Přihlásit se
Bujaré silvestrovské oslavy se po sametové revoluci, s příchodem zábavné pyrotechniky na pulty obchodů, přeměnily na dechberoucí podívanou, často až uširvoucí, na kakofonii světel a ran, na kanonádu svojí intenzitou slyšitelnou do okruhu někdy i mnoha kilometrů. Kde se vlastně vzala tato potřeba slavit začátek roku co největším hlukem a světelnými efekty?
Jde o novodobou tradici, naši předkové se s pyrotechnikou nijak masově nekamarádili. Přesto údajně vítání Nového roku kořeny v minulosti má: tlukotem do hrnců a pánví, poklicemi o sebe a hlomozem se odháněli zlí duchové z prahu půlnočního ‒ aby byl překročen jen silami čistými a dobrými. A tak, ať už v duchu tradice staré či nejnovější, provází první minuty v Novém roce velkolepá světelná a zvuková estráda, která již není pouze výsadou velkých měst a tisícihlavých shromáždění.
Dnes již z téměř každého vesnického domku, z každé zahrady, zastrčeného parčíku a náměstíčka i v těch nejmenších obcích můžeme slyšet a vidět do daleka, že se SLAVÍ. Oslavy příchodu Nového roku se ale bohužel zároveň s možností zakoupit si dělobuchy, rachejtle a světlice naprosto kýmkoli staly noční můrou nejen rodičů malých dětí a chovatelů psů, koní, ale i třeba rybářů, zoologických zahrad nebo sokolníků…
Pražský silvestrovský ohňostroj roku 2013 nedaleko Mánesova mostu se nesmazatelně zapsal do povědomí zúčastněných. Tenkrát totiž nezůstalo pouze u zděšení zvířat (v okolí Střeleckého ostrova nocují stovky vodních ptáků), svůj díl si vybrali i přihlížející občané, když mezi ně z temné oblohy postupně popadaly tři těžce zraněné labutě (jedna uhynula na místě, druhou policista hodil do vody, kde pravděpodobně uhynula taktéž, třetí labuť se podařilo zachránit v záchranné stanici v Jinonicích). Možná tento zážitek, kdy zkrvavení, popálení ptáci padali lidem pod nohy, pomohl alespoň některým přehodnotit nutnost zařazení této záliby do svého rejstříku nepostradatelných životních potěšení. Pražský magistrát posléze zavalila vlna stížností, takže se rozhodlo pro příště přesunout oslavy na Letnou, tedy dál od nocujícího vodního ptactva.
Nově platí v národních parcích zákaz ohňostrojů. Například v Národním parku Šumava již několik měsíců musí být dodržována novela zákona o ochraně životního prostředí, která používání pyrotechniky na území parku zakazuje (novela se nevztahuje na prskavky). Mluvčí NP Šumava Jan Dvořák říká: „Zvířata jsou velmi stresovaná, zmatená a mohou si v panice ublížit.“
Také naše hlavní město přistoupilo k regulacím ‒ od dubna letošního roku Praha zakázala (až na přesně definovaná data a časy, například Silvestr) jak velké ohňostroje, tak přistoupila k omezení odpalování drobné pyrotechniky. Porušení je přestupkem proti veřejnému pořádku. Tímto směrem se ve světě již několik let ubírají mnohá velká města. Ale jak se mají bránit malé vesnice a městečka?
Základem je opodstatněná nespokojenost občanů dané lokality, kterou je třeba „hodit na papír“ a tento podnět doručit na příslušný obecní úřad, který by se samozřejmě každou stížností měl seriózně zabývat. Například v Hodoníně zastupitelé vyhověli petici cca čtyřiceti občanů, kteří si stěžovali na časté používání pyrotechniky po čas celého roku, kdy výrazně rušila jak majitele zvířat, tak i rodiče malých dětí. Novou hodonínskou vyhlášku, která reguluje ohňostroje a petardy, velice uvítali i v tamní zoologické zahradě. Psovité šelmy, koně a opice prý zvládají zábavní pyrotechniku nejhůře. Zoo, která mají slony, se shodují, že ti patří mezi chovance, kteří vůbec nejvíce a nejcitlivěji reagují na silvestrovské ohňostroje. Jde opravdu o obrovský nápor na psychiku zvířat, takže vůbec není samozřejmé, že hlučné oslavy přestojí ve zdraví. Každý z ošetřovatelů v zoologických zahradách vám potvrdí, jak moc si oddychne, když jeho svěřenci bez újmy vkročí do obyčejných, všedních dní nového roku.
Ministerstvo vnitra dává obcím účinný nástroj ‒ prostřednictvím obecní vyhlášky regulovat používání pyrotechnických předmětů na svém území. „Takový zákaz lze stanovit nejen ve vztahu k veřejným prostranstvím, ale i jiným prostorům, vyžaduje-li to zajištění místních záležitostí veřejného pořádku například s ohledem na potřebu ochrany před hlukem.“ ‒ tolik metodické doporučení.
I přes stoupající tendence omezit hlučné světelné pyrotechnické akce z ohledu k seniorům, nemocnicím, malým dětem a zvířatům, stále zůstává fakt, že se s ohňostroji budou naši koně setkávat. Minimálně v silvestrovském a novoročním čase.
V televizi před pár lety moc pěkně vysvětloval MVDr. Jiří Herzig, proč se vlastně zvířata ohňostrojů tak bojí: „… Mají několikanásobně citlivější sluch a neumějí si rány dost dobře vysvětlit. Ohňostroj také doprovází spousta barevných efektů, lidé okolo se chovají poněkud nestandardně, a to všechno působí na rovnováhu a psychiku zvířete. Pak už záleží na tom, jak je vnitřně vyrovnané a na tom, jestli třeba už v minulosti nezažilo v této souvislosti nějakou špatnou zkušenost.“
Také MVDr. Monika Najmanová doporučuje silvestr nepodcenit: „O silvestrovské noci bych určitě radila dobrému zabezpečení nejen koní, ale i ostatních zvířat. A co je především nutné, je kontrola zvířat v době odpalování pyrotechniky. Bohužel jsem již zažila Silvestra, kdy jsem jela k nešťastnému zranění koně, který při výstřelech petard zpanikařil a nekontrolovaně vběhl na ledovou plotnu, která se nacházela ve spodní části výběhu (pokud chcete nechat koně venku, zabezpečte je prosím v neklouzavých prostorách!). Zmíněný koník upadl natolik nešťastně, že došlo k mnohačetné fraktuře pánevní končetiny a bohužel musel být okamžitě utracen.“
Zeptala jsem se Zuzky Prokopové, která se výcviku koní věnuje již dlouhá léta, co by poradila majitelům koní, kteří chtějí mít své miláčky předem na hlomoz silvestrovské noci připravené:
„Ze své zkušenosti, co se týče rušivých podnětů a koní, mohu říci, že jsou velmi dobře „zvykatelní“. To je pro nás výhoda. Naopak nevýhoda je, že pokud na rušivé podněty zvyklí nejsou, v rámci svého hesla „nejdřív uteč, pak přemýšlej“, kterým je příroda coby kořist obdařila, může nastat problém.
Co se týče ohňostrojů a petard, v závislosti na prostředí, kde koně chováte, máte dvě možnosti:
V otázce, zda si váš kůň zvládne zvyknout, vás mohu uklidnit: zvykne si každý. Ve válce koně tahali děla, muškety jim střílely kolem hlavy… Radost jim to rozhodně nedělalo, ale zvykli si. Nic jiného jim nezbylo.
Vzhledem k tomu, že nám koně už k válečným účelům neslouží (byť Silvestr válečnou situaci v mnohém připomíná), zato je máme rádi, bude lepší je zvykat ohleduplněji. Co k tomu potřebujeme?
Je důležité začínat pokud možno v co nejméně stresovém prostředí a v otevřeném prostoru. Tedy tam, kde to kůň důvěrně zná, ve společnosti stáda. Pokud si nejste jistí reakcí, bude rozumné mít koně na vodítku. Klidně můžete situaci podpořit například krmením ‒ tedy zvykat koně na střílení v době krmení. To za předpokladu, že není nervózní příliš. Není účelem jej polekat, ideálně, když se ve stresu neocitne vůbec. Nejlépe pomůže klidný koňský kolega ze stáda.
Když budete začínat s pyrotechnikou, vybírejte takovou, která není příliš hlasitá, a zvolte dostatečnou vzdálenost. V této fázi zůstaneme, dokud kůň jeví známky neklidu. (Může nám v tom paradoxně pomoci tendence spoluobčanů pálit pyrotechniku ojediněle už před Vánoci. Pokud totiž nechodí odpalovat přímo ke koním a jde jen o pár vzdálených ran, vlastně je poznenáhlu zvykají na zvuk, který se o silvestrovské noci nakumuluje.)
Postupně snižujeme vzdálenost ke koním, případně můžeme přidávat světelných efektů, či hlasitosti. Je důležité se řídit individuální reakcí koně a zvykání nepřehánět do roviny, kde je kůň vyplašený/jeví známky nervozity. Pokud se nám podaří cvičit vícekrát denně ‒ je to výhoda. Doporučuji cvičení ukončit ve chvíli, kdy je zvíře nejvíce v klidu. Pokud chcete pokračovat, dejte vždy v mezifázi dostatečnou dobu klidu (půl hodiny minimálně).
Můžeme též koně nechat v ohradě (kde je uvyklý) na volno a postupovat obdobně, co se týče hlasitosti, četnosti a vzdálenosti pyrotechniky od koní.
Je-li kůň zvyklý celoročně venku, rozhodně nedoporučuji jej zavřít pouze na silvestrovskou noc. Uzavřený prostor, kde se necítí být „doma“, plus absence stáda jej může vystresovat víc, než kdybychom jej nechali venku se stádem, kde „doma“ je.
Nechceme-li to riskovat a zavírat jej hodláme, zvykejte koně na box v dostatečném předstihu (týdnů)! I pro pobyt ve stáji platí pro zvykání totéž, co ve výběhu. Postupně, po malých krůčcích se venku dostat na podobnou intenzitu ohňostrojů, které očekáváme na přelomu roku. Obecně opět platí několik zásad:
V každém případě doporučuji během silvestrovské noci častou kontrolu koní z důvodu bezpečnosti a pokud možno okamžitého odhalení např. proražené ohrady. Přeji jen to nejlepší do nového roku. A pamatujte: štěstí přeje připraveným!
Veronika Fazekašová, majitelka psího útulku, mi popsala svůj přístup k desenzitizaci pejsků a také koní, které chová, jejich přípravu na bezproblémové zvládnutí silvestrovských oslav:
„Zvířata mnoho informací o tom, co se ve skutečnosti děje, přebírají od nás, z našeho vnitřního rozpoložení. V žádném případě není dobré nejistého psa utěšovat a konejšit, tím ho jen utvrzujeme v přesvědčení, že se něco děje a ke strachu má vlastně důvod. Stejně tak nepomůže ani přísný přístup, nebo rázné okřiknutí ‒ zvíře má ke strachu důvod a nemůže si pomoci (člověku s arachnofóbií také nepomůžete tím, že ho v situaci, kdy po něm leze pavouk, okřiknete).
Co tedy dělat? Nechat v tom psa samotného a vůbec si ho nevšímat také není nejlepší, naučíme ho tak jedině to, že v případě problémů se nemůže na svého člověka spolehnout a musí si je vyřešit sám, např. útěkem. Nejlepším řešením je tedy odvést jeho pozornost od nepříjemného podnětu a zkusit psa dostat do úplně jiného módu, kdy se bude plně soustředit na něco odlišného – na trénink s oblíbenými cviky, přetahování se o hračku nebo naprosto skvělé je řešení psích hlavolamů (pokud je s nimi pejsek už seznámen). Výborně také funguje dát mu nějakou hodnotnou vzácnost, třeba syrovou kost obalenou masem.
Časem by mělo dojít k myšlenkové asociaci psa „hlasité rány = veliká výhoda“, protože přece přinášejí skvělé věci! Tím se jich přestává bát. Ovšem záleží na tom, z jakého počátečního strachu vycházíme, jak moc se už stihla rozvinout panická reakce v minulosti… Mírně nejistého psa tím rozptýlíme a ujistíme ho, že se nic neděje, ovšem pes zažívající opravdový strach bude potravu ignorovat, protože na prvním místě si potřebuje vyřešit pocit bezpečí a kontroly nad prostředím. Ve většině případů si tento pocit navrací zvířata kontrolou vzdálenosti od nepříjemného podnětu, tedy útěkem – to jsou ty situace, kdy celoživotně hodný pes přeskočí plot nebo se doslova vyšplhá ven z kotce. Pokud nejde utéci od podnětu pryč, hladina stresu se zvyšuje, pes začne slinit, zrychleně dýchat, upadá do apatie nebo neklidu. V extrémních případech musíme dokonce i sáhnout po preparátech na zklidnění od veterináře.
Můžeme tedy zvířatům pomoci ještě nějak?
Určitým řešením je podpořit psa ve snaze vybudovat si své „bezpečné místo“. Zvířata sama vykazují tendence vyhledávat prostor, kde se cítí nejlépe a mají pocit, že tam na ně nepříjemný podnět nedolehne, že jsou tam schovaní a v bezpečí ‒ můj jezevčík má pro případ petard oblíbené místo v koupelně za záchodem. 🙂
V každém případě bychom měli pejska nechat, ať si toto bezpečné místo sám vybere ‒ a ještě ho v tom podpořit. Dát mu tam pelíšek nebo, to je opravdu nejideálnější, přímo nějaký úkryt ‒ schovávací boudičku, přepravku. Úplně nejlepší by bylo ji ještě zkusit odhlučnit, třeba polystyrenem. I když bouchání nezabráníme, už jen samotný pocit psa, že na jeho místě je hluk slyšet o něco méně, bude uklidňující. A samozřejmě, jako se vším ve výcviku včetně již zmíněných psích hlavolamů, s bezpečným místem psa seznámíme dostatečně včas, naučíme ho tam chodit v klidu, dokud ještě nezažívá stres.
Také by bylo dobré nechat pejskovi možnost volby ‒ i když máme přepravku zavírací, neomezovat ho v pohybu. Už jen to, že může kdykoli přepravku opustit, projít se po bytě a zase se do ní vrátit, mu opět navrací zmiňovanou možnost kontroly prostředí, která mu pomáhá zmírňovat napětí.
Koně sice nemají většinou tak úzkou vazbu na člověka, ale o to více přejímají ve stresových situacích chování stáda celkově. Pokud umístíme jednoho vzrušivého koně do vhodně sestaveného stáda klidných jedinců, časem se i on uklidní a spíše bude k rizikům přejímat jejich postoje, popoběhne si jedno obligátní kolečko a zůstane stát.
Ne vždy je v naší moci složení stád ovlivnit, můžeme ale svému koni zajistit co největší psychickou pohodu tím, že ho nebudeme oddělovat od ostatních členů nebo mu dokonce kvůli Silvestru měnit výběh – převádět ho třeba na vzdálenější louku a podobně. Klid mu naopak dodá jeho důvěrně známé a bezpečné prostředí, ve kterém ideálně nebudeme před tímto večerem nic měnit. Určitě ale předem výběh projdeme, zkontrolujeme pásky a odstraníme případné nebezpečné předměty, zkusíme se na celý prostor podívat cizíma, více kritickýma očima.
Pro odvedení pozornosti i u koní funguje zabavit je nějakou hravou formou podání potravy, jako je síť naplněná senem a třeba navíc proložená mrkví či pečivem. Využít můžeme i různé ochucené závěsné lizy, o kterých víme, že je kůň dobře zná, těší se na ně a chutnají mu. Ideální by bylo načasovat vše tak, aby tyto oblíbené pochoutky dostal chvilku před samotným začátkem ohňostroje.
Obrovskou výhodou může být znalost pozitivního posilování – pokud kůň zvládá nosetouch nebo stání na stacionárním targetu, krásně ho tak zabavíte pro ty nejhorší chvilky, než se stihne na ohňostroj habituovat. Ale i pokud vám pozitivní posilování vůbec nic neříká, a plánujete první chvilky Nového roku strávit pro jistotu se svými koňmi, vůbec se nezdráhejte vybavit se pamlsky a zkusit hned na začátku přesměrovat pozornost zvířat od hrozivých zvuků směrem k vám. Stále však platí výše zmíněné ‒ koně velice dobře vnímají lidské emoce, obzvláště „svého“ člověka, takže nejvíce budou čerpat a těžit z našeho naprostého klidu.
Ještě bych ráda zdůraznila, že nejlepší je vždy prevence. Pokud víme, že psa či koně čeká rušný život poblíž města (nebo přímo v něm), určitě se vyplatí investovat do tréninku a postupnou habituací a desenzitizací ho naučit stresující podnět ignorovat. V případě hlasitých zvuků pak dojde ke generalizaci (zevšeobecnění) ‒ třeba zvířata žijící v doslechu střelnice málokdy mívají problém s ohňostroji, stejně jako koně naučení na střelbu.
Co si budeme povídat, na Silvestra pro většinu zvířat není ani tak problém jedna veliká hlasitá rána (zvíře sice zpozorní / lekne se a ztuhne, ale situaci zatím vyhodnocuje a čeká, co přijde dál), ale opakování a stupňování děsivých podnětů. Místo, aby nastal klid a hladina stresových hormonů se vrátila do normálu, přijde další rána, a další… není žádná možnost úniku či zastavení hlasitých vzruchů ‒ tehdy přichází na řadu ryzí strach.
Při nácviku tedy musíme pracovat se DVĚMA KRITÉRII ‒ opakováním a intenzitou. NIKDY nezvyšujeme obojí naráz, vždy musíme pracovat na zvyšování jen jednoho kritéria, a pokud chceme přidat i druhé, musíme snížit nároky na to první. V případě nácviku hlasitých ran tedy napřed postupně zvyšujeme intenzitu jedné jediné rány. Jakmile usoudíme, že kůň intenzitu hlasitosti dobře zvládá a je na čase přidat opakování (tedy dvě či tři rány za sebou), jejich hlasitost opět snížíme na naprosté minimum. Samozřejmě celou dobu sledujeme reakce zvířete, nesmí vykazovat žádné známky stresu, jinak se okamžitě musíme vrátit ke slabším podnětům.
Pomoci si můžeme též kontra-podmiňováním, kdy jako reakce na nepříjemný podnět přijde naopak něco příjemného, třeba pamlsek, zvíře si tyto dvě věci pak spojí dohromady. A jak to konkrétně aplikovat v praxi?
Budete potřebovat pomocníka, který bude stát daleko od vás a respektovat vaše znamení, zatímco vy budete s koněm v bezpečném prostoru. Ten by neměl být moc malý a bránit zvířeti v pohybu (nechceme mu vzít možnost kontroly nad prostředím), takže třeba box je pro toto cvičení rozhodně zcela nevhodný! Naopak ideální je koňská ohrada, kde navíc můžeme pracovat v tzv. chráněném kontaktu (přes pásku nebo plot). Co je naprosto klíčové a nesmí být podceněno, je opět počáteční intenzita podnětu. V žádném případě nesmíme začít přímo se střelbou z pistole nebo s petardami, mohli bychom dosáhnout přesného opaku toho, co chceme, a koně na tento podnět naopak zcitlivět ‒ senzitivovat.
Musíme vzít v potaz temperament a vzrušivost našeho koně a přizpůsobit tomu intenzitu rány či bouchnutí tak, aby to s koněm „ani nehnulo“, aby nevykazoval ani to nejmenší vyvedení z míry nebo strachovou reakci. Je vhodné, aby rána proběhla tedy hodně daleko a velice tiše ‒ např. bouchnutí paličky o dřevo, prasknutí igelitového sáčku a podobně. Následně můžeme hlasitost rány postupně zvyšovat, ale pouze za předpokladu, že je kůň stále v psychické pohodě.
Určitě je vhodné v tuto chvíli odměňovat klidné stání koně. Na této lekci je velice důležité skončit včas, nesnažit se zvyšovat nároky na koně nepřiměřeně dlouho ‒ naopak, ideální trénink je jen pár bouchnutí, kterých si kůň prakticky ani nevšimne a nijak na ně nezareaguje. A zase příště, další den, opatrně zvyšovat nároky ‒ ale začínáme opět polehoučku, jen s tichým podnětem… A takto dále postupně znecitlivujeme, opatrně připravujeme na stále silnější a silnější podněty, až budeme časem přesně tam, kde potřebujeme.“
Myslím, že Veronika i Zuzka nám právě podrobně vysvětlily, že „výroba“ koně odolného čemukoli hlučnému, rušivému a třeba až bláznivě se vymykajícímu normě není záležitostí dne či dvou. (Všimněte si, že se obě dámy, ač každá používá k výcviku jinou metodiku, naprosto shodují v doporučeních i postupu!)
Abyste získali spolehlivého parťáka, se kterým jen tak něco nehne, čeká vás možná i mravenčí práce… (zde možná majitelé rozvážných, klidných koní „od přírody“ příliš nechápou, možná se i smějí, vždyť proč se výcvikem koně na zvukové a světelné efekty zabývat, když jejich koníci nemají se Silvestrem nejmenší problém?! Pozor na Osud, přátelé… 🙂 Většinou je to mistr šprýmař a umí si s námi pěkně zažertovat. 🙂 Abyste se vy, co máte pocit, že nemůžete potkat koně, kterého bude potřeba nějak speciálně na silvestrovské kanonády připravovat, jednoho dne velmi nedivili! Moje dobrá známá po patnácti bezproblémových letech se stádem rozumných amerických pohodářů nestačila na Silvestra mrkat, když jí dcera domů přivedla ohnivého, bohužel i trošičku zkaženého arábka…)
Rozvíjejte dovednosti svých koní, rozšiřujte jim obzory, seznamujte je i s technicky vyspělým a hlučným světem. Nezavírejte je do izolovaných, vypolstrovaných a pečlivě odhlučněných rajských zahrad. Nechovejte je naprosto netknuté civilizací. Protože pokud chcete opravdového parťáka, zvíře, které vám půjde sebevědomě po boku životem, je podněcování jeho vrozené zvědavosti a touhy zkoumat tou nejlepší investicí do vašeho vztahu.
Koně umí výborně generalizovat a je tedy jen na nás, zda toho výcvikově využijeme. Postupnými kroky, trpělivě a s láskou seznamujte své koně i s nestandardními a zátěžovými situacemi, abyste se jednoho dne s radostí mohli přesvědčit, že váš čtyřnohý přítel vše zvládá i bez vás. Třeba budete moci i vy, co máte koně-stresaře, jednoho dne říci: „O půlnoci na silvestra nerušeně popíjím šampaňské s přáteli, protože moji koně se o sebe už umí postarat sami!“
Do té doby, moc prosím!, stále dokola vysvětlujte okolí, že pyrotechnika a zvířata opravdu nejsou kamarádi /až na výjimky, ale to jim neříkejte! :-)/.
S přáním, aby právě vaši miláčci těmi výjimkami byli, se s vámi v tomto roce loučím upřímným: „Ať oslavy Nového roku přežijete vy i vaši koníci bez úhony!“
(Dostihový den Elektrizace železnic Praha.) Po téměř sedmi měsících dnes skončila letošní dostihová sez...
Devítiletá klisna českého chovu doběhla v I. kvalifikaci na 135. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou druh...
