Technická a náročná trať do vytrvalosti patří, říká Iveta Müllerová

10. 09. 2021 06:00, Aktualizováno 11. 09. 2021 10:40

Obrázky: 6

Autor: Michaela Burdová Rubrika: Vytrvalost Počet přečtení: 732 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Startovní listiny vytrvalostních závodů ve Starém Sedle na Sokolovsku jsou téměř o polovinu kratší než ty, kde se jezdí na rovině. Staré Sedlo je totiž takový malý český Tevis Cup. Vrací vytrvalost z cvalových tratí do tradice technicky obtížných tras, kde pocit vítězství zažije každý, kdo závod dokončí s koněm, který je "Fit to continue". .

Třebušín, Paseky, Úpořiny – ještě v roce 2013 se v Česku tři pořadatelé nebáli připravit tratě pro závodníky na horní hranici obtížnosti terénu. Prudké nebo dlouhé výstupy, sestupy, brody, rokle, rozmanité překážky, které postavila sama příroda, a počasí. Prvky obtížnosti, které činí vytrvalost zážitkovou, vyžadující přiježděného a psychicky vyrovnaného koně. Není čas na odpočinek, jezdec musí dávat pozor na každý metr trati a s citem koně vést – případně se spolehnout i na jeho rozhodnutí. 

Asi každý vytrvalec minimálně nadzvedne obočí při pohledu na rozpis, když vidí obtížnost terénu 3B nebo dokonce C. Pro někoho znamená výzvu, kdy není tak důležité dojet na bedně ani splnění kvalifikačních limitů – ale ten pocit, když se svým koněm všechny obtížné party závodu zvládnou, když je kůň po projetí cílem veterináři uznán jako Fit to continue, když to se svým čtyřnohým parťákem dokázali. Bez ohledu na tisíce CEI všech hvězd na světě jsou hornatý americký Tevis Cup nebo francouzský Florac stále ikonou vytrvalosti. A budou jí nadále. Přezka Tevis Cupu, to ve vytrvalosti něco znamená.

Doba se změnila a mnoho jezdců preferuje bezpečí rovinatých tratí, navíc s dobrým zázemím velkých areálů. Je to praktické a pohodlné, také pochopitelné z hlediska kvalifikačního postupu a s ním související stanovenou minimální rychlostí. Koně na takové trati jsou také rychlejší i za nepříznivého počasí a terénu, veterináři, rozhodčí a OV nemusí čekat do večerních hodin na poslední závodníky. A přesto si Iveta Müllerová před pěti lety usmyslela, že v západním koutu republiky uspořádá vytrvalostní závody věrné tradičnímu pojetí – těžká trať, kdy dojet znamená zvítězit. Hozenou rukavici však v prvním ročníku pečlivě připravených závodů zvedla jen malá část vytrvalců. Ale Iveta to nevzdala a letos se konal pátý ročník, byť opět jen s užší částí českých vytrvalců. 

S jakou vizí ses do vytrvalosti u vás pustila?

V roce 2016 to vypadalo jako úplná utopie dostat na Karlovarsko vytrvalostní závod, ufinancovat to a přesvědčit jezdce, že technická a náročná trať do vytrvalosti patří, ukázat krásu Krušných hor, našeho Slavkovského lesa. Dnes se až na výjimky cválá po rovinatých tratích, kde vidíte dva, tři kilometry před sebe. U nás je hodně těžký terén a je vidět, že jezdci z něj mají velký respekt. Chápu, že se třeba bojí o koně, které mají do vyšších soutěží – aby se jim třeba nezranili. Ale pointa je přece v tom, aby jezdec koně vedl obtížným terénem tak, aby dokončil ve zdraví. Stát se může cokoliv i na rovině.

Jak vzpomínáš na první ročník?

Spolek Živé Sokolovsko vznikl v roce 2016 a v roce 2017 jsme uspořádali první vytrvalostní závod. Šla jsem do toho s tím, že jsem slíbila svému týmu zajištění sponzorů a že do toho nebudu muset vrážet svoje peníze. Náklady se na první ročník pokryly i díky vstřícnosti funkcionářů, kteří vidí, že to nemám jako byznys. Vytrvalost zde byla novinkou i pro oblast ČJF, jezdci zde mají o této disciplíně málo informací a někteří jsou toho názoru, že vytrvalost dělají ti, kteří moc jezdit neumí. Přitom připravit koně na vytrvalostní závody a na všechny ty nástrahy terénu vyžaduje dlouhodobý a náročný výcvik. 

V čem je trať specifická?

Obtížnost spočívá jednak ve střídání povrchů. Louku rozrytou od krav střídá asfalt, písek, úzká stezka (kvůli tomu, že nás majitel nepustil na louku), což se stalo loni a museli jsme asi 300 m trati vést takovou divočinou (tou divočinou to vedeme bohužel pořád, louka stále není přístupná). 

Pak jsou tu sestupy po stezkách vymletých od vody. Trať není neměnná – start a cíl ve Starém Sedle závisí na tom, na jakém pozemku jsou zrovna krávy. Vede přes loketské lesy, kde musím každý rok skládat zálohu 10 tisíc na to, že jim nezničíme les a cesty. Po každém závodě to kontrolují, a pokud je to v pořádku, tak mi peníze vrátí.

Trať je opravdu technická, je to obtížnost 3B. Dá se teoreticky o něco snížit, ale nechci. Jsem zvyklá z jiných druhů závodů, které pořádám, připravit lidi vždycky na to horší, byť na úkor toho, že jich moc nepřijede. Je to lepší, než pak řešit stížnosti na to, že je to těžší, než jsem uvedla.

                                                                   Marina Novotná -  HANINE AL SHAHANIA

Je v něčem trať nebezpečná?

Ne, a zajímavé je, že např. loni na kulhání u nás nebyl vyloučen ani jeden kůň. Navíc je trať vhodná i pro mladé koně, protože se setkají se všemi nástrahami vytrvalosti během jednoho závodu. Věřím, že bude absolvování Starého Sedla pro koně důležitým bodem v jeho curriculum vitae.

Jaká je zpětná vazba od jezdců, kteří závody absolvovali?

Neměla jsem zatím žádnou špatnou zpětnou vazbu. Jezdci samořejmě zmíní, že trať byla těžká, ale na druhou stranu nádherná. Nejsme dokonalí – nemáme kolbiště pro veterinární kontroly, ale louku, není tam stín. Jídlo ale funguje od rána do večera, máme tu celou dobu soukromou záchrannou službu. Nečekaně příjemné reakce od veterináře MVDr. Mojmíra Dvořáka a Tondy Terbera se mi dostalo na videu o Enduranci Staré Sedlo. Ale samozřejmě celý tým funkcionářů ve Starém Sedle je báječný… je to taková stálá, již 5 let se opakující partička.

Financování...

Využívám několik zdrojů. Co se týče přímo finančních prostředků, je to jednak startovné, dále část peněz od ČJF na oblastní mistrovství a peníze od obce. Pak jsou věcné ceny, především of 4Horse Jitky Schovánkové, která nás podporuje od začátku. Potom jsou tu jezdecké potřeby v Karlových Varech a Chebu a úžasný Zverimex Pajtaš Sokolov, který nás podporuje ve všech oblastech, je to podpora nekonečná, báječná a dlouhodobá.

Nalákají jezdce ceny?

Nemyslím si. Máme skvělé ceny – stejně tak štědré ceny mají třeba v Zábřehu, a přesto nejvíc jezdců jede jinam – na roviny. Vážíme si každého závodníka, který k nám přijede, protože jsme pro některé na konci světa. Takže každý si odveze kokardu, i ten, který nedokončil. Viděla jsem to v Kolesách v roce 2013 nebo 2014, kdy závody pořádala již zmíněná Jitka Schovánková a její parta. Přišlo mi to hezké a je to věc, která vytrvalost od ostatních disciplín odlišuje.

Tradice a prestiž je pro sponzory i účastníky důležitá. Ale buduje se léta. Vydržíš? 

Samozřejmě jde o to, aby se tu zrodila tradice, ale není to snadné. Říkávám, že končím, ale jezdci mě vždycky přesvědčí, abych do toho šla znovu. Letos jsem byla ve ztrátě, ale naštěstí pořádám jiné akce, které mi mohou tuhle díru záplatovat. Dokud budu mít dost energie a budu vědět, že přijedou ti pohodoví jezdci, dokud mi vyjde vstříc Sokolovská uhelná (a obec Staré Sedlo, Lesy České republiky, Loketské městské lesy a všichni soukromníci, kteří mi umožňují vést trať po jejich pozemcích, funkcionáři i sponzoři a hlavně můj báječný tým včetně dobrovolníků), tak budu závody dělat s radostí dál.

Obtížná trať koně zpomaluje – na rovině, v pohodlném terénu bývá průměrná rychlost v Z–L kolem 18 km/h, zatímco v kopcích cca 12–13 km/h. Tak tomu odpovídaly i výsledky ve Starém Sedle. Vyšší výkonnost koně a jezdce je však dalším faktorem, když startují na nižší vzdálenosti v těžkém terénu – v oblastním mistrovství na 40 km trati startoval i Petr Jadlovský s Bint Akkra s výkonností ST, tomu odpovídala i nadprůměrná rychlost přes 15 km/h. Z 24 koní startujících v Z–L dosáhla rychlosti přes 15 km/h už jen Aneta Wondráková s Amore Mio.

Petr Jadlovský – Bint Akkra, vítěz Oblastního mistrovství Karlovarské oblasti ČJF 2021

Pořádání vytrvalostních závodů je organizačně velmi náročné už od nejnižších soutěží. Mít povolení přes každý metr pozemku, kudy vede trať, přičemž minimální délka kola bývá 20 km. Je potřeba mít dostatečné prostory pro ustájení a paddocky – koně najíždějí den předem, mít vhodný prostor a terén pro veterinární kontroly. Zajistit ohromné množství vody na napájení a chlazení, kromě sboru rozhodčích a TD je potřeba několik veterinářů, mít lidi na trati. Samotné značení trati zabere čas a někdy nervy, když vám někdo fáborky přes noc strhá. Trať by měla být zajímavá, pestrá, je třeba na ní mít vhodná místa na chlazení/napájení, kde je prostor pro parkování aut servisních týmů – crew pointy. Zajistit věcné ceny a floty pro všechny jezdce. Vytrvalci si svých obětavých pořadatelů váží. Staré Sedlo je zatím pevně usazené v závodním kalendáři a doufejme, že zůstane i nadále. Zda se jednou stane českým „Tevisem“, ukáže čas a pořadatelská vytrvalost. A promo videa ze Starého Sedla jsou opravdu senzační.

 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com