Se zimou chodí kašel

Dá se říct, že podzimní počasí přispívá ke vzniku nebo zhoršení dýchacích problémů koní hned ze dvou důvodů:

Co je to kašel
Kašel je jeden z obranných reflexů, který má za úkol vykašlat, čili odstranit z dýchacích cest hlen či jakákoli cizorodá tělesa, která blokují či dráždí dýchací cesty. Vyvolat ho však mohou i chemické látky (např. dráždivé plyny či zánětlivé produkty) nebo změny teploty, které podráždí receptory na sliznici od hrtanu až po průdušky, ale i například v hltanu, vnějším zvukovodu, vedlejších nosních dutinách a jiných orgánech. Kašel začíná krátkým vdechem, po němž následuje mohutný výdech. Centrum tohoto kašle neovládaného vůlí se nachází v prodloužené míše, mozková kůra však může vyvolat volní kašel („teď zakašlu, abych na sebe upozornil").

Kůň za pecí

Kůň nemůže v zimě zůstat za pecí – protože to je pro něho paradoxně nezdravější, než pobývat dnem i nocí venku. Proč?

• Koně mají nesmírně výkonnou dýchací soustavu. Tak, jako cokoli velmi výkonného, je i jejich dýchací soustava nesmírně citlivá a je snadné ji „rozladit" či dokonce „porouchat".
• Koně jsou zvířata stvořená přírodou k životu v otevřených prostorách a na doslova čistém vzduchu. Ten je totiž venku výrazně „řidší": obsahuje nižší koncentraci prachu, plynů, patogenů a organického materiálu, než jsou prostory uzavřené, například stáje, ale i venkovní boxy. Vyšší koncentrace škodlivin ve vzduchu poměrně snadno „rozladí" či dokonce „porouchá" citlivou dýchací soustavu koní.
• Koně se v přírodě nevyskytují v příliš velkém počtu na omezeném prostoru, jak je to v mnoha stájích – či na mnoha pastvinách. Vzdálenosti mezi jednotlivými malými skupinkami koní jsou tak poměrně vzdálené a šíření nemocí prostřednictvím kapénkové infekce je díky tomu ztíženo.
• Koně se v přírodě neustále pohybují a tím udržují dýchací soustavu dobře prokrvenou a činnou (pouhý krok zvýší několikanásobně klidovou dechovou frekvenci). To je důležité pro neustálý přísun bílých krvinek na sliznici (čili zajištění obranyschopnosti), pro tvorbu hlenu zachycujícího škodliviny a pro činnost řasinek dýchací výstelky, které svým pohybem hlen s nachytanými škodlivinami odnesou pryč od plic do nosu, z něhož je vyfrknutý ven. U pohybujícího se koně se proto dýchací cesty dobře čistí a zbavují potenciálních patogenů.

Už jen z těchto důvodů je zřejmé, že kůň stojící v uzavřené stáji je mnohem více napadán různými škodlivinami a patogeny a má méně možností se jim úspěšně bránit. Výsledkem je, že právě jedinci žijící „v teple domova" snáze podlehnou onemocnění dýchacích cest, ať už infekčnímu nebo neinfekčnímu. Kupování drahých sirupů či různých „bylinek" na lepší dýchání je jen slabou náhražkou, která obvykle prospěje pouze a jen prodejcům…

S jakými dýchacími problémy tedy můžeme u koní počítat, proč k nim dochází a co dělat? Dají se rozdělit na infekce a neinfekční záněty – o těch druhých si řekneme za týden, infekce si vezmeme na paškál dnes:

Infekce vážně i nevážně

Pokud mluvíme o onemocnění dýchacích cest u koní, můžeme přeskočit pojmy jako rýma či nachlazení. Koně sice mohou onemocnět zánětem nosní sliznice (rhinitida – známá u lidí jako rýma) či horních cest dýchacích (kromě rhinitidy např. laryngitida – známá u lidí jako nachlazení), ale tyto problémy se obvykle spojují s jinými příčinami, než je podzimní ofouknutí nebo vdechování studeného vzduchu. Za nejvýznamnější původce infekcí dýchacích cest koní se považuje virus koňské chřipky (influenzavirus), virus rhinopneumonie koní (RPK, což je herpesvirus I a IV) a v menší míře pak virus virové arteritidy koní (EVA). Jiné druhy virů napadnou dýchací trakt koní mnohem vzácněji, většinou u již oslabených jedinců. Podobné je to i u bakterií, obvykle streptokoků, aktinobacilů, pasteurel aj.; běžně žijí okolo, na i v dospělých koních, aniž by jim škodily, pouze čekají na příležitost, například virovou infekci dýchacích cest, aby mohly průběh nemoci zhoršit a zkomplikovat. U hříbat je třeba dávat pozor na to, že některé bakterie, konkrétně původce hříběcí (Str. equi subsp. equi) a rhodococcus mohou vyvolat onemocnění „samy o sobě".

Schéma infekčního onemocnění dýchacích cest koní pak vypadá přibližně takto:
organismus imunitně oslabený a/nebo podrobený velké koncentraci patogenních virů > primární virové onemocnění dýchacích cest > v případě neschopnosti organismu se rychle a dobře vyrovnat s virovou infekcí: sekundární bakteriální infekce dýchacích cest zhoršující, prodlužující a komplikující hojení poškozených dýchacích cest.

Chřipka jako banalita – nebo ne?

V současné době je koňská chřipka považována doslova za banalitu; koně trochu smrkají, zakašlou a dva-tři dny s nimi není řeč, mnohdy ani to ne. Proč by se tím měl člověk zabývat, do koní cpát „cizorodé" látky v podobě vakcíny, když to vlastně není nic tak hrozného? Protože to není nic tak hrozného díky tomu, že populace současných koní u nás a v mnoha dalších zemích světa je v poměrně dobré imunitě proti chřipce. Díky pravidelné vakcinaci. Přestože vakcína nedokáže každého koně zcela uchránit před infekcí, výrazně zmírní průběh nemoci, zabrání vážnému poškození dýchacích cest i jiných orgánů, které by jinak virus poškodil, urychlí hojení a návrat ke zdraví a v neposlední řadě sníží množství virů, které nemocný kůň vylučuje do okolí a kterými může nakazit koně jiné. Dokážete si snad představit, že na chřipku mohou koně umírat? Nebo mít trvale poškozené plíce, ale i srdce? U nevakcinované populace koní je nakažlivost chřipkou 100 % (čili onemocní každý kůň) a úmrtnost mezi 1-10 %! Samozřejmě se jedná – podobně jako u lidí – především o koně velmi mladé, staré či jinak oslabené.

• RPK, neboli infekce koňským herpesvirem, je závažná ještě z jednoho důvodu: pokud ji způsobuje virus EHV-1, pak lze očekávat zmetání u březích klisen a u hříbat či mladých koní se vyskytnou i nervové problémy, např. ataxie. Vzácné nejsou ani zápaly plic, postihující opět především mladé jedince ve stresu a infekčním tlaku (například po odstavu, v tréninkových stájích apod.).
• EVA, neboli virová arteritida, je mimo jiné často charakteristická postižením cév, které se projevuje výrazným zrudnutím sliznic, těžším zánětem spojivek, tvorbou otoků na břiše i končetinách a u březích klisen i zmetáním.
• Sekundární bakteriální infekce se projeví obvykle horečkou trvající déle než cca 4 dny nebo druhou vlnou horečky, dále změnou výtoku z nosu na hnisavý, popřípadě zhoršením dýchání.

Pokud se kůň nakazí chřipkou, příznaky se objeví za 1-3 dny. U koní s dobrou imunitou se může jednat pouze o přechodnou „skleslost", nedožírání krmení či horší výkonnost v práci. Méně odolní jedinci mohou mít kromě celkové slabosti a nechutenství i

• horečku (až 40-41°C),
• zvětšené podčelistní mízní uzliny,
• výtok z nosu (který je zpočátku průhledný či zakalený od hlenu a později se – s přítomností bakteriální infekce – může měnit na hnisavý) a
• suchý, dráždivý kašel.

Příčinou těchto příznaků je skutečnost, že chřipkový virus se množí ve výstelce dýchacího traktu, přičemž ji ničí. Pokud je organismus silný, je schopen za 3 dny virus překonat a poškozené tkáně se začnou hojit; pokud bylo poškození mírné (čili koně byli v dobré imunitě), zhojí se bez dalších následků za 2-3 týdny (!), pokud byl průběh komplikovaný, většinou přidruženou bakteriální infekcí, celá rekonvalescence může trvat až půl roku!

Důležité je vědět, že výstelka dýchacích cest se dokáže zregenerovat až za 3 týdny od doby, kdy byly patogeny (viry nebo bakterie) odstraněné. Po celou tuto dobu je náchylnější na další infekci, ale i na poškození jinými dráždivými látkami, včetně nekvalitního stájového vzduchu. Proto by měl kůňžít na čerstvém vzduchu, nepřijímat prašné krmivo, neměl by být stresován těžkým tréninkem, závody, změnou prostředí či transportem a neměl by se setkávat s dalšími koňmi, kteří by ho mohli potenciálně nakazit. Výsledkem nedodržení těchto podmínek může být návrat příznaků infekce, ale i zhoršení stavu, jako vznik zápalu plic či pohrudnice, rozvoj „dušnosti" – lépe řečeno chronické bronchitidy a výjimečně i onemocnění cév, svalů nebo srdce.

Příznaky chřipky na videu můžete názorně vidět na YouTube (zachyceno při epidemii chřipky v Austrálii v roce 2007).

Jeden jako druhý…

Přesná diagnostika chřipky je poměrně náročná (aby se prokázalo, že nemoc vyvolal skutečně chřipkový virus, je nutné udělat nejlépe výtěr z nosu a nechat z něho kultivovat virus nebo opakovaně provést zjištění množství protilátek z krve) a z praktického hlediska je zbytečná. Léčba chřipky totiž probíhá stejně, jako léčba každé jiné virové infekce dýchacího aparátu. Proto se často mluví o „syndromu chřipka" – čili o stavu, kdy kůň vykazuje příznaky podobné chřipce, přestože příčina může být i jiná – jak jsem již psala výše, může onemocnět například herpesvirovou infekcí či virovou arteritidou, ale může se jednat i o přidruženou bakteriální infekci či neinfekční záněty dýchacích cest, například podráždění či alergie.

Léčba pak probíhá bez ohledu na přesného původce přibližně takto:

• Pokud se neobjevily komplikace, kůň potřebuje k vyléčení klid na co nejčerstvějším vzduchu, a to tak, že na jeden den horečky se doporučuje týden klidu, minimálně však 3 týdny (minimum pro zhojení výstelky dýchacích cest). Klid neznamená pouze stát, doporučuje se mírné pohybování pro lepší čištění dýchacích cest.
• Pro urychlení hojení se doporučuje podávat podpůrné léky, především ředící hlen a podporující jeho odstranění, popřípadě preparáty tlumící záněty a podráždění, především na bylinné bázi.
• V případě vysoké horečky (> cca 40 °C) může veterinář podat protizánětlivé léky.
• V případě hrozby bakteriální infekce (příznaky zápalu plic, hnisavý výtok z nosu nebo horečka neklesající po dobu 3-4 dnů) obvykle veterinář podá antibiotika; doba klidu a rekonvalescence bude odpovídajícím způsobem delší.
• S návratem k původní práci je třeba počkat až do spolehlivého vymizení všech příznaků a po dostatečné době rekonvalescence dýchacích cest, což závisí na závažnosti postižení dýchacích cest a délce trvání onemocnění.

Připravme koně na chřipkové období

To, zda váš kůň přejde virovou infekci dýchacích cest hladce, nebo se bude potýkat s jejími následky ještě mnoho měsíců, záleží jen na vás. Vy mu totiž můžete svojí péčí udržovat dostatečnou obranyschopnost. Z tohoto hlediska jsou důležité především dvě věci: dobrá hygiena jeho prostředí čili životní podmínky, a dobrá imunizace neboli očkování.

Infekce a neinfekční dráždění dýchacích cest jsou navzájem propojené; pokud bude kůň dýchat čerstvý vzduch s minimem dráždivých látek (organický prach či čpavek z moči), jeho dýchací cesty nebudou chronicky zanícené a nebudou tak snadným terčem virům či bakteriím. Proto i na podzim, kdy vás to láká do teplých postelí, dopřejte koním co nejdelší pobyt venku a co nejlépe větranou stáj. Myslete také na to, že velmi velkým hřebíčkem do rakve zdraví dýchacího aparátu koní i jeho imunity je náhlé střídání teplot prostředí. Velmi špatně na tom budou koně, kteří část dne tráví v dobře zateplené stáji a část dne pobývají venku, ať už ve výběhu s nedostatkem pohybu nebo prací pod jezdcem. Pokud je kůň ve stáji, pak má teplota stáje kopírovat teplotu venkovní a pouze mírnit její extrémy. Dalším důležitým aspektem prevence infekčních nemocí je přiměřená koncentrace koní v prostoru stáje, ale i výběhů či pastvin, a především nezanedbání kontroly nově příchozích koní. Doporučuje se nové koně – řádně očkované proti chřipce a podle situace i proti herpesvirům – držet cca 2 týdny v karanténě a sledovat jejich zdravotní stav. Protože chřipce se mohou podobat i RPK či EVA, které vyvolávají i další velmi nepříznivé problémy (především aborty u klisen, ale i onemocnění cév a možné nervové problémy, především u mladých koní), je vhodné zorganizovat ustájení tak, aby se koně chovní nestýkali s koňmi sportovními nebo s těmi, kteří se pravidelně přemisťují a účastní různých akcí, kde se mnohem snáze nakazí a infekci přivezou domů.

V neposlední řadě je třeba zmínit vakcinaci. Přestože žádná vakcína nechrání před virovými infekcemi dýchacích cest koně na 100 %, pravidelné zvyšování imunity koní očkováním výrazně omezí míru poškození jejich organismu i množství vyloučeného viru do prostředí. Pravidelně očkovaní koně se sice mohou nakazit, onemocní však jen lehce a rychle se z nemoci zotaví. U nás lze použít pouze vakcíny inaktivované (mrtvé), které jsou sice bezpečné, ale hůře navozují imunitu. Doporučuje se proto očkovat koně každých 3-6 měsíců podle toho, jak jsou vystaveni infekčnímu tlaku:

• Ti, kteří se pravidelně účastní jezdeckých akcí a soutěží, intenzivně pracují a hodně cestují, se nakazí nejpravděpodobněji a mají mít nejlepší imunitu; ti by se měli očkovat nejčastěji.
• Přestože jednou ročně je vždy lépe než vůbec, pro většinu koní, kteří přicházejí do styku s cizími koňmi nebo se občasně účastní nějakých akcí, je vhodným řešením očkování dvakrát do roka; tím si zajistíte dostatečnou imunitu v těch nejhorších obdobích provázených největší šancí se infikovat: na jaře a na podzim.
• Pokud se vaši koně nestýkají s jinými, je dobré udržovat je v imunitě očkováním aspoň jednou ročně; dobu očkování pak je vhodné zvolit tak, aby koně měli dobrou imunitu při největším náporu infekce (jaro nebo podzim).
• Březí klisny by se měly očkovat proti chřipce cca měsíc před očekávaným porodem, tak se zajistí dostatek protilátek pro narození hříběte. Vhodné (a mnohdy i nutné) je také mít klisnu očkovanou i před připouštěním.
• Hříbata se většinou očkují před odstavem – čili v 5. a následně 6. měsíci věku, přestože někteří odborníci radí očkovat hříbata vakcinovaných matek poprvé až po 6. měsíci. Další přeočkování se většinou provádí znovu za půl roku a mnohdy pak ještě jednou za dalších 6 měsíců.
• Pokud majitel očkuje proti herpesvirům, zajímat ho bude především ochrana klisen před zmetáním, takže očkuje v době březosti, a to několikrát v dvouměsíčních intervalech do 9. měsíce březosti. Proti dýchacím problémům vyvolaným herpesviry je dobré chránit i hříbata; schéma očkování se pak podobá chřipce.
• Existuje i vakcína proti virové arteritidě (Arvac fy. Pfizer), u nás se nepoužívá.

Provázanost infekcí a neinfekčních onemocnění dýchacích cest koní má i směr opačný: koně, kteří se nezotavili po chřipce či po jiném onemocnění dýchacích cest nebo se nakazí opakovaně a jejich výstelka dýchacích cest se nestihne regenerovat, mnohem snáze onemocní chronickými neinfekčními záněty a mohou se alergizovat. Jen krůček je pak k takzvané dušnosti.

Ale o tom si řekneme více v příštím článku.

Zajímavé odkazy:

B. C. McGorum, P. M. Dixon, N. E. Robinson: Equine Respiratory Medicine and Surgery, Saunders Elsevier, 2007

Wikipedie: Equine influenza – zajímavé případy epidemií koňské chřipky v dobách před vakcinací.

Wikipedie: Australian equine influenza outbreak – popis epidemie chřipky v Austrálii v roce 2007.

The Merck veterinary Manual – onemocnění dýchacího aparátu u koní.

C. MacAllister, L. Gilliam: Respiratory Diseases in Horses: What You Can Do to Prevent Them – přehled infekčních nemocí dýchacích cest koní.

AAEP: Equine influenza – zajímavé údaje ohledně vakcinace proti chřipce koní

AAEP: Equine viral arteritis – zajímavé údaje o virové arteritidě koní včetně doporučení na vakcinaci