Zdá se, že ještě nějakou dobu bude zřejmě trvat, než čeští příznivci jezdectví dokážou náležitě ocenit a také využít neopakovatelný a výjimečný charakter těchto celosvětově mimořádně oblíbených, nenáročně náročných "malých hrdinů".

Shetlandský pony je totiž skutečně ledacos, potvora ale rozhodně ne. Tento pony prošel jednou z nejtvrdších evolučních a výkonnostních selekcí a dnes je jednoznačně jedním z nejvyhledávanějších partnerů nejmenších jezdců ve většině rozvinutých zemí světa. Kde se tedy vlastně vzala ta naše zažitá povídačka o záludných potvorách? A je na ní něco pravdy?

Kde se vzal, tu se vzal

Domovem těchto poníků je subarktické souostroví Shetlandské ostrovy, které leží na severovýchodě Skotska, což je již samo o sobě "diagnóza".

Malí pony, v typu dnešních shetlanských pony, se na Shetlandských ostrovech vyskytovali již před více než dvěma tisíci let. Archeologické nálezy a analýzy kosterních pozůstatků datují přítomnost malých plemen koní na Shetlandských ostrovech do doby bronzové a dokládají, že již v tomto období zde byli pony plně domestikováni. Výzkumy naznačují, že příchod přímých předků shetlandských pony do těchto oblastí je svázán s migrací Keltů, kteří se na Shetlandských ostrovech trvale usadili. Zdá se, že Keltové přišli na ostrovy společně se svými koňmi, jejichž původ je podle většiny studií spojován s kaspickými pony.

Některé zdroje ale naznačují, že výskyt koní na ostrovech je třeba posunout v čase ještě dále a spojují ho s původními pony tundry a horskými plemeny koní jižních částí Evropy, kteří údajně migrovali do těchto oblastí ještě před roztátím ledovcového mostu spojujícího kontinentální Evropu s Britskými ostrovy.

První písemná zmínka o shetlandských pony pochází ze sbírky zákonů "Court Books of Shetland" z roku 1603. Tato sbírka obsahuje zákon, který zmiňuje přísný zákaz jízdy na pony bez souhlasu jeho majitele a rovněž je zde uvedeno, že se zakazuje řezat poníkům ocas, pokud nejste jeho majitel. Žíně z ocasů shetlandů byli totiž na Shetlandských ostrovech ceněné, vyráběly se z nich rybářské vlasce.

V každém případě ostrovní izolace a nehostinné klimatické podmínky, které nevyzývaly k aktivní migraci obyvatel, způsobily, že plemeno shetland pony je dnes jedním z geneticky nejčistších plemen koní světa.

Shetlandský pony se vyvinul v prostředí, které bylo klimaticky skutečně extrémně náročné. Žádné místo Shetlandských ostrovů není dále než čtyři kilometry od moře, jedná se o biotop chladný, vlhký a větrný, vegetace odpovídá podmínkám subarktického pásma. Pastva je zde tedy mimořádně chudá a značně omezená i v letním období. Přežití poníků bylo v zimních měsících odvislé na konzumaci mořských řas na pobřeží. Selektivní tlak na plemeno byl tak výrazný, že jeho velikost je geneticky fixovaná. Neplatí tedy, že množství a kvalita potravy ovlivní jeho kohoutkovou výšku. Pokud shetlanda přestěhujete, nevyroste.

Shetland pony byl po tisíce let velmi úzce provázaný s kulturou i každodenním životem místních obyvatel. V dohledatelné historii nikdy nežil polodivoce, jako tomu bylo v poměrně nedávné historii u většiny ostatních pony plemen, které se vyskytují na Britských ostrovech. I to tedy může být příčinou velmi vyrovnaného charakteru tohoto plemene.

Shetland pony byl na ostrovech využíván vždy výhradně jako zvíře jezdecké či jako soumar. Nosil v proutěných koších mořské řasy z pobřeží, jimiž byla zúrodňována chudá pole, úlovky a potřeby rybářů.

Shetland byl nedocenitelný "nákladní automobil". Až do poloviny 19. století nebyl zapřahán, protože do té doby na Shetlandských ostrovech nebyly zbudovány žádné cesty a silnice.

Významně do historie tohoto plemene zasáhl rok 1842, kdy v Británii vyšel v platnost zákon zakazující práci dětí mladších deseti let v uhelných dolech (Mines Act). V hornictví, které bylo v tomto období ve Velké Británii na vzestupu, začala být z tohoto důvodu masově využívána pony plemena. Vzhledem k velikosti a výbornému charakteru se shetland pony stal velmi rychle nejvyhledávanějším důlním dělníkem. Jeho výcvik byl, v porovnání s ostatními pony plemeny, rychlejší a snazší. Žádné jiné plemeno nebylo schopno akceptovat náročné požadavky kladené důlním provozem tak ochotně, jako právě shetland pony.

Shetland pony rovněž vyhoval i svou malou velikostí a mimořádnou silou. Přestože je shetland pony nejmenším z původních plemen světa, je v poměru ke své kohoutkové výšce plemenem nejsilnějším. Chodby hlubinných dolů byly velmi nízké a úzké a síla, kterou shetland pony disponuje, se uplatnila, když zvířata po kolejích tahala těžké vozy naplněné uhlím z podzemí na povrch nebo k výtahům.

Odhaduje se, že při své práci důlní pony urazili ročně více než 3 000 mil a přepravili stejné množství tun uhlí. Jejich práce se stala velmi lukrativním obchodem a tisíce shetland pony tedy muselo vyměnit své "větrné ostrovy" za tmu uhelných dolů. Jejich život byl často krátký a plný utrpení. Podmínky, v nichž shetland pony v dolech pracovali, byly nesmírně tvrdé, je ale nutné si uvědomit, že i lidé tehdy pracovali v podmínkách o ne mnoho lepších.

Legislativně nebylo utrpení zvířat pracujících v dolech řešeno až do roku 1887. V tomto roce vešel v platnost "The Coal Mines Regulations Act" - Zákon o řízení uhelných dolů, kde byly ustanoveny alespoň určité zásady zacházení s pony a dalšími zvířaty pracujícími v dolech, což zajistilo alespoň částečný obrat k lepšímu. Samozřejmě ale něco jiného byl zákon a něco jiného skutečná realita života zvířat uprostřed uhelného dolu.

Odhaduje se, že v době největšího nasazení shetlandských pony v dolech bylo z Shetlandských ostrovů odváženo ročně okolo 500 zvířat a jeden z dobových dokumentů uvádí, že v roce 1878 pracovalo v dolech více než 200 000 pony, ovšem samozřejmě ne pouze příslušníků plemene shetland pony.

Dnes jsou naštěstí pony pracující v dolech minulostí, přesto ale až do konce roku 1970 byli shetlandští pony k nalezení v dolech po celé Británii a poslední odešli do "důchodu" až po 24. 2. roku 1994. Shetland pony pracoval v těžebním průmyslu více než 300 let a za tuto dobu odvedl ve službách člověku obdivuhodně mnoho práce.

Při pohledu na shetland pony bychom tedy vždy měli na tisíce obětavých, pracovitých a nesmírně charakterních pony vzpomenout, a to i přestože dnes je role těchto pony ve službách člověka již diametrálně jiná.

Současnost

Dnes si shetland získal celosvětovou popularitu především jako jeden z  nejvhodnějších společníků nejmladší kategorie jezdců, vozatajů a ošetřovatelů. Jeho místo je především v široce rozšířených speciálních výstavních třídách, kde se pravidelně objevuje v soutěžích lead rein" dítě na poníku s vodičem, a v pozici tak zvaného "first pony". Samozřejmě je velmi dobrým partnerem nejmenším jezdcům i v oficiálních FEI disciplínách pony sportu, v disciplíně Pony Games, Working Equitation či pony dostizích.

Pro zajímavost... prvním koněm britské královny byl shetland pony, klisna Peggy, kterého dostala od svého otce, krále Jiřího V., ve věku dvou let. Nabízí se tedy otázka. Co je dobré pro královnu, může být dobré i pro nás? :) Na mýty o špatné povaze poníků bychom asi opravdu měli zapomenout.

Špatný charakter?

Špatná pověst, která shetlandy v České republice doprovází, úzce souvisí s několika faktory. Tím prvním je skutečnost, že v našich geografických podmínkách se historicky pony plemena nikdy cíleně nechovala. Pro potřeby dětí z vyšších vrstev se pony obvykle importovali (a to převážně z Britských ostrovů). Když tedy vyvstala vyšší poptávka po pony vhodných pro výcvik nejmenších jezdců, docházelo k nahodilému křížení různých jedinců různých pony plemen bez pevně stanoveného šlechtitelského cíle. Z "nouze" pak byla do plemenitby zařazována i zvířata pro tyto účely zcela nevhodná či dokonce nemocná. Neradostnou situaci dále umocnila i izolace, kterou s sebou přinesl komunismus. Importy čistokrevných pony probíhaly jen příležitostně a převážně se jednalo dovoz "chovatelského odpadu".

Vybírat shetlandy tedy musíme takové, kteří mají dohledatelný a ideálně "čistý" původ. Od poníka, který má za babičku huculku a tatínkem je "skoroshetland", se totiž logicky můžeme dočkat skutečně čehokoliv! :)

Druhým faktorem je pak skutečnost, že většina pony neprocházela, a často ani neprochází, kvalitním výcvikem. Velikost poníka navádí k myšlence, že trénovat ho skutečně může i malé dítě. To je ale samozřejmě nemožné. Poník není plyšová hračka a rozhodně nepatří do rukou dítěte bez odborného dohledu dospělé osoby.

Svou roli sehrává i fakt, že nemálo poníků je často odchováváno zcela nevhodným způsobem. I pony musí být socializovaný, měl by být odchováván ve stádu sobě rovných a mít dostatek pohybu na prostorných, členitých výbězích.

Koupíte-li poníka, který vyrostl sám a sám na bahnitém dvorku, samozřejmě u něj nenajdete zářný pracovní charakter. Takové podmínky nezocelí nikdy nikde nikoho, shetlanda tedy nevyjímaje.

Více informací o plemeni naleznete na webu organizace The Shetland Pony Stud - Book Society.Tato organizace vznikla v roce 1890. Již v roce 1891 vydala první plemennou knihu, do níž bylo tehdy zapsáno 408 klisen, včetně několika hříbat a 48 plemenných hřebců. Tato organizace byla historicky první společností zabývající se původními plemeny Británie a dnes je druhou největší organizací tohoto typu. Primát drží Welsh Pony And Cob Society. V roce 1992 tato společnost získala oficiální oprávnění vést plemennou knihu shetlandských pony, a to s celosvětovou působností. Je tedy mateřskou plemennou společností tohoto plemene.

Mnoho informací získáte ale i na webu Českého svazu chovatelů shetlandských pony.