Od minulého roku se někteří aktivní účastníci – rozuměj jezdci a koně – z různých důvodů obměnili. Spektrum nejrůznějších koňských charakterů i jezdeckých problémů však stále zůstalo pestré. Je z čeho vybírat :-) Podívejme se nejdříve na dvě dvojice, které jsou, řekla bych, nejméně problémové a v jejich práci bylo vidět nejlepší pokroky. Dnes začněme novou jezdkyní kurzu - mladou Melanií na bílém andaluském hřebci Rey Cautivo, kterého jí zapůjčila organizátorka kurzu Michaela Ruschitzka.

Zde si můžete přečíst, jak na tomto koni jezdila Michaela v roce 2007.

Melanie na andaluském hřebci – citlivá jezdkyně na zkušeném koni

Melanie nastoupila na místo Michaely, která mezitím získala licenci trenéra „légerèté“ a půjčila jí svého zkušeného andaluského hřebce. Melanie v něm získala skvělého učitele. První hodinu působila sice velmi elegantně, ale ztuhle. Po uvolnění koně předváděla i stranové pohyby, jenže příliš nepoužívala vnější otěž, natahovala ruce v loktech (což byl její hlavní problém, se kterým bojovala celou dobu) a při ohýbání nesnížila včas zvednutou vnitřní ruku.

Hubu koně je třeba kontrolovat v 3D prostoru dvěma body – rukama. Ani vnější ruka proto nesmí být mrtvá, protože ona klade koni podmínku: „můžeš se ohnout, ale…“.

První i druhá lednová hodina sloužila k tomu, aby si Melanie uvědomovala své ruce a dokázala na koně působit přiměřeně a včas: na vlnovkách a kruzích měla za úkol v kroku i klusu koně řádně ohýbat a dosáhnout stálého živého kontaktu s vyklenutým týlem.

Na rovné čáře je třeba nejdříve oživit hubu > ohnout krk > až pak jít na kruh. Na kruhu zůstat v ohnutí a nechat koně vytáhnout, ale stále udržovat živý kontakt, pak si ho zkrátit. Nedostatečná koordinace pomůcek, natahování loktů a včasné nesnížení rukou se brzy projevily: kůň se začal trochu rolovat, především ve chvílích, kdy byl požádán o snížení krku. Jakmile kůň naznačí zarolování, je třeba použít „demi arret“, čili zvednout ruce a cukavě vytáhnout udidlo do koutků. Kůň tak zvedne hlavu a otevře týl, zlepší se jeho rovnováha a oživí prostornost chodu. Jezdec pak hned ruce sníží a udržuje měkký, živý kontakt.

Také na vlnovkách si měla Melanie pohlídat, aby koně vždy nejdříve narovnala, pak změnila ohnutí a až nakonec změnila směr.

Třetí hodinu přidali i práci na dvou stopách. Na stěně dovnitř plec, traver, z oblouku pak poloviční překrok. Na konci projížděli v dovnitř pleci i přes rohy. Každou práci na ohýbání a na dvou stopách prokládali řádným vytažením krku koně ve svižném lehkém klusu, přičemž si musela Melanie dát pozor, aby Rey nesnížil hlavu příliš, protože se začal rolovat.

Melanie byla opravdu šikovná, pozorná, citlivá a její koordinace se během lednových tří hodin (plus jedné skokovky) hodně zlepšila. Je jen otázka cviku, aby si vše dobře zažila.

Loket u těla, nehty nahoru - tak je třeba působit do koutků huby!

Pokrok byl v září znát. Hned první hodinu předvedla dvojice slušnou práci na jedné i dvou stopách. Od minule se trochu zhoršilo vytahování koně – jakmile ho poslala do vytažení, nešel za udidlem, ale rychle stáhl hlavu dolů až k zemi s nosem dozadu. Další hodinu proto vzali drezurní uzdu a začali ještě před ježděním uvolňovací prací ze země. V pozici před koněm Melanie opět Reyovi uvolnila hubu stihlem i pákou, v pozici vedle koně mu ohnula krk (ohýbá se tahem vnitřního stihla do koutku proti odporu obou vnějších otěží) a nechala ho vytáhnout. To stejné zkoušela i ze sedla v zastavení a pak v kroku.

V klusu měl Rey tendenci při snížení hlavy se zarolovat. Proto Melanie působila pouze stihlem, a to do koutků, aby koně vzpřímila a otevřela mu týl. Až z toho ho pak lehkým působením páky poslala dolů do vytažení. V tomto případě právě páka pomáhá přimět koně ke snížení a klenutému vytažení krku.

Při práci na dvou stopách Rey místy naopak hlavu nadměrně zvedal. V tu chvíli měla Melanie za úkol více vydržet vnější pákovou otěží, aby se opět vyklenul. V dovnitř pleci na pravou ruku se kůň tlačil levou lopatkou na stěnu a zalamoval krk, na levou ruku šel zase příliš ve velkém odstupu od stěny (krásný příklad křivosti koně). Proto jezdkyně posunula obě ruce doprava a srovnala tak jeho předek odpovídajícím způsobem před záď.

Ve cvalu bylo třeba jezdit výrazně na stihle, aby se Rey nezarolovat. Měl tendence hodně spěchat (jeho starý zvyk, který prováděl už loni s Michaelou), proto Melanie nacválávala z kroku v dovnitř zádiě (traver). Tak se kůň více posadí na zadek a zpomalí ho to. V kroku v traveru se nastolí dobré podmínky pro nacválání – čili je třeba koně dobře uvolnit a ohnout. Z toho pak lze nacválat. Jakmile Rey vypadl s dobrého cvalu, utekl z kontaktu nebo se narovnal či začal zrychlovat, Melanie hned přešla do kroku, srovnala ho a mohla znovu nacválat.

Třetí hodinu pokračovali v započaté práci. Na začátku po uvolnění a rozhýbání dostali koně trochu více na zadek polovičními krokovými piruetami, v klusu se Melanie snažila nechávat koně často vytáhnou a také dovnitř plec jel v trochu vytaženějším držení krku, aby chody získaly na prostoru. Pracovní klus prokládala středním, kdy se chody Reye nádherně rozvázaly a kůň doslova plaval.

Cvalovou práci začali opět nacváláním z traversu, potom přešli ke cvalovému polovičnímu překroku. Na levou ruku měl Rey trochu problémy a ztrácel tempo, takže ho Melanie jela s nataženějším krkem.

Pro uvolnění huby a ohnutí stačí pohyb vnitřní rukou.

Po důkladném uvolnění ve vytaženém klusu si zkusili nácvik piafy. Rey ji umí, Melanie to však ještě nikdy nezkoušela. Začali přechody klus-zastavení. Při zastavení je třeba dát nohy trochu dozadu, protože holeň na podbřišníku je pokyn pro pohyb vpřed. Pro vyklusání je třeba někdy koně oživit bičíkem. Zastavit a okamžitě klus atd. Kůň tak získá rovnováhu i impulsivnost. Místy už byl vidět při přechodech náznak piafy.

Je úžasné jezdit citlivého a přitom zkušeného koně. Melanie má výbornou příležitost naučit se ovládat své tělo, vnímat koně a správně na něj jezdecky reagovat.

Příště se podíváme na dvojici, kterou čtenáři starších dílů dobře znají a která letos udělala největší pokrok. Kdopak to asi bude? ;-)