Tváře současné drezury: Andrew McLean

19. 03. 2010 05:00

Obrázky: 1

Autor: The Horse Magazine Seriál: Tváře současné drezury Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 9602 Počet komentářů: 7 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Nebyla bych to já, kdybych i do drezurního seriálu nepropašovala etologa. Na svou obranu musím říci, že se jedná zároveň o známého drezurního trenéra Andrewa McLeana a jeho článek je plný informací, které by i drezurní nadšenci mohli ocenit. Nicméně vědec se nezapře.

Kdo je kdo: Dr. Andrew McLean, PhD, BSc, Dip Ed

Získal doktorát z etologie koní (kognice a učení koní), je celosvětově proslulým a uznávaným etologem. Zabývá se učením koní, drezurními principy a welfarem, často tato témata přednáší. Opakovaně byl zván na Equitanu i Global Dressage Forum. Je uznáván i mezi evropskými špičkovými drezurními jezdci (resp. jezdkyněmi). Je známý i svým vystoupením na téma naučené bezmocnosti.

Jezdil všestrannost (je vítězem známého australského třídenního závodu všestrannosti - Gawler Three Day Event course), parkury až do nejvyššího stupně a v národních soutěžích byl úspěšný i na drezurním obdélníku. Kromě vlastního ježdění je především vyhledávaným drezurním trenérem, vede své výcvikové centrum (McLean's Equine Behaviour Centre). Pro své zkušenosti spojené s dobrou znalostí psychologie koní bývá často žádán o pomoc s problematickými koňmi při redrezuře.


Andrew McLeanFormování koňského chování s Adrewem McLeanem

Co všechno je možné u koně opravit?
"Zjistil jsem, že téměř cokoliv."

Andrew McLean, odborník na chování zvířat, není jen takový normální 'zaříkávač koní'. Kde jsou oni halasní, maximálně věřící ve své schopnosti a inovace, které otřesou světem, Andrew je tichý, intelektuálský. Zároveň je ale tiše sebejistý - což by měl být. Jeho přístup vychází z nejvyššího možného univerzitního vzdělání, mnohaletých zkušeností s koňmi a úspěšné závodní kariéry.

Musím přiznat, že k 'zaříkávačům koní' moc důvěry nemám. Příliš často je slyšet o koních, kteří se vzpínali, vyhazovali, otáčeli se čelem vzad, a byli 'vyléčeni' - ovšem jen do chvíle, kdy se kůň dostal do tenze - pak se problém znovu objevil.

Protože do této skupiny rychlonapravovačů Andrewa McLeana určitě neřadím a při mé návštěvě v jeho centru mi sdělil, že bude pracovat s koněm, se kterým ještě neměl tu čest, zajímalo mě to. Co kdyby to byl skutečný 'šílenec'? Nechtěl jsem, aby můj příběh o expertovi na chování koní skončil úprkem od vyhazujícího šílence. Pomýšlel jsem spíš na nějaký pěkný, snadno odstranitelný problém v hubě.

Andrewa jeho budoucí vyhlídky příliš nezajímaly. Vyprávěl mi, jak se nedávno vrátil na King Island, kde vyrostl, a jeho přátelé z dětství ho vzali na trail. Říkal, že cval na trailovém koni buší ho děsil víc než většina koní, kteří mu sem byli posláni na redrezuru. Kdo jste neměli to štěstí se s Andrewem potkat, je to takový roztržitý profesor jezdecké komunity. Po skončení lekce jsem nad šálkem kávy obdivoval rodinnou kočku, krásnou zlatou barmičku. "Jak se jmenuje?" ptal jsem se. "Mitch", odpověděl Andrew. "Ale tati," ozvala se dcera Sophie, "to je Simba, Mitch zemřel před dvěma lety."

Zatímco v našem časopise o koních mluvíme v mužském nebo ženském rodě (v angličtině bývají zvířata, k nimž nemáme citovou vazbu, zastoupena zájmenem 'to' - pozn. překl.), Andrew používá rod střední. Není to z jeho strany žádné neosobní shazování, ale odráží to jeho klinický přístup ke koni při diagnostice problému.
Když přijde řeč na analyzování koňského chování, je Andrew ten nejvážnější muž, jakého znám. Vždy ho zajímají diskuze, proč se kůň zachoval určitým způsobem a po jeho vysvětlení máte pocit, že zase trochu lépe chápete, proč se koně chovají, jak se chovají.

A že dělají i zvláštní věci, mi potvrdil i Andrew. V jednom z jeho paddocků byl kůň, který měl na sobě něco jako bryndáček. Nebo spíše ochranu, jakou bychom si vzali, abychom si neroztrhali oblečení. Andrew mi řekl, že to je kůň, který se sebepoškozoval. Řešil si tak své problémy s konflikty při ježdění. Říkal mi i o drezurním koni, který v boxu hrabal tak silně, že ničil podlahu. Problém odstranilo, když Andrew naučil koně reagovat na základní podněty tak, jak má. Mnoho takto narušených zvířat končí na jatkách, ale většina z nás si ani neuvědomuje, jak může člověk dovést koně k šílenství.

Ptal jsem se Andrewa, jak postupuje při hledání a diagnostikování problémů koní. Má v tom mnoho zkušeností, protože jak on, tak jeho žena Manuela pořádají semináře o chování, Andrew dokonce po celé Austrálii. Mají i velké zařízení na tréning a redrezuru v Clonbinane blízko Kilmoru ve Victorii.

Nalezení problému

"Když mi majitel řekne, že má problém a nejedná se o nic nebezpečného, zpravidla nechám majitele jezdit prvního. Celkem často, když potom jezdím já, se problém začíná sám řešit - tím, co dělám. Pak majitel říká: "on má dnes nějaký dobrý den..." - Což je doopravdy problém, protože dost koní má dobré dny, když je začnu jezdit, zejména pokud pracuji podle svého."

"Dřív než na koně sednu, provádím celou řadu věcí ze země, což možná způsobí, že pak má kůň 'dobrý den' - proto také zpravidla nechávám jezdit prvního majitele, aby mi ukázal, co s koněm dělá, protože všechny tyhle problémy bývají způsobeny něčím u jezdců. Většinou v koni vyvolávají zmatek."

"Myslím, že každý problém, který se manifestuje jako nedostatek klidu koně, je výsledkem nějakého konfliktu v koni. Konfliktem mám na mysli, že kůň se potácí mezi dvěma nebo více různými možnostmi reagování, z nichž jedna může být správná a ty ostatní nesprávné. Když kůň může reagovat různými způsoby, vyvolává to v něm neklid, dokud problém nevyřeší a nezůstane mu pouze jeden způsob. Z koňského pohledu se má jednat o reakci, z níž profituje, z pohledu jezdce profituje on - takto má jezdec upevňovat správné chování pomocí schématu: tlak - odezva - uvolnění tlaku."

"A o tom je dobrý tréning. Zaměřit se na správné chování a ocenit jej. Nejsou problémy, za které mohou 'neposlušní' koně. Problémový kůň je kůň v konfliktu a proto vidíme mnohem více problémů na jaře. Naučené chování, které trénujeme, patří mezi sociální chování mezi dvěma tvory, ať již mezi dvěma koňmi nebo mezi koněm a člověkem. Koně jsou zvířata, žijící v hierarchickém uspořádání, potřebují být zařazeni v hierarchickém žebříčku a na jaře koně mění své chování k ostatním koním. Snaží se postoupit výš v hierarchickém žebříčku, protože být nahoře je fantasticky výhodné - pro klisnu, protože se první dostane k hřebci, její hříbě se narodí nejdříve a první má přístup k zelené trávě. To samé platí pro hřebce, ti na špici žebříčku mají všechny výhody. Proto právě na jaře můžeme pozorovat silnou, reprodukčně motivovanou touhu zvířat dominovat ostatním. Naučené chování se proto v tuhle roční dobu oslabuje."

"Protože konflikt považuji za základní příčinu všech problémů, je třeba se podívat na typy chování, které koně učíme. Jedná se o základní reakce, které jsou fixovány již na počátku výcviku koně, v remontním období. Je to šest základních reakcí: zastavit na tlak obou otěží, obrat vpravo na tlak pravé otěže, obrat vlevo na tlak levé otěže (v obou případech se jedná o obrat v pleci - pozn. překl.: chápu-li to dobře, autor se snaží říci, že kůň na obrat otěží nesmí vpadnout plecí do obratu, ale musí se skutečně ohnout), jít vpřed na tlak obou holení, ustoupit zádí vlevo na tlak pravé holeně a ustoupit zádí vpravo na tlak levé holeně."

"Těchto šest reakcí se učí pomocí uvolnění tlaku. Bráním se řečem jako 'učíme koně zastavovat na sed', protože při obsedání se zpočátku musí pracovat s jasně rozlišitelným - tlakem a jeho uvolněním - a každý, kdo obsedá mladé koně, to ví. Při nápravě se pak vracím až k těmto základům a zjišťuji, jak fungují - mohou být neosvojené i u koní, kteří mají jinak velmi dobré základy. Čím více se procvičuje správné reagování, tím lépe se upevní naučené chování, až se stane zákonem. Když jsou tyto základy na svém místě, můžeme jít dál a trénovat použití jemnějších signálů. Například učíme koně zastavit na sed, vykročit na sed, zatočit na ohýbací sed a tak podobně. Tyto signály jsou velmi povrchní. Nejsou tak stabilně naučené a mohou být snadno odstraněny, proto je necháváme na později jako polevu na dort. Tohle sice děláme ve drezuře především, ale základem je vždy těchto šest naučených reakcí."

"Když poprvé dostanu koně na trénink, osahávám si nejprve ze země, jaký je, zejména při rozcházení se a zastavení. Těch šest základních reakcí má velmi přesnou hierarchii."

"Zastavení a rozcházení se je na samém spodku pyramidy. Náhodné zastavování a rozcházení se produkuje rytmus a uvolnění a začíná učit kontaktu. Když kůň chce příliš jít a ne moc zastavovat, pak utíká a je těžký v ruce - když chce příliš stát, nebo je jeho zastavení dobré, ale krok slabý, pak je líný. Kůň v rytmu je kůň, který je tak příjemně vyladěný, že nejmenší šťouchnutí jej vyšle dopředu a nejjemnější dotek zpomalí a usadí do rytmu. Rytmus je v určitém smyslu schopnost, vycházející z vysílání dopředu a zastavování."

"V této fázi kůň přichází na přilnutí. Se všemi koňmi se na začátku pracuje na dlouhé otěži v přirozeném tvaru. Pokud mám koně kratšího, opírajícího se do udidla, procvičuji reakci na zastavení."

"Mám svá kritéria, jak zkontrolovat zastavování a pohyb vpřed. Pro pohyb vpřed trvám na tom, aby byl kůň aktivní, pod stálou kontrolou a nezpomalil ze své vlastní vůle, ale vyčkal, až bude požádán. A jde bezpodmínečně vpřed, kam mu ukážete. To jsou tři kritéria dopředného pohybu. Při zastavování se chci dopracovat k situaci, kdy pouhý dotek v hubě vede k zastavení, uvolněnému zastavení se srovnanýma předníma nohama, krk se neprodlouží ani nezkrátí, ani nezvedne, ani nesníží. Zastavení je věcí pouze huby a jazyka."

"Mám tyto dvě základní reakce, další věc, kterou trénuji, souvisí s reakcí na zastavení, a to jsou obraty. Obrat se provádí jednou otěží, zatímco zastavení oběma. Hlídám, aby kůň za tahem otěže nešel po pleci, ale aby se také ohnul a změkl na otěži. Tyto tři věci se dějí současně, protože nikdy nedělám obraty bez ohnutí a nikdy neohýbám bez obratů - takže to nikdy nerozpojuji, to potom vytváří problémy v obratech - kůň se nenaučí, co ta otěž znamená."

"Když má tyto věci srovnané a můžu projet deset z deseti obratů správně, považuji zvládnutí obratů za upevněné. Pak učím ustoupení a toto ustoupení se později změní na dovnitř plec pouhou mobilizací zádě, pak ve traverz, poloviční překrok, atd. Základ všeho je jen ustoupení koně zadníma nohama."

"Dělám to, že rozděluji všechny naučené reakce - žádné nejsou aplikovány společně. Později ve drezuře můžeme tyto věci aplikovat společně, můžeme dát zádrž a pobídku vpřed, obrat a pobídku vpřed, ale na začátku to není dobrý nápad, koně potřebují mít jasné, kterou konkrétní odezvu očekáváte. Proto na nich pracuji spíše odděleně."

"Když učím ustupování na holeň na diagonále, jedním z kritérií je, že přední nohy se kříží. Kůň musí být rovný v těle, rovnám ho vnější otěží a to je další věc, kterou se kůň naučí, že otěž rovná krk. Myslím, že to je vše, co se kůň musí naučit o působení otěží, ohýbání a srovnání. Takže tělo koně je rovné a mírně ohnuté proti směru pohybu. Přímka koňského těla musí být rovnoběžná s dlouhou stěnou, jak kůň ustupuje od holeně. Když kůň kráčí napříč jízdárnou, požaduji rytmus a vytvářím naučené chování."

"Nevím moc o koni, který má dnes přijet. Prý je ježděn na udidle 'happy mouth' (měkká plastová udidla s jablečnou příchutí - pozn. překl.) a já často vidím, že když jsou koně ježděni na těchto udidlech, bývá tam trochu nedorozumění, o čem vlastně přilnutí je. Jsou to často koně, kteří se opírají do udidla a neumějí správně reagovat na požadavek zastavení. Když takovému koni povolíte otěž, jen zrychlí. Pokud kůň nereaguje správně, předpokládám, že je tam konflikt, a protože se týká reakce na zastavení, vykazuje i další nežádoucí chování. Pokud navíc přiložíte holeň, kůň má tendenci spíše vyskočit, ale nejít nikam. Mám pocit, že neschopnost zastavit ovlivňuje i to, jak kůň jde dopředu, a tyto dvě věci musejí být rozděleny a nacvičeny."

"Těch šest základních reakcí umožňuje zvládnout každý jednotlivý pohyb ve drezuře. Všechno je ve finále jen propracování těchto naučených reakcí. Když dokážete dobře mobilizovat záď a ohýbat předek, a dokážete koně srovnat a zastavit, pak všechno, co děláte, je jen některým aspektem těchto šesti věcí."

"Německá stupnice vzdělání má základy: rytmus, přilnutí, uvolnění, narovnání, shromáždění - pro můj způsob myšlení to takhle není moc jasné, používám spíš zastavit/jít vpřed, obrat vpravo, obrat vlevo, ustoupit vpravo a ustoupit vlevo. Nejlegračnější je, že když se podíváte na způsob, jak se tyto věci učí, ve skutečnosti postupujete přesně podle té stupnice. Neříkám, že se Němci pletou, ale ze zastavení a pohybu vpřed vyrobíte rytmus a počátek přilnutí a uvolnění - ohýbáním dosáhnete narovnání, když můžete plece ohnout, můžete je i srovnat a zabránit jejich padání dovnitř. A když docílíte ustoupení zádi do vydržující vnější otěže, máte shromáždění. Pro můj způsob uvažování je prohlášení, že 'rytmus je základ', trochu nejasné, protože rytmus je výsledek - je kvantitativní funkcí zádrží a vyslání vpřed. A narovnání je výsledek čistých obratů, a shromáždění je výslednou vlastností, vyrůstající z aktivace vnitřní zadní nohy. Takže těchto šest základních reakcí je totéž, co stupnice, ale pro mě trochu jasnější, protože když lidé píší o rytmu a narovnání, ne vždy řeknou i to, jak tyto věci vybudovat."

"Zeptáte-li se průměrného jezdce, který má problémy s rytmem, možná nebude vědět, že zastavení by nemělo být obtížné, že kůň by se neměl opírat do ruky a dokud se opírá, nikdy nebude mít rytmus. Nebo když neustále zpomaluje, nebude mít také nikdy rytmus."

"Je to, jako by zastavení střídané pohybem vpřed v koňské hlavě tvořilo neviditelné parametry, vytvářející rytmus, stejně jako jasné signály otěží vytvářely koně, který jde přímo, je-li otěž měkká, nezahne vlevo díky vlivu pravé otěže, i když by nemusela působit, a nezahne vpravo díky levé otěži."

"To znamená, že se musíme ptát: co je dobré zastavení? Co je správný pohyb vpřed? Co je správný obrat? Co je správné ustoupení? Když jednou zjistíte, co je správné, musíte si vytvořit systém, jak hledat chyby. A pokud není korektní zastavení - jak to můžeme opravit, aby bylo správné, a kolik opakování potřebujeme, než získáme správnou a dostatečně upevněnou reakci."

"Obecně řečeno, když je kůň schopen desetkrát správně reagovat, je to známka, že si začíná vytvářet návyk. Totéž platí pro pohyb vpřed - Je kůň aktivní a pod kontrolou? Pokud ne, vracíme se zpět k operantnímu podmiňování, což je tlak, reakce, uvolnění, kdy nepoužíváme holeň, ale pouze bičík. Klepeme bičíkem, dokud kůň nevykročí vpřed, pokud zpomalí, znovu poklepeme, až konečně na jedno zaklepání bičíkem můžeme dělat kruhy, vlnovky, cokoli - bez dalšího udržování tempa. Když je toto jasné, vrátíme se k použití holeně ve spolupráci s bičíkem - podle klasického podmiňování. Klasické podmiňování je o tom, že kůň reaguje na podněty - jako je pomůcka sedem pro zastavení nebo reakce na hlas - pomůcka nemá žádnou možnost vynucení, ale funguje díky opakovaným asociacím. Asociace se vytvářejí nejlépe, dáte-li podnět těsně před naučenou reakcí - těsně předtím, než poklepete bičíkem, aby kůň šel dopředu, jemně přiložte holeň. Pak klepněte. Kůň se posléze naučí poslechnout na holeň."

"Stejné je to, když učíte koně zastavovat na sed, třebaže zastavení ze sedu je přítomno vždy. Když zatáhnete za otěže, váš sed se prohloubí, ale můžete použít sed silněji ještě předtím, než použijete otěže. To tuto reakci upevní a kůň zastaví mnohem víc na sed. Tréning podle klasického podmiňování zabere víc opakování než podle operantního a podle schématu tlak/odezva, ale když toho jednou dosáhnete, stačí to zopakovat tu a tam."

"Dalším principem v celém systému je, pokud používáte operantní podmiňování (metodu tlak/odezva), ať již použijete holeň nebo otěž, nesmíte povolit tlak, dokud nezískáte reakci, kterou hledáte. Pokuste se nastavit podmínky tak, abyste ji dostali, třeba náhodně, a nepovolujte, dokud vám kůň nedá jasnou odezvu, pak ihned uvolněte tlak."

"To znamená, že pokyny jsou naprosto jasné a vy je musíte použít v momentě, kdy začne nesprávné chování, musíte je používat po celou dobu trvání nevhodného chování a zvyšovat jejich intenzitu, dokud nedojde ke změně a pak - jedná se o vteřiny - musíte okamžitě povolit v momentě, kdy kůň nabídne žádoucí reakci. Načasování tlaků je klíčové a to je známkou dobrého trenéra. Myslím, že tohle dělají různí zaříkávači koní a to je celý princip - i když oni vždycky přesně nevědí, co dělají."

"Opravíte-li i pouhý náznak a zachytíte-li i stopu toho, že kůň nejde úplně dobře dopředu nebo nezastavuje správně, nebude to špatné."

Domácí telefon oznámil, že klient dorazil a Andrew i já jsme šli vyměnit komfort obývacího pokoje McLeanových za komfort jejich krytého komplexu ve stráni pod námi. Nyní uvidíme teorii v praxi...

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. katia

    Díky

    12:24 - 19. 03. 2010

    Nedá mi to a musím zareagovat...
    Pan Andrew McLean je opravdu věděc a koňák se srdcem na pravém místě.
    Měla jsem tu čest ho poznat osobně v Dublinu na Mezinárodní konferenci o chování koní.
    Myslím, že opravdu stojí za to, přečíst si přinejmenším tento článek...pro veškerou populaci lidí, zabývajících se koňmi!
    Jsem ráda, že jsou lidé jako on.
    A děkuji Kateřině Lipinské za to, že další díl tohoto seriálu věnovala jemu.
    Kateřina Santarová

  • 2. Katka K.

    Re:

    12:45 - 19. 03. 2010

    Dekuji, to me moc tesi, protoze mne je po pravde receno ze vsech protagonistu Tvari... nejblizsi. Osobne jsem tu cest nemela, ale doufam, ze se mi postesti. Hodne premyslim o tom poprosit o povoleni prelozit nektere jeho clanky (publikovane na jeho webu), ale nejsem si jista, zda by byl zajem. Takze zajemci hlaste se prosim.:-)

  • 3. jaja

    McLean a Karl..

    13:14 - 19. 03. 2010

    Nečetl pan McLean náhodou Omyly moderní drezury? :-) Nebo prostě jen známka toho, že Philippe Karl skutečně pracuje podle platných zásad učení koní a respektuje principy koňské etologie?
    Nemohla jsem si odpustit, protože to mě napadlo hned při prvním přečtení tohoto článku :-)

    Díky, Katko, za článek, ani nevíš, jak mě potěšil - mimo jiné i proto, že jsem ráda, že podobně smyšlejících lidí je na světě víc a že se jejich jména a metody a názory dostávají do povědomí.

  • 4. Katka K.

    Re: jaja

    15:14 - 19. 03. 2010

    Reaguje na 3.

    Pokud vim, i Jitka Bartosova se k PK stavi celkem souhlasne, takze asi etologicke principy respektovat bude. Vis jajo ja si myslim ze podobne smyslejicich lidi je na svete hafo a de facto kazdy, kdo neco vi o uceni koni, bude nejaky podobny system vyuzivat, vcetne westernu a NHS. Tedy pokud nebude cilene vytvaret kone - stroje, coz je take moznost.
    PK je jednou z variant, ale alternativy v moderni drezure najdes tez. I spickovi rollkuriste vyuzivaji znalosti teorie uceni k tomu, aby z koni vytahli maximum a podrobili si je a McLeana uznava treba i Anky, nekde to rikala.

  • 5. blanka

    Díky

    20:14 - 19. 03. 2010

    Taky děkuji za přeložení tohoto článku, srozumitelné, poučné.. Budu se těšit na další díly.

  • 6. Caine

    :)

    11:15 - 21. 03. 2010

    Reaguje na 2.

    Já bych určitě zájem měla, jeho "jezdecká filosofie" zní vážně zajímavě a určitě bych byla ráda kdyby se tu objevily další články :)

  • 7. katia

    Email

    21:52 - 25. 03. 2010

    Reaguje na 6.

    Katko, prosím, nemohla bych poprosit o Váš email? Chtěla bych se s Vámi s tátou spojit...
    Již nějaké články od Andrewa překládáme...
    Můj email je k.santarova@seznam.cz
    Díky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com