Prošla jsem si tři roky trvajícím hororem

5. 6. 2020 The Horse Back Autor fotek: Archiv autorky

Spinální ataxie je strašákem mnoha chovatelů a majitelů mladých koní. Přečtěte si zpověď jedné majitelky nadějného drezurního koně. Její situace byla ještě ztížena tím, že její kůň měl výrazné výkyvy mezi dobrými a špatnými obdobími a velice dlouho netušila, v čem je problém.

Podobně jako mnoho jiných majitelů trvalo velmi dlouhou dobu, než Diana zjistila, z čeho pramení problémy jejího koně. Vlastně až po přečtení výsledků výzkumu týkajícího se malformace (vrozené morfologické vady) obratlů C6-C7 (v češtině zpravidla známé pod názvem cervikální vertebrální malformace, CVM – pozn. překl.), vedeného australskou odbornicí na koňskou anatomii Sharon May-Davisovou. Brzy vám přineseme odbornější článek.

Bohužel závěry tohoto výzkumu mají hořkosladkou příchuť: na jedné straně je přechodná úleva, protože vám všechno konečně dává smysl, ale na druhé straně přichází vědomí, že neexistuje nic, co byste pro svého milovaného koně mohli udělat, má-li závažnější podobu této malformace.

Naše čtenářka Diana z amerického Michiganu se zde podělila o svůj příběh o zoufalství a nakonec zármutku, které zažila během doby, kdy se snažila zjistit, co se děje s jejím koněm, mladým oldenburským valachem, kterého nazývala nejmilejším koněm, jakého kdy měla.

Poznámka: V tomto příběhu záměrně neuvádíme původ tohoto konkrétního koně. Pokud si myslíte, že bychom měli, uvědomte si, jak nesmírně sporná a těžko prokazatelná záležitost to je. Ale nyní už k Dianině vyprávění.

© Text je vlastnictvím autorky Jane Clothier a žádná jeho část nesmí být reprodukována bez svolení. Originál se nachází na http://thehorsesback.com, sdílení odkazu je v pořádku. V případě zájmu o další informace nebo další použití textu kontaktujte autorku: jane@thehorsesback.com

 

Příběh Diany

Rozhodla jsem se splnit si svůj sen o přípravě mladého koně od základů až do vyšších drezurních stupňů, a koupila jsem si na to úžasného tříletého oldenburského valacha. Vložila jsem do něj své úspory (plánované na důchod). K němu jsem zakoupila značkové sedlo Schleese.

První dva roky (ve věku 3 a 4 let) jsme vyhráli všude, kam jsme vyjeli.

Ale když mu bylo pět, všiml si můj trenér, že začíná tahat levou zadní nohu. Pak se začal zhoršovat i kmih. O několik měsíců později vrávoral tolik, že se s ním nedalo ani bezpečně manipulovat. Byl uspán ve věku sedmi let.

Když se ohlédnu zpět, myslím si, že to, co jsme předtím považovali jen za jeho podivné vrtochy, přímo souviselo s tímto problémem. V krátkosti uvedu všechny zvláštnosti, které jsem s tímto úžasným koněm zažila.

Nejsem veterinář ani jiný odborník a dělím se o své zkušenosti pouze proto, že by to mohlo pomoci někomu jinému, protože tenhle zážitek pro mě byl jednou z nejvíce emocionálně vyčerpávajících zkušeností, jaké jsem zažila.

 

Známky, které možná upozorňovaly na problém s malformací obratlů C6-C7 u mého koně předem:

Valacha jsem koupila na jeho třetí narozeniny, kdy byl 30 dní pod sedlem. Zvláštností mého valacha už tehdy bylo, že byl velmi milý a ochotný – nejmilejší kůň, jakého jsem kdy měla.

Ke každému kroku vyžadoval obrovsky silnou pomůcku holení. Nedalo se tak samozřejmě mluvit o žádném „sebenesení“, ale přičítala jsem to jeho nezkušenosti.

Vyhazoval POKAŽDÉ, když se nasedlal (třebaže jsem byla velmi opatrná, abych ho opravdu pomalu dotahovala, vyzkoušela jsem všechny typy podbřišníků, podložek i sedlo s nastavitelnou komorou, a podobně).

Opět jsem i toto vyhazování připisovala jeho mládí a nechala jsem ho vždy pár koleček se proskákat. A pak jsem přemýšlela, jestli jsem z toho nevytvořila zvyk, protože to dělal při každém ježdění.

  • Když nebyl před ježděním nejdřív polonžován, bez nejmenšího varování explodoval do neuseditelného rodea.
  • Velice těžko se ohýbal doleva – snažil se, ale vrávoral.
  • Dvakrát se v jednotlivých případech stalo, že po nasednutí zvláštně vyklenul nebo vyhrbil záda asi na 7–8 centimetrů, než vykročil.
  • Po 25 minutách trvání lekce se začal věšet do otěží, nebo když byla lekce kratší, tak to začal dělat poté, co jsem ho nechala vytáhnout otěž, aby se protáhl.
  • Zakopával – i když ne často – a znovu jsem to připisovala jeho mládí.
  • Bez sedace se nenechal vystrouhat ani okovat.
  • Jednou mi kamarád řekl, že se mu zdálo, jako by nedokázal dát hlavu natolik dolů, aby dosáhl na seno. Samozřejmě jsem si myslela, že si dělá blázny, dokud jsem toho nebyla sama svědkem.   

 

Hledání příčiny problému

Když jsme hledali příčinu jeho problémů, byla mu diagnostikována mírná forma PSSM. Takže jsem strávila asi devět měsíců testováním hladiny cukru v seně a on byl mezitím ve výběhu úplně bez trávy.

Byla období, kdy byl sotva schopen chodit na ruce na vodítku. V té době jsem si myslela, že má syndrom tying-up (u nás ho známe také pod jmény „černé močení“ nebo „sváteční nemoc“ a projevuje se mj. ztuhlostí svalů a neochotou k pohybu – pozn. překl.), i když to nevypadalo tak, jak jsem o tom četla, a nikdy jsem tento syndrom neviděla naživo.

Pak v posledním období se jeho neurologické problémy zhoršovaly každým dnem.

Nechala jsem mu udělat myelogram (aplikace kontrastní látky do páteřního kanálu – pozn. překl.), který odhalil stlačení míchy v obratlích C3 a C4.

Pak konečně veterináři na Michiganské státní univerzitě diagnostikovali abnormality obratlů C6 a C7 na rentgenových snímcích. Toto stojí ve zprávě:

Meziobratlový otvor na C6–C7 je výrazně redukován. Minimální množství kostní proliferace je zaznamenáno na C5–C6 podél dorzálního aspektu kloubních výběžků.

Závěr: Multifokální cervikální degenerativní choroba kloubních spojení (C4–T1), nejzávažnější na C6–7.

Rozhodování o jeho uspání pro mě bylo velmi těžké, protože jeho neurologické problémy kolísaly. Byly dny, kdy nejevil žádné známky problémů. A pak byly dny, kdy padal v boxu na stěnu, když se snažil otočit.

Každopádně jsem se nakonec rozhodla pro euthanasii, protože si myslím, že trpěl velkými bolestmi v důsledku zúžených otvorů na C6 a C7.

Jsem přesvědčená, že toto byl důvod jeho vyhazování, nutnosti sedace při podkování, neschopnosti sklonit hlavu k senu, věšení se do otěží, období, kdy sotva chodil (ta období, kdy jsem si myslela, že má syndrom tying-up) i podivného hrbení hřbetu. Také pro něj bylo velmi těžké cválat na pravou nohu, a pokud bych ho opravdu nehlídala, přeskočil by.

Jsem opravdu ráda, že jsem narazila na tento web, protože dnes večer půjdu spát s vědomím, že uspání bylo určitě to správné rozhodnutí. Děkuji!

Diana

Pokud se chystáte koupit koně, který spadá do skupiny ohrožené touto malformací, věnujte tomu náležitou pozornost a nechte si v rámci předkupní prohlídky udělat rentgen zadní strany krčních obratlů (kaudální pohled).

Podobné články

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…