Slasti a strasti ustajovatele

Pro rozhovor jsem si nevybrala žádného starého a protřelého koňáka ani zaběhlou stáj, ale naopak záměrně někoho, kdo má ještě v živé paměti, jak začínal a kdo, byť už nájemní stáj pár let vede, ji stále ještě buduje. Domnívám se, že to je mnohem zajímavější. Ing. Ivana Marhoulová je teprve třicetiletá a svůj ranč u Kotvy vede devět let.

Začátky byly krušné…
Bylo mi jednadvacet, když jsem svou stáj podědila. Jedná se o objekt bývalé odchovny telat a patříval mému dědečkovi, panu Kotvovi. Já jsem tam jezdila už jako dítě. Když dědeček zemřel, o stáj se starala babička, ale ta koně nikdy moc ráda neměla, ani jim nerozuměla. Stáj vedl jí pověřený člověk, ale nic se do ní neinvestovalo, takže to podle toho vypadalo. Koně se toulali po silnici, protože výběhy byly ve velmi špatném stavu, nebyla jízdárna, ale ani sociální zařízení, elektrické rozvody byly v havarijním stavu… když už byla situace neúnosná, byla jsem se svou maminkou postavená před volbu, zda se stáj prodá, nebo zda se o ni postaráme. Tehdy tam stálo 33 našich koní, polovina byla welšští poníci a hříbata, zbytek hlavně vysloužilci a jeden nebo dva nájemní koně.

Rozhodly jsme se jít do toho, i když začátky byly hodně krušné, byly potřeba investice, které jsme pochopitelně neměly neomezené. Snažila jsem se alespoň nějaké peníze vydělat tím, že koně, kteří byli zdraví, dávali hodiny a vyjížďky. Zpočátku jsme se snažili hlavně zabezpečit výběhy, vodu, elektřinu, aby stáj mohla fungovat a poté jsme veškeré dostupné peníze investovali do koupě pozemků, na nichž byly výběhy a které nám nepatřily. Naše stáj tehdy neměla dobrou pověst a lidé nám zazlívali, že se o ni málo staráme, ale nejsme daleko od Prahy a málokdo si umí představit, jak velké investice bylo tehdy potřeba na koupi pozemků. Nyní máme zhruba dvanáct hektarů pozemků, na většině z nich jsou výběhy. Velkou investicí bylo i vybudování pískové jízdárny.

Kdy začala fungovat nájemní stáj? S touhle pověstí to asi nebylo snadné…
Přesně tak. Já jsem o to stála od začátku, ale po letech chátrání jsme měli hodně špatnou pověst – asi rok jsme měli prázdnou stáj, nikdo k nám nechtěl. Postupně se to ale začalo zlepšovat, nyní mám ve stáji dvacet soukromých koní, poprvé víc soukromých než svých vlastních. Poslední dva roky jsem již v hospodaření soběstačná, nemusím už spoléhat na maminku a doufám, že to takto bude fungovat i nadále.

Stáj vydělává jednak nájemným ustájením a jednak vyjížďkami a jezdeckými lekcemi na tvých koních a ponících – co z toho je výhodnější a pro tebe zajímavější?
Mně to vyhovuje tak, jak to teď je – kdy část příjmu, který je relativně stálý, pochází z ustájení a další část vydělají mí koně a poníci. Dobře se to doplňuje a kurzíky s dětmi mě opravdu baví.

Pojďme k nájemním koním. Co ty jako ustajovatel považuješ za zásadní pro to, aby koně byli v pořádku a spokojení?
Kůň by měl mít čisto v boxu, měl by mít dost nastláno a samozřejmě dostatek krmení, hlavně sena, musí být nakrmený. A pak samozřejmě výběhy. Pohyb a společnost. Samozřejmě si uvědomuji, jak důležitá je bezpečnost, vím, že se u nás stává, že koně projdou ohradou a že by neměli. Bohužel i přes kontrolování se stává, že některý sloupek uhnije a i když napohled vše vypadá v pořádku, ve chvíli, kdy se o ohradu kůň opře, povolí. V zásadě jsem asi neměla problém v tom, že bych se ohledně těchto bodů s majiteli ustájených koní neshodla, vidíme to stejně. Myslím si, že pokud by měl někdo jiné představy, asi by si u mě koně neustájil, ale šel by jinam. Nejsme stáj, která by majitele lákala „pozlátkem", spíše naopak.

Ty tedy nájemníky nijak nevybíráš? Jsou tací, které odmítáš?
Když se ke mně někdo přijde zeptat, většinou se nejdřív ptám, odkud je – o většině stájí mám přehled, takže podle toho poznám, na jaký standard je zvyklý. Potom se vyptám na koníka, to také hodně napoví. Neodmítám lidi pro svůj pocit z nich, nemáme natolik honosné zázemí, aby se k nám stahovali „sporťáci", jsou tu spíš hobby jezdci, pro které je důležité, aby měl koník hodně sena a mohl být celý den ve stádě ve velkém travnatém výběhu a lákají samozřejmě nádherné vyjížďky i nově zrekonstruovaná jízdárna. Nemáme ale ani halu. S lidmi, kteří jsou ochotní přistoupit na tyto skromnější podmínky nebývají problémy. Jediný důvod kdy odmítám je, když mám plno. To potom musím, ale jinak se lidem snažím vyjít vstříc. Asi pokud bych o někom slyšela, že dělá problémy, nebo bych měla takovou zkušenost, tak už bych ho nevzala, ale ještě se mi to nestalo.

Jaké máš vztahy s majiteli ustájených koní? S jakými problémy se nejčastěji setkáváš? Máš příklad nějaké věci, kterou považuješ za opodstatněnou a řešíš a kterou naopak bereš jako už za hranicí „pruzení"?
Já myslím, že máme vztahy dobré.:-) Občas se něco řeší, ale nebývá to nic závažného a většinou se to dá vyřešit k oboustranné spokojenosti. Teď třeba řešíme zamrzlou jízdárnu, na nový povrch s geotextilií obyčejná technická sůl nejde použít, takže jsem hledala alternativy. Teď se budu domlouvat s majiteli ustájených koní, zda budou ochotni přispět, protože do rekonstrukce jízdárny jsem investovala opravdu hodně peněz a už je to trochu mimo můj rozpočet. Někdy řeším třeba přesun koníků z výběhu do výběhu a podobné víceméně drobnosti. Větší problémy jsem už několik let naštěstí řešit nemusela.

Musela jsi někdy někomu dát výpověď?
Vzpomínám si na dva případy za těch devět let. V tom prvním to bylo trošku emotivní, pán mi dlužil peníze za ustájení, ani se mi moc nelíbilo, jak se ke koním choval a jednou jsme se „chytli" tak, že jsem mu řekla, ať se sbalí. Ve druhém případě to bylo kvůli mezilidským vztahům a vyvolávání problémů, které už přesahovalo meze tolerance mojí i některých dalších lidí ve stáji.

Zasahuješ někdy do toho, co majitelé se svými koňmi dělají? Setkala ses někdy s majitelem, který se koni podle tvého mínění choval opravdu špatně?
Stalo se mi jednou, že se mi opravdu nelíbilo, jak se majitel choval ke svému koni, ale přiznám se, že jsem to nijak neřešila. Pokud nejde vysloveně o týrání koní, nekomentuji to a nepletu se do toho. Pokud někdo přijde a zeptá se na názor nebo na radu, snažím se mu poradit, jak nejlépe umím, ale pokud ne, nemyslím si, že bych byla tak zkušená, abych měla právo někoho hodnotit a do podobných věcí strkat nos. Myslím, že se mi tento přístup vyplácí.

Jak řešíš příchod nových koní ze zdravotního hlediska a vůbec zdravotní záležitosti?
Krev kontroluji pouze, pokud kůň přichází z jiného kraje, dále kontroluji očkování – tam je to snadné, to je od veterináře zapsané v průkazu – a vždy se ptám na odčervení. Tam se musím spolehnout na informaci od majitele, protože to veterinář nezapisuje a spousta lidí si ho ani nepíše do průkazu. Pokud vím, že budeme brzy odčervovat, necháme to na společné odčervení, pokud ne, trvám na odčervení před příjezdem. Karanténu tady nemáme. A pokud má jít koník do stáda, řeším, zda není okovaný na zadní nohy. Pokud je, nebo majitel nechce do stáda, má možnost koně přidat k jednomu nebo několika koním v některém z jiných výběhů.

Očkování ustájených koní si majitelé řeší individuálně, mám ale možnost vidět, že si to hlídají. Odčervujeme vždy společně, třikrát do roka, ale volbu přípravků také ponechávám na majitelích. Každý rok bránujeme výběhy na jaře a někdy na konci léta a sekáme nedopasky. Stáje bílíme zhruba jednou za dva roky a jednotlivé boxy vždy před příchodem nového koně.

Co všechno zahrnuje cena ustájení (5500,- Kč měsíčně)?
Místování a úklid boxu, krmení dvakrát denně senem, jádrem (oves, ječmen) a sladovým květem, případně vlastními krmivy majitele, přidávání vitamínů a doplňků, celodenní pobyt v travnatém výběhu, využívání jízdárny a společných prostor. Do stáda se koně vypouštějí samostatně, do ostatních výběhů vodí. V případě potřeby je možné nandavání a sundavání zvonů, výměna dek, ale pouze ráno a večer v boxu, předekování během dne ve výběhu by bylo hodně časově náročné stejně jako opakované zavádění a vypouštění koně během dne (když náhodou zaprší) – to by stájníci nedělali skoro nic jiného. V případě nemoci nebo zranění koně se lze domluvit na další péči, podávání léků, apod., to nikdy nebyl problém.

Jaké další položky kromě přímé práce se v té ceně promítají?
Ustajovatel samozřejmě musí zajistit, aby bylo čím krmit a čím podestýlat, kam odvážet hnůj, musí platit zaměstnance, energie, vodu, naftu do traktoru, bez kterého se neobejdete. Údržbu a opravy traktoru, strojů, valníku, ale i ohrad a opotřebeného zařízení. Pojištění.

Proti čemu je dobré stáj pojistit?
Já ji mám pojištěnou proti živelným škodám, proti krádeži a také proti škodě, způsobené koněm – třeba kdyby kůň utekl z výběhu a setkal se s autem, protože v takovém případě je vina na straně ustajovatele. Samozřejmě je otázka, zda by to u pojišťovny prošlo, ale pojištěné to mám.

Pak jsou další náklady a investice do areálu, které už jen z nájemního ustájení nezaplatím (a v tom mi právě pomáhají peníze, vydělané na jezdeckých lekcích) – to je třeba celková rekonstrukce jízdárny včetně terénních úprav okolí, které jsme provedli vloni a které splácím, investice do koupě pozemků, rekonstrukce interiéru, která je potřebná.

Když mluvíš o tom zajištění, čím krmit a čím podestýlat… jak obtížné je sehnat kvalitní seno a slámu a jak lze řešit uskladnění? Proč je podle tebe v mnoha stájích takový problém s množstvím a kvalitou sena?
To hodně souvisí právě s uskladněním, které je problém – musíš mít prostory a to stojí spoustu peněz. Já za rok skrmím cca 700 velkých kulatých balíků sena – na to by byla potřeba veliká hala. Já ji nemám a těžko někdy budu mít. Bohužel skladovací prostory nemá ani spousta zemědělců – i když za poslední dobu se to dost lepší, zemědělci si haly pronajímají, protože již udělali zkušenost, že potom je seno špatné, prší do něj a kupci si stěžují. A pokud mají seno kvalitní a dobře uskladněné, mohou si za něj potom říct víc. Já skladovací prostory nemám, a proto musím také seno a slámu brát postupně. To jde pouze za podmínky, že to máš dopředu nasmlouvané. Někteří zemědělci to chtějí dopředu celé zaplatit, některým stačí jen část.

Jak ale potom zajistíš, aby seno bylo kvalitní? Když to máš domluvené dopředu a plně nebo částečně zaplacené, nemůžeš ovlivnit, jestli je třeba dobře skladované a riskuješ, že když si pak přijedeš, zjistíš, že seno je špatné.
To ano, ale někdy není jiná možnost. Já jsem zpočátku tyhle problémy řešila – zaplatila jsem seno, přivezli mi kamion, často ještě ne majitel ale dopravce, a seno bylo špatné. Odmítali ho odvézt zpět, odmítali mi vrátit peníze a já jsem neměla na to, abych toto seno vyhodila a koupila nové. Bylo to umocněno tím, že jsem byla nezkušená mladá holka a zemědělci to viděli a někteří toho využili. Já jsem to vyřešila tak, že jsem postupně během let našla a vyzkoušela víc dodavatelů a vytipovala jsem si ty seriózní, kteří vždy dodávali dobré seno a od těch beru pravidelně. Dívám se na to, jak mají seno uskladněné a mohu se na ně spolehnout. V posledních několika letech jsem díky tomu špatné seno neměla. Hlídám i cenu, aby nebylo předražené, ale také to nebývá to nejlevnější. Tyhle dodavatele si dlouhodobě držím, jsem za ně ráda a i oni se snaží, aby bylo všechno v pořádku. Vždycky hned na jaře jim volám, abychom se domluvili – oni mi většinou řeknou, ať zavolám později, protože záleží na tom, jaký je rok, některé roky jsou na seno opravdu špatné, pak je ho málo a i to zvedá cenu. Takže když mi řeknou, že bude málo sena a že se mám poptávat i jinde, okamžitě žhavím telefon a sháním i jinde. Tak jsem i loni našla nového dobrého dodavatele.

Samozřejmě že levněji vyjde nakoupit najednou velké množství sena třeba z jižních Čech, ale to je většinou potřeba odvézt hned a uskladnit. Na druhou stranu vím, že v okolí Prahy stojí někdy seno astronomické částky, které moc nechápu, jak někdo může zaplatit, aniž by se to nevyplatilo. Ale lidé ho kupují, asi když nic jiného nemají, musí. Potom ale logicky dávají koním sena málo, aby se vešli do ceny ustájení.

Letos jsem začala krmit ještě senáží. Důvodem bylo, že jsem čím dál častěji kolem sebe viděla dušné koně. U mě ve stáji také někteří koně pokašlávali, ale i jinde, i veterinářka říkala, že neustále přibývají. I jedna z mých kobylek začala být hodně dušná, přitom si opravdu nemyslím, že bych v posledních letech měla špatné seno. Je jí sice už dvacet, ale nikdy neměla problém a loni jsem si myslela, že to bude její poslední rok. Žádné léky nezabraly a když jsem to viděla, hledala jsem řešení a rozhodla jsem se to zkusit a z trávy z našich pozemků udělat ne seno, ale senáž. Sháněla jsem informace, kde se dá, u zkušenějších zemědělců i u veterinářky a myslím, že se podařila. Je prý trochu sušší než by mohla být, ale myslím, že to není na škodu. Efekt to mělo velký, od té doby mi žádný kůň včetně této kobylky nezakašlal.