Kdo mohl, přijel, restaurace v areálu JK Na ranči v Hamrech nad Sázavou se zaplnila do poslední židle. Důvod – renomé lektora a očekávání použitelných informací. A samozřejmě fakt, že je co zlepšovat.
Spoluodpovědnost stavitele parkuru je velká.
V první části lektor probral s účastníky část pravidel pro skokové soutěže týkající se stavby parkuru. Dalším tématem byla spoluodpovědnost stavitele parkuru za část výcvikového procesu, kterou je samotná účast v soutěžích.
Soutěže by měly být pokračováním tréninkového procesu.
Z tohoto pohledu by měly být dle názoru lektora také stavěny kurzy soutěží.
Parkury pro mladé koně, začínající jezdce a soutěže pro dvojice věnující se déle sportu na úrovni do stupně L by měly být naprosto rozdílné. Hledáme kategorizace, ale téměř vše je v neochotě pořadatelů soutěže na nízkém stupni rozpisem rozdělit. Je to jen pár flotů navíc a soutěže mohou být daleko spravedlivější.
Každý si dovede představit, jaká je rovnost šancí na umístění začínajícího dítěte na mladém koni proti dvojici, která už absolvuje spolu tyto soutěže několik let. Při takto smíšeném startovním poli stavitel nemá šanci vyhovět všem a postavit současně:
Neochota pořadatelů a jejich ekonomická snaha po velkých startovních polích staví autory parkuru do situace, že musí činit kompromisy neslučujícími se s jejich záměry. Nezřídka i proti směrnicím a tabulkám v pravidlech. Na závodech se pak sejdou jezdci, kterým se zdá parkur i tak těžký, jezdci, kteří to nekomentují a jedou, a nakonec ti, kterým se oprávněně zdá parkur lehký.
Autor parkuru se tak může dostat i do konfliktu s čl. 200 pravidel, který říká, že soutěže se musí řídit zásadou fair play…
Lektor si jej vysvětluje tak, že by stavitel měl stavět jak profily, tak nájezdy podle toho, pro jakou kategorii jezdců je soutěž vypsána.
Výběr a příprava mladého koně.
Často se u mladého koně podceňuje první fáze výcviku. Kdekdo by ji raději přeskočil a koupil již hotového závodního koně. To však není jednoduchá záležitost. Týká se to především juniorské kategorie, kde ani dostatek finančních prostředků nestačí. Navíc v současné době je u nás minimum vhodných koní pro juniora nebo nejsou na prodej.
Důležitý je výběr vhodného koně. Začátečníci jsou postaveni do pozice, kdy hledají jehlu v kupce sena, ale neví, jak jehla vypadá. Vhodný kůň musí mít velké množství vlastností potřebných pro to, aby se z něj stal dobrý sportovní kůň. Hodně jich naopak mít nesmí.
Samovýběr koně u chovatele nebo obchodníka většinou nedopadne dobře, v mnoha případech vinou samotného kupujícího. Je rozumné si nechat poradit, ale jen někým, kdo o svých znalostech nepřesvědčuje, ale má je.
Vlastní výcvik musí mít systematičnost a jezdec musí mít trpělivost. Musí si být jist, že mu kůň rozumí.
Někteří jezdci málo trénují – mají tedy méně dní na to, aby koně špatně připravovali, a ztratili jeho důvěru. Ale k úspěchu je nedostatečná příprava nedovede.
Pro ty, kteří normálně trénují, jsou důležité dny, kdy se u koně upevňuje jeho důvěra a získává pozitivní zkušenosti. Čím větší je poměr věcí, ve kterých jsme si jisti, a těch, kdy jsme s jistotou trochu na hraně, tím lépe.
Pokud se trénuje „velmi odborně", ale jen nárazově, na 90 % dojde časem ke zklamání.
Lektor není zastáncem toho, poslat koně k jezdci, který má ve stáji dalších 15 koní v tréninku. Na 90 % budete zklamaní – neboť s ním bude mít kůň úspěchy, ale s vámi ne. Daleko lepší volba je, aby vás od počátku vedl zkušený trenér.
V zásadě jde v přípravě mladého koně o tři prosté věci. Kůň by se měl naučit rozumět:
Nemá cenu dělat vědu z toho, jaký má kůň formát, zda ho dokážeme zformovat jako na obrázku v knize nebo do eurosportového provedení. To obvykle nikam nevede. V praxi je jen málo koní, kteří jsou zlomyslní. Většinou nespolupracují, protože nerozumí pomůckám.
Jestliže tento základ – sed, holeň, ruka, zvládneme a začneme skákat, do určitého stupně obtížnosti to není velká věda – pokud čtyřletého koně neskáče dítě. Jen zřídka a jen za předpokladu mimořádného talentu dítěte i koně, a náležitého výcviku, mohou tito dva závodit hned v ZM. Je dobré se zúčastnit menších soutěží.
Lektor v této souvislosti zmínil zkušenosti z USA, kde se pořádají závodní maratony kolem dvaceti soutěží. V první soutěži se hodnotí sed dětí na ponících vedených rodiči. V další soutěži jezdí děti za sebou za zkušenějším jezdcem a zase se hodnotí sed jezdce. Ve třetí soutěži je zařazeno překonávání bariéry na obvodu, v další je z toho křížek, následuje soutěž, kde je již diagonála a změna cvalu a takto se postupuje až k závěrečnému parkuru 90 cm. V každé soutěži startuje kolem osmi až deseti jezdců, startovní pole tedy čítá kolem stovky jezdců, kteří se tím dobře baví a tomu odpovídá i divácká kulisa složená většinou z rodičů, dědečků a babiček. Široká základna jezdců tak tedy piluje od jezdeckých začátků korektní sed a klidné vedení koně. V Americe není ostudou zůstat na soutěžích do L, ale ostuda je nejet korektně a pěkně.
Další částí byla diskuze, ve které padly mimo jiné i tyto dotazy.
Je vhodné zařadit jako první překážku kolmý skok?
Dnes je to docela časté. Důležité je, aby byl dobře zarámovaný, případně s nějakou nestresující podezdívkou.
Jak je důležité dodržovat rozměry překážek dané pravidly?
V případě velmi těžkého terénu se rozumný stavitel neřídí tabulkami (nakonec za to není stanovena žádná sankce). Snížit soutěž o stupeň obtížnosti – např. z "L" udělat "ZL" však vyžaduje souhlas všech účastníků, což by situaci komplikovalo.
V zahraničí nejsou tabulky tak striktní, záleží na staviteli a hlavním rozhodčí. Je běžné, že na velkých závodech bývá čtvrteční parkur obtížnější než v pátek a v sobotu. Stavitel si tak testuje konkurenci, aby mohl postavit hlavní soutěž jezdcům na míru a v tomto případě již prověřit jejich schopnosti.
Jak se díváte na zařazování distancí na tři cvalové skoky v nižších soutěžích?
Pro mladé koně tyto distance nejsou vhodné, doporučuji spíše vzdálenosti na 6, 7 cvalových skoků. V případě, že nepřejdou první skok v řadě na tři cvalové skoky dobře, dostávají se do větších potíží na druhém skoku než u delší distance, která půl cvalového skoku vstřebá.
Jak je to se zrychlováním parkurů, o kterém se začíná mluvit?
Není to o rychlosti. Jezdci v nižších soutěžích mívají obvykle jiné problémy než rychlost. Ve vyšších soutěžích, zvláště v halách, penalizace za čas souvisí s tím, když jezdec přidá počet cvalových skoků mezi skoky – např. když se dá na oblouku jet osm cvalových skoků a na druhém devět, ale jezdec to také může jet pohodlně na devět a deset – pak se ale do času nevejde. Tlaku na čas by se jezdci měli postupně navykat. Trasa a překážky by neměly jezdce svádět dodržet limit rychlostí podstatně vyšší než je předepsaná.
V rozeskakování se překážky zvyšují, přičemž je nutné zachovat profil (nedělat z oxeru doublebar, jak bylo zmíněno) a neměnit vzdálenosti v kombinacích. Je možné zvýšit jen některé překážky, nebo nezvyšovat v případě špatných terénních podmínek nebo slabšího pole jezdců?
Doporučuji to dělat podle počtu kvalifikovaných do rozeskakování.
Nemáte pocit, že se dnes tak trochu šetří na profilech, skoky jsou prázdné, špatně zarámované, skoro nepříjemné, o příjemném prvním skoku se nedá mluvit?
Jsou pořadatelé, kteří se to snaží zlepšit. Potěšitelné je, že jsou i v oblasti Vysočina.
První skok by měl být velmi jednoduchý a příjemný.
Proslýchá se, že je tendence vzdálenosti v kombinacích neúměrně prodlužovat a tak koně nutit lépe cválat.
Mladým koním by se mělo hlavně dovolit cválat. Jezdci by se měli vést k citu pro tempo a držet rytmus. I na malých závodech by bylo pro jezdce důležité vědět, jak byl na tom s časem v porovnání s ostatními. Není zcela obvyklé, aby po soutěži byla zveřejněna hned výsledková listina, která by napomohla jezdcům zjistit, jak cválali.
Do jakého stupně obtížnosti by měl stavitel volit pro koně optimální vzdálenost?
Ve všech stupních.Ve vyšších soutěžích by se na variabilitu měly dvojice navykat.
Dobré by bylo také zveřejňování vzdáleností na pláncích parkuru, a to jak v kombinacích, tak v distancích do určitého počtu cvalových skoků.
Na závěr jedna věta z kodexu, která je na konci skokových pravidel a která by podle Ing. Kutěje měla být spíše na první straně:
FEI požaduje od všech, kteří jsou zainteresovaní do jezdeckého sportu, dosáhnout nejvyšší možné úrovně vzdělání v oblastech péče a managementu sportovního koně. V článku 5 zdůrazňuje, že všichni zainteresovaní v jezdeckém sportu by měli dosáhnout nejvyššího stupně znalostí v oblastech jejich odborné kvalifikace.
Představíme vám jezdecký oddíl TJ Krakonoš Trutnov, který má svůj areál ve Svobodě nad Úpou. Dnes patří...
Vojta Kotek se ve svém podcastu o farmě svěřil s velmi dojemným příběhem o svém koni, který ...
