Setkání na Equitaně: Thomas Ritter

4. 04. 2011 05:00

Obrázky: 3

Autor: Dominika Švehlová Foto: Dominika Švehlová, Kateřina Lipinská Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 6582 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dr. Thomase Rittera není třeba letitým čtenářům Equichannelu představovat; je autorem čtivých a velmi popisných článků o klasickém ježdění Classical Dressage – Úvahy o drezurním ježdění. Protože právě na letošní Equitaně patřil mezi osobnosti prezentující své ježdění a výcvikové metody, nemohli jsme si nechat ujít příležitost poznat se s ním osobně.

Dr. Thomas Ritter je vystudovaný egyptolog, kterého jeho zaměstnání přivedlo z rodného Německa do USA, kde se tímto vědním oborem zabýval až do roku 1998; poté se definitivně rozhodl věnovat pouze ježdění a výcviku koní a jezdců, dosud provozovaným jako „bokovku". Vsadil na klasické výcvikové metody, které mu byly vždy blízké. Jeho učiteli byli přece jedni z největších klasiků „vídeňské" školy: Thomas Faltejsek, Egon von Neindorff nebo například Arthur Kottas-Heldenberg. Kromě toho, že se svojí ženou Shanou trénuje jezdce i koně, aktivně se účastní drezurních závodů a nejrůznějších vystoupení a je autorem mnoha článků v tištěných i internetových médiích.

Seriál "Classical Dressage" na našem serveru můžete začít studovat odsud.

Nově také vyšla v nakladatelství Cadmos jeho kniha s názvem Klassisches Reiten auf Grundlage der Biomechanik (klasické ježdění na základech biomechaniky). Zatím je k dispozici pouze v němčině.

Na Equitaně jsme měly možnost sledovat několik jeho dvacetiminutových klinik, z nichž vám dvě přiblížíme. Ale začněme krátkým rozhovorem, pro který si manželé Ritterovi ukradli v celodenním shonu trochu času.

Dr. Thomas RitterŽil jste dlouho v USA, proč jste se vrátil do Německa?

Mám tady rodiče, jsem jedináček a můj syn je jejich jediný vnuk, bylo to pro ně velmi důležité. Také jezdecký vzdělávací systém i veterinární péče je v Evropě mnohem lepší než ve Státech.

Jsou ty rozdíly mezi Státy a Evropou či Německem tak výrazné?

Ve Státech jsem žil v „jezdeckém centru", drezura tu sice je na poměrně dobré úrovni, ale z obecného pohledu ji nelze srovnávat s Německem. V Německu je to mnohem lépe organizované. Navíc je ve Státech všechno roztříštěné - trenéři jsou daleko od sebe, lidé provozují mnoho různých disciplín, trenéři si obecně stěžují, že jezdci chtějí dělat z každého trochu, ale nic pořádně, takže často opouštějí Státy a jezdí trénovat do Evropy.

To se ale netýká jen drezury. Vždyť i zástupci tzv. natural horsemanshipu jezdí stále více do Evropy...

Ano. I tyto metody jsou v Německu stále populárnější. Ale nedivím se, však si vezměte Německo před dvaceti lety - byli tady skoro jen teplokrevní koně a skoro žádní jiní koně, žádná barokní plemena, žádní mimochodníci. Teď je to jiné, což je velmi dobře.

Není ale v Německu větší konkurence mezi trenéry, když jich je tolik?

Není to tak zlé jako ve Státech. Tam vládne mezi trenéry větší ostražitost, větší strach. Tady jsou příjemní lidé, mají hodně práce, hodně klientů, mám z toho lepší pocit, jsou tu lepší vztahy než v USA.

Naši čtenáři si vaše jméno spojují s německým klasickým jezdcem a učitelem panem Neindorffem, protože ho zmiňujete na svých stránkách i ve svých článcích. Jak jste se k němu dostal, jak jste se stal jeho žákem?

Moji učitelé jezdectví, konkrétně Thomas Faltejsek a jeho žena, mě k němu poslali v roce 1985, abych si u něho vzal několik klinik pro lepší disciplínu, pro lepší jezdecké i trenérské vzdělání, protože v té době jsem se stal také oficiálním trenérem FN. Byl jsem tehdy trenér prvního stupně, od pana Neindorffa jsem „pouze" bral lekce. Ale jezdil jsem za ním pravidelně vždy na několik týdnů asi do roku 1989.

Kdo vlastně byli vaši učitelé jezdectví?

Thomas Faltejsek a Dorothee Baumann-Pellny. To byli mí hlavní učitelé. V USA to byli dřívější jezdci vídeňské Španělské jezdecké školy, kteří zde působili (pozn. red.: mezi nimi i A. Kottas-Heldenberg nebo Hubert Rohrer). Velmi intenzivně jsem využíval jejich kliniky.

Na vašich webových stránkách mě vždy zajímali vaši koně. Máte je stále i po přestěhování do Německa?

Ne, většinu z nich jsem ve Státech prodal, brali jsme s sebou jen dva lipicány. Potřebujeme teď nejdříve vydělat peníze, pak můžeme kupovat nové koně :-).

Zase lipicány?

Máme je rádi, ale nechceme se zabývat pouze jimi či barokními koňmi. Chceme pracovat i s teplokrevníky. Teď máme dva pěkné mladé teplokrevníky ve stáji, které budeme obsedat. Chceme prostě pracovat se všemi koňmi, kteří jsou vhodní pro drezuru. Nechceme být jen trenéři barokních koní nebo jen teplokrevníků, chceme pracovat se všemi.

O práci s lipicány se zvláště zajímám, protože vlastním letos pětiletou klisnu, která se však nedávno obsedala...

(Shana Ritter) To je dobře. Je obecně dobré obsedat lipicány později, ušetříte si tím čas, že si na ně počkáte. Rychleji se pak trénují, lépe, když se s nimi začne později. Taky mám mladého lipicána, kterého jsem obsedala později, protože ještě nebyl zralý. Skutečně je dobré dopřát těmto koním čas.

Dr. Thomas RitterJak vlastně obsedáte koně? Jak s nimi zpočátku pracujete? Na ruce?

Lonžujeme. Samozřejmě s nimi trochu děláme na ruce. Jen opravdu základy, krok, zastavení. Chvíli je navykáme na uzdečku, pak je učíme na ruce rozejít a zastavit na stěně jízdárny, aby si zvykli na tlak otěží, poloviční zádrže, ohýbání, ustupování, couvání, obraty. Prostě jim to všechno vlastně vysvětlujeme. Pak s nimi začneme dělat gymnastiku. Lonžujeme je, vodíme na lonži po jízdárně. Pak je na lonži obsedáme. Začínáme tím, že jezdec přes koně lehá, pak se kůň vodí s jezdcem na hřbetě po jízdárně.

Shana: Já sedím na koni, Thomas ho vede a já postupně přebírám vedení, Thomas dělá stále méně a já stále více.

Obsedáte mladé koně na uzdečce nebo na obnosku?

Na uzdečce. Obnosek používáme při lonžování a při práci na ruce. Při obsednutí má kůň na sobě obnosek i uzdečku, když ho vodíme po jízdárně s jezdcem na hřbetě. Koně vedu na obnosku a Shana pak v sedle ho má na otěžích zapnutých do udidla. Postupně působí stále aktivněji, začíná používat holeně, používat otěže...

Shana: Všechno děláme velmi postupně, to není otázka jedné hodiny, ale mnoha, mnoha hodin. Pro koně to pak není vůbec žádné dobrodružství, koně přitom nevyhazují, nedělají problémy, je to pro ně vlastně strašně nudné. Je to tak lepší, cítím se bezpečněji.

Jak často s koňmi pracujete? Denně? Kombinujete práci na jízdárně s terénem?

Bohužel nemáme čas na vyjížďky. S mladými koňmi pracujeme tak třikrát, čtyřikrát týdně.

Shana: Nejezdíme na nich denně, ale například ob den a po zbytek dní chodí do výběhu. Ono to ani není technicky možné jezdit denně všechny koně.

Máte teď u sebe koně na výcvik? Dáváte hodiny?

Ano, dáváme hodiny, kliniky, jezdíme po klientech, máme koně ve výcviku. Stále máme stránky www.artisticdressage.com, ale prošly kompletní změnou a vypadají teď úplně jinak. Máme také nové stránky www.klassische-reitkunst.com, je tam vše německy. Taky vyšly nové články, můžete je zase přeložit :-). Bude tam i blog, anglicky i německy.

Vraťme se ale k hodině, kterou jsem před chvílí viděla. Velmi se mi líbila. Líbí se mi, když si na začátku podle problému, který dvojice má, trenér stanoví cíl a jde systematicky za ním, dokáže ho pojmenovat a pak pár slovy popsat to, co má dvojice dělat. Zbytečně nezabíjí čas vysvětlováním mnoha věcí najednou a raději „jedná".

Ano. Je to typická výcviková hodina, kterou dáváme :-).

Pojďme se tedy na ni podívat:

Obratem pro lepší cval

Thomas Ritter měl rovných 20 minut na paní na fríském koni. Prohodili spolu pár slov a na přání jezdkyně se dohodli, že se pokusím vylepšit cval koně.

Zatímco jezdkyně krokovala koně po obvodu (již předtím koně opracovala mimo toto předvadiště), rozestavil dvě dvojice kuželů do místa, kde vlnovka o třech obloucích protíná středovou linii.

Dr. Thomas RitterPlán zněl: Začneme v kroku jednoduchými jízdárenskými figurami, postupně budeme přidávat obtížnost. Jezdkyně projížděla vlnovku o třech obloucích skrze kužely. Pak před kužely zastavila a provedla na malém obloučku okolo jednoho kuželu obrat okolo předku o 180° a pokračovala ve vlnovce „čelem vzad". U dalších kuželů už to byl obrat okolo předku o 360°, stále na stejnou ruku. Ritter ji nabádal, aby si hlídala pomalejší pohyb plece a rychlejší pohyb zádě. Radil, že je obecně dobré jezdit obrat okolo předku, ale ne tak, že předek bude přešlapovat na místě, ale půjde po malém oblouku či kruhu. Oba dva obraty okolo předku pak provedla dvojice i na druhou ruku. Tento cvik byl jakousi zkouškou toho, na kterou ruku je kůň horší.

Poté naklusala a objela celou jízdárnu - v porovnání s tím, jak kůň klusal při opracování, je prý znát změna k lepšímu, aspoň podle slov jezdkyně.

Přešla zpátky do kroku a opět na vlnovku o třech obloucích skrze kužely. Přitom u prvních kuželů opět zastavila, provedla obrat okolo předku (správně koně sestavit!) o 180°, prošla kužely, zastavila za nimi a provedla obrat okolo zádě. Koně přitom nechala ve stejném sestavení, pouze měla za úkol hlídat dobré ohnutí. Po obratu pokračovala krokem po vlnovce a u druhých kuželů vše zopakovala, tentokrát na druhou ruku.

Opět následoval kontrolní klus po jízdárně, prostornější a „lehčí". V klusu vyjela na vlnovku, za kužely zastavila, provedla obrat okolo zádě o 360° a vyklusala a jela dál po vlnovce. U druhých kuželů vše zopakovala a pokračovala v klusu dál. Ritter při obratu okolo zádě jezdkyni nabádal, že holeň má působit krok co krok na záď koně, zatímco otěž zase krok co krok na jeho plec.

Poté přešli k dalšímu cviku: klusem po dlouhé stěně, v prvním rohu krátké stěny udělali malý kruh, ve druhém rohu taky a na následující dlouhé stěně vyjeli do dovnitř plece. Na úrovni kuželů udělali obrat do jízdárny, projeli kužely a za nimi nacválali na druhou ruku. Cvalem objeli jízdárnu. Kůň cválal velmi pomalu, čtyřdobě, bylo jasné, že musí jít prostorněji a svižněji. Přešli do klusu a celý cvik zopakovali na druhou ruku. Cval na pravou ruku byl výrazně horší, přestože ani levý cval nevynikal kvalitou.

Další cvik, který měl za úkol rozhýbat koni končetiny i ho podsadit, byl následující: Klusem vyjet po vlnovce a zastavit za kužely. Procouvat mezi nimi (výborná zkouška toho, zda necouvá kůň křivě - hned jeden shodil!) a okolo jednoho kuželu udělat obrat okolo předku o 180°. Pak prošli mezi kužely krokem, zastavili za nimi, provedli obrat okolo zádě o 180° (na druhou ruku, čili zachovat stávající sestavení) a vyklusali dále po vlnovce k druhým kuželům, kde vše zopakovali.

Poté následoval kontrolní cval na velkém kruhu, který byl prostornější a pravidelnější než při prvních pokusech. Zlepšil se trochu i pravý cval.

Samozřejmě za 20 minut nelze vše napravit, ale pokud budou podobně pracovat i nadále, je velká šance na zkvalitnění cvalu tohoto koně.


Katka Lipinská se účastnila jiné kliniky Thomase Rittera, jejíž popis vám teď přináší, byť bez fotografií.

Jak na letmý přeskok

Účastnicí byla pokročilejší jezdkyně s pěkným, evidentně zkušeným ryzákem. Jezdkyně měla dobrý, nezávislý sed a velmi dobře koně vodila, kůň se pohyboval uvolněně, na otěži a ve shromáždění odpovídajícímu stupni L-S. Problém, se kterým se na pana Rittera obrátila, byl letmý přeskok, který se nedařil. Trenér nejprve nechal dvojici uvolnit a prohlédl si její práci ve stranových cvicích. Poté prověřil, nakolik zvládají kontracval a jednoduché změny cvalu. V žádném z těchto cviků nebyl problém, kůň se velmi dobře ohýbal v dovnitř pleci i polovičním překroku, prováděl čisté jednoduché změny cvalu a i v kontracvalu byl ve velmi dobré rovnováze. Jak vysvětlil, dříve, než se přistoupí k výuce letmého přeskoku, musí totiž kůň zvládat výše zmíněné cviky a musí se umět dobře nést ve shromážděném cvalu, v kontracvalu i při přechodech krok - cval (kontracval) - krok.

Prvním tipem, který se pan Ritter rozhodl vyzkoušet, byl přeskok z kontracvalu do správného cvalu na stěně. V polovině dlouhé stěny kůň nacválal a projel oba rohy a krátkou stěnu v kontracvalu. Před dalším rohem měla přijít pomůcka pro přeskok. Jak trenér vysvětlil, procválat krátkou stěnu i oba rohy v kontracvalu je náročnější a většina koní to ví a ochotně nohu změní na vnitřní. Nicméně tento ne, předvedl nečistý přeskok pouze předkem, rozrušil se a začal utíkat. Na druhou ruku to nebylo lepší. Trenér se proto rozhodl pro jiný postup. Cvik „od stěny ke stěně", kdy od stěny jedeme polovičním překrokem a ke stěně se vracíme ustupováním na holeň, je poměrně známý a dá se dobře provádět ve cvalu na vnitřní nohu. Pan Ritter ale požadoval něco obtížnějšího. Poloviční překrok od stěny i ke stěně.

Dvojice toto cvičení měla začít v kroku a postupně v klusu. Přitom trenér doladil některé „mouchy", ale v zásadě nebylo co řešit. Přesto trval na tom, aby to takto několikrát projeli a přitom vysvětloval: „využijeme toho, že kůň bude vědět, co ho čeká. Když to takto pojedete v kroku a klusu a potom nacváláte, bude očekávat ve stejném místě stejný cvik. To se nám teď hodí. Bude vědět, že má jít překrokem od stěny a potom, že bude sestaven na druhou stranu a bude se vracet překrokem ke stěně. Jenže poloviční překrok doleva při cvalu doprava, to mu bude připadat nemožné. Když tedy bude očekávat poloviční překrok vlevo a bude považovat za nemožné ho provést ve cvalu vpravo, bude velmi motivován pro přeskok."

Nebudu vás napínat, fungovalo to. Kůň opravdu provedl dva slušné, nerozložené přeskoky, na každou ruku jeden a tím lekce v nejlepším skončila. Trenér ještě dodal, že s tímto AHA-efektem by se spokojil a koně by nechal a že je domácím úkolem jezdkyně trénovat toto cvičení.

Připojené obrázky

Připojená videa

Cval na pravou nohu, který je třeba zlepšit

Obrat okolo předku a návazně obrat okolo zádě

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: