Schlossberg, 19. června 2004

Cesta a pøíprava.

Regutec Team, èili konì Petra Reichmanna, Dana Bartošová, Anna a Radka Matìjèkovic a Lenka Kerumová, odjel ve ètvrtek 17. èervna z Habrovan okolo 11. hodiny. Pøes vinaøský kraj pøekroèil hranice do Rakouska a zamíøil do Schlossbergu, k hranicím se Slovinskem, kde se závod konal. Èekala nás cesta dlouhá skoro 500 kilometrù.

Konì pøijeli v podveèer do èarokrásného místa, uzavøeného vysokými kopci, na kterých místní pìstují révu, chmel, ovocné nebo bezové stromy. Byl krásný slunný veèer a svahy se koupaly ve zlatì zapadajícího slunce. Ganges i Pilada byli již ustájeni ve velkém stanu, když pøijela Karin Kolmanová s Adžibejem. Doprovázela je její maminka se synkem a Milan Kyselý. Adži vypadal moc pìknì, i když na levé pøední mìl znatelnou památku po zranìní šlachy z doby pøed dvìma lety. Ve vozíku si rovnìž odøel ocas.

Veèer byl Petr Reichmann, a my s ním, pozváni do jedné usedlosti na jednom z tìch vysokých vrškù posedìt u místního vína a domácky pøipraveného jídla. Nešlo o restauraci, ale o podnik, který otevírá jen nìkolikrát do roka na pár týdnù, vždy podle sezóny. Nabídli nám doma pøipravené maso, omáèky, víno, jableèný mošt, oøíškovici, a pak buchty a koblihy. Takových usedlostí je v kraji nìkolik, jsou sobìstaèní a žijí z toho, co si vypìstují, vychovají, zabijí, vyudí, usuší, namíchají, pøipraví… Navzdory tomu, že já masa mnoho nejím, na tomhle jsem si vyloženì pochutnala, a bylo vidno, že jsem nebyla sama. Bílé víno chutnalo zrovna tak dobøe, lehké a mladé, a konverzace s Maïarkami, èleny komise závodu i organizátory nevázla. Radka, Anèa, Dana i já jsme to sice po necelých dvou hodinách odpískaly a odjely strmým kopcem dolù a do hotelu, ale Harald Grinschgl, èlen komise, rakouský chef d’equipe a horlivý podpùrce mladých rakouských jezdcù, druhý den povídal, že ostatní odjíždìli až po druhé hodinì ráno.

Tra�.

V pátek byl další krásný den. Petr Reichmann s Piladou, závodící za Nìmecko, a Anèa Matìjèková s Gangesem, za ÈR, se vydali na tra� projet konì a servis tým, tedy Radka Matìjèková, Dana Bartošová a já, odjel obhlédnout servisní body podle mapy od poøadatelù a zjistit, dají-li se stihnout, protože od sebe byly umístìny ve vzdálenostech od 0,9 km do 4,6 km. Všechny servisní body byly znatelnì oznaèené zelenou cedulkou s urèeným èíslem a textem “Servis point”. Rovnìž tak oznaèení kilometrù na jednotlivých okruzích byly jak v mapì, tak v terénu v barvách okruhù. Skvìle provedeno. Bylo nám dopøáno vychutnat si krásu rakousko-slovinských hor, vinic, které ve svahu jistì aspoò 45° ošetøoval traktor s øetìzy, a ohromenì sledovat, jak silnice šplhá do prudkého kopce, kroutících se v v zatáèkách a malých zákrutách do dokonalého “u”. Silnice byly výbornì udržované, široké tak tak pro dvì vozidla, ale na vyhýbání potkavších se aut bylo každých nìkolik metrù pamatováno. Pakliže ale byla cesta k servisním bodùm takto tìžká, jaká asi bude tra�, po níž pojedou konì?

Okruhy byly sice tøi, ale ten nejdelší vedl po obvodì ostatních dvou. Žlutý, ten nejtìžší, s nejvìtším pøevýšením, mìøil 21 km. Modrý 19 km a èervený spojoval obvod tìchto dvou v délce 30 km. Ganges i Pilada, nová investice Petra Reichmanna, zakoupená od p. Chazela do Bábolné, je plnokrevná arabská klisna polského pùvodu. Pracovitá, menší, jemná ale pøedevším nesmírnì poctivá, a dalo by se øíci “odevzdaná”. Gangese znáte z pøedchozí sezóny. Oba mìli jet 100km dostih, ale vzhledem k tomu, že Petr Reichmann plánoval jet i do Holandska (za 14 dní), mìla Anèa jisté pochybnosti, zda v terénu takto nároèném (už jen ty pohled na hory) je rozumné konì hnát do stovkového dostihu a za dva týdny podobnou vzdálenost bez dostateèného odpoèinku zopakovat. Po návratu z vyjížïky, plná dojmù z trati, byla pevnì rozhodnutá, že pojede pouze 80 km, protože nejenže byl terén nároèný sám o sobì (prvních devìt kilometrù pøevýšení 460 metrù, a pak neustálé klesání a stoupání v rozmezí cca 150 m na 1 km), ale navíc stížený i vytrvalými dešti. Petr nakonec souhlasil se zmìnou, ale sám nechal kobylku pøihlášenou do 100km dostihu. První úsek vedl navíc bažinatým terénem, který se díky deš�ùm promìnil v bahništì, do kterého se konì boøili do pùlky holení. Bylo pøípadné pomýšlet i na stažení konì, protože šlo o skuteènì velmi tìžký terén. Místy si totiž konì prý až klekali, tak strmé stoupání bylo.

Bìhem dne pøijíždìli další úèastníci. Kromì Karin, která jela za Slovensko, tu byly jedinými dalšími mezinárodními úèastnicemi Katalin Varga s Gazalem (13tiletý valach Shagya araba, v Bábolnì dojela v 2x80km dostihu tøetí – coby seniorka – v èase 11:05:36 v prùmìrné rychlosti 14,42 km/hod.), a Hosszu Dalma (která v Bábolnì jela 2×80 km, jako juniorka, 2,5 hodiny za Kateøinou Kyselou), ale do Rakouska si vzala mladšího konì – Farrag Harry. Tady se rovnìž pøihlásila na 80 km. Karin bìhem odpoledne osedlala Adžibeje a vydala se na žlutý okruh, tedy ten, který vedl po té tìžší èásti, a po návratu vykládala, jak je terén bahnitý, tìžký, jak to kde vypadá. Jen jsme se všichni utvrdili v tom, že sobota bude rozhodnì nároèná nejen pro konì, ale i pro jezdce, a že bude tøeba, abychom o to více sledovali konì a to, jak se s terénem vyrovnávají. Pùda bude po každém prùjezdu koní jen horší a ke zranìní mùže dojít v kterémkoli okamžiku.

V pìt hodin odpoledne zaèala veterinární pøejímka. Svítilo nám k tomu krásnì slunce a celý podveèer vùbec byl pohodový. Ganges i Pilada prošli bez problémù, jen Adži pøitáhl pozornost krémem naneseným na odøený ocas. Na jeho èerné kùži svítila bílá místa jako baterky a veterináøi chtìli vìdìt složení krému. Mohli jsme se kochat ostatními koòmi a hodnotit jejich kondici i exteriér. Nìkteøí z nich startovali na loòském Mistrovství svìta mladých a juniorských jezdcù v Itálii, v Pratoni del Vivaro.

Schùzka.

V osm hodin veèer mìla být zahájena technická schùzka. Tìsnì pøed jejím zaèátkem se pøihnala bouøka s prùtrží mraèen a obrovskými kapkami deštì, které místy vypadaly jako kroupy. Vytrvale pršelo nejen bìhem celé schùzky, ale i v noci. Nìkterá auta zaparkovaná pøed stájí mìla potíže s výjezdem, navzdory tomu, že na to poøadatelé neustále bìhem dne upozoròovali, pøesto ale byli na komplikace pøipraveni, takže se traktor èinil tam, kde to bylo potøeba. Schùzka, vzhledem k tomu, že vìtšina úèastníkù byla Rakušani – šlo o Mistrovství Rakouska – byla vedena v nìmèinì, a pro nás, nenìmecky mluvící úèastníky, pak Harald Grinschgl zopakoval nejdùležitìjší informace anglicky. Co se nás tedy týkalo:

Na 140 km (Karin & Adžibej) byly urèeny okruhy èervený (30), modrý (20), èervený (30), modrý (20), žlutý (20), modrý (20), limit byl 20 hodin 40 minut, vèetnì pøestávek, rychlost 8km/hod. Kùò se musí zklidnit na 64 tepù do 20 minut. Na každou tra� dostane kùò, který projde veterinou, barevnou stuhu na paži, aby na kontrolách a køižovatkách mohli poøadatelé jezdci poradit, kam odboèit, kdyby nevìdìl nebo nasmìrovat, kdyby se ztratil. Start stanoven na 6:00. Start v 5:00 na 160 km byl zrušen, protože z Rakušanù jel pouze jeden soutìžící, a to se pro Mistrovství Rakouska nehodilo. Za mistrovskou soutìž tedy urèili 120km dostih, pro seniory i juniory.

Na 100 km (Petr Reichmann-Pilada) byly urèeny tyto okruhy: èervený (30km), pøestávka 30 minut, èervený (30km), pøestávka 40 minut a 10 minut pøed startem do dalšího kola reinspekce, žlutý (20km), pøestávka 40 minut a reinspekce, modrý (20 km). Limit byl 14 hodin 20 minut vèetnì pøestávek, tep konì 64 tepù do 20 minut po prùjezdu cílem. Start stanoven na 8:00. V sedm hodin ráno startoval mistrovský 120km dostih.

V 80km dostihu (Anèa Matìjèková s Gangesem) se støídaly okruhy žlutý (20km), 30 minut pøestávka, modrý (20km), 40 minut pøestávka a reinspekce, žlutý (20km), 30 minut pøestávka a reinspekce, modrý (20km). Limit 11 hodin a 40 minut, tep 64 do 20 minut po projetí cílem. Start stanoven na 9:00.

Dále bylo tøeba mít již 15 minut pøed startem nasedláno, protože rozhodèí chtìli zkontrolovat výstroj konì i jezdce. Bièík byl povolen, jen do posledního kola se musel odložit. Vzhledem k nároènosti trati bylo s majiteli domù, okolo nichž vedla tra�, domluveno, že u nich lze požádat o vodu. Majitelé domù byly se závodem seznámeni a souhlasili, že v pøípadì požádání vodu závodníkovi poskytnou. U jednoho servisního bodu šlo o skuteènou praxi, protože na soukromý zdroj byla napojena dlouhá hadice se støíkaèkou, z níž bylo možné jednak vodu naèerpat, jednak jí konì pøímo ochladit a ostøíkat. Pøedpokládám, že ostatní body oznaèené jako “voda” na tom byly podobnì, pro servis však byly nepøístupné.

Na konec nám bylo ještì øeèeno, že pokud bude pršet celou noc, bude tra� znovu pøeoznaèena. V každém pøípadì dvì hodiny pøed prvním startem, tedy ve 4:00, déš� nedéš�, bude tra� organizátory celá projeta a na smytých místech znovu vyznaèena, aby byla zachována kontinuita.

Na trati budou kromì lidí na kontrolách i poøadatelé, veterináøi a pøepravníky pro pøípad pádu. Pokud dojde ke zranìní konì, bylo nám doporuèeno nejezdit tam s vlastním autem, protože bychom se tam s ním nemuseli dostat, a kromì konì by se muselo zachraòovat i auto, což vzhledem k díky dešti promoklé pùdì (prý takto vydatnì prší s pøestávkami již skoro mìsíc), by mohl být neøešitelný problém. Telefonní èíslo na mobil poøadatele a mapa, podle níž lze pøibližnì urèit místo problému, mìlo zaruèit, že by o zranìného konì mohlo být dostateènì rychle postaráno. Je tøeba øíci, že ke každému servisnímu bodu se dalo dostat v rozmezí maximálnì 15 minut.

Déš� už nebyl tak prudký, pøesto nás bìhem tìch nìkolika metrù k autùm zmáèel dostateènì na to, abychom se tìšili na horkou sprchu v hotelu. Kdo si nevzal holínky, pláštìnku nebo alespoò desatero náhradního obleèení, litoval. Konì, kteøí zùstali ve venkovních ohradnících byly ještì na zaèátku bouøky ustájeni v boxech, až na jednoho, kterému to ale nemuselo vadit, neb mìl stan sám pro sebe. Možná na tom byl úplnì nejlíp, protože stáje byly vlastnì skoro vyplaveny. Jen ten, kdo naveèer nastlal hodnì vysoko mohl doufat, že kùò bude na jakž takž suché slámì, a ne na bahnì.

Závod.

Vstávali jsme tak, abychom nejen nakrmili konì, ale stihli i start Karin s Adžibejem. Ráno pršelo jen jemnì, ale již okolo šesté, kdy Karin startovala, zaèalo pršet znaènì poctivì, tak jako v noci. Karin byla jedinou soutìžící v této soutìži, což možná pøispìlo k pohodovému startu høebce, který i pøi veterinární kontrole vèera odpoledne nervóznì øehtal na ostatní konì. Odklusali, Milan Kyselý odjel na servisní body, a my ostatní, promoèené, se šly nasnídat, pøevléct a pøipravit na závod.

V osm hodin tedy v dešti odstartoval Petr Reichmann s Piladou a Roman Moser s Montevideem 6. Servisní body byly na 2,2. km (tam jsem nejezdili), 3,1. km, na 6. km, na 7,2. km, na 11,8. km, na šestý jsme s Danou nejezdily, sedmý byl na 20,2. km, osmý na 22,3. km, další na 23,4. km, desátý na 25,9. km., jedenáctý jsme vzhledem k blízkosti cíle vynechávaly.

Start byl v nadmoøské výšce 360m. Druhý servisní bod na 3,1 km byl v nadmoøské výšce 420m, a dojeli na nìj za 20 minut. Konì pít nechtìli, a protože pršelo, nebylo ani potøeba mnoho chladit. Za 15 minut dojeli na šestý kilometr ve výšce 670 m. n. m. Ani tady Pilada nechtìla pít, poøád mrholilo, ale konì byly suší a zablácení až po bøicha. Na další bod dojeli v 8:48, takže vzdálenost 1,2 km a pøevýšení 150 m zvládali v asi tak stejné rychlosti. Cestou na pátý bod jsme s Danou doufaly, že bychom mohly stihnout start osmdesátky, ale protože se 12. kilometr nacházel v 540m, takže jezdci museli nejen vystoupat dalších 150 m do nejvyššího bodu (820 m.n.m.), ale sklesat o nìco níž, minuly bychom je. Tato èást trasy vedla po rakousko-slovinských hranicích a samotný servisní bod byl u hranice, jezdcùm trvalo 22 minut na nìj dojet. Na šestku jsme si nebyly jisté, jestli ji stihneme, takže jsme odjely na sedmièku. Na sedmièce jsme vidìly projíždìt Karin s Adžibejem, který zatím vypadal v pohodì. Už také pøestalo pršet a obloha se protrhávala. V deset hodin jsme se našich jezdcù, oba se drželi pohromadì, doèkali. Konì už zaèali být unavení, navzdory tomu, že tato èást trasy vedla vesmìs po rovince, s minimálním zvlnìním. Cesta na osmý bod, èili 22,3. kilometr byla vlnitá, na každých asi 300m museli nastoupat nebo sklesat 80 metrù. Posledních sedmdesát metrù bylo do kopce a po asfaltce a jezdci konì udržovali ve cvalu. Pilada po tomto rychlém stoupání byla znaènì unavená, nohy se jí v kolenou tøásly, když tam stáli a Petr s Romanem sundávali mokré vrstvy obleèení, protože sluníèko už svítilo. Doporuèili jsme Petrovi, aby zpomalili, že toho má kobyla už dost, ze sedla to vidìt nemohl. Dalších nìkolik nejbližších metrù vedlo cik-cak vinicí strmì nahoru. Na devátém bodì jsme vidìli, jak k nám konì opìt klušou. Cesta vedla, jak jinak, opìt do kopce, po asfaltce. Musela jsem kobylku skuteènì obdivovat.

Na desátý bod, dva a pùl kilometru dále sklesali o 150 metrù níže a konì si snad mohli odpoèinout. Vedl podél chmelnice a jezdci se nechtìli moc zdržovat, pospíchali do cíle. Pøed cílem vìtšina jezdcù sesedávala, aby koním odlehèili a aby se rychleji uklidòovali. Petr do cíle dojel na koni v 10:52. Takže prvních 30 kilometrù zdolali za necelé tøi hodiny. Pilada se jako i v Bábolnì uklidnila velmi rychle. V 10:59 už mìla kontrolu za sebou. Po 30ti minutách pøestávky mìla start napsaný na 10:22, ale Petr aby nemusel jet sám, èekal na Romana. Do druhého kola, které bylo stejné jako pøedchozí, vystartovali v 11:30, pro Petra jen tak tak v limitu.

Mezitím odstartovala Anièka. Skupinka jezdcù se držela spolu, pøesto to ale byla Anèa, kdo vesmìs urèoval tempo. Do cíle prvního kola pøijela v 11:06:35, do veterinární kontroly vstoupila v 11:09:01.

V kontrole jsme mohli rovnìž vidìt Adžibeje. Znatelnì kulhal i v kroku, klusat se mu nechtìlo, nìkdo tvrdil na levou pøední, nìkdo na levou zadní, byl i názor, že kulhá na celou levou stranu, v každém pøípadì kulhal neoddiskutovatelnì. Soutìž pro nìj a pro Karin tedy skonèila. Pozdìji Karin øíkala, že našla v kopytì zaražený kámen, který odtrhl podkovu od kopyta až na škáru. V každém pøípadì byl terén velmi hluboký a nároèný. Ošetøovatelka Karin øíkala, že kulhal na levou pøední nohu, tu s obloukem. Pøed dvìma lety mu na ní byla podle slov Karin diagnostikovaná nekróza šlachy, proto ta viditelná “památka”. Milanovi se zdálo, že kulhá na zadní levou, kde mìl být ten kamínek. Škoda, kùò vypadal velmi dobøe. A pøitom kontrola kopyt pøed veterinou by mìla být samozøejmostí, právì kamínek mùže zpùsobit kulhání, kterému lze kontrolou kopyt zabránit.

Poèasí se co se týèe deštì umoudøilo, teplota se vyšplhala na 22 stupòù. V druhém kole jezdci nepatrnì zpomalili, na ètvrtém bodì to bylo o 4 minuty, na pátém už o 7 minut, na sedmém už o 20 minut, na desátém byly už o pùl hodiny pozdìji než v prvním kole. Do cíle dobìhli ve 14:54:34. To znamená, že prvních tøicet kilometrù, z toho asi hodinu a pùl v dešti, ujeli za 2h 52m èistého èasu, druhých tøicet kilometrù, stejnou trasu, ujeli za 3h 35m, za tepla a sluníèka. Romanovi však konì v reinspekci vyøadili. Roman Moser se s konìm Montevideo 6 úèastnil loòského MS v Itálii, kde šli 122 km, došel sice poslední (55., z 89 dvojic), za 7:51:24, ale došel. Letošní vlastní Mistrovství Rakouska bylo pro jeho konì zøejmì pøíliš nároèné. Nejen pro nìj. Kùò Kataliny Vargy, Gazal, byl dlouho, hodiny, po pøíjezdu na kapaèkách, také jel 120 km. Konì nepili, tìžký terén s nároèným poèasím a dehydratace udìlali své.

Anièka pøijela do cíle druhého kola ve 13:29:25. Kùò toho zaèínal mít dost, málo pil, ale tempo Anèa udržovala rozumné. Do veterinární kontroly vstoupili ve 13:31:52. Hodnoty cardiac recovery mìl 60/68 a hydrataèní hodnoty šly rovnìž dolù.

Pilada šla do veteriny po šesti minutách. I v reinspekci v 15:21 ji veterináøi uznali, takže po celkových ètyøiceti minutách odpoèinku startovala v 15:41. Dále tedy mìla pokraèovat sama, bez Montevidea. Petr z toho nebyl zrovna š�astný. Nicménì sám nakonec nebyl, protože dalších 20 kilometrù (žlutou trasu, tedy tu s velkým pøevýšením), nakonec jel s juniorem Andreasem Kindermannem s konìm Schedan, který mìl pøed svými spolusoutìžícími na 120 km hodinu náskok.

Schedan se rovnìž úèastnil Mistrovství svìta v Itálii, dobìhl v èase 7:49:17 jako 52., s jezdkyní Carinou Kaziankou. Dalším úèastníkem MS v Itálii zde soutìžícím byl Sancho 3, se svým jezdcem Stefanem Juritzem. V Itálii dobìhli 50., v èase7:48:32; celý mladý rakouský tým se držel na trase pohromadì a jeli spolu.

Andreas mìl, navzdory velmi zkušenému koni, patøícímu jeho otci, zøejmì jasné ordre, protože na 3. kilometr po startu (celkovì tedy již 63. kilometr) došli až v 16:18, to znamená po 37 minutách. Konì pøišli spokojení, suší. Petr øíkal, že šli krokem a že je to jen dobøe, protože chce dojít do cíle se zdravým konìm, což je pro nìj nejdùležitìjší. Myslím ale, že se prostì øídil druhým jezdcem, protože už na další kontrole, na tøetí (66. km) byli za 15 minut, na 67.km byli za 17 minut (oproti prvnímu kolu 15 a 13 minut). Pak opìt zpomalili, na pátou kontrolu, tu u celnice, èili nyní již 72. kilometr, dojeli od startu do tohoto tøetího kola za 1h 39m (oproti prvnímu kolu 1h 10m, a druhému kolu 1h 17m).

Tentokrát jsme se s Danou rozhodly – protože konì zpomalili, zdá se, že Andreas zvolil rozumné tempo – že riskneme a zkusíme dojet na šestou kontrolu. Tam jsme zjistily, že je z domu natažená hadice. Doplnily jsme lahve a kanystr a pøipravily se na pøíjezd jezdcù. Z pøedchozí kontroly, èili po ètyøech kilometrech, dorazili po 32 minutách. Dana se chopila hadice a oba konì hadicí umyla od zaschlého bláta na nohách i bøichu. Já mezitím druhého konì polévala lahvemi po krku. Pilada už toho mìla lidovì øeèeno skuteènì plné kecky, protože odmítala naklusat, a ani to, že jí utíkal kùò pøed ní, ji nijak nedokázalo povzbudit. Když vidìla trávu, sklonila hlavu a zaèala se pást, Petr proti ní byl bezmocný, nerozešly jí ani pobídky ani slovní domlouvání a pøemlouvání. Nakonec však byla vzdálenost mezi ní a Schedanem natolik veliká, že se za ním rozešla sama.

V mezidobí pro Regutec team skonèila 80km soutìž. Anièka dojela v 16:43:19. Gangés stále málo pil. Do veterinární kontroly vstoupili v 16:52:35. Chody byly dobré, ale hydratace a metablický stav se zhoršovaly. Konì chtìli vidìt ještì jednou, cardiac recovery mìl velmi vysoký, 60/80. Vyšetøující veterináø ji doporuèil vzdát.

Do cíle došli konì Petra a Andrease spolu. Andreas, tak jako všichni jezdci pøed cílem sesedl a konì posledních asi 300 m vedl, Petr opìt dojel v sedle, sám unavený. Vzhledem k tomu, že se pøipozdívalo, a na stovkaøe èekalo dalších 20 kilometrù modré trasy a na stodvacítkáøe kilometrù minimálnì ètyøicet (Andreas byl z nich nejrychlejší, mìl znaèný náskok), terén byl hluboký a koòmi rozrytý, opìt se zaèalo zatahovat, navrhl Petr, zda by nemohly být trasy zkráceny, to znamená, že 120cítka by byla 120km dostihem zkráceným na 100km, a 100km dostih by byl 100kilometrovým dostihem zkráceným na 80km. Poøadatelé na návrh pøistoupili. Navrhli všem, kterých se to týkalo, že pokud pojedou dál, mohou, ale pokud se rozhodnou nepokraèovat, bude jim to uznáno a soutìž bude vedena jako zkrácená. Pokud by pokraèovali, byly by soutìže dvì.

Vzhledem k tomu, že Petr byl v tomto dostihu po pøedchozím vyøazení Romana jediným soutìžícím, svou soutìž vyhrál. Vyhrál ji i Andreas. Pro ostatní soutìžící ve 120 platily stejné podmínky, èili mohli se rozhodnout, zda pojedou 120km dostih, nebo 120km dostih zkrácený na 100km. Všichni, zøejmì s úlevou, se zmìnami souhlasili.

V našem týmu to ovšem vyvolalo znaèný rozruch, protože Anèa s Gangesem po reinspekci ve tøetím kole, èili po 60. km, odstoupila. Bouøili jsme se, protože i Anèa v tom pøípadì mohla svou soutìž vyhrát. Všechno však bylo jinak. Vzhledem k tomu, že 140cítkáøi mìli limit 20 hodin a 40 minut a soutìž startovala v 6 hodin, 100vkaøi 14hodin a 20 minut a startovali v 8 hodin, osmdesátkaøi mìli limit 11 hodin 40 minut a start v 9 hodin, mìli osmdesátkaøi soutìž dokonèit do tøi ètvrtì na devìt veèer, kdežto stovkaøi nejpozdìji do pùl jedenácté v noci a stodvacítkáøi ještì pozdìji. Vzhledem k tìžkému terénu, kdy se konì boøili až po karpy, bylo tedy záhodno soutìž upravit tak, aby bylo zjištìno bezpeèí jezdcù i koní.

S Anèou nakonec byly také zmatky, protože pøi projednávání tìchto podmínek v Petrem nám Petr sdìlil, že Anèa by stejnì nemohla situaci podobnì øešit, protože byla vyøazena. Což bylo pro ni, Radku, Karin i Milana velké pøekvapení, protože pøeci odstoupila sama, by� na doporuèení. Zøejmì došlo k jazykovému šumu, protože veterináø pozdìji sám øíkal, že pøi reinspekci deset minut pøed startem do posledního kola, mìla CRT velmi vysoké. Pøi kontrole po dobìhu mìl Ganges 60, a CRT 68, což je ještì v normì. Nicménì hydrataci i cévní a kapilární náplò mìl kontrolu od kontroly horší a pomalejší. Pøi reinspekci mìl tep 60, a CRT 80, maximální povolený rozdíl je 12 tepù. Veterináø Anèe ukazoval, že rozdíl je pøíliš veliký a prý doporuèil, že by mìla odstoupit. Když se Anèa rozhodla že odstoupí, mìla za to, že odstupuje, ale v kartièce, stejnì jako pøi pozdìjším rozhovoru veterináø øíkal, že s poukázáním na znaèný rozdíl v CRT jasnì øekl, že kùò konèí, a proto napsal do kartièky elim. Takže tak èi tak, Ganges byl vylouèen. Ganges podle Anèiných slov velice špatnì pil, hùøe než v Bábolnì, kde naopak vìtšina koní vodu odmítala, vèetnì Pilady, kdežto tady kobylka pila skoro jako duha, ale Ganges pít odmítal. Naštìstí však na tom nebyl tak špatnì jako maïarský kùò, nitrožilní podporu nepotøeboval. Anièka jej vzala na 30 minut na procházku, pak se najedl, napil a už se srovnal.

Závìr a vyhlášení.

Zaèali jsme tedy postupnì vylévat lahve a kanystry, a pomalu balit. Veèer se opìt rozpršelo, koním jsme pro jistotu nastlali hodnì vysoko. Udìlali jsme moc dobøe, protože noc byla opìt znaènì uplakaná. Než jsme skoèili do postelí, uvítaly jsme horkou sprchu, tak jako noc pøed tím.

Ráno jsme rozebraly doèasný výbìh, nanosili vìci do aut a zaèaly pøipravovat konì na odvoz. Museli jsme ještì pøedvést konì veterináøùm. Pilada mìla na všech ètyøech nohách nálevky, na zadních vìtší, a na zádech byla znaènì citlivá, tak jako pøedchozí den pøi kontrolách. Nejvíce reagovala na dotek u kohoutku, ale citlivá byla všude, upozoròoval nás na to každý prohlížející veterináø pøi všech kontrolách. Sedlo, Podium, které Petr sedlal, je na ní trochu veliké a je možné, že tím, že v okolí Habrovan není mnoho kopcù a nemohla tedy posílit zádové svaly, došlo v nároèném kopcovitém terénu rakouského Schlossbergu ke stlaèení tkání. Tato poctivá kobylka zasluhovala odpoèinek.

Slavnostní vyhlášení mìlo zaèít v jedenáct hodin dopoledne. Protože však zaèalo opìt pršet, bylo jasné, že se obejde bez koní. Zaèalo se proto nakládat. Jeden hafling z rámcové soutìže byl nakládán už od šesti hodin od rána a úspìch se stále nedostavoval. Pilada i Ganges nastoupili bez problémù, u Adžiho pøistavili vozík ke stáji, a tak se v jedenáct naši konì vydali na cestu.

V jedenáct už zase pršely provazy vody, pøesto tøi rakouští konì èekali pøed stanem, kde se skrývala tradièní rakouská hudba, opékalo prase a zaèal program. Patnáct minut vyhrávali tøíèlenná skupina mužù rakouské lidovky “m-ca-ca m-ca-ca”, které se místním líbili, a my jim mnoho nerozumìli.

Slavnostní program posléze zaèal, a to zkrácenou mší. Faráø podìkoval koním a požehnal jim za jejich výkony (z nìmèiny mi tlumoèily Maïarky, jejich kùò se ze vèerejších metabolických problémù už vzpamatoval a byl v poøádku). Pak zaèalo vyhlašování výsledkù. Ještì ráno byly v restauraci pøipravovány poháry, což nejednoho mezinárodního úèastníka zarazilo – k cenám, jako byly bundy, šerpy, místní dobré víno, patøily poháry popsané ruènì fixkou, což vypadalo minimálnì znaènì levnì a nedùstojnì. Pøi takové skvìlé organizaci závodu jde o zarážející skuteènost.

Vyhodnoceny byly nejprve rámcové soutìže a potom mezinárodní CEI závody. Pak si znovu volali ty, jenž vyhráli v mistrovských kategoriích a výbor jim pøedal šerpy. Dalšímu organizátoru pøedali vlajku CEEC, a my mohli odjet. Byly dvì hodiny odpoledne.

Na cestì zpìt jsme opìt projeli všemi druhy poèasí – bouøkou, lijavcem, deštíkem, sluníèkem, zataženou oblohou, polojasnem. Cesta z Vídnì na hranice trvala stejnì dlouho jako ze Schlossbergu do Vídnì, protože v obcích Rakušané hlídají rychlostní limity radary a pokuty mají vysoké.

Konì dojeli mnohem pozdìji po nás, v poøádku, unavení, stejnì jako Anèa s Radkou a Danou. Adžibeje odvezl Milan Kyselý ku Praze, Karin se pak dostala domù až k pùlnoci.

Petr získal cenné body do celkového hodnocení Støedoevropského poháru a pokud Palidì dopøeje dostateèný odpoèinek a vyjede na lehèí závod, má vysokou šanci, že pohár vyhraje, protože jako jediný vyhrál již dva závody.

Lenka Kerumová, 25. èervna 2004