S chiropraktičkou o mladých koních, seniorech a protahovacích cvicích

12. 4. 2019 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Kůň je tuhý, není ochotný se ohýbat, neakceptuje vedení otěží anebo holení. Ztratil kvalitu pohybu, krk a záda nejsme schopni ani systematickou a delší prací uvolnit. Pro mnohé z nás tohle všechno rozhodně není úplně neznámý scénář. A protože všechny tyto poměrně běžné komplikace mohou být kombinací jednoho i více faktorů a mnoho predispozic k problémům si koně přinášejí i z mládí, znovu jsme vyzpovídali zkušenou chiropraktičku, MVDr. Zuzanou Zápalkovou.

Zuzko, lze říci, že se na zdravotním stavu koní podílí i management jejich odchovu a včasná péče o ně?

Asi se shodneme na tom, že kopyto dělá koně. Často se v praxi setkávám s tím, že pokud není zdravé a fungující kopyto, velkou měrou to negativně ovlivňuje fungování celého těla. Ideální je začít s korekturami už u hříbat. Málokdo si možná uvědomuje, že po narození mají kopytní kosti stejný tvar na hrudních i pánevních končetinách. Až poté, co se hříbě postaví na nohy a začne chodit, se mění tvar kopytních kostí na hrudních končetinách na více oválný – je to z toho důvodu, že hrudní končetiny nesou více váhy těla.

Kdybyste pozorovali divoké koně žijící v suchých oblastech (třeba Austrálie nebo USA), všimnete si, že narozená hříbata vypadají, jako by kulhala hned po narození. Je to z toho důvodu, že jejich kopyta mají ještě tenkou a měkkou stěnu a chodidlo. Postupem času se však kopyto přizpůsobí podmínkám, ve kterých hříbě žije, kopyta budou tvrdší a odolnější.

Když to přeneseme do našich podmínek - pokud necháte hříbě po narození v bohatě nastlaném boxe a nebudete ho z jakéhokoli důvodu pouštět na pastvinu nebo na jiný pevný povrch, začnete pozorovat kontrakci patek nebo dokonce celé kopytní stěny. Opět je to pouze přizpůsobení se životním podmínkám, které hříbě má.

Opačným směrem to funguje také - strouháním a tvarováním kopyt lze u hříbat ovlivnit postoj a tím tedy i fungování celého těla. Pokud se hříbě narodí s ne zcela korektním postojem, je tedy vhodné situaci co nejdříve začít řešit nejen s veterinářem, ale i se zkušeným kovářem.

Abyste v budoucnu předešli problémům s pohybovým aparátem, je důležitá i výživa mladého koně - budete-li hříbě překrmovat, zaděláváte si na pozdější problémy. Tělo poroste rychleji, než budou růst a sílit kosti, což je předpoklad pro vývojové ortopedické vady. Méně je někdy více, s krátkodobým nedostatkem se tělo vyrovnává mnohem lépe než s nadbytkem. Ovšem i opačný extrém, tedy nedostatečná nebo nekvalitní výživa mohou být problém. Pokud tedy odchováváte hříbě, o krmné dávce se pobavte se svým veterinářem nebo zkušeným výživářem a pravidelně sledujte kondici hříběte.

A co tolik diskutované téma předčasného zatěžování mladých koní?

Co se týče zatěžování mladých koní, to je téma na rozsáhlou diskuzi. Osobně si myslím, že se u nás s koňmi začíná pracovat příliš brzy. Spousta lidí je nedočkavých a nejsou ochotní koni dát čas, aby dospěl nejen fyzicky, ale i psychicky. Částečně je to i chyba systému, například zkoušky tříletých já osobně považuji za nesmysl. Ve třech letech by koně měli chodit maximálně párkrát v týdnu na vycházky do terénu a ne skákat takové výšky.

Tříletý kůň ještě není natolik fyzicky vyspělý, aby tuto zátěž bez následků snesl. V tomto věku by se měl učit nové rovnováze, nesení sebe a jezdce a základní gymnastice. Účelem této práce by mělo být vybudování odpovídající kondice a svalstva. Je nutné vzít v úvahu, v kolika letech dospívá kostra koně - některé růstové zóny se uzavírají až v 6, u některých koní až v 7 letech...

U mladých, ještě rostoucích koní také velmi doporučuji i pravidelnou kontrolu sedla. Sedí nesedí? Často se totiž setkávám s problémy souvisejícími s nepadnoucím sedlem, a to zejména v oblasti kohoutku, lopatek, ramen a žeber. Sekundárně pak vznikají kompenzační blokády v celém těle. Projevy nepadnoucího sedla jsou rozdílné, často si majitelé stěžují na házení hlavou, šklebení při sedlání a/nebo dotahování, neochotu koně při chůzi z kopce. Koně odmítají skákat, objevuje se otok měkkých tkání po stranách kohoutku apod.

Pokud se začne s chiropraktickou péčí už u mladých koní, lze oddálit i pozdější vznik degenerativních změn pohybového aparátu, což může koním prodloužit aktivní život. U mladých koní je vhodné naplánovat první návštěvu chiropraktika ještě před obsedáním - budete tak mít jistotu, že koně nic netrápí a jeho případná neochota při některých cvicích není způsobena blokádami, ale spíš tím, že vám nerozumí.

A jak často bychom se následně měli na chiropraktika obracet?

Ideální frekvence ošetření je u mladých koní, pokud nezaznamenáte problém, 2x v průběhu roku. Postupem času a s vyšší zátěží lépe i častěji. Většina majitelů sportovních koní, jejichž koně mám v péči, plánuje ošetření ve frekvenci 3-5x ročně. U starších koní, kde už předpokládáme chronické potíže, je vhodné je nechat zkontrolovat 2-3x ročně. V této kategorii koní je to však hodně individuální. Doporučuji tedy zdravotní stav koně s chiropraktikem konzultovat.

A co kapitola "koňští senioři"?...

U koňských seniorů je velmi důležitý pravidelný pohyb. Jak známo, pohyb je život a koně byli stvořeni k tomu, aby se pohybovali. A zejména u starších koní toto platí dvojnásob. Někdy máme tendenci staré koně opečovávat, zavírat je do boxu nebo do malého padocku, příliš je pracovně nevyužíváme. Jenže pohyb je pro klouby životně důležitý. Pohyb podporuje tvorbu viskozní synoviální tekutiny, tím se kloub lépe “promazává”, lépe se tlumí nárazy při pohybu a celkově se snižuje bolestivost i u kloubů s artrózou. Jde tedy o to najít pro daného koně optimální zátěž tak, aby nebyl přetěžovaný, ale zároveň se i dostatečně a vhodně pohyboval. I se starým koněm můžete chodit na procházky do lesa - nejenže spolu trávíte příjemné chvíle, ale pomáháte mu tak i od bolesti kloubů.

I pravidelné chiropraktické ošetření má ale skutečně mimořádně velký efekt v souvislosti se snížením bolestivosti kloubů. V průběhu chiropraktického ošetření dochází k harmonizaci nervového systému, snížení bolesti kloubů a také k řešení kompenzačních blokád. Celkově tedy zlepšuje welfare koně a pomáhá koni cítit se lépe. V tom vidím obrovský přínos chiropraxe u starších koní.

 

A jak je to se stále oblíbenějšími protahovacími cviky? Lze jejich aplikaci u koní skutečně doporučit, i když nejsme dobře obeznámeni s anatomií a fyziologií?

Protahovací cviky jsou věčné téma... Často se o tom bavím s mými klienty. Jsem zastáncem protahování koní, ale většinou se u nás nedělá správně. Setkávám se se 2 zásadními chybami. Tou první je, že koně se protahují před ježděním. Ta druhá je, že se koně vlastně neprotahují, ale ohání za pamlskem.

Proto jsem natočila malou výukovou videosérii o protahování koní (lze najít na mých stránkách www.chiropraxezvirat.cz).

Koně vždy protahujeme PO práci (po ježdění, lonžování, procházce apod.). Důležité je, aby měl kůň zahřáté svaly. Pak je protahování bezpečné. Vzpomeňte si na hodiny v posilovně nebo v tělocviku, na začátku hodiny je potřeba se zahřát aktivním pohybem a strečink děláme vždy na konci cvičení. Nejenže je to bezpečnější (není tak velké riziko přetažení), ale koním je strečink více příjemný a navíc podporujete vyplavení metabolitů ze svalů, včetně kyseliny mléčné.

Když s koněm cvičíte protahování za pamlskem, je potřeba dbát na to, aby se koně za pamlskem jen neohnali. Takové cvičení pak nemá žádný protahovací efekt. Je tedy potřeba i koně naučit správné technice.

Ovšem pozor. Tyto cviky ale rozhodně neslouží jen k protahování. Pokud je kůň provádí správně, krásně se posiluje i střed těla, tzv. core - tedy hluboké stabilizační svaly. Ty hrají podstatnou roli ve stabilizaci páteře.

Protahovací cviky tedy lze využívat i doporučit. Vždy ale při protahování vnímejte svého koně a nechtějte po něm nic, na co není připraven nebo čeho není schopen. A už vůbec ho za nedostatečně kvalitní provedení cviku prosím netrestejte.

Ne každý kůň je tak flexibilní jako koně v různých videích na internetu nebo kůň vaší kamarádky. A pokud se vám zdá, že vám kůň najednou odmítá ohnutí na jednu stranu, je to dobrá indicie k tomu zavolat chiropraktika. A taková informace tedy pro vás může být přínosem.

 

MVDr. Zuzana Zápalková

Po ukončení studií na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně se vydala cestou fyzioterapie, která ji vedla nejprve na kurz koňských masáží do Velké Británie. Poté absolvovala semináře zaměřené na metodu Equine Touch a Dornovu metodu, až nakonec došla k poznání, že jejím posláním je chiropraxe. Veterinární chiropraxi vystudovala v Anglii u IAVC (International Academy of Veterinary Chiropractic). Mezi její pacienty patří nejen koně, ale i psi a jiná zvířata (například miniprasátka nebo třeba králíčci). Více informací najdete na webových stránkách www.chiropraxezvirat.cz

Podobné články

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…