Studie Zemědělské univerzity ve Švédsku prokázala, že míra opotřebení pohybového aparátu závisí na tom, v jaké jezdecké škole kůň pracuje. To je závěr, který jednoznačně hází odpovědnost za zdraví koně na provozovatele těchto zařízení.
Školní kůň je vzácný artikl.
Co všechno dělá dobrého školního koně?
Základní trénink znamená, že kůň umí základní věci, ale umí je dobře. Pokud postoupí do příliš precizního tréninku na vysoké úrovni, jeho zařazení do výuky je složitější. Mezi začátečníkem a precizně proježděným koněm bude jazyková bariéra. Takový kůň se nebude se začátečníkem cítit dobře. Neznamená to, že ho hned shodí, ale spíš bude zmatený a nešťastný, protože si nebude jistý, co po něm jezdec chce. Jsou samozřejmě i koně po úspěšné sportovní kariéře, „profesoři", kteří v klidu ignorují chybné pomůcky začínajícího jezdce, dokud ji nedá správně. Takových je ale málo.
Německá jezdecká federace si uvědomuje, jak jsou kvalitní školní koně důležití, vždyť 90 procent členů federace začínalo s ježděním na školních koních. Kromě toho, že je vypisován šampionát školních koní, vydala také brožurku „Erfolgreich mit Schulpferden – durch richtiges Management und gute Ausbildung"
Musí se nechat dobře vodit, nevadí mu být uvázaný, nekope, nekouše, nesmí mu vadit ruch kolem (děti).
ZdravíŠkolní kůň by měl mít tvrdou konstituci. Pokud školního koně kupujeme, rtg a veterinární vyšetření by měly být samozřejmostí, protože nároky na koně jsou velké, pracuje cca 2x denně. Péče o školního koně musí být na vysoké úrovni. Pracuje mnohdy více, než průměrný sportovní kůň, a ve větší psychické zátěži.
Pohodlné, měkké chody jsou výhodou, začátečníci se rychleji naučí splynout s pohybem
Měl by být dobře socializovaný, aby mohl trávit své volno ve výběhu s jinými koňmi.
Nabízí se otázka – je u nás dostatek kvalitních školních koní? Dostává se jim náležité péče nebo musí jejich welfare ustoupit před komerčními zájmy? Renomovaná střediska výuky jízdy na koni si nedovolí v oblasti péče selhat – jsou až příliš na očích a svých školních koní si považují stejně jako sportovních koní. Dobře udržovaný „provozák" často na sportovní prominenty stájí totiž tvrdě vydělává nebo má svou nemalou hodnotu v tom, že připravuje kvalitní jezdce a členy stájového týmu. Samozřejmě existují i zařízení z druhé strany spektra, kdy provozní kůň je v hierarchii stáje někde na konci a podle toho se s ním zachází, tak je krmený, nosí horší výstroj. Veřejnost se v tomto ohledu probouzí jen pomaloučku, nicméně se setkávám stále častěji s rodiči, kteří si raději připlatí a pošlou dítě do kvalifikovaných a zkušených rukou, vybírají mnohem pečlivěji než dříve jezdecké tábory a kurzy.
Hůře jsou na tom koně v turistických jízdárnách, kde se sveze každý, kdo zaplatí. Výuka jízdy je omezena na vysazení na koně, úpravu délky třmenů a „takhle se drží otěže". Když poslouchám zážitky korpulentní dámy, jak si děsně „nadrncala zadek" na nějaké placené vyjížďce v kroku a v klusu, je mi neznámého koně – příjemce onoho drncání, velmi líto. Přitom viníkem huntování koně tímto způsobem není ona dáma, ale provozovatel zařízení.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že při dobrém zacházení školní koně jejich práce s dětmi baví, udržuje je leckdy po skončení sportovní kariéry v dobré kondici do vysokého věku a dokonce vám v nabité sezóně odpustí, že pracovali tu a tam o jednu lekci déle. V knize Velká etologie koní Michaela Duruttyi byl uveden věk učitele military!, který byl jako školní kůň využíván do svých 38 let. Někdy koně tato práce těší natolik, že náhlá změna je vyvede z míry. Linda Tellington-Jones ve své knize Osobnost koně popisuje případ klisny, která byla odprodána z jezdecké školy soukromému majiteli a odmítala komunikovat. Linda na základě historie klisny navrhla, aby ke klisně chodily děti a trávily s ní nějaký čas. Chování klisny se po krátké době velmi zlepšilo. Mám tuto záležitost před očima u velmi starého koně, který už opravdu nemůže sloužit jako jezdecký kůň, ale každá návštěva dětí u něj v boxe nebo ve výběhu mu vždycky zvedne náladu a vytrhne ho z jeho stařecké zadumanosti.
Provozáci vůbec nemusí být chudáci, mohou žít naopak velmi pestrý život – jak s novými adepty ježdění při korektním výcviku, tak s ostatními koňmi na pastvině. Možnost výběhu a sociálního kontaktu je absolutní podmínkou spokojenosti několik hodin denně pracujícího koně. Nejde ani tak o pohyb – kůň má pohybu až až, ale o uklidnění psychiky a relaxaci, uvolnění svalů. Samozřejmostí je vhodné složení stáda, dělník stáje si nezaslouží být odveden z jízdárny do spárů šikany. Chce odpočívat, vyválet se, napást, podrbat si s kamarádem hřívy.
Kolik máte koní pro zákazníky a jakým způsobem jste je získali (nákupem, vlastním chovem a výcvikem)?
Hipocentrum Koryčany disponuje cca 25 školními koňmi. Jsou to všichni koníci, kteří chodí pod zákazníky. Všichni, ti staří, které máme od počátku podnikání, tedy už 20 let, i ti mladí, které jsme si vychovali od hříbat, prošli systematickým výcvikem na ruce a obsedáním nenásilnou metodou. Všichni jsou využitelní pro hiporehabilitaci, kterou také provozujeme.
Jaký mají koně v průběhu roku režim práce?
Naši koníci mají tzv. sezónní a mimosezónní režim. Sezóna trvá pouze 2 měsíce – červenec – srpen, kdy jsou k dispozici dětem na letních táborech a jezdeckých kurzech. Ani v tomto období koně nepracují více jak 4 hodiny, tedy 240 minut denně, a to ne každý den. Zátěž na ně působí spíše psychicky než fyzicky, i když střídáme podle možností a zkušeností jezdců práci na jízdárně a vycházky a vyjížďky do terénu.
V době mimo sezonu pracují koně jen méně – víkendové vyjížďky do terénu. Celoročně jsou využíváni pro ježdění žáků SOU zemědělského a členů jezdeckého oddílu, ale ne příliš intenzivně. Další akcí jsou víkendové vyjížďky jednodenní nebo vícedenní. Těch v zimních měsících využívá jen pár nadšenců, na jaře je provoz vyšší.
Celoročně jsou 24 hodin denně na pastvě s pastevním přístřeškem, kde je také přikrmujeme senem. Každé ráno jsou svedeni do svých boxů – prohlédnuti, zda nejsou zraněni a nakrmeni jádrem a dalším senem. Po 3-4 hodinách je opět vypouštíme na pastvu.
Také by mě zajímal průměrný věk koní, plemena a zda se u nich vyskytují zdravotní problémy související s jejich využíváním.
Co se týče věku, máme 4 staré koníky – tedy koně starší 20 let, ale všichni se těší dobrému zdraví, dva angloaraby a dvě starší teplokrevné klisny. Také máme celou řadu mladých koní. Tedy ve věku 4-6 let. Využíváme koně polokrevné, plnokrevné, appaloosy, angloaraby.
Nedá se říct, že by naši koníci pro zákazníky měli nějaké zvláštní zdravotní problémy. Trpí stejnými zdravotními problémy jako ostatní koně – sem tam kolika, sem tam kulhání po špatném šlápnutí.
Můžeme shrnout, že, i když koníci jsou využívání jako školní koně, netrpí. 90 % našich zákazníků tvoří děti, specializujeme se na výuku ježdění, nikoliv na agroturistiku. První výcvikové hodiny realizujeme na lonži, pak s vodiči, pak následuje samostatné ježdění. Všechny uzdečky máme vybaveny martingaly, aby se tlak na koňské koutky přenášel ještě méně.
Kéž by se takhle dařilo všem „provozákům". Velice děkuji za rozhovor.
Začněte tam, kde mají s výcvikem dlouholeté zkušenosti, podívejte se na jejich webové stránky a pozorně je pročtěte. Nemusíte věřit všemu, ale fotografie z výcviku nelžou. Věnujte pozornost aktualizaci. Někdy se může blahobyt dramaticky změnit během pár měsíců v odstrašující příklad.
Kvalitní jezdecké školy, především ve velkých městech a jejich okolí, bývají dost vytížené. Zajímejte se o osobní zkušenosti jiných, diskuze na internetu a nejlépe osobní návštěva vám napoví. Vyptávejte se lidí, koně hodně prozradí tím, v jakém jsou stavu. Kde se s koňmi nezachází dobře, nebude věnována ani dostatečná péče zákazníkům.
Pilotní studie – stav ortopedického zdraví u koní v osmi jezdeckých školách, 2010 (Orthopaedic Health Status of Horses from 8 Riding Schools – Pilot Study) – oddělení klinických věd, Swedish Univerzity of Agricultural Science (SUAS), Univerzity Animal Hospital, Department of Anatomy, Physiology and Biochemistry, Unit of Equine Studies, SUAS. (Studie potvrdila hypotézu, že různé jezdecké školy mají své strategie, které mají vliv na snížení nebo zvýšení rizika opotřebení, ortopedických problémů. Zajímavé je, že byla provedena podobná studie u dostihových koní a i zde se ukázaly rozdíly v riziku zranění podle trenérů a tréninkových metod.)
Linda Tellington-Jones – Getting in TTouch – Understand and Influence Your Horse´s Personality
Jedním z nejstarších řemesel na vesnici bylo řemeslo kovářské. V Evropě se kováři zabývající se ř...
Přijďte si i letos užít jedinečnou sváteční akci Zimní království starokladrubských koní! Národní hře...
