Ne všichni máme to štěstí, abychom coby součást pastviny měli i náletový lesík. A jelikož do lesa jako takového podle lesního zákona nesmí být koním umožněn vstup (ani průchod) – a to v žádném případě, byť jste vlastníkem lesa, nezbývá nám nic menšího, nechceme-li riskovat pokutu, než si les v pastvině vysadit…

§ 20 odst. 1 písm. n) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je v lesích zakázáno pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty. Výjimku z tohoto ustanovení udělit nelze.

ČIŽP je při kontrolách hospodaření v lesích předmětným ustanovením zákona vázána. Na zákaz nemá vliv typ vlastnictví lesa.

Radost z pestrých stanovišť plných zeleně nízké, vyšší i vysoké můžeme mít nejen my majitelé, zadaří-li se výsadba a vize se postupně stane skutečností. Potěšíme samozřejmě i oko kolemjdoucích. Moci cestou kolem našich pastvin a výběhů konstatovat „tady to mají krásné!“ je totiž bonusem od nás, koňáků, veřejnosti. A jeden postřeh z praxe: okolí se smíří s koňmi v sousedství ochotněji, skýtá-li areál esteticky povznášející pohled. Věřte nevěřte – veřejnost nerada chodí kolem ohrad, ve kterých stojí „týraní“ koníčci. A ať už jde o zvířata opravdu chovaná v nevyhovujících podmínkách, nebo o standardně vyladěné welfare, jedno platí univerzálně: prostředí, ve kterém koně žijí, utváří výsledný dojem u laické veřejnosti více než faktická péče (tedy plné krmelce kvalitního sena, dostatek čisté vody, vhodný přístřešek). Blátivé nebo naopak prašné holé výběhy evokují v lidech nedostatečnou starost, smutek a bídu. Zelené prostředí se stromy a keři naopak zvyšuje dojem pohody, naplněné péče a krásna.

Upršený den na dvou rozdílných stanovištích. Rozbahněná holá ohrada a pečlivě zpevněný základní výběh. Na obojí navazují pastviny (zpřístupňované pouze na část dne). Přesto jsou na místo č. 1 často podávány podněty KVS k přešetření welfare umístěných zvířat, na rozdíl od místa č. 2. Asi se nedivíte, že…?

Změna přístupu

Coby osvíceným chovatelům je nám samozřejmě jasné, že krajina nepatří pouze tvorům dvounohým, ale také okřídleným, mnohonohým či beznohým. Proto se chceme s životním prostředím naučit cíleně pracovat a měnit ho k lepšímu. Přetvářet neutěšené jednolitě hnědošedé plochy v barevný, životem kypící mikrosvět – pro mnohé majitele koňských areálů je právě tato cesta posláním a vášní. Přetvořit si malý koutek naší koňo-planety na prosperující ekosystém přátelský krajině. Právě takový počin může být naším nesmazatelným odkazem příštím generacím.

Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky.

*

Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Vzájemně se ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru + čase.

Kdy je krajina pestrá?

Pokud není jednolitě uniformní, nudná, přátelská pouze pro minimum živočišných druhů – tedy pokud v ní funguje tzv. biodiverzita.

Biodiverzita = biologická rozmanitost.

Tedy variabilita všech žijících organismů – zahrnuje diverzitu (rozmanitost) v rámci jednoho druhu, mezi různými druhy i diverzitu celých ekosystémů.

Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích.

Výsadbou ovocných a lesních stromů do pastvin podporujeme biodiverzitu krajiny, ale nejen to. Můžeme si vytvořit malou či větší soběstačnou „zahradu“ přímo na koňských plochách, nebo kolem nich (coby jejich lemy a předěly).

Pastevní sady

Naši předci do pastvin vysazovali mnoho druhů užitkových keřů a stromů, nejen ovocných. Své místo si tak krom jabloní, hrušní a třešní našly i lísky, dříny, jeřáby nebo ořešák (ten se situoval z praktických důvodů k hnojišti – odpuzuje hmyz). Tyto plochy se nazývaly selské nebo také pastevní sady. Vysazovaly se na horších pozemcích, kde se neoralo, kde bylo příliš kamenito nebo svažito. Obnova i výsadba nových pastevních sadů je krajinářsky a biologicky významný počin. Skupiny ovocných stromů nebo stromy solitérní (stojící o samotě) sloužily také jako značení hranic jednotlivých pozemků, zpevňovaly svahy a meze, vytyčovaly katastry, upomínaly na významné události a doprovázely drobné sakrální stavby v krajině (boží muka, kříže, kapličky). Aleje, živé ploty, remízky, větrolamy nebo pastevní sady měly vždy v zemědělské krajině své významné místo s funkcemi protihlukovými, protiprachovými i protipachovými, protierozními a samozřejmě v neposlední řadě i estetickými.

Dřeviny na okraji i napříč zemědělskými pozemky zvyšují podíl edafonu v půdě, její porozitu, zabraňují vodní i větrné erozi, vysazené poblíž silnic částečně filtrují výfukové plyny. Všemi těmito staletími ověřenými funkcemi ochraňují zemědělské produkty i pasená hospodářská zvířata.

Do pastevních sadů (tedy na obhospodařovanou půdu) se nikdy nesázely jehličnany, ani jako zdroj stínu. Jelikož jehličnany postupně mění pH půdy (okyselují), je jejich působení na kulturní plodiny negativní.

Chceme-li vysadit pastevní sad, budeme hledat náležitosti k tzv. krajinotvornému sadu. /V evidenci půdy je definován jako plocha rovnoměrně osázená ovocnými stromy ve tvaru polokmenu nebo vysokokmenu o minimální hustotě 50 životaschopných jedinců na 1 hektar. V meziřadí se nachází bylinný pokryv; základním účelem není produkce ovoce, ale zachování krajinotvorné odrůdové rozmanitosti, kulturního dědictví, zemědělského rázu krajiny nebo prvků venkovského krajinného urbanismu. Krajinotvorný sad je evidován v evidenci půdy jako díl půdního bloku s druhem zemědělské kultury „jiná trvalá kultura“./

Jako ovocný strom v krajinotvorném sadu lze vysazovat:

• jabloň domácí (Malus domestica)
• hrušeň obecná (Pyrus communis)
• meruňka obecná (Armeniaca vulgaris)
• broskvoň obecná (Persica vulgaris)
• slivoň švestka (Prunus domestica)
• slivoň obecná (Prunus insititia)
• třešeň ptačí (Cerasus avium)
• višeň obecná (Cerasus vulgaris)
• ořešák královský (Juglans regia)
• kaštanovník setý (Castanea sativa)
• jeřáb domácí /syn. jeřáb oskeruše/ (Sorbus domestica)
• jeřáb obecný ‚sladkoplodý‘ (Sorbus aucuparia var. dulcis)
• hruškojeřáb ouškatý (Sorbopyrus auricularis)
• kdouloň podlouhlá (Cydonia oblonga)
• mandloň obecná (Amygdalus communis)
• mišpule německá (Mespilus germanica)
• morušovník černý (Morus nigra)
• morušovník bílý (Morus alba)

Jako ovocný keř v krajinotvorném sadu lze vysazovat:

• dřín obecný (Cornus mas)
• kdouloň (Cydonia oblonga)
• líska obecná (Corylus avellana)
• mišpule (Mespilus germanica)

Jak vidíte, lesík na pastvině nemusí sestávat pouze z „obyčejných“ lesních listnáčů, na výběr ve školkách je mnoho ovocných dřevin, které krom estetické funkce u koní splní i funkci produkční. Pokud se ale rozhodnete přece jen pro neovocné dřeviny, dejte si pozor na zákon o kácení. Zbavit se i uměle vysazeného lesíku nebo lesíku náletového může být zákonný problém, zmohutní-li nám stromy přespříliš:

Bez povolení je možné kácet jen stromy ovocné (patří sem i lísky nebo ořešáky). U neovocných stromů je třeba žádat o povolení podle rozměru dřeviny v tzv. prsní výšce (130 cm nad zemí).

I na náletové dřeviny se vztahuje zákon, konkrétně vyhláška ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny:

• 8 Ochrana dřevin a povolování jejich kácení

(1) poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les (§ 7 odst. 1 zákona) je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

(2) povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les za předpokladu, že tyto nejsou významným krajinným prvkem (§ 3 písm. b) zákona) a jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem a jinými právními předpisy, se podle § 8 odst. 3 zákona nevyžaduje pro stromy o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2.

Březový lesík z náletů

Tolik zákony. Co praxe?

Inu, ta ukazuje v podstatě dvě varianty: koně vysázený/náletový lesík zničí… a nebo taky ne. :)

Velké rozlohy

Je mnoho chovů napříč celou ČR, které si se stromy a keři mezi koňmi díky velkým prostorám poradily. Vyšší dřevní porost tam prosperuje pěkně pohromadě se stády, aniž by zvířata dřeviny likvidovala. Jak je to možné, když jiní mají ve výbězích jen okousané mrtvé pahýly, smutně světu demonstrující nemožnost takového soužití?

Odpověď je samozřejmě v dostatečnosti – jak ploch, tak množství dřevin. Čím větší pestrost a hojnost porostu, včetně trav, v kombinaci s co největšími plochami přístupnými koním, tím menší pravděpodobnost, že bude vše živé okousáno a zlikvidováno.

Malé rozlohy

Co když jsou plochy malé, a přesto stromový biotop koním a drobnému zvířectvu toužíme dopřát?

Pak nám nezbývá, než chytře oddělit celé pásy keřů a stromů od koní odhrazením elektrickými funkčními páskami nebo bytelnou ohradou. Solitérní dřeviny mezi zvířaty potom ohrádkami či pletivy.

Oplocení volíme zásadně s ohledem na bezpečnost koní – tedy žádné ostré hrany, ze dřeva vystupující hřebíky, vyčnívající velké třísky. Pozor na velikost mezer v oplocení, ať se koně nohou nezachytí bez možnosti snadného vyproštění.

Nikdy nepoužívejte jako ochranu kmenů igelity a tkaniny, které se dají žvýkat! Hrozí, obzvláště u hříbat a mladých koní, akutní zažívací potíže.

Koně na pastvinách s keřovým a stromovým porostem

V pestrém biotopu nachází zvířata klimaticky přívětivější zóny. Z různorodosti ploch těží nejen koně, které cíleně chováme, ale i ostatní živí tvorové, pro které se díky ostrůvkům stromů, květinovým pásům, živým plotům, divokým zákoutím, mrtvému dřevu a vodním plochám nestává život na koňské farmě (ranči, statku… dosaď si svoje) nemožným.

Chceme-li v krajině hospodařit, ne ji pouze vytěžovat k vlastním účelům, nemůžeme ji obrat o pestrost života rostlinného i živočišného.

Benefity pro koně:

• Stín v horkých dnech.
• Závětří vzdorující větru.
• Vlhčí zóny v suchu a prašnu, naopak sušší zóny při deštích.
• Hrubá vláknina na okus.
• Drbací stanoviště.
• „Hračky“. (Ať už v podobě spadaných větví nebo plodů ukrytých v trávě – průzkum životního prostoru je pro mladé koně důležitý herní prvek!).
• Měkké ležiště v nánosech opadaného listí.

Kdo se bojí náhodných úrazů, může očistit kmeny od ostrých pahýlů a tvrdých větviček. →

Benefity pro daný biotop:

• Skupiny stromů v pastvinách ochlazují své okolí až o 4 °C, což je již citelná úleva nejen pro zvířata, ale i pro nižší porost v okolí. Koruny chrání půdu jak před teplotními, tak i vláhovými skoky – v praxi pozorujeme pod stromy rychleji vyschlou (vypitou) půdu po dlouhých deštích a naopak zadržení vláhy v důsledku menšího odparu v horkých dnech.
• Vhodný výběr dřevin krmí zvěř, ptactvo i chovatele a přitahuje tak rozmanitou druhovou skladbu okolní fauny. Tomuto faktu věnujte náležitou pozornost!
• Vysoká stará tráva, kopřivy, neprostupné trnité keře, náletové stromy a staré trouchnivějící dřevo poslouží živočišné říši jako přechodný úkryt i trvalý domov.
• Vysazené stromové a keřové společenstvo podrží svahy – působí protierozně.
• V neposlední řadě mohou být stromy využity jako bariéra od okolních pozemků – jak hluková, tak s funkcí čističky vzduchu. Vzrostlé keřové a stromové patro se chová jako výkonný filtr, který neúnavně zachycuje prachové částice.

Listnaté stromy a keře (krom zahradních), vhodné ke koním:

Bříza

Pionýrský strom, tzv. náletový. Absolutně nenáročný, snese i hodně vlhká stanoviště. Bohužel samostatně stojící bříza neudělá mnoho stínu – zato březový lesík je úžasný: světlý, vzdušný, plný sluníčka. Léčivá je březová míza, kůra i listí (a samozřejmě pupeny). Obecně bříza odvodňuje, čistí, blahodárně působí na klouby a svaly. Obsahuje mnoho tříslovin, takže někteří koně jejímu okusu moc nedají…

Černý bez

Tento léčivý keř patří, ač to mnozí netuší, mezi ovocné dřeviny. Koně si černého bezu nevšímají z potravních důvodů, zato v bezovém houští rádi tráví přes léto čas, protože se pod těmito keři drží méně hmyzu. Mám vypozorováno, že se koně o bezy také velmi rádi drbou, jako by se „repelentovali“ ulámanými pahýlky větviček. Z polámaných keřů si hlavu dělat nemusíte, černý bez je totiž doslova plevel, roznášený široko daleko trusem ptactva – obrůstá závratnou rychlostí (pokud ho koně vyloženě neudupou). Osvědčila se mi u něj jen menší ohrádka pro první dva-tři roky, klidně pouze stará nařízlá pneumatika – jakmile kmínek zesílí do rozměrů, kdy už ho koně neušlapou, ani drbáním zásadně neponičí, můžete s klidem pneu odstranit, v té době je už keř/stromek nezničitelný. A proč píšu keř/stromek? Protože se keřovitý růst dá krásně usměrnit a natvarovat do jediného kmene s korunou.

Černého bezu u koní se opravdu nevzdávejte! A to ani ze strachu z určité míry toxicity – černý bez je totiž jedním z mála stromů, který koně skutečně nežerou. Všeobecně je léčiteli považován za bezpečnou bylinu, pokud je konzumován v adekvátní zralosti plodů (až jsou opravdu černé) a přiměřeném množství. Plody (bezinky) jsou využitelné již od doby kvetení – na smažení v trojobalu, na sirupy, na sušení do čajových směsí. Zralé bobule vám nejvíc zachutnají v domácím likéru. I ostatní části černého bezu mají léčivé účinky. V létě se sbírá květ, list a kůra, na podzim bobule. Lidové rčení „před heřmánkem smekni, před bezem klekni“ je více než vypovídající…

Dřín

Rozkladitý keř, který lze zapěstovat jako strom. Medonosný. Miluje teplá a suchá stanoviště. V lidovém léčitelství se využívá plod, list a kůra. Červené plody dozrávají, i přes brzké kvetení, až pozdě na podzim. Dřínky vydrží na keři dlouho do zimy, po prvních mrazících zesládnou. Mají vysoký obsah vitamínu C. V kuchyni se používají čerstvé i sušené coby kořenicí přísada například do jablečných kompotů nebo zvěřinových omáček. Dříve se plod běžně využíval i na přípravu marmelád. Fytoncidní komplex obsahových látek působí bakteriostaticky (eliminuje množení bakterií), dezinfikuje močové cesty. Byly zaznamenány i účinky antialergické. Kůra díky vysokému obsahu tříslovin chrání před negativním působením zhoršeného životního prostředí. Pamatujte si, že třísloviny obecně mají antioxidační účinky, posilují imunitní systém a snižují krevní tlak. Keř vyhledávají i koně unavení z chronických bolestí (uvádí se pozitivní účinky na fyzický i psychický stav).

Habr

Opadavý strom velmi vhodný do živých plotů. Uschlé listy si podrží často až do jara, takže plot i přes zimu plní částečně funkci protipohledové clony. Pokud je udržován střihem, velmi silně se rozvětvuje a poskytuje dobrou ochranu proti větru. Snáší slunná i stinná stanoviště, koření hluboko. Je skvělý pro předěly ploch a rozdrobení větrů. Habrové pupeny a mladinké listí mají blahodárný vliv na játra a horní cesty dýchací, tlumí zvýšenou krvácivost, používalo se i při léčbě ledvinových kamenů. Známá bylinkářka abatyše Hildegarda z Bingenu doporučovala polévku z mladých habrových větviček lístků k léčbě neplodnosti. Výtažky z habru jsou součástí tzv. Bachovy květové esence. Koně habr rádi okusují nejen na výbězích a pastvinách, ale i na vyjížďkách.

Hloh

Podpora srdce a oběhového systému. Ač jde o keř, může narůst i přes 5 metrů. Díky trnům a hustotě býval často využíván jako neprostupný živý plot. Koně nejraději vykusují mladé výhonky. Hloh má silný kořenový systém. Plody (hložinky) mají mnoho vitamínu C, B a karotenu, mnozí koně je šikovně obírají přímo z keřů. Vysazujte planě rostoucí domácí druhy – ty mají léčivé účinky. Šlechtěné okrasné hlohy ne.

Jasan

Jasany jsou živnými stromy mnoha housenek denních i nočních motýlů. Kůra jasanu působí proti zánětům (gynekologickým, trávicího traktu, kloubů), listí a pupeny detoxikují, vylučují nadbytky soli z organismu, semena jasanu posilují ledviny a slezinu. Jasanové listí je vhodné i pro IR koně. Má zklidňující účinky (pro nervózní koně), posiluje organismus a působí na vypuzování parazitů.

Jeřáb

Nenáročný, dobře přizpůsobivý, opadavý strom s podzimní úrodou červených bobulí. Plody (jeřabiny) jsou mírně toxické, po přemrznutí či tepelné úpravě, stačí sušení, již jedlé. V zimě je s oblibou vyhledává lesní zvěř a ptáci. Plody se v léčitelství tradičně používají jako střevní regulans, podporují vydatné vylučování žluči, zrychlují střevní peristaltiku a působí močopudně, také na odchod písku a drobných kamínků. I při onemocněních souvisejících s nedostatkem vitaminu C se plod využíval s oblibou. Jeřáb je hojně rozšířen i v lesích, netrpí totiž příliš okusem zvěří. Dobře odolává větrným stanovištím i mrazu. Listy se rychle rozkládají a obohacují tak stanoviště o humus s vysokým obsahem hořčíku. Koním chutnají pouze listy, plody jsou přehlíženy. Kořenový systém prorůstá časem do hloubky i šířky – lze využít protierozně.

Lípa

V bylinářských příručkách se dočtete, že jako léčivé lze používat pouze domácí druhy lip, tedy lípu velkolistou (Tilia platyphyllos) a lípu srdčitou (T. cordata). Často v parcích vysazovaná lípa americká (Tilia americana L) vhodná není (ve výkupnách bylin ji vůbec neberou). Čaj z květu lípy americké způsobuje u citlivějších osob průjmy a zvracení. Dále je k léčebným účelům nevhodná lípa plstnatá (Tilia tomentosa Moench). Naše domácí druhy lip mají snad nejvíce ptačích obyvatel ze všech českých stromů. Jde o stromy majestátní, dlouhověké a koňmi na okus velmi oblíbené. Pupeny, listy a mladé větvičky doslova milují – lípa je totiž hodně sladká dřevina. Takže s příjmem u tlouštíků přece jen opatrně… Jelikož jde o medonosný strom plný nektaru, bývá lípa v době květu doslova obsypána včelami a čmeláky. Ale koexistence mezi strávníky z hmyzí říše a koňmi nebývá problém. Lípa posiluje přirozenou imunitu, mírní nachlazení, snižuje horečku, podporuje pocení a odvod škodlivin z těla, zklidňuje křeče trávicího traktu i dráždivý kašel, rozpouští hlen a usnadňuje jeho vykašlávání. Obsahuje léčivý sliz, který posiluje stěny krevních kapilár a má protizánětlivý a zklidňující účinek.

Vysazování rodových lip bývalo krásným zvykem našich předků. Lípa-ochránkyně bývala vysazována po dostavbě domu nebo po narození syna (někde i dcery).

Líska

Pro lékařské využití se sbírají pupeny, listy, kůra, jehnědy i ovoce (oříšky). Její listy obsahují mnoho cenných fytolátek, které mají pozitivní vliv na sliznice dutiny ústní, krku i střev (s jemným protizánětlivým účinkem). Líska je rozložitý keř vysoký obvykle 2–4 m, ale staré exempláře občas přesáhnou i metrů 8. Kořenový systém je silně rozvětvený a houževnatý. V lidové víře jde o keř chránící před škodlivou magií a přírodními katastrofami. Koním chutná.

Olše

Vzdorovitý strom, roste si vesele i v udusaných výbězích – pokud mu tedy poskytneme ochranu, protože koním velmi chutná. V pastvinách pomáhá kořenový systém olše provzdušňovat zdusanou půdu. Naše původní druhy olší jsou olše lepkavá, olše šedá a keřovitá olše zelená. Kořeny všech poutají díky symbiotickým bakteriím vzdušný dusík, takže vyžijí i na abnormálně chudých a nehostinných stanovištích. Olše je nenahraditelný živný strom pro housenky mnoha druhů motýlů a můr.

Topol

Kůra i pupeny topolu účinně tiší bolesti kloubů při revmatismu a dně (jsou močopudné a podporují vylučování kyseliny močové). Při zánětech močových cest dezinfikují a pomáhají od bolestí. Stejně jako vrba sráží topol horečku (a stejně jako ona má rád vlhká a slunečná stanoviště). Při suchém kašli ulevují větvičky s listím koním od dráždění, v zimním období povzbuzují okusové větve celkový fyzický stav. V kombinaci s hořčíkem se topol nasazuje při svalových křečích. Koňmi je na okus velmi oblíben.

Vrba

O vrbách se říká, že jsou to pumpy na vodu. Jejich kořenový systém ji i v hloubce doslova „vyčenichá“ a zamokřené části pozemku spolehlivě vypije. Tím je dáno stanoviště – vlhké až zamokřené. Kořenový systém je hluboký a široce větvený, dokáže prorůst i do vodního potrubí, jak se občas přesvědčí technické služby. Vrba je díky těmto vlastnostem často využívána na zpevnění břehů vodních toků. Pozor – nesnáší stín! Jde o důležitý strom pro včelaře (medonosná rostlina) i pro košíkáře (z proutků se pletou koše, ošatky i celé ploty). Vrby bývají využívány i jako kořenová čistička v jezírkách a tůních budovaných na pastvinách. Snadno koření z celých prutů, vrbové kůly na stavbu ohrad se také ujímají převelice ochotně, máme-li mokré podloží (nebo opravdu vydatně zaléváme – vrbu ale nepřelijete, takže pojem vydatná zálivka je něco, co na propustných půdách bez vody v podloží jen těžko zajistíte). V léčitelství je vrbová kůra dodnes uznávaná coby výborný prostředek snižující horečku a mírnící bolesti (především vrba bílá). Koně ji intuitivně vyhledávají při nachlazení, zánětech a bolestech kloubů, při kolikových křečích.

Snad jsem vás, milí čtenáři, dostatečně navnadila k výsadbě stromů do pastvin a výběhů. Nebojte se a sázejte, dřeviny mají tolik funkcí v krajině i v léčitelství, že ochudit o ně koňské prostory by byla neodpustitelná chyba!

 

Literatura, zdroje a zajímavé odkazy:

• https://www.mzp.cz/cz/obecna_ochrana_prirody_krajiny
• https://www.stareodrudy.cz/ovocnarska-literatura/
• Příručka pro výsadby ovocných dřevin do krajiny Čech, Moravy a Slezska
• staré herbáře, kroniky a poznámky léčitelů