Sebenesení, jak ho vidí Dressage naturally

25. 2. 2020 Karen Rohlf Autor fotek: Archiv autorky

V našem nedávném článku na téma „zatraceného přilnutí“ jste určitě zaznamenali odkaz na termín sebenesení. I když možná máte pocit, že tohle slovo je přece úplně jasné a jednoznačně patří do biomechaniky, podívejte se, jak ho vnímá Karen Rohlf – myslím, že budete velmi překvapeni, jaké souvislosti dokáže vidět. Někdo z vás, kdo se necháte inspirovat, se možná vrátí až na zem k základům horsemanshipu, což je opět důkaz, že není důležité, které disciplíně se věnujete, ale pouze jak dobře to děláte.

Sebenesení je jednou z věcí, která v sedle dokáže vyvolat pocit: „Páni, na tom koni se skvěle jezdí!“ A to bez ohledu na disciplínu, které se věnujete. Obvykle se stav sebenesení definuje zhruba takto: „Kůň je v rovnováze a nese se, aniž by potřeboval podporu rukou jezdce“. V drezuře je obvykle považován za výsledek dobře prováděných polovičních zádrží, ale stejně tak souvisí s psychickou a emoční vyrovnaností a s fyzickou rovnováhou.

Jako profesionální drezurní trenérka a zároveň zastánkyně natural horsemanshipu jsem se naučila pohlížet na koncept sebenesení trochu šířeji; zabývat se tím, jak k němu dojít a co všechno je k němu potřeba. Dressage naturally bere v úvahu mysl, emoce i tělo koně. Sebenesení je víc než jen způsob držení těla.

Myslíte si, že je sebenesení cosi nepolapitelného, co musíme trénovat roky, abychom ho pocítili, a potom doufat, že ho udržíme alespoň pár kouzelných kroků? Ne. Je to něco, co lze praktikovat okamžitě a ve více situacích, než si asi myslíte. Samozřejmě že když požádáte svého koně, aby se posunul dál a učil se náročnějšímu cviku, sebenesení je dočasně ztíženo kvůli jeho nedostatečné koordinaci, porozumění, rovnováze nebo síle v tomto konkrétním cviku. A pro nás je to dobrý test, abychom viděli, jak dobře jsme připravili a vybavili svého koně na to, co po něm žádáme.

Pojďme se podívat na to, co se děje v momentě sebenesení.

Kůň v sebenesení:

  • Fyzicky: Kůň má tělo vyvážené způsobem nejvhodnějším pro cvik, který právě vykonává. Zadní nohy jsou v podsazení a nesou váhu těla. Páteř je uvolněná od přílišného napětí. Je natolik vyvážený, že jeho váha nepadá dopředu, dozadu ani do strany.
  • Mentálně: Chápe, co se od něj vyžaduje, a je schopen své tělo použít pro tento úkol. Neztrácí rovnováhu proto, že si není jistý, kam jde nebo co se po něm žádá.
  • Emocionálně: Je v klidu a pohodě, takže necítí žádnou potřebu utéct z místa, kde právě je, nebo být kdekoli jinde. Nebojí se udělat chybu, a proto může být ve svém těle uvolněnější a prostupnější. To mu umožní provádět neustálé drobné korekce svého držení, nezbytné k tomu, aby zůstal v dokonalé rovnováze. Věří, že dokáže zvládnout to, co dělá, protože ví, že vždy, když se po něm bude žádat něco nového, bude předem upozorněn.

A co je stejně důležité... má na sobě člověka, který ho mentálně, emocionálně ani fyzicky nevyhazuje z rovnováhy!

Jezdec v sebenesení:

  • Fyzicky: Jezdec má své tělo vyvážené způsobem nejvhodnějším pro cvik, který právě vykonává, a je schopen následovat pohyb svého koně. A to bez držení se za otěže nebo visení v nich z důvodu ztráty rovnováhy. Když kůň dělá to, oč je žádán, jezdec umí být tichý a neutrální. Být neutrální v sebenesení je stav na pomezí nedávání žádných informací (nechávání svého koně přemýšlet, co má dělat) a provádění mikrokorekcí každý krok (nechávání svého koně, aby se cítil jako bezmocná loutka).
  • Mentálně: Jezdec ví, jak provádět daný cvik, a dává přiměřené, konflikt nevyvolávající pomůcky. Je soustředěný a komunikuje srozumitelně. Pozná, když je jeho kůň v dostatečně dobré rovnováze pro cvik, který dělá.
  • Emocionálně: Jezdec je v klidu a pohodě a je sebejistý v tom, co po svém koni vyžaduje. Nemá strach z koně ani z dané situace, a proto může být fyzicky uvolněný a pružný. To mu umožní provádět jemné korekce nezbytné k tomu, aby zůstal v dokonalé rovnováze. Jezdí s trpělivostí a ne z přebujelého ega, takže nepotřebuje svého koně nutit k výkonům, neodpovídajícím jeho schopnostem.

Jak vidíte, může existovat mnoho důvodů, proč váš kůň není v sebenesení! Pokud mu sebenesení chybí, musíme věnovat čas zjištění, co je příčinou tohoto nedostatku, a vědět, že existují různé cesty, jak docílit zlepšení. Tyto cesty se odvíjejí od toho, o jaký problém jde.

Vezměme si jako příklad velmi jednoduchý cvik. Tím cvikem bude stání na volné otěži. Nejedná se mi teď o „správné zastavení všemi čtyřmi“, ale jen a jen o klidné stání. Vidím to tak často - student za mnou přijede, abych mu dala tréninkovou lekci. Zeptám se ho na pár otázek, na čem by chtěl pracovat, a kůň chvíli stojí, pak začne pochodovat, pak chvíli stojí někde jinde, pak chodí dokola, pak zase odchází... no myslím, že si to umíte představit. Takže ho požádám, jestli mohou, prosím, zůstat v klidu, když spolu mluvíme, a jezdec si zkrátí otěže a jimi drží svého koně na jednom místě (s různou mírou úspěchu). Už v tuhle chvíli je jasné, že mají problém se sebenesením! A zjistím to už během něčeho velmi snadného. To, co se děje, když stojíte, se obvykle děje i během pohybu. V takovém případě není kůň nikdy úplně v takovém rytmu, jaký by jezdec chtěl, není klidný a pozorný, a aby dělal, co má, musí být držen rukama. To není moc dobrý recept na sebenesení. Byla bych ochotná se vsadit, že nestojí klidně ani při čištění... zřejmě byl namísto učení sebenesení a sebekontroly prostě jen vyvázán do dvou stran, aby se nemohl moc hýbat.

Vyřešení tohoto problému dávám poměrně vysokou prioritu. Jednou z možností by mohlo být přeprání koně. Fyzické znemožnění jakéhokoli pohybu těla. Udržení na místě. Pokud jste rychlý a silný jezdec s dost účinnými pomůckami, možná mu dokážete zabránit v pohybu. Ale to neznamená, že příště se bude chtít chovat jinak, pokud nedojde k vyřešení problému a následnému uvolnění. Mohlo by to fungovat, kdyby byl kůň zvíře bez emocí. Problém ale je, že kůň emoce má. Toto řešení tedy skutečně není to, o které bych se chtěla snažit. Navíc se tak dostáváme do konfliktu, protože v okamžiku, kdy se mu takto pokoušíme sdělit myšlenku „Hej, trochu se uvolni“, musíme být také velmi silní a napjatí v celém těle.

Strategie, kterou já používám, je vybrat si nějaké konkrétní místo, tam se zastavit, úplně se uvolnit, projevit koni důvěru tím, že úplně povolím otěže a očekávám, že se zastaví a uvolní. Pokud odchází, ožiji a aktivuji jeho nohy, aby se rychle dostal zpět k tomu konkrétnímu místu na zemi. Když se tam dostane zpátky, opět zastavím, opět povolím otěže, uvolním se a důvěřuji. Tohle opakuji podle potřeby! Abych měla toto místo ohraničené, někdy si postavím čtverec z tyček nebo kuželů. To je mentální a emocionální cvičení na to, aby kůň zůstal „se mnou“ v sebenesení a uvolnění. Tímto pracujeme s jeho myslí a kůň chápe: „Pokaždé, když jsme tady, zastavíme a uvolníme se“. Pokud mi předtím kůň řekl, že nerozumí nebo nerespektuje tento aspekt komunikace „být tady se mnou“, stojí za to věnovat čas tomuto postupu, dokud rozumět a respektovat nezačne. A není tohle vlastně to skutečné sebenesení? „Buď přesně tady a se mnou.“ Pokud není schopen být tady a se mnou v sebenesení během něčeho tak jednoduchého, jako je klidné stání, je pravděpodobné, že to nechápe a budu na to narážet při každém kroku a při všem, co budeme dělat. Musím se rozhodnout, že já ho nebudu fyzicky držet. Je volný... zůstat, jak má, nebo něco změnit. Podmínky cvičení jsem však nastavila tak, aby se nakonec rozhodl zůstat.

Výše uvedené cvičení můžete provést i s výrazně emocionálně reagujícím klaustrofobickým koněm, protože se při něm nebude nikdy cítit chycen v pasti. Funguje to docela rychle a na stejném principu, jako když věnujete čas tomu, abyste se naladili na nervózního a vznětlivého studenta a řekli: „Hele, podívej se na mě, zhluboka se nadechni a uvolni se.“

Je to samozřejmě sebenesení ve své nejpřehnanější a úplně základní podobě, ale postupně se bude propracovávat. Později, až to budete provádět během pohybu, nebudete muset zastavit a úplně povolit otěže, abyste zjistili, zda je váš kůň v sebenesení. Začnete rozpoznávat ten pocit, který vám kůň dává a říká, že by zůstal s vámi, i kdybyste zahodili otěže. V některých drezurních úlohách je cvik, při němž má jezdec výrazně „nabídnout otěž“ na přibližně 10 metrů na kruhu ve cvalu. (Jedná se např. o u nás běžně ježděnou úlohu DU-B – pozn. překl.) To je testování sebenesení. Kůň, který to dokáže dobře, si vyvinul mentální / emocionální / fyzickou schopnost být přesně „zde a se“ svým jezdcem i ve shromážděném cvalu, na přesném kruhu. Tím, že mu nabídneme otěže, to dokazujeme. A pokud při tom nedokáže udržet rovnováhu, můžete učinit nějakou korekci, která mu pomůže? Zeptejte se sami sebe, co bylo příčinou. Nerozuměl nebo nerespektoval požadavek? Byl emocionálně v nepohodě a napětí? Byl fyzicky křivý, špatně ohnutý? Pak můžete vhodnou a smysluplnou korekcí docílit toho, aby to příště bylo lepší.

Mysl a tělo jsou propojeny a já jsem neustále znovu ohromená, jak rychle se biomechanika a rovnováha koně může změnit, když je mentálně a emočně připravený a naladěný. Ve výše uvedeném příkladu je pravděpodobné, že když se kůň uvolní (emočně) a pochopí (mentálně), je velká šance, že také bude (fyzicky) správně stát. Také mě vždycky znovu překvapí, jak často je nervozita a napětí mého koně způsobeno jen a jen mou vlastní nevyrovnaností a špatnou komunikací nebo nedostatkem rovnováhy, případně síly mého koně. (Příkladem tohoto je přechod do zastavení. Když vaše tělo nebo tělo vašeho koně není v rovnováze nebo chybí zapojení zádi, kůň ukročí na stranu, dozadu nebo se natáhne dopředu. Vy to potom silněji opravíte, což následně způsobí, že kůň znervózní).

Naší prioritou je, abychom jako jezdci dokázali ztělesnit to, co po svých koních požadujeme, a byli schopni je provést dobře těmi cviky, které od nich požadujeme, jako nejlepší taneční partneři na světě. Není naším úkolem je tam držet fyzicky. V každé chvíli, kdy koně držíme a fyzicky mu bráníme udělat potenciální imaginární „chybu“, švindlujeme na úkor toho, aby kůň cítil skutečnou lehkost. Říkáme mu, že nedůvěřujeme jeho schopnostem, což znamená, že nedůvěřujeme sami sobě, protože my jsme zodpovědní za rozvoj jeho schopností!

Nebojte se zahodit otěže svých koní a zjistit tak pravdu! Zahoďte je na celé ježdění nebo jen na pár kroků tu a tam, ale zahoďte je! Pro mě je trénink ježdění bez otěží nebo uzdečky obrovským přínosem v tom, že se musím postarat o duševní, emoční a fyzické sebenesení koně. Paradoxem je, že toto uvolnění a důvěra ve svého koně nám může dát příležitost cítit buď něco hrozného... nebo něco úžasného. Čím více věříme svému koni a dokážeme si, že můžeme jeho tělo ovládat svým tělem, tím větší je šance, že budeme mít opravdové sebenesení. Můžete to zažít dříve, než si myslíte, a když to jednou vybudujete, budete to potom už jen udržovat.

O autorce

Karen Rohlf, autorka konceptu Dressage Naturally („přirozené drezury“) je mezinárodně uznávanou lékařkou, která mění zavedená paradigmata jezdeckého výcviku. Je známá tím, že jezdí drezuru, v níž je prioritou partnerství. Nabízí virtuální kurzy svého učení, které se vyznačuje vyrovnaností a pozitivním přístupem.

 

Tento článek byl přeložen s laskavým svolením autorky Karen Rohlf. Za všechny případné chyby v překladu je zodpovědná překladatelka a server EQUICHANNEL.cz.

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…