Škola „lehkosti“ Philippe Karla

28. 02. 2007 12:00

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 28209 Počet komentářů: 22 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V současné době je tento francouzský jezdec, trenér, dřívější člen Cadre Noir v Saumuru a autor několika knih znám především coby neúprosný kritik moderní „sportovní“ drezúry. Ta je charakterizovaná zarolovanými koňmi máchajícími ve falešném prodloužení předníma nohama, kteří sice dokážou odšlapat jakýkoli cvik požadovaný v úlohách GP, ale základy skutečné drezurní gymnastiky a postupná příprava, respektující veškerá pravidla rozvoje shromáždění, se jich ani nedotkla.

Philippe Karl, zastánce de la Guérinierèho i poněkud neuznaného Bauchera, vede proti těmto metodám, které považuje za násilné a bezohledné vůči koni, boj slovem i činem. Napsal odvážnou a velmi diskutovanou knihu „Irrwege der modernen Dressur“ (= omyly moderní drezúry), v níž vysvětluje své postoje i metody, a několik let vede takzvanou školu „lehkosti“ („School od Légèreté“), jejímž cílem je během deseti čtyřdenních seminářů proškolit posluchače, aby byli schopni složit zkoušku a jeho učení předávat dále.

Už delší dobu se zajímám o jeho názory na ježdění a práci s koňmi, protože mě velmi oslovily, takže když jsem loni v létě náhodou zjistila, že od roku 2007 začíná další běh jeho školy jen kousek od Vídně, neváhala jsem a přihlásila se (bohužel z finančního důvodu pouze coby pasivní divák a ne aktivní jezdec). Začátkem února 2007 proběhl první čtyřdenní seminář, na němž jsme se vlastně s Philippem Karlem a jeho metodou seznámili, a začali jsme se učit první písmena abecedy „légèreté“, abychom z nich v dalších seminářích mohli začít skládat slova a věty. Ty čtyři dny strávené v Rakousku v celodenní společnosti tohoto inteligentního, příjemně vystupujícího a velmi ochotného Francouze mě opravdu nadchly (což není nic snadného!), a přestože se s některými jeho názory nemůžu zcela ztotožnit, velmi mě oslovila i jeho praktická práce s koňmi.

Seminář se konal v jezdecké hale na statku Marienhof ve Spillernu, což je městečko nedaleko Vídně. Každý den jsme zde začínali okolo osmé hodiny, od čtvrtku do soboty zde P. Karl trénoval postupně 8 koní, každého 45 minut. Trénink byl velmi srozumitelný i pro diváky, kteří stáli na ochozu na úrovni jízdárny (obr. 1). P. Karl mluvil do mikrofonu a snažil se pracovat tak, abychom všichni jasně viděli, co se děje. Vše komentoval, vysvětloval každičký svůj počin i konání jezdce či koně. Celou dobu se vše natáčelo na video, profesionální fotografka fotila. V půl šesté večer jsme se pak všichni sešli v klubovně na hodinách teorie, kde jsme měli možnost klást dotazy a poté se seznamovat s podstatou jeho jezdecké filozofie. Končívali jsme okolo osmé hodiny večer. V neděli se pracovalo po lotech, nejdříve hodina práce na ruce a pak skokový trénink.

Philippe Karl vysvětluje
Philippe Karl vysvětluje

Philippe Karl si aktivní účastníky (tedy jezdce s koňmi) vybíral na základě videa, které mu měli poslat. Snažil se, aby sestavil co nejrozmanitější spektrum dvojic. Cílem tohoto tříletého kurzu bude dotáhnout všechny dvojice na takovou úroveň, aby byli schopni lehce, nenásilně, s respektováním všech pravidel klasického ježdění předvést cviky nejvyšších drezurních soutěžních úloh; samozřejmě s ohledem na pohybové dispozice jednotlivých koní. Neboť, jak Karl říká, i vysoká drezúra je pro každého, ne jen pro talentované koně současných profesionálních chovů. Drezúra je učení se vzájemné komunikaci, která je základem pro postupné gymnastické zlepšování pohybu koně. První hodinu nám všem jezdci své koně představili, vysvětlili nám svůj problém (všichni do jednoho stáli před situací, kdy „už neví, jak postupovat ve výcviku dál“), ukázali svůj styl práce s koněm. Philippe Karl pak dvojici okomentoval, řekl, co vidí jako chybu, co jako přednost, a hlavně jak by teď začal s koněm pracovat. Sám si pak na koně sedl a „zahájil nápravu“. Další dny už jezdci se svými koňmi pracovali pod jeho vedením sami.

Hnědý angloarab měl očividně velké problémy se svým jezdcem, který neustále máchal rukama ve snaze vyrobit přilnutí, a nohama, ve snaze koně upobízet dopředu. Výsledkem byl zarolovaný kůň na předku utíkající od rádoby přilnutí, kdy se střídalo povolení otěží a následné cuknutí do huby, se zádí táhnoucí se daleko za zbytkem těla. Philippe Karl s koněm nejdříve chvíli pracoval ze země, ostatně jako se všemi ostatními. Prvním písmenem jeho abecedy je totiž vysvětlit koni, že zvednutí udidla do koutků je signál pro odžvýknutí, povolení huby a změknutí v čelistním kloubu (viz také obr 4). Kůň má říct „ano“. Toto odžvýknutí považuje za absolutní základ veškeré další práce, neboť podle něho je uvolněná huba základem uvolnění celého koně. Potom koni ukázal stejný signál ze sedla – zvednout ruce a potáhnout udidlo postupně výš a výš do koutků, až kůň hubou povolí, pak jdou ruce opatrně a za udržení přilnutí dolů do výchozí polohy. U koně, který se roluje, je tato výchozí poloha vždy vyšší, než jsme zvyklí vídat, tím jezdec udržuje koně měkkého, ale přitom s hlavou poněkud nahoře. Kůň se tak znovu učí důvěřovat ruce a neutíkat za kolmici. Ve chvíli, kdy se kůň chtěl opět zarolovat, Karl ruce zvedl, nechal odžvýknout a povolil. V kroku, lehkém klusu. Klidná holeň a spravedlivá ruka, občasné umožnění koni se trochu vytáhnout dopředu (ale ne dolů, aby se nezaroloval) způsobily, že angloarab po 15 minutách s Karlem na hřbetě chodil o 100 % lépe. Další dny se o stejnou věc snažil i jeho majitel; jezdil bez třmenů (obr. 2, zatím ještě jezdec neví, kam ruce a nohy dát) a Karl dbal na to, aby koni nedovolil jít ani na chvíli za kolmici. Na obr. 3 je stejná dvojice čtvrtý den kurzu, očividně už oba začínají lépe koordinovat své tělo.

Nekoordinované pomůcky jezdce první den...
Nekoordinované pomůcky jezdce první den...

... a přece - čtvrtý den už jim to docela šlape.
... a přece - čtvrtý den už jim to docela šlape.

Podobný problém – utíkání za kolmici - mělo více koní. Hnědý lipický valach, který byl příliš tuhý, neuměl se vytáhnout a čas od času řešit svoji situaci útěkem za kolmici. Bílá kladrubská klisna, která zarolováním řešila jakoukoli méně citlivou pobídku rukou „zapíchnutých“ u kohoutku. Jezdkyně obou těchto koní měly v současné době poměrně častý problém: za každou cenu držely ruce vedle sebe u kohoutku koně, neuměly je od sebe oddělit, neuměly uvolnit hubu koně, ruce pouze táhly dozadu nebo pevně držely na svém místě. Philippe Karl je nejdříve nechal odžvýknout ze země, ukázal jim ohýbání krku do stran, to vše zopakoval i ze sedla. Koně pak jezdil s hlavou poněkud výš a otevřeným týlem, aby zabránil zarolování. Nechával je opatrně vytáhnout, ale ve chvíli, kdy koně utekli za otěž, je hned vysokou rukou zvedl a nechal odžvýknout. Bylo zajímavé sledovat, jak tuto proceduru všichni koně rychle pochopili a bez jakékoli známky odporu se jí poddali. Uvolněná huba byla velmi rychle následovaná uvolněným krkem a celkovým uvolněním původně svázaných chodů.

Trochu větším oříškem byl skvrnitý holandský valach, který měl sice krásný exteriér a dobré chody, ale byl velmi temperamentní, až nervní, a patrně z těchto důvodů byl naučen chodit s krkem sice vzpřímeným, ale zato hlavou dokonale zarolovanou za otěž. Jeho kroky byly bez prostoru a unáhlené. Jezdkyně se na něm spíš vezla. V tomto případě, po počátečním vysvětlení signálů pro odžvýknutí (obr. 4), ohnutí krku a natažení ze země a sedla, se Philippe Karl, a potom i jeho jezdkyně, snažil přimět valacha k neustále činné hubě a častému vytahování krku dopředu a dolů bez zarolování. Na obr. 5 drží jezdkyně v rukách bičík naležato, protože měla stále tendenci stahovat ruce těsně k sobě a působila jimi velmi tvrdě. Chody koně se i přes poněkud větší „natvrdlost“ jezdkyně výrazně zlepšily, prodloužily a zpomalily, kůň se uklidnil a začal se projevovat jeho vrozený pohybový talent.

První krok uvolnění huby - vytáhnout udidlo ke koutkům.
První krok uvolnění huby - vytáhnout udidlo ke koutkům.

Kůň začíná mít snahu natahovat se dopředu a dolů za udidlem.
Kůň začíná mít snahu natahovat se dopředu a dolů za udidlem.

Poněkud jiný problém měl hnědý westfálský valach s úžasným pohybem, naježděný do stupně S-ST. U něho nebyl ani tak velký problém se zarolováním, ale s tím, že jeho jezdkyně ho holení doslova mačkala ke každému kroku. To se projevilo především při práci na dvou stopách, kdy kůň ztrácel kmih a pohyb tak vyzněl do prázdna. Philippe Karl začal takzvanou „leg lesson“, čili ho učil ihned reagovat na holeň a pak si udržovat stálé tempo, dokud si jezdec neřekne o změnu. Porozumění holením je druhé písmeno abecedy „légèreté“. Nejdříve pracovali ze země. Karl chtěl po koni na stěně okamžité vykročení na dotyk tušírky za podbřišníkem a nebo na malém kruhu okamžité ustupování zádí ven na dotyk tušírky na záď ze strany. Pokud kůň ihned nezareagoval, tušírka začala se zesilující intenzitou koně klepat, když poslechl, hned přestala. To stejné prováděli ze sedla. Nejdříve zastavení – krok, pak krok – klus, nakonec i zastavení – klus a poté cval, vždy nejdřív holeň, pak tušírka se zesilující inetnzitou, jakmile kůň poslechl, tušírka přestala a holeň byla jen pasivní. Když kůň jde požadovaným tempem, jezdec ho nesmí pobízet! Pak přechod dolů a veliká pochvala. Karl zásadně nebrzdí koně holení! Protože podle něho je holeň signálem pouze pro pohyb vpřed. Podobně pracoval i na malém kruhu s ustupováním zádě ven, což je příprava na správnou reakci na pobídku holení do strany. Kůň vše pochopil během pár chvil, takže se pak nechal rozejít na lehký dotyk holení, udržovat velmi svižné tempo, zastavit se nechal změnou držení těla jezdce a lehkým zvednutím rukou. Když si na koně sedla jeho jezdkyně, sama byla u vytržení, jak je její kůň plný energie, přitom ovladatelný a lehký na pomůckách.

Čtyřletá andaluská klisna měla problémů hned několik. Byla ještě poněkud rozjívená a jezdecky nevychovaná, ráda se loudala a protože byla ježděná na plastovém nelomeném udidle bez nánosníku, naučila se vytahovat jazyk nahoru. Zde Karl opět nejdříve uvolňoval její hubu a týl, aby jazyk spustila dolů a měla měkkou čelist, pak i ji učil „leg lesson“, což se mladé dámě moc nelíbilo a zpočátku měla i snahu po tušírce kopat. Zřetelné a důsledné pokyny a následná pochvala ji však přesvědčily ke spolupráci. Po následující dny byla už ježděná na jednou lomeném udidle typu Fulmer (obr. 6, kde pracuje její majitelka na uvolnění huby a ohnutí krku) s anglickým nánosníkem a její spolupráce s jezdkyní se zlepšila. Ta měla za úkol hlídat si velmi citlivé ruce a působit na hubu klisny každou rukou zvlášť, tedy ne vedle sebe zapíchnutými na kohoutku a táhnoucími dozadu.

Jezdkyně učí mladou andaluzanku uvolnit hubu a ohnout krk.
Jezdkyně učí mladou andaluzanku uvolnit hubu a ohnout krk.

Westernová dvojice měla úplně jiný nedostatek. Bílý kříženec araba byl poslušný, pracovitý, ale neuměl se uvolnit v týlu, ohýbat se a jít na měkkém přilnutí. Měl tendenci chodit s krkem vytaženým dopředu jako tyčka. Philippe Karl ho, jako obvykle, nejdříve naučil ze země odžvýknout, ohnut krk na obě strany a pak zároveň v ohnutí i vyklenout týl. Požadavky zopakoval ze sedla a na tom i další dny pracoval jeho jezdec. Práce na kruzích, vlnovkách s (zatím) přehnaným ohýbáním krku a klenutím týlu výrazně zlepšila i pohybový projev tohoto nenápadného chlupatého koníka (obr. 7).


Původně krk jako tyčka, nyní na přilnutí s ohnutým týlem.

Původně krk jako tyčka, nyní na přilnutí s ohnutým týlem.

Poslední dvojice, slečna na bílém rakouském teplokrevníkovi, neměla vážnější problémy. Podle způsobu ježdění bylo vidět, že už je s metodou Philippe Karla částečně seznámená, takže dolaďovala pod jeho vedením uvolnění čelisti, krku a týlu, poslušnost na pomůcky a postupně přecházela k práci na dvou stopách.

Čtyřdenní „nalévárna“ rozhodně potěšila koně, kteří byli v neděli viditelně uvolněnější a „poslušnější“ na pomůcky, zlepšil se jejich pohyb (viz obr. 3). Byť zatím jen na jednoduchých kruzích či vlnovkách nebo osmičkách. Jezdci už byli trochu rozpačitější, mají před sebou poctivou práci na zlepšení své koordinace – až do konce června, kdy se bude konat další čtyřdenní seminář.

Foto: Brigitte Stransky

Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. dana

    Poděkování

    14:33 - 28. 02. 2007

    Díky za Vaší reportáž, doufám, že v červnu napíšete o jejím pokračování (a klidně i daleko podrobněji:-)<br />Jen tak dál...

  • 2. Romana Kvapilová

    :o)

    17:14 - 28. 02. 2007

    Díky,že alespoň tak se dozvídáme moudra,kterých se nám tady u nás moc nedostává,a že je ještě pár lidí,kteří se o ně zajímají a šíří je dál,budu se těšit na další pokračování!

  • 3. Markéta P.

    Moc pekne

    17:44 - 28. 02. 2007

    Pekny pocin. Doufam, ze to budes sledovat i nadale - moc me to zajima, jak to dopadne! Jinak nelomene stihlo je pekna sprostarna, ani se nedivim, ze klisna se naucila vymanovat z jeho podruci vytahovanim jazyka :D

  • 4. andy

    :-)

    20:27 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 3.

    Jájo moc pěkná a poučná reportáž, už teď se těším na příští. A nebyla si náhodou i na soustředění s H. Kemmer?? Čekala jsem, že tu někdo uvede nějaký článek s fotkama, jak to probíhalo a jaké to bylo, ale byl jenom malý rozhovor v Jezdectví, škoda.

  • 5. jaja

    Moc pekne

    21:02 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 3.

    Taky doufám :-)) Je to moc zajímavé a velmi se mi to líbí. Jasné vysvětlování, logické postupy a požadavky na koně, citlivý přístup, prostě profesionalita ze strany P. Karla. Slibuje, že v rámci teoretických hodin se bude probírat i pedagogika výcviku a posléze i návaznost různých cviků a proč a k čemu je využívat. I diváci budou smět někdy dovézt své koně a všichni budou postupně sami vést hodiny. <br />Jinak zatím každý, kdo má zájem účastnit se jako divák, je vítán, protože jsme na začátku a zatím i nově příchozí má šance vše pochopit od podstaty. Za rok už budou všichni o dost dál a noví diváci budou mít problém se chytit. Pro Čechy je překážkou cena :-(

  • 6. jaja

    :-)

    21:03 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 4.

    Nebyla. Nestíhám, i když bych ráda viděla a zažila co nejvíce různých trenérů :-(

  • 7. Romana Kvapilová

    Moc pekne

    21:16 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 5.

    Jajo a jaká je cena?

  • 8. Bóža

    Poděkování

    21:30 - 28. 02. 2007

    Velmi děkuji ze tuto reportáž, kterou si cením zlatem. Mé srce plesá, když někdo v dnešní době dělá osvětu tomuto nenásilnému drezurnímu ježdění, které jakoby u nás vymřelo. Jsem téměř denně svědkem "svázaných" a tuhých koní na jízdárně, kde je hodnotou jestli je kůň zarolovaný a nikoliv se šťastným výrazem s lehkostí v pohybu..... Moc se těším na další pokračování a pokud je to alespoň trochu možné, tak budu ráda za podrobnější rozepsání problémů a nápravy vč. fotografií. Moc děkuji. Eva Hlaváčková

  • 9. jaja

    Videa pro objasnění

    22:09 - 28. 02. 2007

    Tak jsem si trochu pohrála a z výukového DVD Philippe Karla jsem vystřihla pár ukázek toho odžvýknutí a ohýbání. Je to v diskusi v tomto příspěku diskuze/?o=dsk&c=sho&id=1170907&style=detail<br /><br />Jinak tato výuková DVD (celkem 3) se dají za celkem lidskou cenu koupit přes inet nebo v zahraničních obchodech, jsou mluvená anglicky a poněkud nešťastně přeložená do němčiny, ale jsou velmi zajímavá a seznámí člověka aspoň trochu s filozofií i ježděním Philippe Karla.

  • 10. jaja

    Poděkování

    22:11 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 8.

    Bohužel fotky jsme dostali na CD od profi fotografky a výukově jsou na dvě věci :-(((( Takže čekám na slíbený sestřih videa a doufám, že bude použitelný... Jinak jsme nesměli fotit ani točit.<br />Klidně to rozepíšu podrobněji, jak bude čas, poznámek mám doslova celý sešit A5... Ale v první řadě to bude chtít přeložit jeho knihu, v níž vysvětluje vše podstatné, ať už s tím budeme souhlasit úplně, zčásti nebo vůbec :-)

  • 11. jaja

    Moc pekne

    22:14 - 28. 02. 2007

    Reaguje na 7.

    Divák platí za ty čtyři dny 230 euro. K tomu přičti někde nocleh, jídlo a drobné na kafe... a cesta k Vídni. Dá se zaplatit jen jeden kurz, pokud však má někdo zájem o ukončovací certifikát, praktické vyzkoušení vedení hodiny atd, mám dojem, že musí být přítomen ve všech kurzech, aby to mělo smysl (je jich celkem 9+1 zkouškový, no teď už jeden proběhl), platili jsme taky zálohu 230 euro, která bude vrácena na konci.

  • 12. Markéta P.

    :-)

    11:06 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 4.

    Jsem tam byla já, Heike nás trénovala. No, kdyby byl zájem, můžu taky napsat článek, ale fotečky moc nemám.

  • 13. renule

    Videa pro objasnění

    11:36 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 9.

    Jajo moc pěkný článek, pěkně napsané, musí to být super zážitek. Jen by mě zajímalo, jak píšeš, že pan Karl "nezastavuje" pomocí holeně, jakou má tedy teorii, nebo jak to tedy dělá? Používá jen sed? děkuji...Renča

  • 14. ifas

    Videa pro objasnění

    12:07 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 9.

    Děkuji za - jako vždy - pěkný a poučný článek. Jen prosím nějak nemohu najít ty video ukázky. Když jsem překopírovala odkaz do vyhledávače, tak mi jich vyskočilo přes 300. Děkuji za radu

  • 15. andy

    :-)

    12:54 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 12.

    No já bych to brala hned. Určitě bych si článek s chutí přečetla, tak jestli máš do toho chuť a čas, tak dej něco dohromady a fotečky stačí co máš. Prý českým jezdcům vytýkala nedostatky v sedu a uvolnění koně, jenom co psali v Jezdectví. Čekala jsem větší reportáž, ale lepší něco než nic :-).

  • 16. andy

    Moc pekne

    12:56 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 5.

    No to máš pravdu, bohužel ne každý si to může finančně dovolit. Jajo nebyla si nebo neslyšela o paní Michaela Schimack? Prý se také zabývá klasickým drezurním ježděním a vede u nás teď soustředění, ale nějak nikdo o tom nic nenapsal ani se nezmínil.

  • 17. jaja

    Videa pro objasnění - druhý pokus

    12:58 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 9.

    Takže zkusím dát znovu odkaz na ten příspěvek v diskusi, kde jsou vide s komentáři<br /> http://www.equichannel.cz/diskuze/?o=dsk&c=sho&id=1170907&style=detail

  • 18. jaja

    Videa pro objasnění

    13:08 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 13.

    Zastavuje tak - tedy mluvíme stále o velmi základním stupni výcviku, čili práci s remontou nebo o začátku redrezury koně - že právě zvedne ruce a působením do koutků stáhne krk koně dozadu. Předtím samozřejmě se jakoby zakloní či zasedne, ale holeně nezmáčkne, jsou pasivní. To stažení krku dozadu změní rovnováhu koně a posune ho na zadek azpomalí či zastaví ho. Nebo, pokud tak působíš ještě týl, kůň začne couvat. Vše to koně nejdříve učí ze země, na ruce, než ka nkoně sedne a začne na něj působit rukama a nohama, tak ten kůň je nějakou dobu voděný a pracuje se s ním na ruce s podobnými signály. Takže koně to zase velmi rychle pochopí. Mimochodem tohla zpomalení, zastavení až couvání pochopila i moje kobyla, na kterou jsem to vybafla po velmi krátkém úvodu na ruce. Jak říkám, chvilka leg lesson a tohodle zastavování měla za výsledek téměř sliding stop ze cvalu - aniž by se kobyla převracela v krku. Jinak pokud si koně na to zastavení připravíš, čili ho ještě předtím necháš odžvýknout a ty sám si upravíš svoji rovnováhu zasednutím, máš obě holeně měkce přiložené, tak i na ty ruce kůň zastaví odzadu a pěkně srovná nohy. <br />Docela jsem sama čučela, celý život zastavuju koně sedem a holeněmi :-) Jenže tohle oddělení rukou a nohou je pro koně očividně hodně srozumitelné, nemate ho to, předpokládám, že později ve výcviku se tyhle pomůcky začínají kombinovat, takže ve výsledku je to působení podobné, jako to známe my. Faktem je, že Karl však nikdy netlačí koně holeněma do rukou. Ta kordinace se projevuje tím, že vzájemné působení holení a rukou upravuje tempo a rovnováhu koně a má za výsledek shromáždění či prodloužení, změny rytmu a přechody i stranovou práci. Ale tam jsme zatím nedošli .-))

  • 19. ifas

    Videa pro objasnění - druhý pokus

    16:58 - 01. 03. 2007

    Reaguje na 17.

    Díky moc. Tentokrát se zdařilo.Je to velmi zajímavé a už se těším na pokračování. Iva

  • 20. simib

    velké poděkování

    13:06 - 04. 03. 2007

    Moc děkuji za výborný příspěvek. Těším se na další pokračování. Simona Šašková

  • 21. mali

    Klobouk dolů.

    17:12 - 04. 03. 2007

    Zúčastnit se takové akce a podat pěkné info písmem i obrazem pro ostatní - smekám.Moc děkuji a těším se na další.<br /><br />

  • 22. Anik

    borec

    22:11 - 15. 03. 2007

    Reaguje na 21.

    tak takový borec bych taky jednou chtěla být:)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com