Tváře české drezury: Eva a Kamila Kotyzovy

15. 8. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: archiv rodiny Kotyzových

Dnešní rozhovor je věnovaný hned dvěma drezurním tvářím, matce a dceři. Dozvíte se, jak to chodí na Mistrovství Evropy, ale paní Kotyzová má pro vás i pár tipů, jak pracovat s mladými koňmi, aby nebyli kyselí, a zda je nutné za každou cenu připravit tříletku na výkonnostní zkoušky.

Kdo je kdo: Kamila Kotyzová

Kamila, narozena v roce 1994, na koni jezdí od malička, vyrůstala u koní, rodiče jsou chovatelé koní. První sportovní zkušenosti získávala na pony Nickovi ve skokových soutěžích, několik let byl jejím úspěšným partnerem další pony Cipísek, se kterým získala několik mistrovských drezurních titulů v kategorii pony. Poprvé startovala na MČR v drezuře na velkých koních s Little Joem jako dvanáctiletá a získala 3. místo v kategorii dětí. V dalších letech již sedlala klisnu Alici, kterou si sama připravila s pomocí svého polského trenéra Jaroslava Poreby. Získala s ní mistrovský titul v drezuře v kategorii mladších juniorů, starších juniorů, vítězství v soutěži při CDI ve Wroclawi v roce 2010 a v letošním roce s klisnou úspěšně startovala na ME v dánském Broholmu.

Kamila má doma na ježdění několik koní, startuje s mladými koňmi v soutěžích KMK, připravuje koně do vyšších soutěží, pomáhá s výcvikem dětí na jízdárně i se jen obyčejně baví. Má velmi ráda zvířata a zvířata ji, studuje na Střední veterinární škole v Hradci Králové. Ráda by se v budoucnu věnovala fyzioterapii a pomáhala koním s jejich bolestmi.

Mezi mistry

Letošní sezóna byla pro Kamilu Kotyzovou velmi úspěšná. Nejprve jednoznačné vítězství na MČR v kategorii starších juniorů a nejvyšší bodový zisk celého mistrovství a pak splnění kvalifikace a červencový výjezd na Mistrovství Evropy do dánského Broholmu. 36. místo (po prvním kole dokonce 29.) z celkem 62 zúčastněných představuje výborný a pro českou dvojici velmi neobvyklý výkon. Paní Kotyzová tedy bude povídat především o jejich dojmech z těchto závodů.

Co vašemu výjezdu předcházelo?
Byli jsme letos několikrát v zahraničí, v polském Radzionkowě a v Rakousku, kde byla, myslím, konkurence docela velká. Kamila tam jezdila na 65-66 %, ti nejlepší dosahují kolem 72 %. Ono se to nezdá moc, 5-6 % rozdílu, ale je to hodně. Junioři tam jezdí jako dospělí jezdci, nevidíte rozdíl, člověk by řekl, že jezdí mnoho let. Takže Kamila pořád měla pocit, že na Mistrovství Evropy není dost dobrá. Nakonec jsme ji ale umluvili a jeli se tam „podívat". Myslím, že to stálo za to, byly to moc pěkné závody a myslím, že i výsledek je pěkný.

Závodům kralovaly Němky (první, druhé a čtvrté místo) a těsně je následovaly členky dánského týmu (třetí a čtvrté místo - na němž se díky shodě umístily dvě závodnice)...
Dáni byli výborní. A v Německu je konkurence obrovská a na Mistrovství Evropy se dostanou jen ti nejlepší. V Německu má ježdění tradici. Pokud vím, tak tam mají junioři svého týmového trenéra, který s nimi pracuje se všemi, mimoto mají ještě své osobní trenéry. Takže na opracovišti to pak vypadalo i tak, že na ně mluvili třeba tři trenéři naráz.

Také jsme se tam potkali s Anky van Grunsven, překvapilo mě, jak nenápadná a příjemná blondýnka to byla. Náš trenér je takový kontaktní člověk, využil příležitosti a dal se s ní do řeči a prý byla moc sympatická.

Největší strach jsme měli z toho, jestli Alice nebude zlobit. Ona občas zazlobí, minule v Radzionkowě se dost bála a chodila i po zadních. Naštěstí jen v jedné úloze. Alice je koncentrovaná na výkon a pak, když ji něco vyruší, tak reaguje docela bouřlivě. Takže toho jsme se trochu báli, ale v Dánsku chodila dobře, jen jednou se lekla blýsknutí fotoaparátu hned vedle obdélníku.

Je na tohle nějaké řešení?
Asi jen jezdit. Když vidím německé koně, oni jsou neuvěřitelně poslušní... I když jednoho tam v první úloze také vyloučili, takže stát se to může. Ale jsou to velmi poslušní koně, řekla bych vycepovaní. Tohle, mám pocit, že nám trochu ještě chybí, že my nejsme tak důslední. Nedávno jsem četla v Jezdectví, jak Isabel Werthové v küru zazlobil kůň, v prodlouženém cvalu to myslím bylo, a utekla jim hudba. Takže, jak jsem říkala Kamile, i takovým hvězdám se to stane.

Jednou když jsme tam měli volný den a ještě trochu jsme trénovali, Kamila potom říkala, že jí to připadá dobré a že už to stačí. Trenér jí na to řekl: „Stačí, když myslíš." Ale pak mu to nedalo a ještě dodal: „Ale Němec by ještě chvíli pojezdil... A já bych taky ještě pojezdil."

Kamila Kotyzová a AliceJak jste se připravovali?
Kamila je přes týden ve škole, takže jezdí jen tři dny v týdnu, což je málo. Před mistrovstvím byla týden v Polsku u trenéra, pak on tu byl dvakrát na dva dny, jinak jsme jezdily hlavně samy.

Mám z Kamily radost, i z Alice. Kupovali jsme ji jako tříletou, když Kamila končila s poníky, ona je docela malá. Tohle je asi maximum, čeho je schopná, takže Kamila plánuje pokračovat příští rok s novým koníkem. Je to Lístek z našeho chovu, momentálně startuje v Polsku na úrovni S a myslíme si, že ten by mohl koním na této úrovni lépe konkurovat. Náš trenér Alici neměl moc rád a v Dánsku říkal: „Nikdy jsem si nemyslel, že pojedu na Mistrovství Evropy a už vůbec ne, že s Alicí. :-)" Ale Kamila ji má moc ráda. Teď přemýšlí, že by si na ní ráda odchovala hříbě.

Vaši odchovanci jsou samí krásní koně...
Snažíme se. Snažíme se připouštět kvalitní drezurní hřebce. Začínali jsme s jednou klisnou, Linkou. Dala nám čtrnáct hříbat a nebylo od ní hříbě, které by se dobře nehýbalo. Little Joe, Lukava, Lacrima, Leváda... Takže Linka nám založila chov, máme od ní už několik dobrých dcer. Letos je jí dvacet let, nikdy nestonala, nekulhala, dodnes vozí děti. Nenápadná kobyla, ale udělala nám obrovské služby, je výborná chovná klisna. Je po Przedswit XIII-52. Letos máme dvě tříleté klisny po Rotspon.

Vy koníky i prodáváte, podle čeho vybíráte, které si necháte a které půjdou do světa?
Také prodáváme. Je to těžké, letos prodáváme jednu klisnu po Aktion, je úžasná hlavně povahově, děti povozí, sportuje, ale někdy se člověk musí rozloučit i s dobrými koňmi. Nestíháme je jezdit, když je Kamila pryč, jsme tu s manželem sami.

Vybíráme si hlavně koně, které máme rádi a se kterými si rozumíme. Třeba Kamila tu má dceru od Aliciny sestry, tak k té má vztah, to je rodina. Jednou mi známý říkal: „Ty se máš, tolik koní tady máte, můžeš si vybrat, který se ti bude dobře jezdit a když ti to s nějakým nejde, tak ho necháš." Já to ale takhle nedělám, jezdíme všechny a jsme rádi, že máme koně spolehlivé, kdokoli si na ně může sednout. Snažíme se, aby koně nebyli kyselí a aby s nimi nebyly problémy.

Jak to děláte, aby nebyli kyselí?
Snažíme se jezdit rozumně. Můj trenér mi říká, že jezdím na základě kompromisu - a že to je dobře, ale i není. Že od koně málo vymáhám. Což je myslím dobře třeba u mladého koně. Obsedáme koně ve třech letech, snažíme se, aby klisny šly zkoušky základního výcviku a pak dostanou pauzu. Protože si myslím, že v těch třech letech je to na ně hodně náročná zkouška a připadá mi, že to je brzy. Třeba KMK se jezdí až v pěti a šesti letech a to je lepší. Takže jim potom dáváme volno a ve čtyřech letech pracujeme tak tři až čtyřikrát týdně. Ale u mladých koní moc netlačíme.

To říká spousta lidí, že jsou tyto zkoušky těžké. Jak dlouho na ně koně připravujete?
Většinou tak tři až čtyři měsíce. Teď jsme třeba obsedali mladé v červenci. Ta úloha není těžká, ale něco se naučit musí, musí tam třeba už umět chodit na otěži. Mně se zdá ale nejobtížnější skákání. Ve volnosti dejme tomu, ale pod sedlem musí přeskočit myslím 110 cm a to už mi připadá docela náročné. Snažíme se přípravu nějak rozumně rozdělit během týdne. Snažíme se s nimi spíš tak nějak bavit, vyvíjet klidný nátlak, koně netrestat. Takže už jsou obsednutí, pracují třeba půl hodinku, hodně chodí krokem, přejdou si kavalety, jdou na procházku. Další den třeba skáčou ve volnosti a pracujeme na ruce, aby měli kontakt s lidmi. Protože my chováme koně ve stádě.

Nepřipravujeme je za každou cenu. Taky se nám stalo, že jsme ho nepřipravili, protože se nám to zdálo na toho koně moc. Takže ty zkoušky prostě nedělal.

Kamila Kotyzová a LístekKolik si myslíte, že je třeba s koněm skákat?
Ve volnosti je necháváme skákat, ale pod sedlem vyšší skoky moc neskáčeme. Myslím, že loni jsme skákali pod sedlem tu výšku jen asi dvakrát týden před zkouškami. Jinak jsme skákali jen něco menšího, aby měl kůň radost a šel dopředu.

To zní velmi šetrně, jak o tom mluvíte...
Já se taky trochu bojím, aby to kůň zvládl zdravotně. Přeci jen kůň v tomhle věku ještě roste a vyvíjí se, takže je třeba dávat pozor na přílišnou zátěž. Vidím to na našich koních, někteří jsou pozdní a dospívají třeba až v pěti letech.

Co vy a závodění? Máte také vychozenou T drezuru.
Pro mě je závodění zábava, těší mě, když kůň v úloze předvede, co se doma naučil, a já z toho mám dobrý pocit. A pokud to ocení i rozhodčí, tak je to dobré. Ráda pracuji s mladými koňmi.

Baví mě také pracovat se začátečníky - jezdci. Chci, aby z ježdění měli radost, i když si přijdou k nám na jízdárnu vyzkoušet třeba jenom pár hodin. Závodění u mě není na prvním místě.

A co Kamila? Jak začínala?
Na té to bylo vidět odmalička. Ani přesně nevím, kdy začínala, ale pamatuji si, že jako čtyřletá klusala na lonži na Náchodských slavnostech. Tehdy si pamatuji, že tam o ní říkali, že „se narodila se sedlem přilepeným na zadečku. :-)" Jezdila na Cipískovi, to je poník, o rok mladší než ona, tehdy mu byly tři roky. Ale on to byl takový trochu pacholek. Pak jsme koupili malého ponyho - Nicka, ten byl zlatý a na něm opravdu začala závodit, tehdy skákala. Pak se nám bohužel schvátil, takže musela zpátky na Cipíska a k drezuře a nakonec byli velmi úspěšnou dvojicí.

Jak jste ji učila sedět?
Jezdila k nám tehdy jedna slečna z Polska, ta jezdila báječně a krásně seděla. Kamča byla tehdy malá, ale pořád to sledovala a vždycky říkala: „Já chci sedět jako ona." A opravdu to hodně okoukala a sama se snažila. A teď opravdu nemá problém, usedí dobře každého koně, vždycky se jí ptám, jak to dělá. Ale stále absolvuje v Polsku hodiny na lonži bez třmenů. Je potřeba tohle opravovat na lonži, myslím si, že je škoda, že trenéři na tohle často nehledí a nechávají jezdce s těmi svými zlozvyky. Přitom dobře sedět, to je strašně důležité. My rádi jezdíme na soustředění s Peterem Hollerem, když máme možnost. A ten velmi dbá na dobrý sed a dobrou polohu rukou.

Také přesnost je důležitá věc. Na to jsme hodně sázeli, když jsme jeli do toho Dánska. Kamila jezdí úlohy přesně a velmi pečlivě a na to jsme spoléhali. Je spousta věcí, které musejí klapnout, aby byl výkon dobrý. Na Mistrovství měli velkou světelnou tabuli, kde hned vidíte procenta, a bylo zajímavé sledovat, jak se tam ta procenta hýbají. Uděláte chybu a hned vidíte, jak máte o pět procent méně.

Je zajímavé u nás, že lidé berou hodnocení rozhodčích jako kritiku. Což si myslím, že není dobře, tak se to brát nemá. V úloze je spousta věcí, které se nemusejí podařit. A můj muž říká, že když někdo chce vyhrát, musí být o tolik lepší než ti ostatní, že nemůže být pochyb. Někdy se stane, že se mi úloha nepovede, a přesto je výsledek nad očekávání dobrý, to mě potom zlobí, když můj muž říká: „Čím horší jízda, tím lepší výsledek." Ale z každého hodnocení si člověk pro sebe může vzít něco pozitivního. Mě to kdysi také zlobívalo, ale dnes už ne. Přečtu si to a snažím si z toho něco vzít.

Připojila se k nám Kamila, takže jsem se mohla vytasit s otázkami i na ni.

Jak se ti líbilo v Dánsku? Byla jsi nervózní?
Bylo to příjemné. Moc zajímavá zkušenost. Já na nervy moc netrpím. Až v úloze bývám trochu nervózní. Ale ne moc.

To ti závidím, odkdy závodíš?
V osmi jsem si udělala licenci a i předtím jsem už jezdila nelicentované závody.

Co si myslíš, že ti účast na Mistrovství Evropy dala?
Asi už nemám až takové sebevědomí. :-) Zjistila jsem, jak jezdí ostatní, jaké mají koně a na čem mám ještě pracovat. Pořád je třeba pracovat na přesnosti a na provedení úlohy, třeba na kruzích, na projíždění rohů... Jde tam o všechno a je to o detailech. Tady u nás je to víc o cvicích, ale tam záleží úplně na všem. U nás si myslím, že jezdci se často soustředí hlavně na cviky a opomíjejí spousta drobností, třeba ty rohy. Alespoň mně to tak připadá. A v cizině pak i sebemenší chybička je znát.

Plánuješ se do budoucna měřit víc s touhle konkurencí? Co plánuješ do budoucna?
Ráda bych. Ale uvidíme, jak to půjde. Čím jsem starší, tím je větší konkurence a nejhorší je to samozřejmě v seniorech. Letos budu ještě s Alicí, možná vyjedeme do Maďarska, tam jsou hezké závody. A příští rok uvidíme, jak to půjde s Lístkem. Máme tu i spoustu mladých koní, takže KMK.

Budu držet palce a věřím, že se ani ve starších kategoriích neztratíš!

Podobné články

Jak koně naučit vstoupit do vodní plochy? A lze to i bez dramatu?

První krok jsme učinili. Právě nováčci v přepravě potřebují při první jízdě klid a jistotu.

Ježdění v přívěsu se dá naučit. Alfou – omegou je trénování s citem a rutina. Redaktorka časopisu Cavallo se zeptala třech odborníků, zda je…