Škola „lehkosti“ Philippe Karla – skokové hodiny

24. 12. 2007 00:00

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 20091 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Seriál o škole „lehkosti“ prozatím ukončím poněkud chudšími poznámkami z únorových a červnových skokových hodin. Poslední den každého čtyřdenního kurzu je totiž věnován práci na ruce a skákání. Philippe Karl propaguje všestranný výcvik koně i jezdce. Nízké skoky a skokové řady může překonávat jakákoli dvojice a co víc – významně obohatí její drezurní výcvik a kladně ovlivní jejich další psychický i fyzický rozvoj. Kůň se překonáváním skoků učí výbušnosti, ale i samostatnosti a rozhodnosti, což se pak v (nejen) drezurní práci mnohonásobně vyplatí.

Práce na ruce

Únorová neděle začala prací na ruce. Dvojice byly rozdělené do dvou skupin. Philippe Karl ukázal jezdcům vodění koně ve smyslu veškeré dosavadní práce a začali základy nejzákladnějšími:

1. Naučit koně, aby svého vodiče vždy a ihned následovat. Když se vodič pohne dopředu, kůň se pohne taky; když zastaví, kůň zastaví taky, když odbočí, kůň ho následuje. Díky tomu, že kůň bude sám podle vodiče udržovat rychlost a směr pohybu, bude mít člověk ruce pouze pro korekci držení těla koně a ne pro korekci jeho pohybu.

2. krok: Ovládat jednotlivé části těla koně, čili provádět stranové pohyby (práci na dvou stopách).

Vodění koně

Obr. 1: Vodění koně podél stěny; vodič by měl být méně natočený ke koni a více do směru pohybu.

Postup byl následující: při práci na levou ruku jde vodič z levé strany koně. V levé ruce drží levý kroužek udidla, v pravé ruce vnější otěž na úrovni střední třetiny krku. V této ruce drží mezi prsty i tušírku, a to šlahounem dolů.

1. Dvojice jde podél stěny a vodič učí koně, aby se soustředil na něho (dopředu, zastavit, zacouvat atd.). Pro rozejití se musí nejdřív rozejít vodič. Pokud ho kůň sám nenásleduje, tušírkou se dotkne jeho levého boku za podbřišníkem. Je třeba udržovat krk koně rovný, v případě potřeby ho zatlačit levou rukou ke stěně a napnout vnější otěž. Pro zastavení lehce zvednout levou ruku, pro couvání působit tahem udidla do koutků. Vodič musí sledovat celé tělo koně, nejen jeho hlavu. Pokud chce dosáhnout vyklenutého týlu, napne vnější otěž a vnitřní kroužek udidla vytáhne do koutku huby.

Vodění koně zepředu

Obr. 2: Kůň má jít po stěně rovný. Zde je třeba více napnout vnější otěž, netlačit koně na vnitřní lopatku a pokud to nepomůže, tušírkou mu srovnat záď.

2. Až se kůň naučí ze země ohýbat krk, lze provádět malé kruhy. Přitom je třeba dodržovat postup, jako při ježdění:

- nejdříve ohnout krk

- pak udělat malý kruh (opět ho musí začít vodič a kůň jen následuje)

- na stěně krk narovnat a klidně koně nechat ho vytáhnout (levou ruku držící kroužek udidla snížit dolů a tak koni naznačit směr natažení).

Vodění na malém kruhu

Obr. 3: Nejdříve je třeba ohnout krk a pak teprve vyjít na malý kruh.

3. Potom se provádějí malé kruhy na obě ruce (osmičky, vlnovky), přičemž vodič zůstává na stejné straně krku a mění pouze směr jeho ohnutí.

4. Pro uhýbání zádě je dobré držet tušírku vodorovně a v případě potřeby tušírovat koně na zádi, aby rozeznal signál pro pohyb vpřed a pro uhnutí zádí.

5. Po takové přípravě ze země je vhodné na koně sednout a jezdit.


Lonžování

Červnovou skokovou hodinu předcházela práce některých koní na lonži. Philippe Karl lonžuje zásadně na jízdárně, ne v kruhové ohradě či podobném místě, protože jízdárna nabízí možnost rozmanitější práce a koně neotupuje. Lze tak lonžovat po stěně, na kruhu, rovně, lze provádět přechody i změny směru.

Philippe Karl drží v ruce u zádě koně bič i lonž, ruka u hlavy přidržuje lonž a mění její délku. Pobídka dopředu = bič zezadu na záď,

ven z kruhu = bič na lopatku,

ohnutí (i dovnitř plec) = bič na lopatku (pošle lopatku ven),

zastavení = zatahat za obnosek, ne bič před koně.

Při lonžování začíná na kratší lonži, postupně ji lze prodlužovat. Nejdříve chodí po jízdárně rovně, střídá malé kruhy a chození po stěně. To procvičí na obě ruce v kroku, pak provádí v klusu velké a malé kruhy, prokládá krátkými úseky po rovné linii. Je prostě třeba měnit směry, figury, aby kůň musel přemýšlet a poslouchat.

Do lonžování postupně začlení přecházení přes kavalety, nejdříve je překračuje i lonžér, pak na ně koně vysílá z kruhu. Opět nejdříve v kroku, pak v klusu. Později lze kavalety nahradit malým křížkem, pak kolmáčkem. Staví skoky tak, aby je bylo možné překonat z obou stran. Před skůčkem používá odskokovou kládu, lépe řečeno dvě klady těsně vedle sebe, protože koně je lépe respektují.

skákání na lonži

Obr. 4: Skákání na lonži.
Skoková hodina

V únoru byla skoková hodina koncipovaná především jako seznámení koní s překážkami, protože zdaleka ne všichni už někdy skákali. Dvojice i nyní pracovali ve dvou skupinách: „začátečníci“ a „pokročilejší“.

První skupina chodila nejdříve krokem přes kavalety, Jezdci měli za úkol dodržovat všechny zásady ježdění „legerete“, především si hlídat separované ruce. Poté kavalety překlusávali. Pak místo nich postavil PK křížek s odskokovkou a nakonec ho zvedl na malý kolmáček. Dvojice najížděly z klusu, po skoku museli jet rovně a koně „zabrzdit“ zvednutím hlavy a přenesením rovnováhy dozadu.

skákání přes křížek

Obr. 5: Mladá andaluzanka toho v životě moc nenaskákala.

skákání přes kolmáček

Obr. 6: Franz překonává nízký kolmáček.

Druhá skupina jezdců měla za úkol při opracování koně uvolnit, ohýbat a zlepšit poslušnost častými přechody. Měli si hlídat velmi dobrý, živý cval. Začínali malým kolmáčkem s odskokovou kládou, na který najížděli z klusu. Jezdci si měli hlídat nad skokem separované ruce. Kladrubská bělka Anemona po skoku nabralo rychlost a docela zvesela se vždy proběhla po hale. Velice rychle se to však vyřešilo tím, že její jezdkyně Angelika jela krokem a teprve před odskokovkou naklusala. Po skoku ohnula klisně krk a hned ji stočila na kruh. Po několika pokusech postavil PK na jeden cvalový skok druhý kolmáček, který postupně zvedal asi do výšky 70-80 cm.

Obr. 7: Zástupkyně skupiny „pokročilejších“ na svém bývalém parkurovém koni Cato.

V červnu se – opět ve dvou skupinách - skákalo na velkém travnatém kolbišti. Koně byli poněkud živější a Philippe Karl kladl jezdcům na srdce již probrané a procvičené zásady ježdění, především separované ruce, a zákaz stahovat je dozadu, naopak „brzdit“ měli vytažením udidla do koutků a změnou rovnováhy, popřípadě ohnutím koně na kruh. Někteří jezdci měli po skoku svého koně převést do klusu, kroku a zastavit, nechat ho odžvýknout a vytáhnout krk; tím se kůň učí neutíkat od skoku pryč a zůstat v klidu.

Obr. 8: Franz dostal za úkol doma pilně trénovat skokový sed a rovnováhu.

PK postavil skokovou řadu; připravil troje stojany, z nichž udělal uličku, na poslední z nich dal malý křížek. Začínala skupina „skokových začátečníků“: najížděli z klusu a po skoku formou akce-reakce opět přejít do klusu a kroku. „Westerňák“ Franz příliš ztrácel nad skoky rovnováhu, házelo ho to dozadu. Proto skákání ukončili a za domácí úkol dostal pilné procvičování skokového sedu. Poté udělal PK z křížku kolmáček a najížděli ho ze cvalu. Na jeden cvalový před něho postavil další kolmáček a párkrát je oba trochu zvýšil. Skokovou hodinu ukončil tím, že z kolmáčků postavil nízké oxery a před ně dal ještě jeden křížek. Jezdci měli na řadu najíždět v aktivním, ale ne uspěchaným cvalu; už v obratu před křížkem je třeba jít aktivně. Před řadou koně trochu zkrátit, ale udržet aktivní pohyb; pokud by kůň příliš spěchal, bude skákat příliš naplocho.

skoková řada

Obr. 9: Nízká skoková řada vhodná pro jakoukoli dvojici.

Skupina „pokročilejších skokanů“ překonávala stejnou řadu, ale skoky byly o něco vyšší. Ukázalo se, že mnozí jezdci mají problém zvládnout své koně, když se „děje“ něco takového, jako je skoková hodina na otevřeném kolbišti.

skok přes křížek

Obr. 10: Daniela na půjčeném Catovi překonává řadu křížků.

falešný oxer

Obr: 11: I andaluští koně umí skákat! Michaela na Rey Cautivo.

skákání přes oxer

Obr. 12: Isabellin hnědák je bývalý parkurový kůň a s takovou řadou nemá nejmenší problém.
Po novém roce se má na Marienhofu konat další čtyřdenní kurz a já pomalu začnu procvičovat svoji pravačku, aby zvládla pořizovat poznámky aspoň v dosavadním rozsahu.

Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. ...

    diky

    12:58 - 24. 12. 2007

    Super fotky. <br />K fotce c.7 : to asi neni uplne spravne takhle nad skokem zahodit oteze? <br />Jinak obr. 11 SUPER!

  • 2. jaja

    diky

    15:02 - 24. 12. 2007

    Reaguje na 1.

    Samozřejmě že ne :-) Schválně jsem ty fotky nějak nekomtovala, co se týče skákání, chyb tam bylo opravdu plno. Ti lidi totiž většinou skákali jen párkrát v životě a koně taky :-) On Karl spíš vedl hodinu tak, že se jednalo o trénink koně - aspoň trochu přiblížit těm jezdcům něco málo o skokové gymnastice.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com