Tam, kde kočárovým koním hrana nezvoní

7. 01. 2022 06:00

Obrázky: 11

Autor: Michaela Burdová Foto: Pixabay.com, Rod Sanford, Mackinacisland.com, Clark Bloswicks Rubrika: Počet přečtení: 670 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Klap, klap, klapy klap… klapot kopyt a cinkání postrojů je hudba, která z ulic mnoha velkoměst po celém světě mizí. Přednost mají auta, tramvaje, motorky a zásobovací vozidla. Prostě rychlý svět. Přesto ještě existuje mnohem pomalejší místo. Ban tu dostala auta. Přednost mají koně. Vítejte na ostrově Mackinac.

Když v období 13 tisíc let před Kristem roztávaly ledovce, vznikla na severu Spojených států Velká jezera. Dvě z nich, Hurónské a Michiganské, spojuje 8 km široký průliv. A v tomto průlivu s křišťálově průzračnou vodou je ostrov připomínající svým tvarem velkou želvu. Právě tak ho domorodí Američané pojmenovali: velká želva – mishimikinaak, později po anglicku Mackinac. Ostrov byl po celá staletí významným duchovním, rybářským a tradičním místem indiánských kmenů Odawa, Ojibway a Potawatomi. Archeologické nálezy svědčící o lidské přítomnosti jsou staré až 3000 let. Návštěvník ostrova v roce 2022 se však ocitne na začátku 19. století...

Koně se bojí aut – pryč s auty!

Koncem 19. století byly první automobily – „horseless carriages“ novinkou. Řvoucí a dýmající. Automobilový průmysl s Oldsmobile v Lansingu a Fordem v Detroitu právě najížděl na ranvej, odkud vzlétne do oblak. V té době již koňské povozy objížděly krásný ostrov Mackinac po více než tři desetiletí. Byly typickým obrazem přerodu ostrova Mackinac z vojenské základny a centra obchodu s kožešinami na oblíbenou turistickou destinaci.

Když se na ostrově Mackinac poprvé začala objevovat motorová vozidla, skupina místních kočí požádala zastupitele, aby zakázali „nebezpečné kočáry bez koní – horseless-carriages“, které plašily jejich koně. Vedení vesnice žádosti vyhovělo a 6. července 1898 uzákonilo dodnes platný zákaz. Krátce na to následoval ban pro auta i na státní silnici M-185. Osm mil dlouhá M-185 je jedinou silnicí ze 4 miliónů mil silnic v USA, po které nesmí jezdit auta.

V polovině 19. století se ostrov stal výhradně turistickou destinací a jízda kočárem lákala k prohlídce památek. První licence byla udělena v roce 1869 a o 150 let později se z Mackinac Island Carriage Tours stala nejstarší a největší společnost kočárových koní, a je jednou z několika společností provozujících turistiku s koňmi na ostrově.

Výjimky

Kromě hasičů a záchranářů mohou používat motorová vozítka také golfisté a samozřejmě jsou povoleny motorové invalidní vozíky. V zimě mohou obyvatelé používat hbité a rychlé snowmobily. Dále nutná stavební technika – třeba na opravu silnice. Rok 2020 byl rokem nejen covidových, ale také silničních omezení. Zvýšená hladina Hurónského jezera opět podemlela M-185 a bylo nutné učinit opravu, která další očekávané vzedmutí hladiny zadrží a podél pobřeží je postavená kamenná zeď. Akce si žádala nasazení těžké techniky.

Výjimku měli i filmaři. Když se zde roku 1979 natáčel film Kdysi dávno (Somewhere in Time), filmoví tvůrci dostali svolení, aby herce Christophera Reeva natáčeli při jízdě autem po M-185. A ke stému výročí zákazu aut na ostrově město dovezlo historické auto na páru, které objelo ostrov. Smysl pro humor místním zřejmě nechybí.

Ostrovní bez-automobilová zóna samozřejmě nezůstala bez povšimnutí. V roce 2008 USA Today zařadil ostrov mezi 10 „Nejlepších míst, která vás dostanou zpátky nohama na zem“.

Kdo zákaz porušil?

Republikánský viceprezident USA Mike Pence zákon michiganského ostrova porušil před dvěma lety, když s kolonou 8 aut dorazil na stranickou konferenci Mackinac Republican Leadership.

Politici na ostrov nezavítali poprvé, ti předchozí však zákaz respektovali. Prezident Gerald Ford s první dámou Betty Ford přijel na voze taženém párem koní. Byl zde i Bill Clinton, Harry Truman nebo John F. Kennedy. Michiganský senátor Wayne Schmidt bouřlivou kritiku přítomnosti vládní kolony aut odmítl s tím, že v dnešní době jde především o bezpečnost. I tak byl konvoj minimalistický, běžný počet aut při vládních cestách je násobně větší.

Ostrov koní

Koně poprvé dorazili na Mackinac Island kolem roku 1780, kdy je Britové použili k převozu materiálu na stavbu pevnosti. Koně tahali náklad z pevniny poblíž dnešního Mackinaw City přes led na ostrov.

Tehdy byl průliv a ostrov Mackinac strategickým bodem vojenského a obchodního významu. A jeho historie je kromě koní dalším tahákem pro turisty, i když Američané tu zažili dost ponižující porážku… a dosud stojící pevnost a představení historické bitvy je atraktivní součástí turistické sezóny. Na tomto malebném kousku země tekla krev.

Koncem 18. a začátkem 19. století byl průliv Mackinac životně důležitý pro koloniální zájmy. Každá obchodní nebo vojenská loď, která se chtěla dostat z Michiganského jezera do Hurónského a obráceně, musela překonat tento úzký průliv. Kdo ovládal Mackinac, ovládal obchod s kožešinami a měl klíč k nadvládě nad severozápadem. Na začátku války tu byli Američané, ale jakmile zprávy o rozpoutání války pomalu doputovaly do Ontária, skupina britských vojáků se rozhodla převzít iniciativu a zabrat Mackinac pro impérium. 17. července 1812 kapitán Charles Roberts vedl armádu 46 červenokabátníků, hrstku dělostřelců, 200 obchodníků s kožešinami a 600 spojenců z řad nativních Američanů na sever ostrova. Celá jednotka prošla ostrovem zcela bez povšimnutí. Když dorazili na kopec nad pevností, britští dělostřelci zaútočili. Vlastně vypálili jedinou ránu. To stačilo, aby americkou posádku vedenou poručíkem Porterem Hanksem zcela zaskočili. Hanks nechtěl s ohledem na početní převahu nepřítele riskovat životy svých mužů. Kapituloval. Koneckonců do této chvíle ani nevěděl, že Amerika a Anglie jsou ve válce. Také měl k dispozici jen 60 mužů. Tohle snadné britské vítězství bylo první vojenskou akcí války 1812. Poručíka Hankse později čekal válečný soud. Byl uvězněn v Detroitu, válečného soudu se však nedočkal. Při útoku na Detroit dělová koule proletěla skrz celu a urazila mu hlavu.

Britové věděli, že dříve nebo později přijde odveta. Postavili bytelnou pevnost na stejném místě, odkud na Američany zaútočili. Pevnost George, později přejmenovaná na Fort Holmes, se tyčila na nejvyšším bodě ostrova, ale trvalo dva roky, než se nepřítel ukázal. 26. července 1814 se objevily u břehů ostrova americké lodě. Padly první výstřely z jejich děl. Poničily pár zahrad pod pevností, ale Brity kupodivu nevyvedla z míry ztráta oblíbené zeleniny. Nenechali se zastrašit, i když početní převaha byla opět na straně útočníka. Když 4. srpna 700 amerických vojáků pod vedením podplukovníka George Croghana vstoupilo na ostrov, britský podplukovník Robert McDouall měl jen 300 mužů, z nichž polovina patřila k pravidelným jednotkám a polovinu tvořili indiáni. Na nic nečekal a místo, aby se bránil v pevnosti, vyslal posádku ven, aby se s Američany utkal na otevřeném poli. Pravidelné jednotky umístil proti britskému středu k malé vyvýšenině, indiány ukryl v lese. Když proti nim Američané napochodovali, červenokabátníci zahájili palbu. Na otevřeném poli byli zranitelní, nepřítel je měl pěkně na mušce a chtěl využít své početní převahy. Jenže Croghan udělal osudovou chybu. Poslal majora Andrew Holmese a část jednotek na křídla. Záměr – obklíčit nepřítele. V lese však byli připraveni indiánští spojenci Britů, kteří zaútočili zezadu. Holmes padl a s ním 13 mužů. Croghan, zaskočen tvrdým odporem nepřítele, zavelel k ústupu. Americká invaze ostrova tak skončila hořkou porážkou. Mackinac zůstal v britských koloniálních rukou do konce války, kdy ho Gentský mír vrátil Američanům. 

Koně v Mackinac ve 21. století

Na vrcholu turistické sezóny na ostrově pracuje až 500 koní, což je zhruba stejný počet jako stálých obyvatel. Drtivá většina koní je na ostrově jen během sezóny, kdy sem prchá před shonem okolního světa až 800 tisíc turistů. Většina koní vozí turisty a přepravuje náklady, na které kola nestačí. Asi 70 z těchto koní jsou jezdečtí – buď nájemní, nebo soukromí.

Největším provozovatelem kočárových koní je Mackinac Island Carriage Tour. Rodinná firma zde působí už 5 generací. Má kolem 15 stálých zaměstnanců, část z nich pracuje ve stájích na pevnině a část na ostrově. Kromě stájníků je na ostrově 5 veterinářů a podkováři.

Jaké koně na ostrově potkáte? Jsou tu percheroni, standardbred, belgičtí chladnokrevníci. Z jezdeckých koní quarter, morgani, appaloosa, paint a kříženci.

Typický pracovní den koně je 6–8 hodin, u sedlových koní 2–6 hodin. Na zimu jde většina koní do zimoviště na pevnině, kde mohou žít venku. Zimu tráví v Pickford Michigan.

Bezpečnost je priorita číslo jedna. Noví koně se seznamují s ostrovem velmi pozvolna, připravují se déle a jsou zařazeni do provozu až po několika zkušebních jízdách. Každý provozovatel si velmi zakládá na dobré péči a pohodě koní. Všichni koně vypadají velmi dobře a spokojeně, místní lidé řadu z nich znají jmény.

Proč ostrov na zimu opouští?

Je snazší přivést koně ke krmení než obráceně. To je obzvlášť důležité, když vezmeme v úvahu drsné zimy na ostrově a počet koní. Na zimní farmě na pevnině mají rozlehlé výběhy a režim 24/7 a spoustu sena. Proces přesunu začíná hned, jak skončí sezóna. Koně jsou na ruce odvedeni na loď, přeplaví se na pevninu a odtud jedou přepravníky do zimoviště.

Je úžasné, jak v klidu stojí na palubě, jak se tito obři nechají odvádět jedním člověkem po dvou, po třech, po čtyřech. Mimo sezónu, od listopadu do března, na ostrově zůstává kolem 20 koní. Slouží pro přepravu osob nebo těžkého nákladu.

Koně se vracejí v polovině až koncem dubna. Jejich návrat ze zimního odpočinku znamená pro místní první předzvěst jara. Začátkem května začínají najíždět pozvolna, ale v polovině června už je plný stav.

Hnůj

Mnozí majitelé koní už mají možná spočítáno, kolik hnoje těch několik set koní na vrcholu sezóny na ostrově vyprodukuje. A zda jsou cítit. Turisté tvrdí, že cítit jsou, ale nějak jim to kupodivu nepřijde, i když ojediněle někoho zahlédnete, jak si rukou zamává před nosem.

Pečlivý úklid probíhá průběžně celý den a v noci se ulice splachují vodou. Hnůj se kompostuje, což je i pro jakékoliv pěstování na ostrově přínos, protože Mackinac je převážně vápencový. Odklidit ročně 3 000 kubíků hnoje je velké sousto a lidé, kteří na tom pracují, jsou na ostrově velmi respektovaní. Asi 80 % hnoje pochází od kočárových koní pro turisty, zbytek ze soukromých stájí a jezdeckých klubů. Skládkování hnoje vyjde na 5 dolarů za necelý kubík. Katastrofické scénáře minulosti se na Mackinac nenaplní.

Pokud byste se někdy chtěli vrátit v čase, třeba do začátku 19. století, ostrov Mackinac vás tam zavede. Když historie, nemůžeme přece pominout koně. Nasát zapomenutou atmosféru uprostřed pamětihodností nelze skrz foťák mobilu a hromadu selfíček, ale pravidelný klapot kopyt a cinkot postrojů nám připomene tep ulic z časů dávno zavátých. A pobyt na ostrově Mackinac je i příležitostí zanechat za sebou v přístavu životní shon, zpomalit do rytmu koní nebo chůze a užít si zasloužený odpočinek.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com