Recenze knihy: Za hlasem ztracených koní Bucka Brannamana

Nemusela jsem ovšem otočit mnoho stran, abych se stala svědkem nikoliv filmového, ale skutečného lidského příběhu, který by jistě bohatě naplnil „třináctou komnatu". Pravda, v dnešním světě už musí přijít opravdu silná káva, aby to s člověkem zacloumalo. Dostane se vám jí v této knize v autobiografii Bucka, jehož dětství je mozaikou vzpomínek na rány bičem od krutého otce, smrt matky i strach o život. A silnou kávu okusíte i v osudech mnoha koní, ztracených koní, kterým se tento pozoruhodný muž rozhodl pomáhat. Závěr knihy patří zákulisí filmu Zaříkávač koní, představiteli Pilgrima a Robertu Redfordovi.

V první kapitole nazvané Jelenicové rukavice si uvědomíme podobnost mezi duší týraného dítěte a koně. Buck a jeho bratr měli štěstí, že se dostali po smrti matky do pěstounské rodiny Shirleyových, kteří dokázali najít rovnováhu mezi disciplínou, vůdcovstvím na jedné straně a láskou a oporou na straně druhé. To je to, co potřebuje dítě i týraný nebo zkažený kůň – ne ho litovat, rozmazlovat, ale dát mu směr, zaměstnat ho.

Příběhy koní, se kterými Buck pracoval, jsou někdy toho druhu, že by člověk zaplakal – bezmocí nad nevědomostí, nesoudností a krutostí. Nikdy by mě nenapadlo, že k „ohnivému" výrazu arabského hřebce bude majitel přispívat tím, že ho bude zavírat do tmavého boxu, kde ho bude tu a tam plašit náhlým světlem, elektrodami ve vodě. Kůň, který takto ztratil důvěru k lidem a stal se extrémně nebezpečným, našel u Bucka pocit bezpečí, byť jen na chvíli, než se vše u majitele vrátilo do starých kolejí. Zalomíte rukama nad situací, kdy se na malého koně sápe začátečnice, která není o moc lehčí, než její kobylka. V počtu tisíců koní, se kterými Buck pracoval, jde jistě jen o pár vybraných, extrémních případů, ale o kolika z nich se nikdy nedozví?

Také program na adoptování mustangů má své oběti – adoptovaná zvířata v rukou rádoby zachránců koní bez sebemenších zkušeností.

Buckova práce s koňmi je horsemanship na špičkové úrovni. Popisuje práci s konkrétními koňmi a pak vysvětlí, proč to či ono dělá. Kruhovka, práce ze země, obsedání. Názor, že neexistují problematičtí koně, ale jen problematičtí majitelé, je pravdivý a řečený z mnoha úst. Na popisce jedné fotografie je psáno, že se „nenašel ani jeden kůň z těch deseti tisíc, které Buck během svých seminářů obsedal, u něhož by se nepodařilo práci dokončit." Tato čísla, velká jak americký úsměv, poněkud degradují umění Bucka Brannamana na závody v obsedání před očima uchváceného publika. Mnohem sympatičtější a přínosnější je pro mě povídání o tom, jak se snaží usnadnit hříbatům odstav, jak pomohl zrazeným a sociálně vyhořelým koním. Mnohem více mě zasáhlo chování arabského hřebce s hlavou v Buckově náruči nebo příběh jeho koně Bifa, než fotografie zpoceného, právě nenásilně obsedlého mladého koně. Otázkou je, co vyžaduje publikum a jak jinak ukázat horsemanship v praxi.

Blíží se Vánoce a i přes dárkové a uklízecí šílenství pro nás znamenají příležitost zastavit se a zamyslet se nad lidmi okolo nás, jak se k nim chováme a jak se také chováme ke svým koním.
Sáhnout po této knížce nám může pomoci podívat se na sebe koňskýma očima.

Kniha je k dostání za přibližnou cenu 320,- Kč v knihkupectvích a přímo v nakladatelství Harmony nebo si ji můžete vypůjčit v knihovně, jako jsem to udělala já.