V rozdělení je síla II.

Poznámka k situaci

Bylo pro mne velmi těžké napsat článek o valné hromadě ASCHK ČR ve Větrném Jeníkově, aniž bych nebyla stranná. Ráda bych však ještě dodala několik bodů a to nikoliv okraj:

• varianta rozdělování ASCHK ČR není rozumná, navíc česká chovatelská, jezdecká, dostihová a westernová scéna by se měla ještě více sjednotit
• v porovnání s ostatními chovateli hospodářských zvířat (skot, ovce, prasata) jsme nejroztříštěnější – skot má 3 uznaná chovatelská sdružení po 100 – 200 tisících dojnic, chovatelé ovcí mají jedno uznané chovatelské sdružení se 14 kluby s 800 tisíci ovcemi, chovatelé prasat jsou v jednom uznaném chovatelském sdružení při celkovém počtu asi 4 miliónů prasat v ČR, my máme v republice kolem 11 tisíc klisen (všech plemen) a budeme rozděleni do několika uznaných chovatelských sdružení
• při svazovém dělení stále zapomínáme, že existují jiné chovy, sporty, obory či zájmy, vůči kterým je dobré držet pohromadě – bohužel nám může být vzorem i námi zatracovaná myslivost, jejímuž silnému lobbování nesaháme v zájmu našich koní ani po kotníky
• ekonomická, organizační a chovatelská síla a jednotnost např. hannoverského svazu je nedostižná, to si uvědomili v řadě spolkových zemí Německa a kromě sdružování chovatelských svazů v rámci země (viz např. Sasko), se sdružují i v rámci několika spolkových zemí, pod heslem – společně budeme silnější – vznikl tzv. jihoněmecký chovatelský svaz sdružující řadu chovatelských svazů Bavorska, Badensko-Würtenberska, Saarska, Hesenska, Duryňska a Saska
• a konečně časopis Jezdectví – je příkladem vzájemné symbiózy při prezentaci malých i velkých koní, dostihů, jezdeckého sportu i westernu, zpráv chovatelských, veterinárních, současných i historických, informací z domova i ze zahraničí. Intenzita informovanosti o té či oné oblasti je věcí aktivity odborníků či příznivců – autorů článků
• a úplně na závěr jedna otázka – Proč vzniká Evropská unie?

Dva názory na věc

1. Rozdělení na jednotlivá chovatelská sdružení

Tuto situaci umožnil nový plemenářský zákon 154/2000 Sb., který uvádí v paragrafu 5 nově informace o uznaných chovatelských sdruženích. Tím vytváří podmínky pro osamostatnění jednotlivých chovatelských svazů a zastávání jejich chovného cíle.

Z hlediska svazu je výhodné, že není od své činnosti zdržován řešením problémů jiných svazů chovatelů koní nebo mu není předkládána či vnucována jiná chovatelská či šlechtitelská politika, než jakou zastávají jeho členové.

V rámci svých pravomocí a povinností řeší evidenční, šlechtitelské, dotační a celkové finanční záležitosti, zabezpečuje kontrolní činnost, propagaci a informovanost, zastupuje své členy na resortních či meziresortních jednáních. K tomu vytváří předsednictvo dobrovolných volených zástupců a aparát vlastních zaměstnanců. Nebo vlastní zaměstnance nahradí objednáním příslušných prací u dalších organizací (organizace). Podle velikosti svazu (počtu členů, respektive zapsaných chovných koní) je možné rozpočítávat náklady a výnosy (stačí přímá úměra).

Veskrze je tato varianta variantou dobrou.

2. Sdružení v jednom organizačně-chovatelském svazu

Asociační sdružení více chovatelských svazů vytváří stabilnější provozní, chovatelské, evidenční a ekonomické podmínky. Bilaterální smlouvy zajišťují respektování vzájemných vztahů a požadavků mezi sdruženými subjekty (svazy). Chovatelské a šlechtitelské cíle stanovují řády plemenných knih a šlechtitelské programy, které jsou v kompetenci rady PK příslušného svazu.
Pro organizační zajištění funkčnosti jednotlivých svazů je voleno dobrovolné předsednictvo, vlastní zaměstnance má pouze sdružující organizace. Rozložení nákladů a výnosů je příznivější.

Propagace, ekonomika a dotace, jednání na MZe a dalších důležitých institucích je koordinováno a zabezpečováno společně. Jednotná politika, může účinněji prosadit chovatelské (jezdecké) zájmy i mimo resort (např. ministerstvo školství, kultury a sportu, pro vnitřní rozvoj,…).

Tato varianta je praktická a vyjadřuje současné globalizační trendy.