Toulky po venkovních chovech: Vraní Vrch - Paddock Paradise a Tereza Čeňková

11. 9. 2017 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: z archívu Vraního Vrchu

Konečně se náš seriál dočkal i návštěvy v pravém, nefalšovaném, velikém PP. Ne, nejde o zkratku přírodního parku ani prehistorické památky či panické poruchy :-) - tentokrát nakoukneme do tzv. Paddock Paradise, systému ustájení koní, který má za úkol nasimulovat co nejvíce přirozených podmínek pro koně: tedy neustálé putování stáda za vodou, zábavou, potravou. Kterou si koníci hledají především na zemi, stejně jako v přírodě. Přičemž důraz je kladen na soustavnost poklidného pohybu i během příjmu potravy - tedy nikoli statické celodenní postávání u krmelců.

V tomto systému je pastva eliminována na minimum, důraz je kladen na seno a rozmanitý terén. Profitovat z popsaného má naprosto celý kůň, od hlavy (spokojenost a klid), přes zažívání (koně netloustnou), až po kopyta (díky nejrůznějším typům povrchů jsou kopýtka přirozeně obrušována, udržována a zocelena :-)) - prostě takový kousek "divočiny" v srdci našeho moderního světa. Pojďme se projít po trecích na Vraním Vrchu, protože právě tam se nachází asi nejhezčí PP areál v republice - ve Volanově u Trutnova...

O PP Vraní Vrch jsem si povídala s Terezou Čeňkovou, mladou (čerstvě provdanou :-)), zapálenou ženskou, která pracuje nejen na podmínkách k lepšímu životu svých i nájemních koní (spolu se svým otcem), ale i na vylepšení jezdeckého stylu, který preferuje - tzv. "na bičíkách". A že je šikovná!

Jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Do budování Vraního Vrchu jsme se s taťkou pustili na jaře 2012, po dlouhodobějších zdravotních problémech mojí první kobylky Lucky, která se potýkala s obezitou, IR a laminitidou, které se nám nedařilo efektivně dostat pod kontrolu. Protože jsme se nechtěli smířit s faktem, že by naše klisna měla trávit většinu svého života v boxu nebo samostatně ve vypasené ohrádce, rozhodli jsme se pro zbudování vlastního ustájení – ve formě Paddock paradise.

V květnu 2012 těsně před mojí maturitou jsme na Vraní Vrch (v provizorním stavu) přiváželi první čtyři koně. Léto probíhalo ve jménu budování, stavění dalších treků a přístřešků, což je v podstatě nekonečný proces. Dá se říci, že rozšiřujeme, opravujeme, přistavujeme a experimentujeme s povrchy neustále, jen počty koní se zvedají - v současnosti jich u nás žije 16. Původně se jednalo o vojenský prostor, takže každé rozšíření treku vždy předchází důkladné čištění prostoru (někdy i za pomoci „těžké techniky“) od ostnatých drátů, nábojnic, plechovek a dalších pokladů. Jedná se o příběh, který nemá konce, a člověka to přes všechny peripetie, děravé holínky a puchýře musí zkrátka bavit.

Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

K dispozici máme 2 venkovní zavírací boxy, které slouží jako marodky v případě, že by nějaký z koní nemohl být ze zdravotních důvodů dočasně venku se stádem. Využíváme je opravdu jen výjimečně.

Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Naši koně mají celoročně k dispozici treky přibližně o délce 2 km na ploše +/- 2ha. Veliká část koňského osazenstva během svého života prodělala různé fáze laminitidy, takže krmíme celoročně senem, tráva se v areálu ve velkém množství nevyskytuje a pastvu v pravém smyslu u nás vůbec nenajdete. Což je vlastně princip Paddock Paradisu - udržet koně celoročně v pohybu a přitom omezit pastvu na minimum.

Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Přístřešky máme dva. První z nich jsme vybudovali na místě, o kterém jsme si MYSLELI, že bude to pravé a dokonale vhodné :-) - a ten druhý jsme budovali po pár letech a několika koních navíc již na místě, které se LÍBILO JIM... :-) Oba jsou dřevěné – starší 7 x 4 m a novější 12 x 3 m.

Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Většinu roku čerpáme vodu ze studně, která se nachází v objektu, přes zimu vozíme v kanystrech, automatické vyhřívané napáječky však plánujeme, rozhodně by nám to ušetřilo strašně moc práce.

Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Kromě několika dnů v roce, kdy opravdu nepřetržitě proprší celé dny i noci, se snažíme koním seno rozvážet po celém areálu, všude tam, kde to aktuální podmínky dovolí. Nejsme líní vyvážet seno na kolečku ani do kopečků nebo do hůře přístupných míst. Při nepřízni počasí rozdáváme seno pouze na místa se zpevněným povrchem plus plníme sítě umístěné v přístřešcích.

Jak krmíte jádrem?

Koně přikrmujeme individuálně dle potřeby. Některé vůbec, jiné 2x denně. Záleží na kondici, zátěži a přání majitelů koní. Vyvádíme si vždy konkrétního jedince mimo treky, kde si v klidu vyluxuje kyblíček.

Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Experimentovali jsme se štěrkem a geotextilií, různými druhy navážky. Nedáme dopustit na beton, kterým máme zpevněnou vcelku velkou plochu okolo vchodu do ohrady a kolem většího z přístřešků. Nejblátivější místa se snažíme zavážet dostupnými materiály (štěrk, prosívka, písek, betonový recyklát).

Nastýláte koním? Kam?

Přístřešky nastýláme slámou, především v chladnější části roku, častěji než v přístřešku však koně většinou přistihneme lehávat jinde a nastlaná místa využívají jako záchody.

Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Ne, zpomalovače ne, protože krmíme převážně na zemi - "hromádkujeme". Pouze za špatného počasí, jak jsem již zmínila, používáme sítě na seno.

Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Snažím se řídit zdravým selským rozumem. Masky používáme často, koně je mají rádi a většinou si do nich sami strkají hlavy. Repelenty stříkáme nejčastěji před ježděním a deky nepoužíváme preventivně, ale jen v případě nutnosti nebo u jedinců, kde je to opravdu potřeba.

Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...) o které byste se podělila se čtenáři?

Terén v našem paddocku je hodně členitý, takže koně mají kromě pískoviště na válení k dispozici širokou škálu různých stromů a keřů, o které se rádi podrbou. Jeden z treků je přepažen brodem, ze kterého koně často a rádi pijí. Na dalším místě vyvěrá menší pramen, který však většinou přes léto vysychá a vytváří koňmi velmi milované (námi už méně :-D) bahniště. Shrnula bych to jako "hodně zábavy v přirozeném duchu". :-)

Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Vzhledem k tomu, že se bobky snažíme sbírat opravdu denně, zabere nám nyní (po koupi pracovního elektrického vozíku s korbou) úklid treků s rozvozem sena přibližně 4 hodiny, v zimním období o něco déle. Nutno podotknout, že do loňského roku jsme však ohrady místovali ručně s kolečky. :-)

A jestli jezdíme? Někdy je samozřejmě těžké najít si potřebné množství času, jindy během dne naopak odjezdím koní několik. Ale rozhodně spadám do kategorie "jezdím"! A doufám, že to tak ještě dlouho zůstane. :-)

Tak budeme držet palce! A děkujeme za fotky i povídání.

Podobné články
Nedopasky jsou ostrůvky života pro ty, kteří na vypasených plochách nepřežijí

Stav krajiny České republiky je dlouhodobě neutěšený a seznamy ohrožených druhů naší flóry a fauny nabízejí mimořádně smutnou statistiku. Ne vše…

Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) - expanze tohoto druhu představuje vážný problém v některých nesečených
přírodních lokalitách, kde obrovská hmota stařiny této třtiny vytlačuje biologicky cenné druhy a potlačuje rozmanitost
porostu. Koně vypásáním těchto lokalit významně pomáhají s expanzí této lipnicovité traviny.

Věděli jste, že koně při extenzivní pastvě (tedy takové, kdy je málo zvířat na velké výměře) vytvářejí příznivé podmínky pro ohrožené druhy hmyzu a…