Tváře současné drezury: Dietmar Specht

18. 06. 2010 09:00

Obrázky: 5

Autor: The Horse Magazine Seriál: Tváře současné drezury Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 4883 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes představím dalšího německého „klasika“ - dr. Dietmara Spechta. Více než jako jezdec proslul jako drezurní rozhodčí a autor příručky „The View from C“. Přečtěte si povídání o tom, co si tento mistr myslí o správné přípravě nejen drezurního koně. Jeho popis opracování je velmi konkrétní a na to, že byl napsán před zhruba dvaceti lety i velmi aktuální. A není určen jen drezurním jezdcům.

Kdo je kdo: Dietmar Specht.

Opět jeden zástupce starší generace. Jedná se o velmi známého jezdce, trenéra a zejména drezurního rozhodčího německého původu. Po bohaté jezdecké kariéře byl mezinárodním drezurním rozhodčím a funkcionářem Německé jezdecké federace. V roce 1981 sepsal sérii přednášek o „pískání" v drezurních soutěžích. Sklidila takový úspěch, že vyšla knižně pod názvem „The View from C". Mnoho odborníků se o ní vyjádřilo jako o „klasické příručce" ve drezuře, kterou by si měl přečíst každý drezurní fanoušek.


Jezdečtí mistři

Foto 1Veškerá pokročilá práce závisí na jedné věci... korektní přípravě. Německý expert Dietmar Specht představuje tréningový postup, který vede ke koni uvolněnému, poslušnému, důvěřujícímu a v dobrém rytmu. Postup vhodný pro každého koně - drezurního, skokového i všestranného - ti všichni z něj mohou mít prospěch...

"Samozřejmě, že existují různé způsoby trénování koní, ale měly by vést vždy stejným směrem. Začínáme na stejném základě a jdeme stejným směrem. Pravidla musí být pevná a musí být jasné tři dobré základní chody. Při správné přípravě musíme pracovat na uvolnění, poslušnosti, ohebnosti a důvěře."

Dr. Specht poukázal na problém s trenéry, kteří přijedou pouze na soustředění:
"Nejnebezpečnější je, když trenér přijede jen na dva nebo tři týdny a chce dosáhnout co nejlepších možných výsledků. Někdy je v pokušení, vzhledem ke svým schopnostem chtít příliš mnoho. Požadovat něco, s čím si ještě ani jezdec, ani kůň nedokážou poradit. Později, když je jezdec ponechán sám sobě, se musí dostat do potíží a když je trenér pryč, nemůže najít cestu ven - ve finále to potom jezdce i koně posune vzad namísto dopředu.

Německá federace trenéry důkladně prověřuje, než je vyšle do zámoří. Neměli by proto být zváni individuálně, ale přes příslušnou federaci. Máme vytipovanou skupinu trenérů, kteří mají zájem jet do ciziny a víme, že můžeme vyslat vhodného člověka do příslušné země. Do Indonésie bychom neposlali stejného trenéra jako do Austrálie. Situaci tady jsme viděli a víme, co je požadováno.

Ve Spojených Státech byly problémy, protože lidé, kteří si trenéry zvali, neřekli jasně, co očekávají. Pokud je kůň teď na základní nebo střední úrovni, není na světě trenér, který by z něj udělal Grand Prix koně za tři měsíce.

Foto 2Je důležité mít trenéra, který dokáže sledovat vývoj. Pak bude vědět, kdy přejít k opravdu shromážděné práci. Vždycky pracujeme se dvěma živými tvory, kteří musejí spolupracovat. Když je připravený kůň, je to stále jen jedna z podmínek. Každý jezdec by měl mít příležitost učit se od zkušeného koně.

S pokrokem ve drezuře je třeba zacházet velmi opatrně. Největší nebezpečí je pokušení jít příliš rychle. Jsou trenéři a jezdci, schopní dostat se rychle k pokročilejší práci. A to proto, že koně jsou opravdu zkušení. Kdybych sedl na velmi zkušeného Grand prix koně, můžu ho požádat o poloviční překrok během několika minut - a doopravdy zkušený trenér ještě o víc. Ale pokud ani jeden, ani jezdec ani kůň tuto zkušenost nemají, pak zcela jistě půjdou špatným směrem, pokud se pokusí jít příliš rychle.

Přechody jsou klíčem téměř ke všemu. Je trochu nedorozumění jezdit mladého koně jen dopředu. Musí reagovat na poloviční zádrže - zkrácením a prodloužením kroku, bez požadavku na opravdové shromáždění. Nedělat nic jiného krom ježdění dopředu nedává moc smysl, ale zase, nemůžete s polovičními zádržemi začít příliš brzy, záleží na tom, jakou má kůň sílu.

Přechody pomáhají posílit svaly zádě. Z pracovního klusu do středního, z pracovního klusu do kroku, z pracovního klusu do cvalu. Všechny tyto přechody záď posílí. A záď musí být silná, než budete požadovat, aby nesla více váhy. Pokud o to koně požádáte moc brzy, bude ho to bolet a bude se snažit tomu vyhnout, utéci před váhou a bude napjatý. Pak nic nebude fungovat, ztratíte uvolnění a nemůžete dělat nic jiného, než se vrátit zpět a znovu koně uvolnit.

Jsou tři schopnosti, které je potřeba rozvinout. Nejprve posun - schopnost posouvat celé tělo vpřed. Když máte tohle, další v kombinaci s tím je nosná síla - schopnost nést váhu. A třetí je pružnost (elasticita). Když se kůň dokáže pohybovat vpřed s dobrým posunem a nesením, rozvíjí se pružnost. Pak může vykonávat i ty nejshromážděnější pohyby. To všechno vede zpátky ke Stupnici vzdělání."

Jak Dietmar říká, moderní německá Stupnice vzdělání - takt, uvolnění, přilnutí, prostupnost (nechat pomůcky projít celým tělem), kmih, narovnání a shromáždění - je relativně nový vynález. Stupnice vzdělání byla vyvinuta na německé škole pro kavalerii na začátku dvacátého století - je částečně založená na učení Caprilliho.

Foto 3"Dříve bylo cílem získat koně co nejohebnějšího, co nejrychlejšího a zároveň poslušného na požadavek shromáždění. Shromáždění bylo záležitostí ochrany sama sebe. Kůň, který nese vždycky váhu na předku nebude moci dlouho sloužit k ježdění, čím víc váhy přenese na záď, tím déle vydrží zdravý.

Zatímco cíle v minulosti byly tytéž, metody byly dost odlišné. I vztah mezi člověkem a zvířetem byl jiný. A výběr koní byl jiný. Před padesáti lety se používali koně všeho druhu a někteří neměli zrovna moc hezký charakter, ale museli být také určitým způsobem využíváni. Dnes je šlechtíme na určitý temperamentový typ a máme koně mnohem vhodnější.

A vidíme kombinaci staré tradice a práce lidí jako Caprilli. Naše práce je založená na návratu k přirozenosti a rozvoji přirozených schopností a dovedností koní, nežádáme nepřirozené pohyby. Každý výkon vychází z přirozeného talentu koně. Na začátku dvacátého století Haungk vypracoval Stupnici vzdělání, dal dohromady její jednotlivé části spolu s tím, jak se rozvíjela škola pro kavalérii.

Přestože prvky Stupnice jsou řazeny za sebou, neplatí, že nemůžete pracovat na dalším kroku, pokud předchozí ještě není splněný. Například pro práci s rytmem musíme mít, alespoň do určité míry, přilnutí. Nepotřebujeme narovnání od začátku, ale musíme na tom pracovat. Ale bez uvolnění a poslušnosti nemůžete jít dál, nemůžete shromažovat koně, dokud není uvolněný a poslušný. A nemůžete začít narovnávat nebo shromažďovat, dokud nemáte takt, ale nemůžete najít takt na volné otěži. Ty prvky všechny fungují spolu."

Dr. Specht odmítá, že by se německá Stupnice týkala výhradně teplokrevných koní německého chovu.
"Prokázalo se, že Stupnice funguje i na plnokrevníky. Na evropské drezurní scéně je několik téměř plnokrevných koní. Nemůžete žádného koně držet, dokud ho nedostanete dopředu. Bez ohledu na plemeno, každý kůň musí být poslušný na pobízející pomůcky."

Později, po skončení Haig Cupu se Dr. Specht podrobně rozpovídal o naprosté nutnosti správného opracování v každé tréningové hodině.
Foto 4"Koně i jezdci jsou sice různé individuality, ale přesto u všech platí určité obecné principy. První část lekce, příprava, je často opomíjena. Ve skladbě přípravy mohou být odlišnosti, ale nabídnu nějaké schéma. Díváme se na připravenost těla i mysli, což je neodmyslitelnou podmínkou úspěchu. V první fázi chceme uvolněné, ohebné, poddajné tělo a v mysli nic jiného než důvěru.

Sedmdesát až osmdesát procent práce na všech úrovních bude prováděno na běžném udidle, protože to ponechává hubu citlivější. A čím je citlivější huba, tím lehčí mohou být vaše pomůcky. Nejprve zapracujte na citlivosti, potom, když budete pracovat na uzdě, bude tam prostě jen ležet. Dosáhli jste cíle ježdění s plnou uzdou dřív, než jste s ní vůbec začali pracovat. Lonžování koně záleží na koni i na jezdci. Pokud se dělá, musí se dělat správně a splnit tytéž podmínky. Krátké vyvazovačky jsou na nic, dejte při lonžování ty samé možnosti, jaké mu dáváte při ježdění. Lonžování může pomoci mladým nebo špatně vychovaným, případně nedůvěřivým koním. Je to lepší začátek s koněm, který je ztuhlý a zkrácený a nedává vám žádnou šanci uvolněné práce. Když na koně poprvé nasednete, první alespoň půl minuty se ani nehněte. Pokud budete takto s koněm stát každý den, nebudete mít pak problémy s prvním a posledním zastavením v úloze - a ty problémy jsou vidět často.

Začněte práci volným krokem na dlouhé otěži. Kůň musí kráčet enrgicky vpřed, musí vědět, že jde podle přání jezdce, ne svého. Krokujte na přímých čárách pět minut a opakovaně měňte směr. Tahle první část uvolňovací fáze není doporučení, ta je povinná. Kůň si zvykne na jezdcovu váhu. Dva živí tvorové, kteří chtějí pracovat společně. Jezdec si zvykne na pohyb koně, získá jeho důvěru - oba jsou uvolnění a v pohodě.

Ve druhé fázi si zkrátíme otěže a začneme klusat v pracovním klusu lehkém - ale až potom, co kůň přijme přilnutí. Někteří pokročilí koně přijmou přilnutí bez odporu a mohou začít v pracovním klusu nebo cvalu. Pracovní klus je jediný chod, v němž nohy pracují současně na obou stranách. Je to tudíž nejlepší chod pro uvolnění a vybudování poddajnosti a důvěry koně.

Pohybujte koně energicky dopředu a dávejte pozor na rytmus. Nespěchejte v této fázi. Deset minut klusejte na mírně zahnutých liniích, dvacetimetrových kruzích nebo vlnovce s velkými oblouky. Opakovaně měňte směr a víc pracujte na horší, zpravidla pravé, straně. Tahle práce na kruzích a vlnovkách koně jasnou pobídkou vnitřní holeně dostává na vnější otěž. Vnější otěž by měla být co nejblíže koňskému krku. Kůň potřebuje podporu. Omezující vnější holeň a ohýbající působení vnitřní holeně a ruka, to jsou tak zvané diagonální pomůcky.

Pokud se dostanete do problémů s taktem nebo přilnutím, vraťte se na kruh a pracujte na diagonálních pomůckách a za několik minut budou problémy pryč. Při používání diagonálních pomůcek přeneste váhu víc na vnitřní sedací kost a na vnitřní třmen, ale nikdy netáhněte vnitřní rukou dolů nebo přes krk. Vnější ruka by nikdy neměla být výš než vnitřní. Jediným důsledkem zvedání vnější ruky je zkřivení hlavy a jakmile se jednou kůň naučí takto utíkat, bude vyžadovat hodně práce to napravit.

Během prvních deseti minut stále jezdíme na mírně zahnutých liniích a stále v pracovním klusu. Po deseti minutách začneme zařazovat poloviční zádrže a přechody mezi vysezeným a lehkým klusem, jen na několik kroků a kůň tak automaticky zkrátí krok a prodlouží při opětovém požádání o lehký klus. Poloviční zádrž je krátká chvíle, kdy jezdec použije koncentrovaně všechny pomůcky, přičemž pobízející pomůcky převládají. Končí tak, že jezdcovy ruce se poddají, když se poddá kůň. Nikdy netahají. Musíte vycítit, kdy se koňská huba poddá, a i jezdec musí být poddajný na oplátku, zejména vnitřní rukou.

Foto 5Teď se můžeme přesunout na rovné linie a natáhnout kroky ještě víc. Kůň prodlouží v pracovním klusu, ale zatím nežádáme o střední nebo prodloužený klus. Po patnácti minutách práce by měl kůň dostat pětiminutovou přestávku v kroku na dlouhé otěži. Chceme, aby byl uvolněný a poddajný, ne unavený. Nechcete pracovat s unaveným koněm.

Když se vrátíme do práce, začneme se zádržemi. Nejen na stopě a střední čáře, ale kdekoli jsme. Nemusíme vždy pracovat v obdélníku. Pro koncentrovanou práci je to velmi dobré, ale nemusí to být každý den. Když požádáme o zádrž, požádáme i o nejméně patnáct vteřin nehybnosti - pak nebudeme mít potíže v drezurní úloze. Pokud se kůň chce pohnout příliš brzy, snažte se to vycítit dříve než se pohne a okamžitě reagujte. Ujděte několik metrů a zastavte znovu. Opakujte toto cvičení a nebudete mít se zastavováním problémy.

Pak se vrátíme zpět k práci na kruzích. Opakujeme přechody z lehkého do pracovního klusu, začneme s ustupováním na holeň, i na otevřených stranách kruhu v pracovním klusu - ale nežádejte příliš velký úhel, aby kůň neztratil rytmus a neznervózněl.

Poté začněte pracovat na přechodech z pracovního klusu do pracovního cvalu. Nejlepším místem pro nacválání je vždy konec otevřené strany kruhu, když se kůň vrací ke stěně. Každý přechod rozvíjí sílu. Později budeme požadovat, aby kůň nesl svou i naši váhu na zádi a musí na to mít sílu. A na rozvoj síly není lepší způsob než přechody. Všichni koně umějí nacválat, ale klíčový je rytmický a plynulý přechod.

Pak můžeme začít s přímými liniemi a prodlužováním ve cvalu. Dejte pozor, ať pracujete na obě ruce stejně. Na konci druhé fáze, po dvaceti nebo pětadvaceti minutách se vraťte do pracovního klusu (vysezeného). Vyjeďte holeněmi a lehce otevřete ruce. Kůň by měl prodloužit krok, aniž by snížil krk. Pokud to dokáže bez pospíchání, je to známkou, že počáteční práce byla správná a nyní je připraven na těžší práci - shromáždění. Účelem druhé fáze je připravit koňské svaly, klouby a šlachy na náročnější práci. Propracovali jsme takt ve všech chodech, kůň je uvolněný, poddajný, prostupný a ochotně a bez odporu akceptuje přilnutí. Hýbe se dopředu s kmihem. Ohýbá se na obloucích a na přímých liniích zůstává rovný. Je poslušný na pobízející, ohýbací i shromažďovací pomůcky.

Jezdec musí být také uvolněný, jinak přivede i koně do tenze. Při každodenní práci si musíte vypracovat pro svého koně mimořádnou vnímavost. Všechno vychází z vnímání jezdce, o tom co nastane, dřív než to nastane a vyprovokuje odpor. Rozvíjíme koňské myšlení a důvěru, bez důvěry nedosáhneme ničeho.

Pracovali jsme dvacet pět minut, je čas na další přestávku v kroku na dlouhé otěži. Cílem je, aby kůň obnovil síly a neztratil pozornost. Nyní se jezdec může a má soustředit na cíle další fáze. Ale přesun do této fáze musí plánovat na základě zhodnocení předchozí práce a opracování. Může se pokusit o pokročilejší práci, aniž by zvládl tu předchozí, ale pak téměř jistě neuspěje a bude tak koně poškozovat.
"Jedinou zárukou úspěchu je pečlivá příprava."

Komentáře k fotografiím:
(1) Anne-Grethe Jenson (Dánsko) vede Marzoga k prvnímu místu na Mistrovství Evropy v Cáchách. Dr. Specht komentuje: "Piafa. Kůň je plně koncentrovaný, přesto ale absolutně uvolněný a prostupný v pozorném, spokojeném držení. Poznámka: Spokojený výraz, zavřená huba, aktivní zadní noha při nejvyšším možném vzpřímení, pouze lehce napjatá otěž."

(2) "Znovu tatáž dvojice na obdélníku v kroku. Spokojený, uvolněný a pozorný výraz. Poznámka: V pozadí hraje orchestr. Navzdory blízkosti živé hudby kůň zůstává plně koncentrovaný na svou jezdkyni a uvolněný."

(3) Dr. Reiner Klimke (Západní Německo) vede Ahlericha k druhému místu na Mistrovství Evropy. Komentář dr. Spechta: "Piafa. Nejlepší možné vyjádření naprosté uvolněnosti, spokojenosti a harmonie v exemplárním sebenesení. Poznámka: Velmi aktivní zadní nohy v nejvyšším shromáždění, což umožňuje maximální vzpřímení krku. Prověšené otěže, nejlepší důkaz, že kůň je naprosto shromážděný. Nenucený výraz koně i jezdce."

(4) Dr. Klimke a Ahlerich v prodlouženém klusu. Dr. Specht říká: "A znovu koncentrovaná síla zadních nohou, nyní směrovaná do posunu vpřed. Pozice krku tomu odpovídá lehkým snížením, ale znatelně na otěži, nyní stejně jako předtím v dobrém sebenesení a naprosté rovnováze. Všimněte si také proporcionality mezi předníma a zadníma nohama."

(5) Uwe Sauer (Západní Německo) vede Montevidea ke třetímu místu na Mistrovství Evropy. Dr. Specht říká: "Pasáž. Rozvoj maximální síly a pružnosti zadních nohou při naprostém uvolnění, a především, uvolněnost týlu. Poznámka: pohyb uší ukazuje soustředění na jezdce, uzavřená, spokojená huba."

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com