Tváře současné drezury: Wolfram Wittig

12. 09. 2011 05:00

Obrázky: 6

Autor: The Horse Magazine Seriál: Tváře současné drezury Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 6475 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V minulém díle jsme představili současného trenéra Isabell Werth, dnes přichází na řadu minulý, ovšem stejně výborný - Wolfram Wittig. Krom toho, že sám jezdí a trénuje, také chová drezurní koně, takže řeč bude i o chovu. Zajímavý je i pohled na to, kde Wittig vidí slabiny německých drezurních jezdců a důvod jejich "převálcování" Holanďany v posledních letech.

Kdo je kdo: Wolfram Wittig

breiWolfram Wittig je jedním z nejuznávanějších současných drezurních trenérů. Mezi jeho svěřence patřila devět let i Isabell Werth. Mezi jejich společné úspěchy patří zlato ze Světových jezdeckých her 2006, Mistrovství Evropy 2007, Světového poháru 2007 i stříbro a týmové zlato z olympiády 2008 a týmový bronz ze Světových jezdeckých her 2010. Rozešli se letos v únoru, prý z osobních důvodů - Wolfram prý nemá již čas dojíždět za Isabell. Novým trenérem Isabell se stal Jonny Hilberath.

Mimo trénování Wittig sám nesčetněkrát soutěžil na úrovni Grand Prix, v roce 1972 se zúčastnil olympijských her. Jeho vášní je příprava koní, které sám odchoval až do nejvyšších drezurních stupňů. Je pyšný na svého odchovance a plemenného hřebce Breitling W, který získal přes sto umístění v nejvyšších drezurních soutěžích. Je také körungovým komisařem Oldenburského svazu.

Drezura s Wolframem Wittigem není nuda

Wolfram Wittig je jedinečný. Pokud máte v hlavě představu německého trenéra jako tvrdého a přísného, pak jste se ještě nesetkali s Wolframem. Přestože má tu zodpovědnost dohlížet na některé jezdce a koně německé drezurní špičky - včetně Isabell Werth a jejího týmu - Wolfram vypadá, že bere život jako nekonečný zdroj zábavy a nikdy nemá daleko ke smíchu a vtipkování. Zároveň ale hodně přemýšlí... povídání s ním je jako na houpačce, chvíli povídáte o chovu, vzápětí se zhoupnete ke drezurní „politice" a zase zpátky neuvěřitelnou rychlostí.

Wolfram a jeho žena Brigitte působí v tréningovém centru přímo v srdci koňomilného Westfálska, kde trénují tým špičkových jezdců a připravují nekonečnou řadu skvělých koní odchovaných dle jejich vlastního chovatelského programu v čele s domácím Grand Prix hřebcem Breitlingem.

V den naší návštěvy se navíc vyskytl příjemný bonus ve formě tréningu jedné z nejtalentovanějších mladých jezdkyň Německa Kyry Wildfering, která pracovala se dvěma velmi talentovanými hřebci Revanem a Rubinerem. Oba jsou v majetku Geduly Vorwerk, jejíž známý hřebčín byl bohužel koupen rakouskou multibilionářkou Sissy Max-Theurer.

rubRubinero je pravým dítětem Vorwerkových. Je po Rubinsteinovi, asi nejznámějším hřebci, kterého Gedula objevila, z klisny Ex Libris, která nese krev dvou hřebců, kteří proslavili jejího otce George, Furiosa II a Inschallaha.

Hřebec začíná krásným čistým krokem, postupně Kyra přechází ke shromáždění, piafě a pasáži. Jistě, cviky nejsou úplně perfektní, ale jezdkyně jen trpělivě a klidně žádá a po chvíli vždy přijde ten okamžik a je to úžasné! Stejné je to i při cvalové práci, shromáždění, shromáždění, shromáždění, hřebec cválá prakticky na místě, pak zkouší poloviční piruety, nacválání do kontracvalu a projíždění rohu. Na konci lekce poznamenávám k Wolframovi, jaká je to nuda, že dobří trenéři prostě jen dělají ty samé známé věci znovu a znovu...

"Nezáleží na tom, zda jsou koni čtyři nebo čtrnáct, každý den musíte trénovat základy. To je nejdůležitější. Když máte základ, pak ho můžete zlepšovat dalšími cviky. Pokud základ v pořádku není, budete mít problémy s každým novým cvikem."

Zajímavé bylo cvičení s poloviční piruetou, pak projet oba rohu v kontracvalu a pak je tak snadný přeskok - je to důležité takto hlídat obě strany?
"Pokud trénujeme piruety tímto způsobem, uděláme čtyři nebo pět na každou ruku a ne vždy přitom měníme vedoucí nohu. Musíme ohlídat, aby pirueta byla v pořádku, až potom můžeme začít s dalším cvikem. Protože pokud uděláte první vlevo, ta není v pořádku a pak další děláte vpravo, je to pro koně docela těžké. Napřed zkontrolujte, jestli je ta vlevo opravdu dobrá a pak dělejte piruetu vpravo. A až když je i tahle dobrá, můžete dělat jednu vlevo, jednu vpravo... jen na vyzkoušení."

Nevyžadujete od koně žádný zvláštní rámec, vše je to ve velmi přirozené pozici...
"Tak to má být. Rád s koňmi pracuji na normálním stihlovém udidle v normálním rámci. Kůň má nést váhu, ne jezdec. Nejsme na něm od toho, abychom mu nosili krk nebo hlavu."

S profesionální jezdkyní, jako je Kyra, to jde snadno, že?
"Ano, to je hezká práce, jezdkyně je velmi talentovaná a velmi snaživá a pak to funguje. Určitě nejsme nepřátelé koní."

Nemáte moc dlouhé lekce, že?
"Ne, je to kolem 35-40ti minut maximálně. Pak deset minut krokujeme. Asi deset nebo patnáct minut se koně opohybují, potom 20-25 minut pracujeme a pak se zase uvolňují, takže celkem maximálně 45 minut."

biaNa jízdárnu přichází Kyra s dalším hřebcem paní Vorwerkové, Revanem. Ten je po Rubinsteinovu synovi Relevantovi. Přichází i jedna z Wolframových vycházejících hvězd klisna Biagiotti W (po Brietlingovi z jedné z Wolframových zakládajících klisen Diego), s Briggite Wittig. Wolfram je pyšný na tuto hvězdu z jeho chovu:

"Biagiotti - to je dáma, opravdová dáma, která se ráda předvádí. Je jí teď devět a podívejte, pracuje společně s plemenným hřebcem, jsou tak blízko sebe a nic se neděje. Hřebci by měli být jako tento, pod sedlem by měli vědět, že se poslouchá a všechno je jasné. Biagotti bude další Grand Prix kůň pro Brigitte."

Vadí hřebcům, když s nimi soutěží i klisny?
"Pro některé je to náročné, záleží na jejich charakteru, ale pokud jste zodpovědný chovatel, chcete mít koně s dobrým charakterem, protože nikdo nemá rád, když s koněm musí bojovat. Takže pokud je chov čím dál lepší, je to snazší. Na charakter by se nemělo zapomínat, pořád řešíme jen pohyb, pohyb a pohyb, ale pokud je ten pohyb nezvladatelný, pak je to jen horší. A pak vytváříme nová pravidla dekorování takových koní. Je to špatným charakterem, nebo tréningem, proč není možné nejlepším koním předat cenu při běžném ceremoniálu dekorování?"

Když jsme vás poprvé navštívili, všimli jsme si, že když vyvedete vaše hřebce ze stáje, můžete pustit otěž a oni stojí. Jezdíme do mnoha hřebčínů v Německu a hřebci obvykle nejsou tak vychovaní, jako ti vaši...
"Mám se svými hřebci dobrý vztah. Když vstoupím do stáje a zapískám, začnou hrabat, tak jsem je to naučil. (Zrovna jsme procházeli kolem mycího boxu, Wolfram zapískal a mladý hřebec v boxu hrábl nohou). Myslím, že u těchhle koní je důležité, že jsem je odchoval, znám je od prvních okamžiků. To pak můžete mít opravdu blízký vztah."

revan"A tohle je Revan... stejně jako Rubinera, ani jeho nečeká chovná kariéra, protože hřebčín Vorwerkových byl prodán paní Max-Theurerové, a tyto koně vlastní paní Vorwerková. Kyra na nich závodí."

Je smutné, že v současnosti jsou dobří hřebci, kteří nemají žádné klisny a pak jsou špatní nebo neprověření hřebci, kteří dostanou stovky klisen...
"To je otázka kontaktů a v budoucnosti na to doplatíme, podle toho uvidíme výsledky. Ale zabránit tomu nelze..."

Protože mizí malí farmáři využívající místní hřebce?
"Ano, takových chovatelů je míň a míň. Některé farmy se rozrůstají a jsou stále větší, ostatní zanikají a tak je méně zkušených rukou, které vlastní chovné klisny. Je stále méně lidí, kteří mají zkušenosti a znalosti - to není zajímavé, nevyděláte na tom. Peníze hýbou světem a řídí i chov. Byznys kolem hřebců ukazuje, že je to všechno jenom o penězích, že to není opravdový chovatelský systém."

Ale myslíte, že lidé řeknou, že je třeba se vrátit ke koním s lepší jezditelností a temperamentem a budou to také provádět?
"Je těžké zařadit zpátečku. Je třeba to brát tak, jak to je. Kdybychom využívali pouze staré a velmi úspěšné hřebce, za deset let bychom řešili to samé - nebyl by žádný vývoj, při používání starých hřebců."

Ale teď používáme pro změnu pořád nové hřebce...
"Teď používáme pouze nové hřebce, licentované vítěze soutěží a nevíme, jací budou jejich potomci. Pak za čtyři nebo pět let uvidíme výsledek. Někteří chovatelé jimi připustili víc než dvě stě klisen, až budeme mít tyhle koně, bude dost pozdě. Ale zodpovědnost je na chovateli, ten vybírá hřebce, vlastní klisnu a je to jeho rozhodnutí. Ale pokud chce hříbě prodat, pak připouští loni licentovaným vítězem."


Ale pak máte hřebce jako je váš Breitling a ten má mnoho závodních potomků, ale není moderní...
"Ne každý chová pro sport, je to hlavně pro prodej. Pokud chcete dostat peníze zpátky ze sportu, trvá to dlouho, je lepší chovat pro hříběcí aukce. Pokud se rozhodnete pro sport, jste zodpovědní za koně, za jeho zdraví, management, tréning, to jednak stojí peníze a navíc musíte mít znalosti - protože to jsou vaše peníze, které utrácíte. Berete na sebe zodpovědnost za toho koně a až později poznáte, zda to byl dobrý výběr nebo špatný. Pokud ale prodám hříbě nebo koně ve dvou letech, nevím o něm nic. Ale pokud si ho vyberete, zkusíte to a trénujete, je to něco úplně jiného."

Ale vy jste v tomto velmi úspěšný...
"Možná mám jen velké štěstí, nevím. Ale je to moje volba, takže to zkoušíme a trénujeme."

revanBylo milé znovu sledovat Revana. Viděli jsme ho mnohokrát pracovat u Vorwerků jako mladého, když ho jezdila Lisa Wilcox a vyrostl z něj překrásný kůň. A znovu, práce je úplně normální, žádná hlava u kolen, nic zvláštního, jen uvolnění koně, proplouvání cvalem, koňská huba měkká a vlhká, obyčejné stihlové udidlo, oko koně klidné a vyrovnané...

A konečně shromáždění, objevuje se kadence, hřebcův krk uvolněně stoupá vzhůru z plecí, zadní nohy perfektně aktivní, pak několik kroků prodlouženého klusu na diagonále, žádný krok není ani o fous rychlejší a kůň stále měkký a prostupný.

Co momentálně děláte s Kyrou a Revanem?
"Trochu základní práce a nějaké cviky, kůň nyní soutěží na úrovni SG a IM1."

Máte už plán, na čem teď budete pracovat?
"Ano, mám, koně mi ho dávají - co je a co není možné. Vždycky záleží na koni. Musíte být flexibilní, pokud mají špatnou náladu a vy chcete totéž, co včera, dostanete se do problémů."

Pro novináře je to docela nemilé, že když vidíte dobrý drezurní tréning, nejsou za tím žádné úžasné triky... že dobrý tréning je nudný...
"Normálně drezura je nudná, ale někdy, třeba teď na Mistrovství Evropy se objeví kůň jako je Totilas, který pracuje opravdu hodně dobře a lidé jsou šťastní, protože to je úplně něco jiného než každodenní práce - a pokud to vypadá tak krásně a tolika lidem se to líbí, tak to musí být správné."

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem holandského systému, ale dva koně, kteří kralovali ve Windsoru (ME 2009 - pozn. překl.), Totilas a Parzival nevypadali vyděšeně ani rozčileně...
"Určitě ne a nebyl ani problém s nimi přijít na dekorování. Já to viděl jen v televizi, ale pokud máme nové dvojice a náš sport přitáhne více lidí, je to dobré. Pokud se jim tento obrázek líbí, musíme ho přijmout, ale jako jezdci a trenéři bychom se neměli snažit o to, aby byl projev expresivnější a expresivnější, protože to není možné. Takže podle mého názoru bychom měli udělat krůček zpátky k opravdu uvolněným koním, "šťastným atletům". A pro mě je to hodně důležitý krok."

Takže si myslíte, že je třeba se vrátit zpět k přirozenějšímu způsobu předvedení?
"Ano, to si myslím."

A to je na zodpovědnosti rozhodčích?
"Rozhodčí známkují, jezdci jezdí... není to skákání, takže musíme jezdit tak, jak se jim to líbí."

Myslíte, že by rozhodčí měli přijmout pozitivnější roli a vyhledávání více uvolněné práce?
"Nejde jen o uvolnění a přirozenost, to by bylo příliš snadné se zaměřit jen na jednu věc, ale Windsor byl opravdu dobrou ukázkou současné drezury. Bylo to jako vykročení novým směrem a my teď musíme počkat, o co půjde v budoucnu."

Bude německý tým schopný reorganizace před Lexingtonem?
"Jsem docela rád, že nejsem německým koučem... Isabell je zpátky v sedle, takže to pro nás vypadá určitě lépe. Ale upřímně řečeno, pokud se zaměříte v Německu jen na to, který jezdec získá medaili, není to pro nás dobrá cesta rozvoje. Ve Windsoru jsme byli 10% od medailí. A to je hodně."

Takže co je třeba udělat?
"Nejprve je třeba probrat, proč se to stalo. Za druhé musíme určitě víc pracovat a pak si myslím, že se můžeme vrátit zpátky, ale je to hodně tvrdé a to musíme přijmout. Myslím, že to nemůžeme zvládnout do dalších Světových jezdeckých her, to není možné."

Měli by Němci dávat více šancí mladým, nadějným jezdcům?
"Určitě. Teď máme novou třídu, Grand Prix pro mladé koně ve věku od osmi do deseti. Takže desetiletého Grand Prix koně nazýváme mladým koněm. Mistrovi Evropy je devět let... měli bychom se zamyslet proč."

Myslíte si, že důvodem je, že v Holandsku chovají lepší koně? Nebo lépe trénují jezdce? Nebo mají štěstí?
"Určitě víc pracují společně. Chov určitě není ten problém - němečtí koně jsou stoprocentně stejně dobří. Všichni holandští koně jsou z německého chovu - dva z nich jsou hanoveráni a i ti další mají německou krev. Naši koně jsou dost dobří, ale potřebujeme opravdu dobrý tréning a také být k sobě více kritičtí. Pokud něco v Německu kritizujete, hned si o vás myslí, že jdete bojovat se systémem, ale pokud se pak ukáže, že jste 10% od medailí, je třeba se ptát, je to dobrý systém?"

triletaRevan se nyní dělí o jízdárnu s jedním z největších "miminek", jaké jsem kdy viděl, tříletou klisničkou po Breitlingovi z klisny po Fabriano. Je hodně lekavá a velmi těžko hledá rovnováhu, ale jezdkyně, Claudia Feldmann, zůstává v klidu a jen jí pomáhá...

U téhle velmi mladé, velké a nezkušené klisny se mi líbí, jak ji dívka jen jezdí a neřeší, jestli se tuhle a támhle něčeho lekne, jen ji v klidu jezdí...
"Tady je několik věcí, kterých se koně bojí, nějaké stíny, ale to se nic neděje, nejprve jí představíme krok, pokud to nepůjde v klusu, pak to půjde i v klusu a ve cvalu."

Je pro velkého koně těžší najít rovnováhu?
"Ano, ona roste, roste a roste a pak je pro takového koně těžší najít rytmus, to je normální. Je třeba jen klidně jezdit, žádný stres. Důležitý pro koně je konec čtvrtého a začátek pátého roku věku, pak to začne být vážnější, teď je to jen hra."

A s Revanem?
"Připravujeme se na závody v Oldenburgu, Kyra s ním pojede úlohu SG. Vidíte, dvě klisny a hřebec společně na jízdárně a fungují."

A má krásně měkkou a vlhkou hubu jen na stihle, ani nepotřebujete bičík...
"Není třeba, on je klidný a velmi přátelský kůň."

Jezdíte raději bez biče?
"Bič je pro koně normální pomůckou a neměli bychom proti tomu bojovat, to bychom měli spíše bojovat proti špatnému ježdění. Na to bychom se měli zaměřit, ne zda máte nebo nemáte bič. Když vidím koně šílející při dekorování, nikdo nemá bič, takže v biči nebude problém..."

"Hodně jezdců žádá vznětlivější koně, jistě, můžeme se zaměřit v chovu tímto směrem, ale co když kůň nedosáhne vrcholové sportovní úrovně a pořád bude vznětlivý? Pak je nebezpečný pro jezdce, kteří nejsou tak dobří. Potřebujeme opravdu talentované koně s dobrým pohybem, dobrým charakterem pro vrcholový sport a pokud jsou jen vznětliví a s horším pohybem, co s nimi budeme dělat?"

Ale lidé často říkají, že koně pro Grand Prix musejí být trochu blázniví a nejsou to koně pro normálního jezdce, souhlasíte s tím?
"Ne. Dobrý kůň je pořád dobrý kůň. Velmi dobrý příklad je Satchmo. Satchmo se nikdy nebojí. Chodí na všechna dekorování, pokaždé v hezkém kroku, nikdy se nebál. Když se zeptáte Isabell, kterého svého koně by si vybrala na vyjížďku do terénu, vybere si Satchma."

Takže si nemyslíte, že se chovají dva druhy koní - koně pro ženy v domácnosti, které se chtějí projet venku a koně pro Isabell, kteří vyhrávají zlaté medaile...
"Kůň musí být jezditelný pro každého a pak záleží na kvalitě pohybu, na jehož základě se můžeme rozhodovat, co s koněm dělat."

Takže pro Grand Prix nemusí být bláznivý?
"Nemyslím si. Pokud se chcete dostat do vysokého stupně, nechcete bláznivého koně, protože pokud není pod kontrolou, je jako časovaná bomba. Grand Prix kůň by měl mít dobrou hlavu a na to bychom se měli v chovu zaměřit, jinak postupujeme špatně. Pokud bude ježdění nebezpečné, v budoucnu nás nebude veřejnost přijímat. Pokud bude každý říkat, že musíme mít bláznivé koně a "prosím, buď opatrný", je to neakceptovatelné. Když připouštíte klisnu, neznáte výsledek. A kdo chce vznětlivé koně, může jezdit plnokrevníky, ti jsou vznětliví dost, ale nikdo o ně nestojí. Říkají "oni nemají dobrý pohyb" - takže musíme najít střední cestu, ale kůň musí být použitelný pro každého. A pak záleží na tréningu, jakého stupně dosáhnete, není možné chovat přesně Grand Prix koně. Pokud požádáte deset jezdců, aby popsali koně do Grand Prix, budete mít deset různých koní. Větší, menší, těžší, lehčí, hřebce, klisny... tak pro koho máte ty koně chovat? Ve chvíli, kdy chováte, tam váš klient není."

Do stáje Wittigových našlo cestu mnoho mladých Australanů: Larissa Chadwick, Kevin McNab... a právě než jsme dorazili i Emma Flavell.
Právě trénujete jednu mladou Australanku, Emmu Flavell...
"Emma a její černý hřebec. Emma jezdí velmi, velmi dobře, rád jsem ji poznal. Austrálie je hodně daleko a když přijdou, ze začátku jsem trochu opatrný. Vůbec jsem Emmu neznal, ale nyní musím říct, že má velice dobrý cit pro koně, velmi dobrý sed a rovnováhu - opravdu dobře se s ní pracovalo."

A nedaleko zaslechneme další australský přízvuk - tentokrát patří jednadvacetiletému Robertu Palfreymu. Robert pracuje v Německu čtyři měsíce: "Nejprve jsem byl dva týdny u paní Theodorescu, ale to nebylo místo pro mě, tak jsem šel k Schockemöhlemu. Myslím, že to bylo nejvíc koní, co jsem jezdil v jeden den, jedenáct nebo dvanáct, bez čištění, všechno bylo narychlo... velmi odlišný styl od Wittigových."

Pan Wittig je velmi známý trenér - je těžké získat místo v jeho stáji?
"Myslím, že to těžké není, musíte mu jen poslat email nebo přijít a říct "jsem opravdu ochotný se učit". To jsem udělal já a opravdu neznám lepší místo než tady. Musel jsem říct, že prosím, že se opravdu chci učit a nevadí mi jakkoli tvrdě budu muset pracovat - a je to opravdu tvrdé - dokud se učím, nevadí mi to. Tady neděláme stájníky, ale jezdím dva nebo tři koně denně. Je super tady být, úžasní koně, úžasné ježdění."

Má pravdu, stáje Wittigových jsou opravdu úžasné místo. Odjíždíme od Wolframa a Brigitte, děkujeme ještě jednou za pohostinnost a Wolframovi a ochotu podělit se o zkušenosti... a o vtipy.

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com