Tváře současné drezury: Dr. Uwe Schulten-Baumer

6. 08. 2010 07:00

Obrázky: 1

Autor: The Horse Magazine Seriál: Tváře současné drezury Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 7296 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Možná vám nic neřekne jméno v titulku, ale jistě vám neunikl kontroverzní styl, vyznačující se hyperflexí krku, lidově řečený rollkur. Dr. Schulten-Baumer, mimo jiné trenér Isabell Werth, jej "objevil", oprášil a uvedl do drezurního světa, kde se velmi ujal. Zajímá vás, jaký člověk je otec moderního pojetí hyperflexe?

Kdo je kdo: Dr. Uwe Schulten-Baumer
O jeho jezdeckých úspěších jsem moc nedohledala, paměť internetu je příliš krátká. O to větší je seznam jeho úspěchů trenérských, přestože měl tak málo žáků. Úspěchy jeho vlastních dětí, Uweho ml. a Alexy, jsou vyjmenovány níže ve článku, mimoto má výrazně mladší nevlastní dceru Ellen, která pokračuje v jeho stopách. V raném mládí získala několik umístění na Mistrovství Evropy, od té doby pravidelně a úspěšně soutěží na úrovni Grand Prix. Po předčasném utracení její největší naděje, koně Lesotho, soutěží s klisnou Donatha S. Úspěchy Isabell Werth, asi nejlepší německé jezdkyně, jsem již uvedla v samostatném díle. A nesmím zapomenout na Nicole Uphoff, také zlaté olympijské medailistky, která trénovala s Doktorem (mimochodem ekonomie, ne medicíny) v době svých úspěchů s Rembrandtem.

Sám Doktor získal devětkrát cenu Otto Lorkeho za nejúspěšnějšího Grand Prix koně a byl mu udělen i titul jezdeckého mistra (orig. Reitmeister). Jméno dr. Schulten-Baumera není ale známé jen prostřednictvím jeho žáků, ale také jako prvního drezurního trenéra, který u skokového jezdce Alvina Shockemohleho „objevil" a začal používat metodu hyperflexe krku. Zpočátku prý proto, aby byl kůň poddajnější a lépe jezditelný. K dokonalosti ji potom dovedli a proslulosti ji dodali Sjeff Janssen a Anky van Grunsven.


Největší drezurní trenéři: Dr Uwe Schulten-Baumer
Dr. Schulten-Baumer a IsabellVýrok, že život není dost dlouhý na to, aby se člověk naučil vše o drezuře, již v různých obměnách proneslo několik osobností. Dr. Uwe Schulten-Baumer senior po této cestě kráčí již sedmdesát let (berte ale v úvahu, že článek je ale více než 10 let starý - pozn. překl.) a byl by jedním z prvních, kdo by souhlasil. Přesto si jeho kolegové, žáci i obdivovatelé myslí, že tento člověk, který asi dovedl ke slávě mezinárodních Grand Prix více koní, než kdokoli jiný, má k dosažení drezurního svatého grálu docela blizoučko.

Když byl tento člověk na posledním setkání Mezinárodního klubu drezurních trenérů vyzván, aby povstal a promluvil o svých názorech, dr. Schulten-Baumer zůstal sedět ve společnosti největších světových trenérů a pronesl jen, že pro něj to byl 'pouhý koníček'.

Nemylte se, nešlo tu o falešnou skromnost, ale o opravdovou pokoru. Kolegové, jezdci a následovníci pro něj mohli připravit piedestal, ale Doktor není člověk, který by na něj dobrovolně vstoupil. Rychle odklání pozornost od sebe ke své hvězdné žačce, trojnásobné mistryni Evropy (dnes již sedminásobné, a navíc osminásobné účastnici olympiády - pozn. překl.) Isabell Werth.

Zájem dr. Schulten-Baumera o koně začal úctyhodně. Nepocházel z koňské rodiny, nýbrž vstával v pět hodin ráno, aby vykydal a vyčistil koně na oplátku za ježdění. „Vzadu za naší školou byla škola jezdecká. Tomu se nedalo odolat, takže jsem tam chodil každý den předtím, než začala moje škola opravdová."

Přestože začal jezdit už v sedmi nebo osmi letech, trvalo ještě hodnou chvíli, než mladý Schulten-Baumer přišel k vlastnímu koni. Toho prvního dostal od místního farmáře. „Byl to skokan a ne zrovna jednoduchý, ale tak se naučíte hodně a já byl pyšný, když jsem s ním vyhrál soutěž o nejlepšího jezdce školy."

Takže zájem o koně byl, ale vše přerušila válka a až později druhý kůň, militarista, v Doktorovi zažehl jeho vášeň ke drezuře. Německá federace ho požádala, aby svého koně zapůjčil legendárnímu Fritzi Liggesovi na olympiádu v Tokiu v roce 1964. Objevil se ale zdravotní problém, takže Doktor si ho odvezl domů a začal s ním jezdit drezuru.

A prostřednictvím svých dětí, Uweho mladšího a Alexy, se dr. Schulten-Baumer stal proslulým i mezi trenéry. Uwe, který je nyní zaměstnán jako konzultant v nemocnici, byl téměř neporazitelným na začátku osmdesátých let. Německý šampión v letech 1979, 80 a 82 korunoval šňůru vítězství v soutěžích Grand Prix a Grand Prix Special v prominentních destinacích - Cáchy, Berlín, Dortmund a Rotterdam - v roce 1981 vítězstvím na Mistrovství Evropy, kde konečně porazil Christine Stuckelberger s Granátem. Ta ho předtím odsunula na druhou příčku na Mistrovství světa v roce 1978 a na 'alternativních' olympijských hrách v roce 1980. Jeho dvěma nejznámějšími koňmi byli Slibowitz a Madras.

Alexa, která se momentálně stará o rodinu a dvě děti, má koně doma, nedaleko Wuppertalu, jak potěšeně informuje její otec. Vyhrála Goodwoodskou Grand Prix v roce 1981 na Madrasovi, než na něm její bratr v Rakousku vyhrál evropské zlato.

Už tehdy byl Schulten-Baumerův tým proslaven tréningovou metodou 'kulatě v hloubce' ('deep and round'). Od té doby ji jako způsob tréningu přijali různí špičkoví jezdci jen v mírně odlišných formách. Je to ale 'dítě' dr. Schulten-Baumera.

Mimo jiné, koně od Schulten-Baumera poznáte podle plynulosti a lehkosti záviděníhodně shromážděných přechodů (zadní nohy vždy tam, kde mají být!) a suverénních prodloužení v perfektní rovnováze. Chloubou Schulten-Baumerovy stáje je vysoký Nobilis Gigolo FRH, ale mezi obyvateli světlého, upraveného, účelového komplexu jsou ještě další čtyři Grand Prix koně - Anthony, Amaretto, Fabienne, hřebec Welcome, čtyřhvězdičkový Aurelius a mladí koně, začínající kariéru pod vedením Schulten-Baumera a Werth.

„Každý kůň je jiný. My chceme dát každému šanci rozvinout svůj potenciál na maximum - najít způsob, jak ukázat jeho zvláštní talent a osobnost," vysvětluje dr. Schulten-Baumer. O hledání nových potenciálních hvězd, často nabízených na aukcích, říká: „Obvykle kupuji koně z momentálního popudu - jinak když vezmu Isabell, aby je vyzkoušela, stávají se příliš drazí. Podívám se na koně, na jeho pohyb a zhodnotím, jaký vliv na něj má jezdec - jestli je to pod dobrým jezdcem nebo ne. Pak se pokusím si udělat obrázek, jaký ten kůň bude, až se trochu rozvinou jeho schopnosti."

Kromě vyjímečných příležitostí Doktor koně neprodává. Ukazuje dřevěnou krytou jízdárnu, která nechává zimu venku, ale s třemi stěnami prosklenými, což umožňuje dostatek světla a koním kontakt s krajinou venku. Tady sedí Doktor ve své 'budce', nedávno postavené, aby poskytovala teplé, příjemné prostředí, z něhož sleduje své žáky: „Touhle dobou už nemám rád moc zimy," říká.

Když Isabell pracuje, ti dva jsou tak sladěni, že se ozývají pouze příležitostné komentáře, nebo trocha diskuze přeruší lekci. Atmosféra je naprosto uvolněná. Ranní kozlování mladého koně se přejde jen Isabeliným zasmáním a benevolentním úsměvem Doktora. „Je tak citlivá," říká Doktor. „Jen si s nimi hraje," dodává shovívavě, když po slovním ohodnocení, hodném trenéra pony klubu, Isabell rukama obejme krk nového přírůstku, pětileté klisny po Florestan, která právě s nadšením zkoušela první kroky piafy..

Stejně nadšeně koně vítají cukr, který dostávají na začátku i na konci každé lekce - přesně vědí, kde je schovaná krabička. Všichni také mají své místo ve výběhovém pořadníku, kromě Gigola a Anthonyho. Isabell říká: „Ti jsou příliš blázniví."

„Máme štěstí, že tu můžeme pracovat bez stresů, které jsou součástí životů mnoha jezdců," vysvětluje dr. Schulten-Baumer, „není tu žádný tlak, že by kůň mohl být prodán nebo jít k jinému jezdci nebo na rychlé výsledky - máme tolik času, kolik potřebujeme."

Tvoří soběstačný tým. Doktor nepřijímá žáky z vnějšku. Pomohl Nicole Uphoff, když měla na nějaký čas Rembrandta doma, nedaleko Duisburgu, ale jinak se soustředí pouze na Isabell a mladou jezdkyni Susanne Doern, jejíž koně jsou také ve stáji. Ona a její sestra zakoupily vítěze Bundeschampionatu (a držitele dalších ocenění) Dona Johnsona. Susanne také aktuálně těží ze zkušeností Fabienne, klisny, která s Isabell vyhrála finále Světového poháru Volvo v roce 1992.

Isabell začala jezdit pod dr. Schulten-Baumerem před devíti a půl lety, když se jeho děti rozprchly. Všiml si jí v místním jezdeckém klubu, kam chodili pracovat, dokud doma neměli halu. Isabell se hodně naučila od Madrase, ale svým způsobem paralelně se svým mentorem, kůň, který ji převedl z družstva mladých jezdců do seniorského týmu k první medaili, byl Weingart. Odešel k Ulli Kasselmannovi na prodej, ale žádní potenciální kupci ho nedokázali ujezdit.

„Nebyl jednoduchý," vzpomíná Isabell, „znal všechny cviky, chtěl je dělat, ale nebyl nejlíp stavěný. Pro mě bylo důležité mít na začátku těžkého koně, protože jsem se hodně naučila."

Isabell si váží štěstí, jaké jí může závidět každý mezinárodní jezdec, a vyjímečného vhledu svého mentora. „Na světě je mnoho dobrých jezdců, kteří nikdy nedostanou příležitost to ukázat. Šance, kterou mi dr. Schulten-Baumer dal, mi změnila život. Je to největší štěstí na světě moci jezdit v takovýchto podmínkách."

Přestože nikdy nechybí legrace, je tam i tvrdá práce a obětavost. Než před několika lety Doktor odešel do penze, pracoval jako šéf ocelářského konglomerátu v Dusseldorfu, takže tým pracoval každý večer od šesti, dokud se neskončilo. Ještě dnes v Doktorově budce najdete pozůstatky - včetně hi-tech telefonu - a Isabell kombinuje kariéru mezinárodní jezdkyně se studiem práv. Oba mají práci a koně a málo času na cokoli jiného. Dr. Schulten-Baumer sám přestal jezdit před několika lety, „když jsem na to začal mít malý zadek!" Jeho tréningová metoda vychází ze stejné filosofie, kterou používal ve svém obchodním životě: „Pokud to necítíte dobře, nedělejte to."

Podstatou jeho tréningu je rozvinout uvolnění a gymnastické schopnosti. Nezbytným nástrojem je poloviční zádrž. „Kůň musí rozumět významu poloviční zádrže. To je základem pasáže i piafy." Jeho načasování a Isabelin cit dávají dohromady další součást: „Vzít si, co kůň nabízí, když to nabízí. Pro mě je důležité porozumět koni a zjistit jeho potenciál."

Schulten-Baumer se učil od mnoha různých trenérů i jezdců, posbíral různé prvky a sestavil je dohromady ve svém vlastním receptu. Mimořádnou součástí je týmová práce, vztah mezi koňmi, jezdcem a trenérem, vše založené na vzájemném respektu a rozpoznání schopností každého. Jak jeho žákyně hrdě říká, dr. Schulten-Baumer byl ve své obchodní kariéře znám jako 'král oceli'. Mám pocit, že v drezurním světě vstoupí do historie s nějakým podobným titulem.

Ellen Schulten-Baumer a Donatha S: http://www.youtube.com/watch?v=v4WXQcpNVmk

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. registrace zrušena

    pidihnid

    13:43 - 06. 08. 2010

    Katko, jenom taková malilinkatá věc: trénink se píše s k, alespoň prozatím :)

    http://www.pravidla.cz/hledej.php?qr=tr%E9ning

  • 2. Katka K.

    2langusta

    18:34 - 06. 08. 2010

    Dobre, budu.:) Ja to i vim, ale nelibi se mi to, ale budu se tedy drzet pravidel.

  • 3. registrace zrušena

    2 Katka

    20:00 - 06. 08. 2010

    Vim, jsem magor :))
    Dekuju.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com