Recenze knihy: Koň a človek v stredoveku

13. 3. 2009 EQCH redakce

Kůň a člověk ve středověku je téma, které lze uchopit populárně naučně, suše vědecky nebo dojímavě, ale vždycky je z čeho brát a papír nestačí, protože dějiny lidstva byly zhusta napsané kopyty koní. Svou cenu za vánoční fejeton jsem netrpělivě očekávala s vidinou výpravné publikace na „kříďáku“ se spoustou barevných fotografií, s hmotností aspoň dva kilogramy. Kniha byla lehčí, ale nadchl mě typografický design pergamenu i nádherná obálka. Obsah však dalece předčil formu a knihu jsem četla jedním dechem.

Autorkou je PhDr. Daniela Dvořáková, CSc., samostatná vědecká pracovnice Historického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Její doménou jsou středověké dějiny Slovenska a Uherska, v roce 2003 vydala úspěšnou a Literárním fondem oceněnou monografii Rytier a jeho kral´. V knize Koň a človek v stredoveku je věnována podstatná část historii v Uherském království. Blízkost autorky ke koním prozrazuje její zájem o způsob ustájení, ošetřování, léčení, péče o kopyta a také o vztah lidí ke koním. Na konkrétních historických postavách i na životě poddaných dokládá obraz tehdejšího soužití koní a lidí. 

Kniha je rozdělena do deseti kapitol. První, „Kůň a svět pohanských bohů“, se zabývá obdobím od počátků domestikace. Kůň v období antiky zaujímal důležité postavení nejen jako partner člověka v boji, při cestování a při práci, ale také jako obětní zvíře. Některé popisované způsoby obětování jsou zajímavější a krutější než jiné. Archeologické nálezy také svědčí o společných hrobech pánů a jejich koní - z koster těchto koní je mimo jiné doložitelné, v jakém věku se koně obsedali a jak se s nimi zacházelo. 

V kapitolách o koních v Uherském království, o hierarchii, typech a barvách koní, se od antiky autorka posouvá do středověku. Chov koní tehdy koním nepřinesl mnoho dobrého. Krutá udidla, ostruhy i způsob výcviku a nepřirozený způsob chovu v nevětraných stájích, tyto „novinky“ se naštěstí v Uhersku tak rychle nešířily, chov koní zde probíhal extenzivně, koně trávili celý rok ve stádech pod širým nebem. Tvrdost a odolnost uherských koní z nich učinila jedno z nejvyhledávanějších plemen.

Další kapitoly jsou rozděleny podle využití koní – v boji, na cestování, pro zábavu. V kapitole o bojujících koních se můžete dočíst, jak v bitvě u Mohače v roce 1526 pochybil král Ludovít II., když si místo v terénu obratného uherského koně vybral koně frízského. „Černá perla“, impozantní, působivý kůň chladnokrevného typu, nebyl vhodný na překonávání mohutných překážek v terénu ani na vytrvalost. Při útěku z prohrané bitvy odmítl překročit rozvodněnou říčku Karašicu, vzepjal se a na krále se převrátil. Pravda, komorník později  prohlásil, že Veličenstvo bylo unavené, brnění těžké. Skutečnost, že za smrt krále mohla neposlušnost jeho koně, se však zdála neuvěřitelná. Někteří autoři ji přikrášlili tvrzením, že kůň byl těžce zraněn.  

V příloze najdeme přehled tehdy chovaných typů a barev, zajímavý je i pohled na tehdejší ceny koní, samozřejmě v letopočtu odpovídajících „měnách“. Posledních třicet stran je vyhrazeno pro rejstřík, poznámky a prameny.

Daniela Dvořáková věnovala soužití lidí a koní ve středověku necelých tři sta stran. Uvítala bych více fotografií, na druhou stranu zde nenajdete žádný balast, jen fakta podávaná věcně, bez snahy o bombastičnost, a v množství, které by zaplnilo několik výpravných encyklopedií. Slovenština se četla příjemně (slovník opravdu netřeba). Přečetla jsem a budu se k této knize vracet, protože jednou ji přečíst nestačí, pokud člověk nemá fotografickou paměť. Doporučuji zařadit do knihovničky každému milovníkovi koní.

Podobné články

Práce na ruce je vedle ježdění a práce na lonži či ve volnosti dalším způsobem, jak koně rozvíjet a vzdělávat. Vodič přitom stojí nebo kráčí vedle…

Zdravý hřbet našich koní je něco, co si musíme hýčkat, a to bez ohledu na to, jestli máme koně na rekreaci nebo do sportu. Pokud totiž není v pořádku…