Slatiňanský zámek už padesát let skládá hold koni

Za padesát let existence Státního zámku ve Slatiňanech, který je dnes ve správě Památkového ústavu v Pardubicích, prošlo jeho expozicí už více než jeden milion návštěvníků. Hlavním magnetem je rozsáhlá unikátní expozice hipologického muzea, která vzdává hold koni.

"Počet návštěvníků zámku v průběhu dne je limitován jednak počtem osob ve skupině a také délkou prohlídky. Jednotlivé skupiny přitom mohou vycházet v určitých intervalech, aby se při prohlídce vzájemně nerušily. V letních měsících, hlavně v případě, že se v přilehlém parku koná nějaká akce, se často pohybujeme na hranici možností," říká správce zámku Jaroslav Havlíček. Slatiňanský zámek byl pro veřejnost poprvé otevřen v roce 1950. V několika posledních letech se exteriér zámku opět vyloupl do krásy, byly vyměněny všechny střechy a dokončena oprava fasády, kterou nyní na části východního křídla zdobí obnovená renesanční psaníčková sgrafita.

DŘEVĚNÁ TVRZ

Již ve třináctém století na místě dnešního zámku stávala dřevěná gotická tvrz. Český historik Augustin Sedláček zmiňuje prvního známého vlastníka slatiňanského panství, kterým byl v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. V polovině patnáctého století Slatiňany spolu s chrudimskými předměstími lehly popelem, když tudy táhla vojska Matyáše Korvína. Bývalou tvrz zvelebil až bohatý pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frimburka v druhé polovině šestnáctého století. V roce 1561 byl totiž povýšen do rytířského stavu, ale několikrát vypálená tvrz nebyla pro něj dost reprezentativní a neposkytovala ani dostatečný komfort pro nákladnější život, který by odpovídal jeho postavení. Na skalnatém ostrohu nad Chrudimkou byl proto vybudován moderní renesanční zámek, jeho stavitelem byl Ulrico Aostalli, dvorní architekt Rudolfa II., mimo jiné autor Míčovny na Pražském hradě a jeden z hlavních tvůrců české renesance.

AUERSPERGOVÉ

Posledním významným rodem, který získal slatiňanské panství, byli Auerspergové. Slatiňany se tehdy staly správním sídlem rodových majetků, ke kterým patřily například i nedaleké Žleby. V letech 1800 až 1822 došlo k rozsáhlejší klasicistní přestavbě zámku, díky které byla celá stavba architektonicky sjednocena. Během několika dalších desetiletí Auerspergové stavbu modernizovali znovu, tentokrát v neogotickém stylu podle návrhů architekta Benedikta Škvora a místního stavitele Františka Schmoranze. Na sklonku roku 1942 zemřel poslední mužský potomek slatiňanské větve Auerspergů a vlastníkem zámku a ostatních rodových majetků se stávají Trauttmansdorffové. Této rodině byl na základě Benešova dekretu z roku 1945 celý majetek vyvlastněn. Poté se hledaly nové možnosti využití zámeckého areálu a přilehlých knížecích stájí, které měly v dostihovém světě velmi dobré jméno. Podle nynějšího správce slatiňanského zámku Jaroslava Havlíčka přišel tehdy s nápadem celosvětově uznávaný genetik a zakladatel české zootechniky František Bílek z Vysoké školy zemědělské v Praze. "Do uvolněných knížecích stájí navrhl přemístit z Průhonic u Prahy pokusný hřebčín, který byl zřízen k regeneraci starokladrubského vraníka. Do zámku pak umístil hipologické muzeum, aby nějakým způsobem vzdal hold a dík koni, zvířeti, které věrně doprovázelo člověka takřka v celé délce trvání lidské civilizace," říká Havlíček.

ZÁCHRANA VRANÍKA

Historie hipologického muzea úzce souvisí s Bílkovou snahou o záchranu chovu starokladrubského vraníka, který byl zrušen za první republiky. V roce 1939 se mu podařilo shromáždit zbytek vraného stáda v Pokusném hřebčíně v Průhonicích u Prahy, kde však brzy nebylo pro rozrůstající se chovné stádo ani dostatek místa ani potřebné pastviny. Po druhé světové válce se naskytla možnost využít k tomuto účelu některý ze zkonfiskovaných statků. Slatiňanské stáje vybudované na konci minulého století, patřily mezi nejmodernější u nás. Navíc součástí bývalého knížecího velkostatku byly také velké plochy luk. V srpnu 1945 se tak mohl uskutečnit transport starokladrubských koní do Slatiňan. Záhy se Bílek začal zabývat myšlenkou využití zámku a již v průběhu dalšího roku podal návrh na zřízení Státního hipologického muzea ve Slatiňanech. To bylo slavnostně otevřeno 1. října 1950. "Při výběru místa pro uvažované muzeum vycházel profesor Bílek také z velkých hipologických tradic východních Čech. Nejstarší náš dochovaný hřebčín je v Kladrubech nad Labem, první česká parforsní společnost vznikla v Pardubicích, nemalým pojmem se stala Velká Pardubická, také v Chrudimi se konaly slavné koňské trhy," vysvětluje Havlíček.

LIŠKA S TLAPKOU

Původní návrh počítal se třemi částmi expozice. Tři místnosti měly zůstat zachovány pro reprezentativní účely, pět místností náleží vědecké části a zbytek je věnován umělecké expozici nazvané Kůň v umění. Mimo běžnou návštěvnickou trasu dnes zůstává zámecká jídelna a knihovna. Svoji tradici však v ní mají koncerty a společenské večery. Prohlídka zámku začíná ve vědecké části. Návštěvník se zde seznamuje s vývojem koně a koňovitých, stavbou koně , jeho chovem a využitím. "Zajímavostí pro návštěvníky jistě je, když zjistí, že první pro nás známý předek koně , který žil zhruba před pětapadesáti miliony let, byl velký asi jako liška a ještě neměl kopyto, ale jakousi tlapku, která mu umožňovala, aby se pohyboval v terénu, který na Zemi tenkrát převládal", vykládá Havlíček. V loňském roce byly v této části muzea provedeny rozsáhlejší úpravy, vědecké sbírky byly nově uspořádány, aby zachovávaly chronologický postup a zcela novou podobu získala síň věnovaná historii koně Převalského, o jehož chov na území naší republiky se zasloužil také František Bílek.

KONĚ , KONĚ , KONĚ ...

V prvním patře zámku zůstaly částečně zachovány dobové interiéry a expozici tady tvoří především umělecké sbírky. Jejich hlavním tématem je kůň a jeho různé podoby na malířských plátnech, v grafických tiscích nebo v sochařských dílech, protože v minulosti byl právě kůň pro svoji eleganci a krásu velmi častým objektem výtvarného umění. "Původní expozice byla tvořena předměty ze sto dvaceti dvou hradů a zámků Čech a Moravy. Do této její podoby zasáhly restituce po roce 1991, při níž byly původním majitelům vráceny předměty z osmnácti zámků, mimo jiné i rozsáhlá sbírka obrazů rodu Kinských, která je nyní vystavena na zámku v Chlumci nad Cidlinou. Všechny exponáty musely být nahrazeny tak, aby nebyl narušen scénář expozice ani hodnota sbírek," říká Jaroslav Havlíček. Kromě uměleckých sbírek na návštěvníky samozřejmě čeká i všechno to, co k jezdectví také neodmyslitelně patří, jako například sedla, bičíky, různé postroje i pravé kovbojské sedlo včetně lasa.

ŽOKEJ POPPLER

Prohlídka zámku končí v pamětní síni věnované našemu nejslavnějšímu předválečnému žokejovi Rudolfu Popplerovi. Jeho jezdecká kariéra trvala pouhých třináct let. Během nich se stihl zúčastnit více než 540 závodů nebo dostihů, na kterých získal více než 360 vítězství nebo umístění. "Tehdy se zdaleka nepořádalo tolik závodů a dostihů jako v dnešní době," upozorňuje Havlíček. Kapitánu Rudolfu Popplerovi bylo pouhých třiatřicet, když se mu koně stali smutným osudem. Když v roce 1932 skončil na Velké Pardubické druhý, toto umístění pokládal za velký neúspěch. Proto za necelé dvě hodiny startoval v dalším těžkém dostihu. Jeho klisna nezvládla druhou nejlehčí překážku a při pádu svému jezdci rozmačkala hrudník. Překážka se na jeho počest jmenuje skok kapitána Popplera a před pamětní deskou tohoto žokeje se na tribuně pardubického závodiště skládá slib závodníků.

KUCHYŇ A KOTELNA

Správa zámku využívá i dalších možnosti jak přilákat další návštěvníky. V průběhu letošní zimy se podařilo zrekonstruovat původní zámeckou kuchyni z přelomu století, na ní navazuje přípravna a také příbytek kuchařky. Tyto prostory byly otevřeny na konci dubna a vytvoří druhou návštěvnickou trasu, která podle finančních možností bude v budoucnu ještě rozšířena. "Ve sklepení je původní kotelna z třicátých let. Nejprve jsme její zařízení nabízeli Technickému muzeu, ale to neprojevilo zájem, a tak je tady možnost, že po potřebných úpravách celé zařízení v původních prostorách otevřeme veřejnosti. Prohlídka by v těchto místech mohla pokračovat ještě na 'anglický dvorek'. Jde o zvláštní chodbu vedoucí podél základů budovy, která sloužila k odvětrání zámku," říká správce. Zámecká knihovna už delší čas slouží jako koncertní síň, přednáškový sál a také oddací místnost. V původním sklepení vznikla zámecká galerie, kde se již pravidelně konají nejrůznější výstavy. Nyní zde sochy a obrazy představuje sochař Petr Novák. Připravuje se vyhlášení fotografické soutěže na téma slatiňanský zámecký park, oceněné a vybrané fotografie budou na konci roku na zámku vystaveny. Ani historické objekty nezůstávají stranou moderní techniky, proto bude během letošní sezony zpřístupněna i vlastní internetová stránka s aktuálními informacemi o všech akcích, které se na zámku konají.

Podobné články

Emil Kotrba (22. února 1912 – 21. února 1983) byl český akademický malíř a grafik, světově uznávaný malíř koní a zároveň aktivní jezdec, trenér a…

Dlouho se o ní psalo jako o největší jezdecké soše na světě. Největší není, jak se zjistilo, ale téma, které ztělesňuje, stálo českému národu za…