Tváře současné drezury: Hubertus Schmidt

13. 11. 2009 05:00

Obrázky: 3

Autor: The Horse Magazine Seriál: Tváře současné drezury Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 9615 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V dnešním díle vám představíme 'profesionála profesionálů', jak nazývají u nás méně známého, ale přesto velmi zkušeného profesionálního jezdce Hubertuse Schmidta. A řeč bude o prioritách v ježdění, ale i rozhodčích, moderních trendech ve drezurním výcviku a pohodě koně, ale i mnohém dalším.

Kdo je kdo: Hubertus Schmidt

Hubertus Schmidt (*1959) je jedním ze známých německých profesionálních jezdců. Pětkrát získal titul šampióna mezi německými drezurními profesionály a bývá nazýván 'profesinálem profesionálů'. Jeho největším úspěchem je bezesporu účast na olympiádě v Aténách v roce 2004, kde německý tým vyhrál zlato. Svou první Grand Prix jel v roce 1987, skutečně dobré Grand Prix koně měl podle svých slov od roku 1994. Jako každý profesionál často narážel na to, že když koně připravil a ukázal v nejvyšších soutěžích, majitelé je za draho prodali. Každý rok proto chystal koně nové.

Jeho nejznámější klisny jsou asi My Fair Lady a Wansuela Suerte. S tou získal např. i druhé místo na mistrovství Evropy v roce 2005. Wansuela nevyniká chody ve srovnání s ostatními špičkovými drezurními koňmi, o to korektnější a preciznější její výkon musí být. Hubertus Schmidt dle svých slov klade největší důraz na to, aby byl kůň jemný na pomůcky a lehký v ruce, bez toho totiž prý není možné precizní zvládnutí GP cviků jako piafa, pasáž nebo pirueta.


Hubertus Schmidt ve velké diskuzi o drezuře

V současné diskuzi o drezurních tréningových metodách promluvil jezdec, který byl vždy považován za nositele klasické tradice, jezdec, jehož jemné a ladné ježdění je považováno za vzor 'korektnosti'. Tímto jezdcem a trenérem je Hubertus Schmidt.

Pan Schmidt připravil již mnoho koní do Grand Prix a krom toho, že je opravdu jedním z nejinspirativnějších jezdců na světě, je i pozorným a nezaujatým přihlížejícím současné drezurní scény a její kontroverze...

Hubertus SchmidtV poslední době se hodně mluví o klasickém způsobu tréningu a naopak o způsobech, které klasické nejsou. Jako jezdci, jak poznáme, zda jdeme správnou, klasickou cestou? "V Německu máme směrnice, kterých se máme držet, je to kniha, která říká, že to a to je správná cesta. Vede vás po celou cestu od uvolnění koně - kdy se kůň stává ohebným a poslušným, krok za krokem k většímu shromáždění, později k piruetám, piafě a pasáži. Máme úplně jasné pokyny, jak postupovat. Jistě, záleží i na koni, některý potřebuje být ježděn výše a jiný trochu hlouběji, ale v každém případě, jediné důležité je postupovat podle pravidel stupnice vzdělání - to je cesta."

Můžete říct, že práce je korektní, pokud je kůň vždy ochotný vytáhnout se do otěže, natáhnout se a prodloužit rámec? "To je jeden způsob, jak si ověřit, že jdete správným směrem - i ve vysokém shromáždění musí být kůň schopen následovat udidlo a nezůstat zkrácený. V každé situaci jej musíte umět natáhnout - dokonce i v piafě nebo v piruetě, i tam to musí umět. Jistě, nechám-li ho tak delší dobu, ztratí sebenesení a přijde víc na předek, ale musí to zvládnout. 90 % koní je při vysokém sebrání příliš zkrácených, nepracují pořádně hřbetem, sami se zkrátí a vzpřímí, ale jezdec je už nedokáže natáhnout níž nebo hlouběji."

"Podívejte se například na piafu, jak krátcí a vzpřímení při ní někteří koně jsou a nejsou aktivní vzadu. V němčině pro to máme výraz - Aufrichtung - který znamená, že kůň je vzpřímený vpředu, to ale musí být relativní, oč je krk výš, o to záď musí být níž, vždy musí být zachována rovnováha. Pokud je krk nahoře, ale záď není snížená, což je vidět velmi často, je to špatně a jezdec "ztratil záď", předek je sice vysoko, ale vzadu se nic neděje."

Totéž platí i pro prodloužený klus? "V případě, že začnou víc utíkat dopředu než jít do vznosu. Ale já myslím, že i mnoho koní, kteří nejsou dobře shromáždění, je schopno dobře prodloužit - protože prodloužení je víc pohybu dopředu a méně nesení. Pro mladého koně je mnohem snazší prodloužený klus než shromáždění, to je jasné. Myslím si, že většina problémů vzniká proto, že kůň je zkracován vpředu a i když není opravdu v pořádku vzadu, jde do vyššího shromáždění."

Nyní se diskutuje nad tím, že by i do úlohy Grand Prix byly zařazeny prvky, testující, zda jsou koně skutečně vyrovnaní a uvolnění... "Nad prvky jako couvání nebo krokové piruety se hodně diskutuje, ale Grand Prix musí být i atraktivní pro diváky, co ji sledují v televizi, a nesmí být příliš dlouhá. Myslím, že teď se našel správný kompromis. Nová Grand Prix je dobrá. Jen úseky pro klusovou traverzálu jsou pro mě velmi, velmi krátké (úsek mezi písmeny P-S a V-R - pozn. překl.), až trochu moc a to je jediná věc, která se mi nelíbí, protože je hodně těžké udržet koně v opravdu hezkém rytmu při takovém křížení - ale to je jediná připomínka, ve všem ostatním si myslím, že to je dobrá úloha. A jsou v ní jiné příležitosti, kde je poznat případná tenze koně - například, zda je kůň při pasáži uvolněný a poddajný, nebo jestli je napjatý a jen "šlape zelí". A totéž uvidíte v piafě."

Hubertus Schmidt"Problém je, že rozhodčí to vysoko hodnotí - není to jen o tom, jak vysoko kůň zvedá nohy v piafě, musí být i uvolněný a poddajný, to je nejdůležitější. Jsou k vidění koně, velmi dobře piafující, mimořádní, krevnatí koně a dostanou známku 9 nebo 10. A další piafa může být pod velkým napětím, uspěchaná, tak, že se bojíte, že z ní vyskočí - a dostanou stejně vysokou známku! To není správné. Myslím si, že kdyby rozhodčí skutečně postupovali podle směrnic a pravidel, stačilo by hodnotit, co vidí. Nemusíme toho moc měnit."

Takže teď stojí otázka, jak změníme přístup rozhodčích. "Tenhle problém je tu po celou dobu, co jezdím. Není to tak dlouho, ale od roku 1994, co jezdím po mezinárodních závodech, to nikdy nebylo výrazně jiné. Je to těžké, snaží se, pořádají spousta seminářů a říkají 'tohle je to, co chceme vidět', ale nakonec - nezáleží, jestli je to olympiáda nebo regionální závody - vidíte za jeden cvik velmi často jen známky 6-9 nebo 6-8. Je v tom mnoho faktorů, rozhodčí chtějí být znovu pozváni, nechtějí hodnotit nejvýše, ale ani nejníž, jsou také pod tlakem. Není to dnes horší, před deseti lety to bylo stejné."

Ale zhoršily se tréningové metody? V časopise St Georg uvádějí, že dnešní způsob tréningu je hodně daleko od korektnosti. (Z něho je mimo jiné přeložen i tento článek: Naučená bezmocnost: Kůň pod tlakem - pozn. překl.) "S tímto souhlasím, nemám rád tento způsob trénování - není to v pořádku, ale není to věc hodnocení rozhodčích. Komisař na opracovišti má říci 'tohle nedělejte, není to fér ke koni, správný koňák to nedělá'. Někteří jezdci jezdí koně s příliš zkráceným krkem a příliš hluboko, dělá to většina Holanďanů, i několik Němců, ale většinou Holanďané - a podle mě to není ke koním fér. A důležité je, že to dělají tak dlouho, celou hodinu takové zkrácení a tak hluboko, s bradou na prsou. To podle mě opravdu není v pořádku."

"Každý ví, že někdy je potřeba koně dostat trochu níž, aby se uvolnil a povolil, ale důležité je právě to "někdy" - na pár chvil možná pro opravení něčeho a ne po celou dobu. Nevím, zda to koni působí bolest, na tohle bychom potřebovali semináře s dobrými veterináři a ti musí zjistit, zda je to špatné pro svaly. Nebo může to později poškozovat kostru?"

"Veterinární lékař, Dr. Heuschmann říká, že pracujete-li po dlouhou dobu se zkráceným koněm, bude v pozdějším věku mít problémy s obratly - to je třeba prověřit, zkontrolovat krevní oběh, svaly a pak můžeme říct 'nejen, že to nevypadá dobře, ale je to také pro koně bolestivé a proto to zakážeme.' Nebo pokud to nepůsobí bolest a je to jen jiný způsob tréningu, tak 'OK, mně se to nelíbí, nevypadá to korektně, ale není to zakázané.' Normální drezura vychází z přirozených pohybů - třeba pasáž, můžete vidět koně pasážovat ve výběhu nebo mladé koně, provádějící piruety, ale nikdy neuvidíte koně, který běží s hlavou na prsou..."

"FEI by tedy měla požádat o řádné přezkoumání této problematiky - pozvat do Německa a Holandska vědce a pověřit je, aby přezkoumali, zda je tento přístup ke koním v pořádku. Je to pro koně bolestivé? Pokud se zjistí, že ano, pak by se tento způsob ježdění měl zakázat - už teď je zakázáno příliš silně používat ostruhy a bič, tak proč je dovoleno držet koně zkráceného a za kolmicí hodinu? Momentálně o tom všichni mluví, ale pro mě to na 100 % jasné není. Podle mě takto ježděný kůň nevypadá spokojeně."

"Další věc, které nerozumím, je, že říkají 'toto je nový způsob trénování, je nejlepší, takto koně uvolníme, natáhneme, docílíme toho, že je uvolněný a aktivní' - ale na druhou stranu se pak s lidmi soudí, když ukáží obrázky tohoto druhu tréningu! Tak o co vlastně jde? Je-li to váš způsob trénování, proč to lidé nesmějí ukazovat? Fotografie v časopise St Georg byly pořízeny na holandském mistrovství, to není tak, že by fotografové čekali a čekali, dokud nenastane špatný okamžik a ten zachytili, ta práce takto vypadala po celou dobu. A nejsou to jen Holanďané, máme i německé jezdce, kteří takto podobně pracují, a ani to nemám rád. Sjef Janssen říká, že to je nový způsob přípravy dobrého Grand Prix koně a to je špatně."

Hubertus SchmidtAle vyhrávají zlato? "To je jedno, musíme myslet taky na ty koně, musíme se snažit i pro ně to udělat tak příjemné, jak to jen jde. To je hodně důležité. Jistě, někdy musíme být trochu přísnější, ale na konci, dobrý tréning je snadný a dobře pokračuje, pro jezdce i pro koně. Na této nové metodě se mi nelíbí, že připraví koně do Grand Prix za čtyři nebo pět let, vyhrává zlato a přesto je každá práce s ním trochu boj - myslím si, že na takovém způsobu tréningu je něco špatně. Trénuji-li koně opravdu dobře, pak na konci je kůň na velmi jemných pomůckách a nevidíte, co dělám. Dobrý Grand Prix kůň na konci tréningu musí vypadat, že to dělá sám. A neměli bychom se zaměřovat jen na těch pět minut na obdélníku, ale i na opracování a tréning. To všechno do sebe zapadá. Holanďané v úloze často vypadají velmi dobře, ale to je jen pět nebo šest minut a je třeba posuzovat celek, opracování, tréning i úlohu. Ale i tak musíme mít jasné rozhodnutí - je to pro koně dobré nebo špatné?"

A jak změříme psychický dopad, stres? "Ten je vidět, a jsem si jistý, že je ho možné i vědecky prokázat kontrolou, řekněme, hormonálních hladin."

A někdy je tento nový způsob vidět i při vystoupení mladých koní... "Myslím, že to se na Německém mistrovství zlepšilo, rozhodčí už teď nechtějí vidět tří-, čtyřletého koně, který je tolik vzpřímený vpředu s klusem Grand Prix koně. Myslím, že to je lepší, ne o 100 %, ale lepší. Tříleté koně ještě nechceme mít do kopce, chceme je delší, přirozeněji natažené. A opět, je to o rozhodčích, jezdci udělají, co budou chtít vidět rozhodčí."

I na Mistrovství světa jsou k vidění pěti- a šestiletí koně, tak vzpřímení vpředu s přehnaným pohybem předních nohou - zhoršuje se to tím, že se klade důraz na soutěže mladých koní? Dříve pěti a šestiletí koně nebyli pro trenéry tak zajímaví, ale nyní nevydávají se touto špatnou cestou ještě dříve, než se vůbec dostanou do Grand Prix?

"Máte pravdu, dřív tu nebyly tak prestižní soutěže pro pěti- a šestileté koně. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale máte pravdu, zvyšuje to ten tlak. A znovu, záleží to na rozhodčích. Podívejte se na mladého koně jako je Florencio. Hýbe se neuvěřitelně - jeho cval je ohromný. Neviděl jsem ho na letošním mistrovství, ale jednou jsem opracovával spolu s ním a vypadalo to hezky a předváděl neuvěřitelný pohyb. Klusal asi takhle, a nebylo to tím, že by ho jezdec držel a tlačil, aby ho napružil; šel absolutně pravidelně a 'do kopce', nikdy předtím jsem neviděl koně jako je on."

"Koně jsou díky chovu stále lepší a mnohem lépe se hýbou. Ano, je zajímavá koncentrace na národním a světovém mistrovství mladých koní a pak se to možná trochu zhorší. Normálně máme určitá pravidla - v pěti letech má kůň vypadat asi takto, v šesti takto. Pokud jsou jen vpředu vzpřímení a nejdou dobře vzadu, je to špatně. Známka pak není 9, je to jen 6."

Dnes se řeší problémy moderních tréningových metod, ale v minulosti s velkými, těžkými koňmi 'starého typu', taky asi nebyl tréning moc jemný a krásný? "S tím souhlasím, v Německu je ježdění o 100 % lepší než před dvaceti lety. Koně chodí líp a je snazší je udržet v rytmu a uvolnění, protože jsou lépe stavění a odchovávaní než před třiceti lety. Třeba Piaff, to byl velmi slavný kůň, vyhrál zlatou medaili na mnichovských Olympijských hrách v roce 1972 - dnes by na medaili neměl šanci."

Dnešní koně jsou mnohem vhodnější pro drezuru, je pro ně snazší... proč jezdci trvají na používání stresujících metod, když 'přímočarost' je o tolik jednodušší? "Nevím. Moje filosofie je taková, že tréning musí být pro koně tak příjemný, jak to jen jde, pokud musím s koněm pořád bojovat, není to pro mě žádné potěšení. V takovém případě si myslím, že kůň buď na to není vhodný, nebo že já ho neumím jezdit. Pokud jemoc líný nebo moc vznětlivý, pak třeba může dobře skákat, ale není to vhodný kůň pro drezuru.

Samozřejmě, že jsou koně, kteří jsou líní, a musíte v tréningu víc tlačit a víc používat ostruhy, ale musí se to zlepšovat, to je důležité. Cílem musí být, že po několika letech přípravy na Grand Prix to musí jít snadno. Ale to není filosofie mnoha jezdců, možná, že cítí potřebu zvedat koni nohy v piafě a pasáži výš a výš, a ne, aby to šlo snáz. Já chci obojí, ale důležitější pro mě je ta harmonie."

Třeba na začátku úlohy je zastavení, tak proč neříci, že zde musí jezdec povolit otěž, čímž se opravdu prověří, zda je kůň vyrovnaný a klidně stojí? "Ale to je problém a já také někdy mám problém se svou klisnou Wansuela Suerte, že nechce klidně stát. Jen na začátku. Ale je pravda, že v těch obrovských halách, jako v Cáchách nebo ve finále Světového poháru, kde je tolik lidí a taková atmosféra, je to pro koně opravdu těžké. Takoví lehce jezditelní koně samozřejmě chtějí jít a někdy je s nimi problém v zastavení. Ale obecně s vámi souhlasím. Měli by stát, uvolněně v klidu, jinak by známka měla být velmi nízká. Je ale důležité se i podívat, co se děje potom, jestli zůstávají v napětí nebo zda se během chvíle uvolní - je velký rozdíl, zda je kůň víc a víc nažhavený nebo zda je zpočátku nervózní a pak jde lépe a lépe, to je také hodně důležité."

"Myslím, že momentálně je velký problém, že rozhodčí upřednostňují pohyb před tím ostatním a moc nesledují, co je mezitím. Já považuji za velmi důležité, aby každý roh byl projet jako čtvrtina malého kruhu s ohnutím a podsazením. Podívejte se, kolik koní vjíždí do rohu rovných, jsou rovní když zatáčejí a to je důvod, proč jsou tito koně famózní na rovné čáře, ale velmi špatní při polovičním překroku, protože jim chybí podsazení a ohnutí. Pokud se kůň neohýbá v rozích, pak by známka neměla být vysoká, ať je klus sebeúžasnější. Pokud chybí podsazení a ohnutí, pak jsou zadní nohy venku a vzadu."

A když se rozhodčí v posouzení jednoho cviku od sebe příliš liší, musí si pak spolu sednout a domluvit se - jeden má pravdu a druhý se mýlí? "Vím, že se někdy stává, že se rozhodčí sesednou nad záznamem a debatují ve stylu 'koukni se znovu, proč jsi mu dal 6, když já dal 8?' Myslím, že se snaží, ale měli by dělat víc. Potřebovali bychom skupinu rozhodčích, skupinu trenérů a skupinu jezdců, kteří se sesednou a tyto věci prodiskutují... a najdou správnou cestu."

Ale zcela jistě se musí udělat nějaké změny v systému rozhodování - s tak nekonzistentním posuzováním se teď vystavujeme riziku, že Mezinárodní olympijský výbor toto použije jako důvod k vyřazení drezury ze seznamu olympijských disciplín. "To není tak jednoduché. Neznám řešení, o kterém bych dokázal říct 'udělejte toto a bude to fungovat.' Je potřeba jednat, uspořádat sympozium s jezdci, rozhodčími a trenéry - to je důležité - ne pouze samotní rozhodčí. Někdy mám pocit, tam jsou rozhodčí, kteří nikdy sami Grand Prix nejeli. Teď v Německu, pokud chcete posuzovat Grand Prix, musíte mít odjetého minimálně Sv. Jiří. To považuji za důležité, pokud jste nikdy nezažili pocit dobré piafy, pasáže nebo piruety, je pak těžké to posuzovat."

Ale problém je, že lidé, kteří soutěží na nejvyšší úrovni a byli by tudíž velmi dobrými rozhodčími, nyní trénují jezdce a týmy - pan Balkehol by byl výborný rozhodčí, ale nedělá to a trénuje Američany. "To je pravda, není to tak, že někdo, kdo je dobrý jezdec, musí být i dobrý rozhodčí. Moje žena jezdila jen do L a přesto mi dokáže perfektně pomoct se cviky do Grand Prix. Ale myslím si, že pro jezdce je snazší jej akceptovat, pokud ví, že to taky jezdil, že ví, co posuzuje."

Neměli bychom mít i jednoho zástupce jezdců, sedícího jako šestý rozhodčí na soutěžích Grand Prix? Tak, že bychom měli pět normálních rozhodčích a přísedícího jezdce, někoho, kdo na těch závodech nesoutěží, aby posuzoval? Možná by se hodnocení nemuselo počítat, ale bylo by ukazatelem pro ostatní rozhodčí, co si myslí jezdci... "Nevím. Není to jednoduchý problém, ale přemýšlel bych o tom. Rozhodčí se snaží posuzovat co nejlépe, ale se vším tím tlakem je to těžké: nechtějí známkovat nejvýše ani nejníž... Kdyby jen hodnotili, co vidí, byl by to velký krok vpřed. Oni říkají, že hodnotí, co vidí, ale s tím často nesouhlasím - mají své zájmy a pověst mezi jezdci... Někdy máte pocit, že jako nový jezdec musíte být několikrát dobrý, abyste dostal opravdu dobré hodnocení a ti známí jezdci musejí zajet jednu nebo dvě špatné úlohy předtím, než dostanou opravdu nízké známky."

Zdá se, že posuzování v Německu se moc neliší od posuzování v Austrálii - nebo kdekoli jinde na světě...

Ještě jednou díky Hubertusu Schmidtovi za jeho čas a ochotu se rozdělit o zkušenosti.


Hubertus Schmidt na klisně Wansuela Suerte: http://www.youtube.com/watch?v=RfzTw7RAEaw


Pozn. redakce: Příště se na tři týdny odmlčíme s tímto seriálem, abychom vás seznámili s drezurní problematikou zvanou hyperflexe krku neboli "rollkur".

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 14.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com