Kdo je kdo: Princezna Nathalie
Princezna Nathalie zu Sayn-Wittgenstein-Berleburg (*1975) je neteří dánské královny, dcerou princezny Benedikte a prince Richarda zu Sayn-Wittgenstein-Berleburg. Svou jezdeckou kariéru započala v roce 1994 ve Švédsku pod vedením Kyry Kyrklund. Poté, co se Kyra odstěhovala do Anglie, začala trénovat s Klausem Balkenholem. Získala dvě bronzové medaile na Mistrovství Evropy, v roce 2002 byla čtvrtá na Mistrovství světa. V roce 2000 byla zvolena na olympiádu jako náhradnice a v roce 2008 se jí i zúčastnila. Dánský tým, jehož členkou byla, si vybojoval bronz. Její olympijský kůň se jmenoval Digby.

Drezurní setkání militaristky s princeznou

Dánská drezurní hvězda, princezna Nathalie, navštěvuje Austrálii pravidelně a pracuje s mnoha našimi špičkovými drezurními jezdci. Tentokrát jsme si říkali, že by bylo zajímavé uspořádat soustředění pro jiný typ jezdce, jednu z vycházejících hvězd australské všestrannosti, Katju Weimann na jejím dvouhvězdičkovém koni jménem Pluto Mio - čerstvého držitele druhého místa z Adelaide a vítěze v Camperdownu.

Nathalie je příjemně otevřená a vždy souhlasí s novou výzvou:
„Militaristé jsou docela odlišní, musíte zapojit mozek a vymyslet, jak pracovat s tímto typem koně. Military kůň jako tento je hodně rozdílný od drezurního koně, má jinak uspořádané svaly - protože musí skákat a projít kros. Jsou to jiné svaly než u čistého drezurního koně, takže tvar a rovnováha tohoto koně je trochu jiná než u koně drezurního. Ježdění by ale mělo být stejné a Katja jezdí velmi dobře, potřebuje jen trochu víc dokázat tělem říct „chci toto, tady a teď." Řeč jezdcova těla je velmi důležitá. Chcete-li provést poloviční zádrž a vaše tělo koni říká „uděláme to, až se na to budeš cítit", je to problém - pokud ale tělem říkáte, že chcete přechod tady a teď, můžete mu říci „hej, vnímej mě a poslouchej".

K překvapení některých návštěvníků, militaristka na drezurním obdélníku vypadala velmi stylově a ukázala se být velmi vnímavou žákyní. Je zvláštním paradoxem, že je těžší naučit základy, než dodat nadstavbu. Práce na vybudování harmonického a efektivního vztahu mezi jezdcem a koněm vyžaduje jezdce s jistým a efektivním sedem a koně, který byl poctivě připraven. Už jsem přestal počítat, kolikrát jsem viděl talentované trenéry rozhazovat rukama při zjištění, že bez ohledu na množství opakování, ten jezdec před nimi to nehodlá pochopit a navrhuje procvičování přeskoků, pasáže nebo piruet, cokoli, co zamaskuje fakt, že ten nejdůležitější první krok nebyl a nikdy nebude dosažen...

A pak je báječné sledovat, jak se lekce vyvíjí...
Na čem pracují? Přechody krok/klus/krok na dvacetimetrovém kruhu. Přechod po přechodu, pak další a další. Je to nuda? Ani trochu, je to fascinující.

Nejprve se Nathalie snažila získat od Pluta trochu více aktivity zezadu, to viděla jako klíč k tomu, aby byl lehčí a prostupnější:
„Vzadu ho trochu zrychli a pak dej vnější otěží poloviční zádrž. Když provádíš poloviční zádrž, měla bys cítit, že jeho zadní nohy stále kráčejí pod tělo. A musíš chtít trochu rychlejší rytmus než ti on dává - více aktivity. Pořád žádej zadní nohy o více aktivity."

Po lekci Katja usilovně přemýšlí:
„Zjevně nejsem dost rychlá nebo dost silná, abych udržela pohyb zadních nohou dopředu. On má hezký, prostorný krok a snadno se uchlácholíte myšlenkou, že je to dobré, ale mělo by to být trochu rychlejší a pokud je to rychlejší, je snazší ho z toho zvednout. To všechno je jeho problém. Zastavuje jen na předních nohách, to je můj hlavní problém, udržet ho nahoře, prostupného a dopředného."

Plánem bylo udržet koně delšího, uvolněnějšího a bez ztráty této zvýšené aktivity:
„Když cítíš, že táhne dopředu, nabídni mu trochu otěže, ale pořád pobízej jeho zadní nohy. Když nabízíš, dávej pozor, ať nezvadne, ale stále jde dopředu."
A pak opravdu uvidíš, jak se uvolňuje a natahuje...

„Když přiložíš holeň, chceš cítit, že on svou nohou uhýbá. Přilož holeň na podbřišník, tak abys cítila, že tím vyprovokuješ pohyb jeho plece. Přilož holeň a počkej, dokud neucítíš, jak se jeho noha zvedá, potom uvolni tlak. To je odměna."

Začalo se tedy s přechody do kroku. Bylo vidět, že pokaždé, když Katja požádala o přechod dolů, kůň řekl 'ano, ale musíš dát pryč všechny pomůcky a nechat mě to udělat po svém, tedy padnout na předek a ztratit pohyb vpřed'. Což u Nathalie neprošlo...
„Musí zůstat aktivní v přechodu do kroku, zpevni tělo a zatlač břišními svaly ke svým rukám. Pokud jde proti, použij i koleno, s břichem a otěžemi to vytvoří opravdu silný trojúhelník."

„Když přecházíš do kroku, pohni trochu udidlem v jeho hubě, nedej mu šanci se do něho zakousnout. Nemusí to být vidět, jen udidlem trochu zavibruj. Pokud není citlivý, Můžeš jednou použít ruku silně, ale vzápětí velmi jemně. Dřív nebo později se to naučí, ale musíš ho přesvědčit, že to myslíš vážně. Požádáš o přechod do kroku a on se lehce opře do ruky, tak 'hej, já myslím opravdu krok!' Zesil. Pokud ho necháš, bude to potom horší, on musí vědět, že to myslíš opravdu vážně. Musíš se zaměřit na korektnější přechody, a pokud ti je nedá, reaguj."

Později jsem Katje řekl, že to je trochu ironie, že drezurní jezdkyně militaristce předává poselství o láskyplné důslednosti, ale bylo vidět, že to funguje, že se kůň uvolňuje a jeho tvar se mění.
„To je ono," souhlasí Katja, „musí to udělat hned, nemá na výběr, opravdu hned. Bylo to o moc lepší, několikrát jsem ho musela 'nakopnout', ale když jsem potom požádala, šel opravdu dopředu. Tohle je u něj dobré, když ho něco učíš, neznervózní a nevybuchuje. Přemýšlí o tom a je ochotný to zkoušet. Pokud jde proti, myslím, že proto, že nerozumí, co po něm chci."

Po dlouhou dobu se jezdci všestrannosti ujišťovali o tom, že mají koně v dobré formě, takže od nich můžou očekávat i trochu disciplíny a drezuru... i Katjin kůň je v kondici, právě zvládl Adelaide i Camperdown...

„Je dobré, že není tím vznětlivější, čím má lepší kondici. Myslím, že to záleží na typu koně, ale i na základním výcviku, pokud jsou fungující základy, je snadné udržet koně v klidu. Mám ještě ryzáka, ten umí být hodně vznětlivý, ale ten ty základy nemá, není doopravdy prostupný odzadu, takže když je ve formě, stává se v úloze vznětlivý a napjatý. Myslím, že vznětlivost koně pramení z toho, že jsou úzkostní a napjatí, pokud se na ně jezdec zlobí, je to projev toho, že nechtějí spolupracovat."

Naproti tomu, pokud koně dloubnete do žeber, abyste zdůraznili požadavek, není to kruté ani mu to neubližuje. „Požádejte mile, ale pokud se nic nestane, pak znovu trochu důrazněji - dnes to fungovalo, kůň se zlepšil. To není tvrdost ke koni, to je čitelnost, pak vám koně rozumějí. Matoucí je naproti tomu hrubost a neustálé okopávání koně."

„Než lekce skončila, cítil se dobře. Mohla jsem ho jen nechat jít, protože on se opravdu umí hýbat. On je moc příjemný kůň na ježdění, je to věc jen mojí kázně a vyžadování věcí hned - abych byla trochu důraznější v tom, co chci."

Nathalie stále zdůrazňovala, že to, mít koně lepšího vpředu, vychází z toho, mít ho lepšího vzadu...
„Čím lépe pracuje motor vzadu, tím měkčí by měl v klusu být. On musí pochopit, že mít 200 kilo v každé ruce, s tím je konec, vy chcete sedět a užívat si to. Pokud začne být těžký, pobídněte zadní nohy. Zkuste znovu přechod do kroku..."

Když jsme potom lekci rozebírali, Nathalie popsala problém:
„Když Katja posune ruku dopředu, on se snaží zastavit, namísto aby se nesl a byl aktivní. Jsem si jistá, že po celou dobu má jezdkyně pocit, že ho musí hnát dopředu, aby zůstal aktivní. Udržování aktivity je něco, na čem u koně musíte pracovat po celý život. Buď máte temperamentního koně, který pořád 'myslí dopředu', nebo máte koně, u nichž je tohle největší problém a musíte na tom pracovat po celý život, udržovat je dostatečně aktivní, dopředné a kulaté - není to něco, co se prostě 'zapne' a je tam. Obzvlášť když dostanou trochu odpočinku, je to pryč a když je vrátíte zpátky do práce, musíte to oživit. V jiných koních to je od přírody."

Teď je to super, kůň opravdu kráčí pod sebe, udržuje aktivitu v kroku. „To je lepší, cítíš to? A teď klus."
Tentokrát je Nathalie nespokojená, reakce byla příliš pomalá:
„Musíš myslet na to, jakou reakci chceš, když dáš holeň. Buď důsledná. Když řekneš 'klus', musí to být hned, nebo obdrží dloubnutí do žeber. Dělej to tak, dokud nezískáš reakci, jakou vyžaduješ. Trochu se rozzlob, pak ale opět seď klidně, to je odměna."

Totéž potom ve cvalu:
„Musíš cítit, jak zadní nohy šlapou až pod tebe, pokud ne, dej pomůcku holení, pak zjemni. U koní je vše černobílé, když jim dáš prst, vezmou ti celou ruku. Teď je to dobře, pohlaď ho a řekni: 'takováhle je délka otěže a té se poddej. Otěže jsou tvé. Když se budeš snažit je vytáhnout, budu tě víc pobízet odzadu, dokud se jim nepoddáš. Musíš být ukázněný, tohle je to co chceš a tohle, co dostaneš.' Řekni mu, že nabídneš otěž, ale jen tolik a pak se jí on poddá. Kyra (Kyrklund) vždycky říká, že při všem, co s koněm děláš, musíš myslet rychle a chtít to hned."

Nebylo překvapením, že při přechodech cval-klus, hledal kůň stejné kompromisní řešení, jako při přechodech z klusu do kroku, chtěl padnout na předek a zvadnout:
„Ve chvíli, kdy začíná přechod, nabídni otěž, aby přešel do klusu. Když ho jednou naučíš přechod, neznamená to, že ho bude dobře dělat po zbytek života - na přechodech se musí pracovat denně, jsou lepší dny a jsou horší. Pořád musíš pracovat na tom, aby byl vnímavý při přechodech. Ne proto, že je to militarista, my, drezurní jezdci, jezdíme přechody pořád."

Tentokrát Pluto přechází ze cvalu do klusu pokračuje dopředu v pěkném klusu:
„Mnohem lepší, že? Je to o tom, co máš v hlavě. Musíš přesně vědět, kde přechod chceš, být si vědoma toho, že ty jsi ten šéf."
„Tak, je něco, na čem bys teď ráda pracovala?"
„Kroková pirueta..."

A znovu vidíme ten problém. Pluto vcelku ochotně provádí krokové piruety, pokud jsou v jeho režii. A koně jsou koňmi, takže to znamená s nejmenší možnou námahou tedy zadní nohy neodlepí od země a rychle se otáčí předkem.
Více láskyplné důslednosti:
„Nenech ho převzít velení. Je to krok dopředu a obrat, použij vnitřní holen a veď jeho každý krok, každý krok pod kontrolou, musí to přijmout, musí používat zadní nohy."

Po hodině jsem říkal Nathalii, jak rychle se pirueta zlepšila...
„Ten kůň musí být vnímavější k malým polovičním zádržím a zároveň aktivní, takže ho udrží aktivnějšího pod zadkem a zároveň může říci předku: zastav, zastav, ale zadní nohy nech kráčet. Kůň zůstane v pohybu, namísto aby padl na vnitřní plec, s vnitřní zadní nohou jen utíkající do strany bez ohnutí v žebrech. Ohnutí získáte vnitřní otěží, ale poloviční zádrž dáváte otěží vnější - pokud to přeženete, ztratíte vnější rameno, je to spíš o udržování rovnováhy mezi svýma rukama a nohama, takže můžete působit vnitřní otěží a dávat poloviční zádrž otěží vnější podle toho jak potřebujete."

Opravdu, tato lekce preciznosti, přesného každého jednotlivého kroku, to byla jedna z věcí, kterou si Katja odvezla domů...
„Naučila jsem se, co mám dělat, abych přiměla koně pracovat. Jsou to drobnosti, které je potřeba znát - jako tato pomoc s krokovou piruetou. Mnoho lidí vám doopravdy neřekne, jak ji projet - je to spíš 'jdi a udělej piruetu v kroku'. Takže ji uděláte tak, jak si myslíte, že by měla být, ale jsou to drobnosti, jako trochu víc vnitřní holeně, aby když kráčí dokola, měl přední nohy před zadními - jen drobnosti. On to chce provést, vy ho k tomu dovedete a on řekne 'OK, zbytek už si udělám po svém'. Je potřeba vést každý krok, vědět, co dělat rukama a nohama a všechno kolem. Nathalie je tak dobrá na tyto detaily."

Při první lekci pod tebou umíral, když jsi přecházela z klusu do kroku a to samé byly přechody ze cvalu do klusu. Nacválání z klusu bylo perfektní, okamžité, rovné, dopředu, nahoru, ale všechny ty přechody dolu...
„On se chce opřít do ruky, říká 'podrž mě a já jen vpadnu do klusu'. Takže ho musím přimět sedět lépe na zadních nohách a udržet ho prostupného, abych dostala klus dopředu a nahoru. Takže on chce přejít do klusu a já mu řeknu, že ne, ještě trochu víc aktivity a pak přechod..."

Je to něco jiného, když máte cvičitele, o němž víte, že jezdí každý den...
„Někoho, kdo ví, jaké je to sedět na koni a ví, jaké je jezdit koně, který ne vždy dělá, co má, protože docela často to tak je. Když takového cvičitele máte, který to sám dělá, má větší šanci vám říct ty drobnosti, které pomohou k tomu, aby to bylo správně. O tom ty lekce jsou, zkusit, zda vám to, co říká, funguje a pokud ano, pak super - pokud ne, tak ne. Mně tady všechno fungovalo, takže si to pěkně odnesu a zkusím, jak se můžeme zlepšit."

Dobrou zprávou pro její australské příznivce je, že Nathalie si svůj pobyt v Austrálii užila... „Tady v Melbourne je to opravdu radost, protože jsou to ti samí lidé a vidíte, že se snaží pracovat na věcech, se kterými se jim snažím pomoci. Myslím, že hodně koní, s nimiž tu pracuji, udělalo opravdu krok dopředu."

Princezna Nathalie a Digby: http://www.youtube.com/watch?v=JjkX8qLhJ0k