Kdo je kdo: Katarína Hlavová
Přestože pochází z Prahy, od svých jedenácti let žila Katarína Hlavová v Holandsku, kde se také učila jezdit. Se svým prvním koněm Parafem (později působil i u nás jako plemeník Parcel - 90 s.v.) se dostala až na stupeň T. Po revoluci se vrátila do Čech a v NH Kladruby spolupracovala s Norbertem Zálišem.

V současné době sídlí se svým životním partnerem Pavlem Vokounem (filmovým kaskadérem a horsemasterem), dětmi a koňmi v Třebichovicích u Smečna a věnuje se převážně trénování. Ráda by se opět vrátila k aktivnímu závodění, ale jako důležitější vidí rekonstrukci a zvelebování svého mlýna, což vyžaduje velké investice finanční i časové. Sportu se aktivně účastní zatím prostřednictvím svých žáků. Jedním z nich je Jan Zamec, kterého můžeme na drezurním obdélníku vidět nejčastěji.

Důležité je jezdit na pocit

Katarínu Hlavovou jsem navštívila v jejím domově v Paninském mlýně. Statek je to nádherný a člověku nedá neobdivovat elán a energii lidí, kteří se do tak náročného podniku, jakým je rekonstrukce této rozsáhlé usedlosti, pustili. Nad čajem a vánočním cukrovím jsme otevřely téma polovičních zádrží a díky třeskutému mrazu bylo poměrně příjemné se věnovat drezuře pouze teoreticky. Všeho do času samozřejmě, po návštěvě jsem se vrhla i do praxe a nepochybuji, že stejné to bylo v Paninském mlýně. Teď vám ale mohu nabídnout trochu povídání o polovičních zádržích přímo od stolu.:-)

„Mnoho lidí si pod pojmem poloviční zádrž představuje, že musí koně zastavit nebo zarazit. Funkcí poloviční zádrže je ale spíš upozornění než zadržení koně. Poloviční zádrží koně informujeme o tom, že nastane nějaká změna, případně ho žádáme, aby se trošku odlehčil, víc angažoval vzadu, ale nezastavujeme ho. K zastavení slouží zádrž plná.

Kdy používáte poloviční zádrž?
Hlavně před přechody a jako upozornění pro koně, že bude změna. Tedy když klušu po jízdárně a chci třeba odbočit, nesáhnu hned do otěží, ale použiji poloviční zádrž ve smyslu: „Haló, bude změna." Aby vše proběhlo hladce a v klidu, poloviční zádrž musí být jemná. Problém nastává, pokud kůň na ni nechce nebo neumí reagovat.

V takovém případě mu musíte nejprve vysvětlit, že na zvýšený tlak, pozor, ne tah, jen zavření prstů má povolit. Ne jít proti, ale malinko si přikývnout dolů a tím ten tlak zase odlehčit. Ve chvíli, kdy jde níž, kývne, říká „ano, vnímám, vím, co mám dělat". Jezdec na to musí reagovat tak, že tu dlaň hned zase otevře, odlehčí a nechá koně chvíli být, i když třeba vzápětí nastoupí další poloviční zádrž. Nejprve se tedy kůň musí naučit při té zádrži odžvýknout, nebo jak říkám odkousnout, což jezdec musí rozpoznat a odměnit chvilkovým uvolněním. Po této upozorňovací zádrži může přijít další, která je doprovázena sedem nebo holení a vede koně do cviku, který požadujeme. Když třeba vedeme koně do přechodu dolů, přidáme sed - napřímíme se, stáhneme lopatky k sobě.

Další funkcí poloviční zádrže je korekce. Mladého koně je potřeba korigovat, aby se nikam nepokládal, nekřivil se. K tomu slouží poloviční zádrž na té straně, kam se pokládá. Když ji dám, vyžaduji, aby mi na ni kůň odpověděl. To ho učím tak, že dokud mi neodpoví, pokračuji v ní a tím toho koně vlastně tak trošku zlobím, ale jakmile zareaguje, tak toho musím hned nechat. Podobně jako dítě, které také nedává pozor, můžete ho dloubnout, jednou, dvakrát, ono nic, tak to opakujete, až ono náhle zpozorní a vy přestanete. Tím dloubáním nemám na mysli, že by mělo jít o silové působení nebo dokonce škubání, i když také záleží, kde je u daného koně ta hranice reaktivity.

Někteří koně jsou jemní a postačí zabrnkání malíčkem, jsou ale i koně otupení, kteří jsou zvyklí na jezdce příliš nedbat nebo i bojovat, tam je potom potřeba mu vysvětlit, že tohle ne. Tedy použít takovou korekci, aby „prošla."

Jak?
Tím, že budete poloviční zádrž opakovat. Možná bude potřeba i zvýšit tlak, když kůň reaguje hodně špatně, až nastane požadovaná reakce. A v tu chvíli povolit napětí na otěžích! Prostě vždy je potřeba vyvolat reakci, nezůstat na půli cesty, nespokojit se s tím, že dáte zádrž a kůň nezareagoval. Protože tím si vyrábíte koně, který nebude reagovat ani příště!

To je asi jedna z nejčastějších chyb... jaké chyby podle vaší zkušenosti lidé nejčastěji dělají?
Jednou z nejčastějších je, že nedají napřed jemnou pomůcku, ale zatáhnou hned směrem k sobě a koně vpředu zkracují. Nebo si těsně před poloviční zádrží, v domnění, že je to tak správně, dopoberou otěž nad míru, tím koně „srazí" v krku. Nebo včas neuvolní ruku - kůň povolí a oni stále zůstanou se sevřenou dlaní a čekají, co bude. To je špatně, tam musí přijít ta reakce jezdce- zpětná vazba. To je asi vůbec nejčastější problém, že lidé dávají zádrže, ale nedokáží včas v reakci uvolnit dlaň. Případně opakují zádrž, když už to není vhodné, protože kůň již zareagoval.

Anebo možná ještě častěji, ale to už se dostáváme k sedu, vidím jezdce, kteří mají lokty ve špatné poloze. Pokud sedíte s rukou v lokti napjatou, i když ji máte vpředu, tak i když povolíte dlaň, pořád je tam napětí. A kůň narazí. V takovém případě musím napřed napravit jezdce. Musím mu ukázat, jak povolit loket, aby skutečně dával tu první, upozorňovací zádrž pouze prsty. Následná poloviční zádrž, např. v přechodu do kroku, pak samozřejmě jde rameny, zády, v podstatě celým tělem, které se ale musí okamžitě po reakci koně opět uvolnit - včetně loktů :-).

Zdá se mi, že tady má spousta lidí zažito, že ruce musejí být u sebe a na krku a mají problém udělat s nimi cokoli jiného. A pak to přehánějí, sednou si s rukama nataženýma a u sebe, dost často ještě položí pěsti na krk a vlastně se bojí s tou rukou cokoli udělat, přizvednout ji nebo je rozšířit, a tím vlastně i uvolnit celý sed. Ona celkově většina jezdců má načteno, jak má vypadat správný sed, jenže na to, aby člověk seděl jako král, musí i kůň chodit jako král. Pokud kůň ještě hotový není, musím z toho krásného a také trochu strnulého sedu - a on by byl strnulý, kdybych se tak snažila sedět na neuvolněném, nepřipraveném koni - trochu vybočit a koně korigovat. Nesmím se bát posunout těžiště na chvíli trochu dopředu nebo dozadu, rozšířit ruce, a tak koně srovnat. Po srovnání se mohu vrátit k ideálu - do další korekce.

Pro výcvik koně je nutné, aby se naučil následovat ruku a vytáhnout se dopředu a dolů. Poloviční zádrže ho tam vlastně posílají. Nemůžeme čekat, obzvláště u koně, který to nezná, že se na jednu poloviční zádrž vytáhne až dolů. Takže ho musíte postupně, jako když jdete po schodech, dostat dopředu a dolů. A každý ten schod je vlastně jako jedna poloviční zádrž. Jedna ve smyslu povolení, odkousnutí toho koně. Dáte zádrž, on odkousne, sníží se. Vy chvilku počkáte, pak požádáte znovu.

Co když ten kůň vystřelí hlavou zase hned zpátky nahoru? Opakujete?
Ano. Když je kůň nad kolmicí, naučíte ho nejprve, aby přišel na poloviční zádrž malinko níž. Vy ho za to pochválíte, tím potvrdíte, že jde správným směrem, chvilinku počkáte. Ve chvíli, kdy chcete ještě níž, zkusíte tu prosbu zopakovat. A jsou v zásadě dvě možnosti. Buďto on vám přikývne, tak zase pochválíte, odměníte uvolněním a jste zase o schod níž. Nebo se ruky bojí, protože to nezná a je mu to nepříjemné, tak uteče zpátky nahoru, a vy opakujete znovu to samé, zase z toho vyššího schodu se dostáváte o schod níž. A takhle až dolů - a čím víc on jde dolů, tím víc mu vy i sedem a hlasem naznačujete, že to je ono a posouváte ruku dopředu za hubou - bez přerušení kontaktu s hubou koně.

Pak je ještě jeden častý problém - koně, kteří ani nemají hlavu nahoře, ale jsou tuzí v krku, mají krk vytažený dopředu a nechtějí ho vyklenout. Jakým způsobem postupujete tam? Když chcete, aby kůň šel nejen dolů, ale aby šel kulatě dolů.
Když má kůň rovný, tuhý krk, který nechce vyklenout, bývá to většinou ze dvou důvodů. Buďto není nasvalený a je to pro něj zátěž, které se brání. V tom případě je potřeba zlepšit nasvalení koně přípravou na lonži. A nebo proto, že nechce odkousnout udidlo - válí se v ruce. V tomto případě musíte trvat na tom, aby skutečně pokaždé, když stisknete otěž, odkousl. Pak se vám do toho nepoloží, ale půjde dolů pěkně kulatě. Tím se uvolní a bude se cítit příjemněji.

Může paradoxně dojít až k tomu, že se kůň ve snaze vyhovět jezdci začne schovávat za otěž. To je ale menší problém, než ho přesvědčit, aby se uvolnil a odkousl. Pak už je to jen o reakci na holeň - když se vám schová, vy si ho pobídnete dopředu, případně přiklepnete a necháte ho zase přijít na přilnutí. Nebo uděláte cvik, který ho přivede výš, třeba nacváláte.

A koně, kteří otěž vytrhávají?
Když takhle „sestupujete po schodech", tak vždy zesílíte tlak - on povolí a sníží se. Pokud vám otěž chce prudce vytrhnout, nesmíte dopustit vytržení otěže a použít tzv. vydržovací zádrž - dlaň pevně sevřete, takže kůň nepříjemně narazí a tím se sám „potrestá". Jakmile se však odlehčí, vy ruku zase okamžitě uvolníte. Tedy jakmile cítíte, že se vám vrhá do otěže, použijete znovu poloviční zádrž dost silnou na to, aby odrazila ten nápor (proto vydržovací zádrž) a otěž vám neprojela prsty. U některých hodně problematických koní může pomoci chytit si otěže na můstek, nebo můžete koně výrazněji přistavit. V tu chvíli samozřejmě nemá takový záběr a tedy ani razanci. Pokud u zkažených koní použijete ostřejší udidlo, pak pouze za podmínky, že umíte dobře a včas povolit.

S vyrážením otěže se setkávám často u mladých koní a speciálně ve cvalu, kde se musejí nést. V takovém případě potom radím, ať jezdci nějakou dobu necválají nebo nechají koně cválat jen na lonži. Když kůň zesílí klusovou prací a přechody zlepší rovnováhu, problém nebývá tak výrazný. Překonáte fázi, kdy se kůň neunese a má tendenci proto lehat na ruku, pospíchat, a vy ho musíte brát zpátky. Po přípravné cvalové práci na lonži a v klusu pod sedlem může potom nastat okamžik, kdy vám kůň bude ochoten sám od sebe zaskočit, třeba aniž byste to chtěli. Pokud je příjemný, nese se, tak ho nechte cválat. Cválejte ale jen tolik, kolik zvládne, třeba zpočátku jen pár skoků. Jakmile se začne někam hrnout nebo bortit, přejděte zpátky do klusu a odlehčete ho, aby se vám neválel v ruce. Začínejte pomalu, postupně, jak vám to kůň nabídne, netahejte to z něj násilím.

Další věc je, že chvíli trvá, než se kůň naučí spolehlivě reagovat na poloviční zádrž a odkousnout. Proto je potřeba začít v kroku a klusu. Dokud vám spolehlivě v těchto chodech a během přechodů nereaguje, tak ve cvalu to bude ještě horší. Proto je nutné nechat cval přijít postupně.

Přejděme teď od koně k jezdci. Jak naučit jezdce dobře dávat poloviční zádrže?
Já začínám v zastavení. Nejprve řeknu jezdci: „Zkus koně přistavit do strany". Jezdec většinou udělá to, že koně jednou otěží sestaví do strany, ale druhá ruka mu přitom ujede dopředu, jako když drží řidítka. Tak mu říkám: „Teď sice máš koně přistaveného, ale jen vnitřní otěží a to je všechno. Zkus teď udělat totéž, ale vnější ruku nikam neposouvej." Když to provede takto, vyvine na koně značný tlak na vnější otěži. A pokračuji: „Teď ten tlak odbourej tím, že si na té vnější ruce trochu pohraješ, ale nikam ji neposunuj." Zpravidla ten kůň v jistém okamžiku kývne dolů, odkousne a sníží krk. Na to potom říkám: „A tohle bylo odkousnutí, teď ho můžeš narovnat tak, že vnitřní otěž povolíš." Nesmí se přitom tahat zpátky vnější rukou.

Když se jezdec naučí v zastavení cítit odžvýknutí a povolení, snažíme se totéž udělat v kroku na kruhu. Tedy jedeme na kruhu, přistavíme a necháme koně odkousnout na vnitřní straně. Je to zpočátku snazší dělat v ohnutí, protože jde o odkousnutí zejména na jedné straně. Když se potom pokoušíte o to samé na rovné linii, musíte už mít prostupné oba koutky. Každý kůň je na jednu stranu prostupnější, proto zpočátku začínáme přistavovat na tu lepší stranu, aby to jezdec dobře cítil. Následně zkoušíme odkousnutí na horší straně a až nakonec koně srovnáme na rovnou linii a snažíme se o snížení krku dolů dopředu prostřednictvím polovičních zádrží s následným odkousnutím.

A když to jezdec dobře zvládne v kroku, klušete...
Ano. Ono to může jít velmi rychle. Pokud máte k této práci připraveného koně a jezdce, který to dobře vnímá, můžete i během jedné hodiny udělat velký posun. Někdy to ovšem bývá problém a potom záleží, zda je problém v koni, který se do ruky pokládá a špatně reaguje, nebo v jezdci, který špatně cítí a není schopen správně povolit. Problém může být i dopřednost koně, na kterou jezdec reaguje tím, že za otěže zatáhne. Tím to celé pokazí a v tu chvíli začínáte znovu. A nejlépe opět v kroku.

Nestává se, že když se jezdec soustředí na toto, zapomíná přitom na sed a pobízení?
Od toho jsem tam potom na zemi já. Rozumím tomu, že když se soustředí na jednu novou věc, že nedokáže uhlídat ještě dalších x předchozích. Proto je důležitý trenér, který ohlídá třeba pravidelnost chodu a sed.

A jak poznám, že to dělám dobře, když jezdím sama? Málokdo má k dispozici trenéra každý den...
Nejdůležitější je jezdit na pocit. Jezděte tak, aby to bylo příjemné vám a tím i vašemu koni. Nechtějte víc, než na co máte. Když cítíte, že je to příjemné, tak koně hlasem pochvalte. Jakmile začnete někde moc tahat, rozčilovat se, nebo kůň začne pospíchat, tak je někde něco špatně a musíte se zkusit zamyslet co. Pokud potíže přetrvávají, je potom nejlepší, aby to zhodnotil trenér.

Když máte na koni příjemný pocit, většinou je to dobře. To je pro vás vodítko. Alespoň v té počáteční fázi - když se učíte chytat balanc, hledat kontakt s koněm. Když se vám podaří poloviční zádrž a kůň povolí, tak vy máte dobrý pocit. A v tu chvíli je to dobře. Vy si ten pocit rychle zafixujete a za chvilku budete chtít zase o krok dál. Nikdy to nepřijde všechno najednou - zpočátku je nutné se soustředit na jednu věc, stejně jako když se učíte jezdit autem. Potom je to potřeba spojit, a to je na tom to těžké.