Škola „lehkosti“ Philippe Karla – další rolující se koně

3. 12. 2007 00:08

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 14920 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Angelika je mladá zaměstnankyně stáje, jejíž majitelé celý kurz organizují. Protože v únoru, na prvním běhu, bylo místo, zúčastnila se ho na půjčené klisně, osmileté starokladrubské bělce Anemona. Dle vyjádření jezdkyně je klisna „tuhá a nekompaktní“. Roluje se, jede jak tank, v obratech padá na vnitřní lopatku. Nevypadá příliš přiježděně. Opět zde platí pravidlo, že kůň, který se roluje, má být zatím ježděn s otevřeným týlem ve vyšší pozici hlavy.

Začíná se stále stejně, a to se základy komunikace s koněm. PK říká, že když ovládneš krk, ovládneš celého koně. Proto je i nyní třeba:

  1. obnovit činnost huby – vytáhnout udidlo do koutků, když kůň povolí, čili začne přežvykovat, nesmí se hned udidlo pustit a tím zahodit kontakt, ale když kůň změkne, musí taky pomalu měknout kontakt, postupně se udidlo povoluje, až ho ruce pustí. Docílíme toho, že když jezdec zkrátí otěže, kůň už reflexně začne přežvykovat a uvolní se.
  2. ohýbat krk – opět pouze s otevřeným týlem, jinak se kůň zaroluje. Cílem je, aby kůň v požadované pozici nehýbal hlavou, je uvolnil hubu.
  3. nechat koně natáhnout se za udidlem - při vytahování krku je třeba dávat pozor na pozici nosu: když je hlava nahoře, může být na kolmici, ale jak jde dolů do natažení, musí jít před kolmici.
  4. (ohýbat krk s vyklenutým týlem – je třeba to provádět opatrně tak, aby se kůň nezaroloval, takže u těchto rolujících se koní se tento krok zatím vypouští a jezdí se pouze s otevřeným týlem a nosem vystrčeným dopředu).
U této klisny je třeba otevřít týl a dělat vše, obraty, couvání atd. s hlavou ve vyšší pozici a nosem před kolmicí, nedovolit jí vyklenout týl. Pokud chci vyřešit problém rolování, musím pracovat s narovnaným krkem – ohnutí krku problém zhorší a podpoří rolování.

Rolující se koně je třeba jezdit s vyšším držením hlavy, pouze tak se zlepší jejich rovnováha, nos se dostane před kolmici a lze je mít na měkkém přilnutí

Obr. 1: Rolující se koně je třeba jezdit s vyšším držením hlavy, pouze tak se zlepší jejich rovnováha, nos se dostane před kolmici a lze je mít na měkkém přilnutí.

I u rolujících koní je třeba dodržovat zásadu „pozice předchází akci“, čili před jakýmkoli přechodem nejdříve uvolnit hubu popř. změnit pozici krku a hlavy a pak provést přechod. Koně je třeba nejdříve dostat do pozice, ze které provede přechod nejlépe. Zvednutí rukou a uvolnění huby je zahájení jakéhokoli přechodu.

Při práci ze sedla musela jezdkyně dbát o to, aby nejdříve uvolnila hubu a pak se teprve rozešla. Jemně zvedat ruce a progresivně zesilovat tlak do koutků, jak kůň povolí, měkce povolit taky. Za chvíli stačí jen trochu přizvednout ruce a kůň odžvýkne a změní rovnováhu. Jezdkyně musí jezdit s rukama ve výšce huby.

Do obratu je třeba ohýbat krk s oběma rukama zvednutýma; jen tak se zabrání zarolování

Obr. 2: Do obratu je třeba ohýbat krk s oběma rukama zvednutýma; jen tak se zabrání zarolování.

Na malém kruhu je třeba dbát na správné ohýbání. V tomto případě musí být obě ruce nahoře a působit do koutků, aby se klisna nezarolovala. Práci je teď třeba omezit na jednoduché cviky (krok – zastavení – malý kruh), přitom se kontroluje uvolnění a rovnováha koně.

Ježdění se zvednutou hlavou koně se střídá s vytahováním krku dopředu a dolů; dokud má kůň nos před kolmicí, lze mu nabízet otěže, jakmile se však zaroluje (čili uteče od přilnutí), je nutné ihned zvednout ruce, otevřít týl a znovu nastolit kontakt.

Až se vše zvládne v kroku, lze přejít do lehkého klusu. Není vhodné běhat kilometry, ale projíždět přechody klus – krok a myslet na to, že první se musí připravit kůň povolením huby, pak se provede přechod. Při naklusání je třeba dbát na poslušnost na holeň (bičík). Na velkém kruhu procvičovala dvojice ohýbání a vytahování krku.

Jezdkyně se snažila důsledně dodržovat všechny pokyny Philippe Karla a klisna už po krátké chvíli chodila uvolněněji, poslušněji a lehčeji.

Také další kůň předváděl „moderní drezurní nešvar“ – roloval se, čili utíkal před udidlem za kolmici. Byl to desetiletý strakatý holandský teplokrevník, kterého měla na únorový kurz půjčeného Daniela. Tento kůň se však „roloval jinak“ – chodil s krkem poměrně vzpřímeným, hlavu měl jakoby „zaraženou do krku“. Když byl rozrušený, vypadal skutečně jako žirafa s nosem tlačícím se za kolmici. Tato kombinace vzpřímení a zarolování mu bránila v prodloužení chodů, takže se pohybovat uspěchaně. Neuměl – a nemohl – se ohýbat, do obratů padal po lopatce, a to i při práci na ruce! Jako by vůbec neuměl ovládat své tělo, o rovnováze ani nemluvě.

PK hned na začátku sundal koni kombinovaný nánosník. Při ježdění bude třeba klást důraz na pomalejší tempo a držení hlavy s otevřeným týlem, tím se koni usnadní pohyb vpřed a prodlouží se jeho kroky. Dále bude třeba ho přimět k natažení krku, ale tak, aby se přitom nezaroloval. Tento kůň očividně má problém se natáhnout.

Philippe Karl vytahuje udidlo do koutků a učí tak koně odžvýknout, čili uvolnit hubu „na povel“

Obr. 3: Philippe Karl vytahuje udidlo do koutků a učí tak koně odžvýknout, čili uvolnit hubu „na povel“.

ohýbání krku ze země

Obr. 4: Philippe Karl ohýbá Girominovi krk ze země tak, aby kůň nevyklenul týl a nezaroloval se.

Opět začíná nejdříve uvolněním huby ze země. Tento kůň má problém ji uvolnit; koně, kteří jsou ježděni s nosem za kolmicí, mají většinou „zakázáno“ uvolnit hubu, mívají ji staženou nánosníky. Potom ohýbá krk ze země – s hlavou přísně nahoře a otevřeným týlem. Z toho přiměje koně natáhnout krk, a to tak, že kroužek udidla vede směrem dolů a povolí otěž okolo krku.

Při snaze snížit a natáhnout krk utíká Gironimo za kolmici

Obr. 5: Při snaze snížit a natáhnout krk utíká Gironimo za kolmici.

I ze sedla je třeba nejdříve koni otevřít týl. Otěže nesmí být pevně napnuté, ale velmi lehké. Nejdříve Daniela zkouší ohýbat mu krk ve stoje, pak v kroku na kruhu. Poté se ho snaží opatrně přimět k vytažení krku.

Jezdkyně má tuhé pěsti stočené k sobě, neklidné holeně a koně moc žene. Jezdila proto s bičíkem v rukou napříč, aby je měla od sebe. I přesto, že jí to až tak moc nešlo, kůň chodil výrazně lépe už první hodiny.

Daniela má problém ovládat své ruce, proto je má bičík uklidnit a „separovat“

Obr. 6: Daniela má problém ovládat své ruce, proto je má bičík uklidnit a „separovat“.

PK zdůrazňoval, že je s ním třeba pracovat nesmírně měkce. Je důležité je, JAK uchopíte otěže, musí to být měkké uchopení a ne tvrdé. Neustále je třeba také korigovat tempo; Gironimo v klusu příliš spěchá a zkracuje kroky.

Vzpřímený ztuhlý krk, prohnutý hřbet, nespokojené švihání ocasem; je třeba prodloužit otěže a pravou ruku nestahovat před břicho

Obr. 7: Vzpřímený ztuhlý krk, prohnutý hřbet, nespokojené švihání ocasem; je třeba prodloužit otěže a pravou ruku nestahovat před břicho.

Jezdkyně má tendenci jezdit s příliš krátkými otěžemi, což celou situaci jen zhoršuje. Je třeba koně nepobízet, prodlužit si otěže a snažit se dělat vše velmi měkce a opatrně. Aby se tento kůň odvážil natáhnout si krk, potřebuje měnit ohnutí zprava doleva a zpět. Působení otěží se brání zvedáním krku, ruce jezdce proto musí ještě výš, pak mu nezbude nic jiného, než hlavu snížit.

Práce této dvojice tak vypadala následovně:

Ohni vpravo > ohni vlevo > vytáhni > atd. atd. Přitom jezdili na malých kruzích, osmičkách, měnili směr. Jezdkyně si musí neustále hlídat delší otěže, měkké ruce, když kůň zvedne hlavu, pohotově zvednout ruce ještě výš. Pouze tak bude možné vrátit mu důvěru v jezdce.

Je škoda, že tito dva koně se už v červnu neukázali, bylo by zajímavé vidět, jak se s rolováním vypořádají dále.

Další díly

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com