Kdo nemá dost slamnatého hnoje, nemusí zoufat. Nejrychlejší způsob přirozeného obohacení půdy o živiny během sezóny je totiž výsev tzv. zeleného hnojiva. Zemědělci ho využívají například po sklizni řepky, po které se pole uvolňuje na delší dobu, takže rychlý nárůst meziplodiny a její následné posečení a zaorání v době květu (nesmí dozrát a vysemenit!) zajistí vylepšení půdní struktury a obsahu živin před podzimní setbou, navíc zvýší mikrobiologickou aktivitu půdy včetně fytosanitárního účinku, použije-li se vhodná plodina. I osvícení zahrádkáři, jakmile mají uvolněný záhon, nečekají a osévají pohankou, svazenkou, měsíčkem či afrikány.
Svazenka vratičolistá má jednu nespornou přednost: není příbuzná s žádnou z našich kulturních rostlin. Neohrožuje tak následnou plodinu přenosem nemocí. Svazence při jejím rychlorůstu, toleranci suchých stanovišť a skvělém prokořeňování stačí cca dva měsíce na ploše, aby přinesla veškeré benefity zeleného hnojiva půdě. Navíc slouží jako potrava pro včelstva i pro motýly.
Svazenka vratičolistá výborně prokořeňuje a provzdušňuje půdu.
Obecně lze říci, že jako zelené hnojivo využíváme jednoleté rostliny s krátkým vegetačním obdobím, tedy ty, co během několika týdnů stíhají narůst a vykvést. Patří sem velmi využívaná svazenka a také pohanka, které svým medonosným květenstvím lákají včely, takže je necháváme kvést co nejdéle.
Pohanka roste i na velmi chudých a vápenitých půdách, kterým po zaorání snižuje kyselost. Při spásání koňmi pozor na obsah fagopyrinu – způsobuje přecitlivělost na světlo (fagopyrismus). /Z osobní zkušenosti mohu říct, že naši koně vzhledem k dostatku vhodnější pastvy a sena pohanku nespásají, není pro ně chuťově atraktivní. Ale je dobré být informován a znát možná rizika./
K zelenému hnojení se využívá i hořčice, řepka, slunečnice nebo i okrasný aksamitník (lidově známý jako afrikán, pro koně potravně nezajímavý, může způsobovat fotosenzitivitu) či léčivý měsíček (oba posledně jmenovaní zapraveni do záhonů coby zelené hnojivo čistí půdu od háďátek). S úspěchem lze k dodání organické hmoty využít i některé druhy zeleniny: například fazole, hrách, salát, špenát nebo také košťáloviny. Použít se dají i některé další z bobovitých – například štírovník, jetel, který díky kořenovým hlízkám obohacuje půdní profil dusíkem. Nejčastěji používaný coby zelené hnojení je jetel inkarnát, známý svými odpuzujícími účinky na housenky běláska zelného, které okusem a trusem páchají značné škody na zelí a květáku. Aby se ale kýžený účinek dostavil, musíme jetel na poli či v záhonu nechat minimálně čtyři měsíce, pár týdnů nám neposlouží. Vojtěška díky svým hlubokým kořenům (v roce výsevu 1,5 metru, v dalších letech 5 i více metrů) vynáší k povrchu živiny, takže má své pevné místo mezi zeleným hnojením jisté. Obohacuje půdy nejen o dusík, ale i o mnoho minerálních a stopových prvků. V kompostu se využívá její geniální schopnost aktivovat a urychlovat rozkladné procesy.
Dusík je jedním z nejdůležitějších prvků pro výživu rostlin. Při jeho nedostatku v půdách se zpomaluje růst a výrazně se snižuje výnos. Dusík pastevním plochám musíme bezpodmínečně dodávat, mají-li zvládat vysokou zátěž, kterou pro ně pohyb a pastva koní spolu s hlubokým okusem představují.
Jak to vlastně s obohacováním půdy dusíkem je?
Musí půda dostat rostlinnou přirozeně odumřelou nebo posečenou hmotu, aby dusík získala?
Nutně nemusí.
Zdrojem dusíku je pro půdu i kořenové vlášení rostlin. To neustále ve velkém odumírá (stačí malé vyschnutí) a zase při prvním zvýšení vlhkosti hojně přirůstá. Tento koloběh dodává půdám dostatek organické hmoty pro neprodukční porosty. Ovšem ve chvíli, kdy z plochy potřebujeme (resp. naši koně) intenzivně získávat potravu, nestačí již tento přirozený cyklus a musíme zasáhnout my, coby hospodáři. Musíme přihnojit. A jak již víme z předešlých dílů, prioritu by mělo dostat hnojení organickou hmotou.
Pohanka coby zelené hnojení zaseté po sklizni ječmene.
Do země se s úspěchem, krom výše jmenovaných, zaorává i brukev, ozimá pšenice, žito, vikev, sója nebo třeba proso.
Dalším zdrojem dusíku mohou být, krom statkových nebo minerálních hnojiv, i rostliny rostoucí, dosud neodumřelé – konkrétně ty, co tzv. fixují atmosférický dusík. Jejich kořenový systém totiž vytváří hlízky naplněné symbiotickými bakteriemi. Rostlina tyto bakterie poctivě zásobuje energií (produkty své fotosyntézy), bakterie zase na oplátku zásobují okolní půdu i rostlinu samu blahodárným dusíkem. Schopnost některých rostlin biologicky vázat atmosférický dusík do svého kořenového systému a uvolňovat ho do půdy se nazývá diazotrofie. Studie prokázaly, že diazotrofie v půdách značně přispívá k akumulaci nejen dusíku, ale i uhlíku. (Tyto dva prvky jsou zásadní i při kompostování.)
Proto jsou nově založené pastviny na bývalých jetelových plochách zprvu tak výnosné.
Jelikož využití rostlin coby hnojiva napodobuje přírodní cykly, kdy se při rozkladu odumírajícího rostlinného porostu postupně uvolňují živiny nutné k výživě příští vegetace, je tento prastarý systém předurčen moudrostí matky přírody i k dalším výhodám. Například k velmi praktickému tlumení plevelů nebo k ochraně před přehříváním a erozí (díky zelenému hnojení nezůstává půda ani pár týdnů holá, tedy vystavená vysokým splachům a odnosu větrem).
Vždy přemýšlejte, po jaké plodině zelené hnojení vyséváte a jaká plodina bude v osevním plánu následovat. Stejné nároky a choroby jednostranně vyčerpávají půdu a výrazně zvyšují riziko přenosu chorob.
Zeleným hnojením obohacujeme plochy, které máme v úmyslu orat – například po sklizni obilovin nebo před založením nové pastviny. Nedá se aplikovat na pastviny využívané, které mají bez narušení drnu dál sloužit k pastevním účelům. Takovým plochám posloužíme coby nosičem organické hmoty logicky koňským trusem, kterého máme více než dost, ideálně ve formě kompostu, do kterého můžeme s úspěchem přidávat zelené hnojení a získat tak větší objem výsledného hnojiva.
Souhrn
Zelené hnojení obohatí půdu o živiny ve zcela přirozené, snadno rozložitelné a vysoce zužitkovatelné formě. Vytváří nepostradatelný (a nedostatkový!) humus, tím i vhodné podmínky pro půdní mikroorganismy. Dostává vyčerpanou půdu po pěstování stále stejných (podobných) plodin do lepší kondice. Některé rostliny pěstované za účelem zeleného hnojení půdu ozdravují a působí proti chorobám a také škůdcům.
Jde o ekologicky přívětivý způsob dotace živin na plochu.
Koncentrovaná výživa plodin je prostorem pro velký byznys, do kterého není nutné zapojovat se ve velkém. Sice je více než snadné nakoupit umělá hnojiva, rozhodit je po plochách a nestarat se o přípravu hnojivé výživy jinak než finančně. Trh nabízí speciální hnojiva, univerzální hnojiva, hnojiva vícesložková, jednodruhová, v podobě tekutého koncentrátu, granulovaná, ve formě postřiků i gelů. Vyberte si, milí zemědělci, zahrádkáři, koňáci, …
A je to vážně nezbytně nutné?
Což takto využít v prvé řadě to, co máme po ruce denně, neustále a v množství více než hojném? Vlastnoručně sebraný a uzrálý koňský hnůj a samozřejmě nenahraditelný kompost – účinkují totiž skvěle! Jenže jen pozvolně. Proto jejich blahodárné působení na půdu můžeme doplnit domácími tekutými výluhy a zákvasy z rostlin. Klidně z plevelů! Využívat se mají do cca července, ale jejich úplně „nejpravější“ čas je na jaře a začátkem léta. Abyste na další sezónu byli již vyzbrojeni základními informacemi, řekneme si o jíchách a výluzích něco málo již teď, v době těsně před závěrem letošního vegetačního období.
Působení bylinných výluhů a zákvasů (jích)
Klasická trojkombinace NPK (dusík-fosfor-draslík) je pro komplexní výživu porostů a plodin málo. Potřebují dodat i vzácný zinek, molybden, bór nebo železo, stejně jako fytolátky podporující obranyschopnost vůči chorobám. Rostlinné výluhy nabízí to nejlepší v účinném a staletími ověřeném komplexu. Vhodným výběrem použitého rostlinného materiálu cílíme na složení výsledného hnojiva. Můžeme vytvořit silně dusíkaté (a tedy podporující růst), fosforečné podporující kvetení, nebo se zaměřit na bio-ochranu a pomocí výluhů bojovat proti škůdcům.
Při vodním kvašení dochází k rozkladu organického materiálu působením mikroorganismů. Kvašená zálivka je takový „předtrávený“ zázrak, ze kterého porost dokáže velmi snadno a účinně absorbovat živiny. Se zázraky ale zacházíme opatrně!
Příprava
Kvašení samozřejmě provází zápach. Myslete na to a neděste se! Uložte nádobu na takové místo, kde nebude aroma obtěžovat vás ani sousedy. Někdo do výluhů přidává hašené vápno, aby pach zmírnil – já to nedělám. Používám bylinnou zálivku i na vápnostřežné (kyselomilné) rostliny, což použití vápna vylučuje. Dá se přidat i kamenná moučka nebo jíl, potřebujeme-li nutně charakteristické aroma omezit.
Aplikace
Hnojit rostlinnými výluhy či zákvasy se doporučuje po dešti nebo poté, co jsme vyschlý záhon částečně zalili. Já hnojím vždy navečer, nikdy během slunečného dne. Všechny rostlinné zákvasy alias jíchy jsou velmi silné, při nedostatečném ředění snadno uškodí, namísto zamýšlené pomoci. Ředění se odvíjí i od četnosti zálivky – chceme-li jíchu používat častěji, nebo jen jednou za delší čas:
Hnojivou jíchou zaléváme pouze půdu, pokud ovšem chceme prolít rostlinu i s listy, používáme raději výluh. Trváme-li na zákvasu, ředíme podstatně více, než je výše doporučeno. Můžeme také sáhnout po jemněji působícím rostlinném materiálu, například po kostivalu.
Velkou výhodou rostlinných jích, na rozdíl od kvašených slepičinců, kobyláků nebo naředěné moči, je možnost zalévat i plodovou zeleninu v době zrání, jedlé keře v plodu či koňmi právě využívané pastviny bez obav z chuťové kontaminace.
Účinky bylin, které používáme na čaje pro naše vlastní zdraví, můžeme úplně stejně využít i pro zdraví a posilu pěstovaných plodin.
Suroviny
Výživné hnojivo získáme v podstatě z jakýchkoli rostlin a trav – pozor dáváme pouze na zralá semena, většinu totiž ani zákvasy nezničí! Pokud je tedy cíleně nechceme přiset do hnojených ploch, odstraňujeme je hned při zakládání jích a výluhů.
Jednotlivé byliny můžeme také kombinovat. Například:
Posilující „Univerzál“ jícha
5 dílů přesličky, 2 díly kostivalu, po 1 dílu pampelišky, jitrocele, heřmánku a řebříčku. Jedenkrát za sezónu tímto Univerzálem zalijte zeleninu, ovocné keře a stromy, okrasné rostliny i trávníky /či malé pastvinky – dost materiálu pro hektary velkých pastvin asi vyrábět nebudete…:-)/.
Zdroje a doporučená literatura:
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
Ochránci přírody začali vykupovat pozemky pro rezervaci zubrů a divokých koní v Doupovských horách v Karlova...
