Na tohle téma bylo již napsáno opravdu hodně publikací, takže se zdá, že dostupných informací je dost. Přesto ale spousta jezdců nedosáhne toho, co by chtěla, a někdy se dokonce mohou ve výcviku dopustit i chyb, založených právě na studiu a chybném výkladu odborné literatury. Chyba není v literatuře, dokonce ani v dotyčném jezdci. Problém je v tom, že nejenže každý kůň a člověk je jiný, ale také v tom, že publikace jsou více či méně zhuštěné a určené často jen pro určitou výcvikovou úroveň.
V tuto chvíli jistě mnozí namítnou, že je jen jedna metodika ježdění, která popisuje standardní provedení pomůcek pro každý cvik. S tím musíme samozřejmě souhlasit, protože to je cíl, ke kterému by se měl každý kůň a jezdec dospět, ale stejně jako malé dítě není schopné číst souvislý text (pobídky jsou nástrojem komunikace), musí se kůň této „řeči“ učit postupně a individuálně podle svých schopností a předpokladů.
Shrneme-li tedy naši snahu, tento seriál by měl být průvodcem základního výcviku koně a jezdce a měl by vysvětlovat rozdílný přístup a provedení téhož cviku pro zkušeného koně i pro koně, který se tento cvik teprve učí.
Když jsme přemýšleli, která kapitola by měla tento seriál začít, říkali jsme si tiše, hlavně ať to není už žádná teorie. Teoretizování o tom, jak jezdit a trénovat zvládne každý a už o tom bylo psáno víc než dost, takže asi není opravdu možné přijít s něčím novým, přesto se tomuto tématu vyhnout nelze. Takže v příštím díle se jen stručně vrátíme k metodice jednotlivých cviků v podobě výcvikových kroků. Snad Vás neodradíme!
