpí vlivem nerovností a častých změn rytmu především měkké tkáně (šlachy a vazy), v Zálivu je situace odlišná a závažnější.
Ještě před deseti lety plnily titulky metabolické kolapsy, avšak dnešní realita se změnila. Díky lepšímu managementu hydratace a přísným kontrolám tepu jsou koně schopni běžet dál a rychleji než kdy dřív. Paradoxně právě tato „lepší kondice“ odhalila nejslabší článek řetězu: kostní tkáň. Veterináři zde stále častěji řeší fatální fraktury. Nejde o náhodné úrazy způsobené špatným došlapem. Na strojově rovném, hutněném písku kůň nemění nohosled. Cválá hodiny ve stejném rytmu, často na stejnou nohu, čímž dochází k jevu známému jako cyklická únava materiálu (stresové, únavové zlomeniny). Kosti ve spěnkách a záprstí (metakarpy) pod náporem vibrací při vysoké rychlosti kumulují mikroskopické praskliny. Kůň necítí bolest, adrenalin ho žene vpřed, dokud kost v jediném zlomku vteřiny nepovolí. Aktuální studie potvrzují, že incidence tohoto typu fraktur je v SAE násobně vyšší než kdekoliv jinde na světě (Misheff et al., 2023). Je to cena za rychlost, kterou platí zvíře, nikoliv jeho majitel.
Jezdec v pouštní vytrvalosti je často redukován do role „pilota“, který pouze vykonává pokyny. Romantika čtení terénu a naslouchání dechu koně zmizela. Kolem trati krouží konvoje doprovodných vozidel. Trenéři v autech sledují na tabletech telemetrická data z monitorů srdečního tepu.
Závod se tak mění v chladnou kalkulaci dat. Trenér vidí, že tepová frekvence stoupla do červených čísel, a vysílačkou dává pokyn ke zpomalení. V momentě, kdy tep klesne, přichází rozkaz ke zrychlení. Tento „industrializovaný“ přístup mění koně v biologický stroj hnaný přesně na hranu metabolických možností, často až za ni.
Tento extrémní posun vytváří hluboký příkop mezi FEI a federacemi Blízkého východu. Pro evropskou veřejnost, která dnes citlivě vnímá každé přehnané použití bičíku, se pohled na koně hnaného v poušti na hranici metabolického kolapsu stává neakceptovatelným.
Vytrvalost tak stojí na křižovatce. Buď obhájí svou společenskou licenci nekompromisním návratem k principům welfare, nebo se tento sport definitivně rozštěpí na dva neslučitelné světy: na tradiční zkoušku vytrvalosti, kde je prioritou zdraví zvířete, a na průmyslovou „pouštní formuli“, která v honbě za rychlostí etické hranice dávno překročila.
Použitá literatura
Ve čtvrtek 22. ledna 2026 padlo na pražském magistrátu rozhodující slovo. Zastupitelstvo hlavního města Prahy...
Videa třesoucích se koní na sociálních sítích každou zimu spouštějí lavinu emocí a vášnivých diskusí....
