Kůň ve službách člověka (středověk)
Autor: doc. Ing. Jaromír Dušek, DrSc.
Je smutné, že zatímco na Wikipedii najdeme detailní informace o nádražáckém odboráři stejného jména, uznávaný odborník na chov koní stejného jména se na stránkách této encyklopedie nevyskytuje. Snad to někdo napraví.
Jaromír Dušek absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde byl žákem prof. Františka Bílka (zakladatel československé zootechniky a hipologie). Po studiích začal pracovat ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a od roku 1956 působil jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech. V roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci a získal nejvyšší vědeckou hodnost, doktora věd – DrSc. Vyučoval na VŠZ v Praze, spolupracoval s mnoha odbornými institucemi v zahraničí. Přednášel na mnoha sympoziích po celém světě. Obdivuhodná je jeho publikační aktivita – napsal deset knih, uveřejnil asi 300 vědeckých prací a jak uvádí Ing. Jan Navrátil, CSc., byl v roce 1998 výčet jeho publikací v množství 855. Třech vydání se dočkala jeho učebnice Chov koní (Nakl. Brázda). Podílel se na standardizaci podmínek zkoušek výkonnosti ve spolupráci s německými chovatelskými svazy, metodicky podpořil začátky pražské jízdní policie. Byl velkým znalcem historie – a nejen té, která se týká koní.
Jaromír Dušek zemřel 20. května 2001.
Kůň v dějináchAutor začíná mapovat společnou cestu lidí a koní na hranici starověku a středověku v době pádu říše římské (476), která se rozdělila na říši východořímskou a západořímskou. Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, podstatné je místo a poté jednotlivé způsoby využití koní.
Přestože v době práce na této knize ještě nebyla tolik žhavá otázka ustájení a trendu k přirozenému odchovu koně, jsme svědky tolikrát osvědčené pravdy: Značnou předností aplikovaného extenzivního odchovu byla přirozenost celého komplexu prostředí, v kterém se formovala velmi tvrdá konstituce koní, což také vysvětluje velké výkony středověkých jízdních jednotek, kterých by některá dnešní plemena koní dosahovala patrně jen s nejvyššími obtížemi.
Čím okázaleji se panovník či velmož pohyboval na veřejnosti, tím více se prohlubovala společenská diferenciace mezi ním a poddanými. Např. při cestě francouzského královského dvora Františka I. bylo v koloně 12 000 koní. Při normálních cestách Ludvíka XIV. Z Paříže do Versailles byly průvody několika set jezdců velmi okázalé. Poddaní vroubící cestu královského průvodu měli při míjení ekvipáže krále pokleknout a sklopit oči, aby tak bylo zvýrazněno mimořádné postavení panovníkovo, postavení „krále Slunce".
Koně byli dlouho dopravováni na základě empirických zkušeností, kdy podstatou ustájení bylo jejich periodické zavěšování. Při tomto způsobu přepravy byli koně v určených termínech ještě více vytaženi a lehkým šleháním biče byli donuceni k pohybu končetin. Tak byl zajišťován jejich pohyb a jen při prostém zavěšení, kdy se končetiny lehce dotýkaly podlahy, se koním umožnil vydatnější odpočinek. Škoda, že se nezmiňuje i o dalších aspektech péče o koně – krmení, nemoci.
Karel II. byl nepřítelem jízdy v kočáře, neboť se domníval, že používání kočárů snižuje zájem o chov koní a jezdectví a muži takto ztrácejí vlastnosti gentlemanů. Proti rozšíření ježdění kočárem se však vyslovovalo více panovníků.
Zajímavá je forma psychologického nátlaku, kterým Mohamed prosazoval v Arábii chov koní, o který Arabové dlouho neprojevovali zájem.
Když ve 4. století n.l. poslal římský císař arabskému vládci 200 kapadockých koní, byli tito koně v Arábii velmi vzácní. K podpoře chovu prosadil Mohamed koně do religiózního kultu. Ústředním motivem se stalo spojení člověka s koněm, což dosvědčují četné súry Koránu. Aby Mohamed dále rozvinul chov koní, zvýšil jezdcům podíl na kořisti na dvojnásobek. Tehdejší víra pak vyústila v závěrech, že nejkrásnější lidskou činností je chov koní, největším potěšením je jízda na koni, nejlepší prací je ošetřování a krmení koní atd.
Málokdo si umí představit, jak převratným vynálezem byla tato část výstroje tažného koně. Chomout zvýšil dosavadní tažnou sílu koně zapřaženého v tzv. „šli" 2x až 3x. Došlo ke zdokonalení orby – hluboká orba s pomocí záhorového pluhu umožnila hnojení půdy a zvýšení zemědělské produkce.
Větší část knihy je o společenském vývoji a jeho vlivu na chov koní a jejich využití. Současného majitele koní jistě zajímá, jak vypadal chov koní ve středověku – díky velkému nárůstu hipologické literatury v 16. století můžeme nahlédnout do středověkých stájí – třeba prostřednictvím Fuggerovy Hipologie z roku 1577, která se stala základním pramenem pro autory v novější době. Některé názory jsou platné i dnes: Fugger doporučuje připuštění klisny devátý, event. již čtvrtý den po porodu, avšak rozhodující je její zdravotní stav a stav hříběte. Považuje za nutné ponechat klisnu po porodu osm dní ve stáji k jejímu zotavení. Hříbata doporučuje oddělit podle pohlaví až ve věku dvou let. Z této věkové hranice je zřetelné, že vzhledem k nižší úrovni výživy byl vývoj hříbat pozdnější, a tím se i pohlavní pud u nich objevoval později než dnes. Fugger také zdůrazňuje formu společného odchovu.
Detailnější seznámení s jednotlivými kapitolami není možné nějakým stručným popisem, protože každá stránka, každý odstavec je zasazen do pevného kontextu historických souvislostí navazujících jedna na druhou. Velké množství faktů, do kterých autor svými postoji nevstupoval nebo jen minimálně a spíše s cílem nasměrovat čtenáře, je podáno stylem populárně naučným, bez sebemenší snahy zplodit účelově komerční trhák. Tu a tam text doprovázejí černobílé fotografie a kresby.
Knihu si můžete vypůjčit v některých knihovnách a kdo má štěstí, narazí na ni v antikvariátu, nebo ji dostane darem jako já (čímž děkuji Veronice Sixtové alias Rumbě). Doufám, že se tato kniha dočká dalšího vydání – pak bych se přimlouvala za velkorysejší přístup. Bez brýlí se desítka až osmička písmo nečte tak pohodlně. Dále bych v dalším vydání uvítala editaci literatury a rejstřík. Přes tyto nedostatky je rozsah informací a přínos této publikace výjimečný.
Knihu vydalo Natural s.r.o. v nakladatelství APROS, Praha 1995, Vydání 1., 262 str.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
