Princip strachu. Proč koně prchají?

10. 09. 2012 05:00

Obrázky: 2

Autor: Andrew McLean Foto: archiv překladatelky Seriál: Principy správného tréninku s Andrewem McLeanem Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 15023 Počet komentářů: 22 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Po malinko opakujících minulých dílech přichází Andrew McLean s něčím opět velmi zajímavým – jak se vypořádat se strachovými a útěkovými reakcemi koně? Vysvětluje, proč se útěkové reakce fixují o tolik rychleji než jiné věci: když máte být hlavním chodem oběda lva, není čas na učení pokusem a omylem. A co si s tím má počít trenér, pro něhož je koňský strach největším nepřítelem?

Princip strachu: Strach se rychle naučí, nesnadno zapomíná a je silně spojen s pohybem nohou koně. Je důležité naučit se rozpoznat škálu strachových reakcí koně a zeslabovat je, aby je kůň neočekával.

Co je strach?

Strach je největším nepřítelem všech trenérů koní. Strach se u koňovitých projevuje jako útěková reakce - kůň se snaží z ohrožující situace utéci. Útěková reakce ovlivňuje celé tělo zvířete. Vědci zabývající se chováním popisují všechny úrovně strachu jako funkci tzv. hypotalamicko-hypofyzární osy (orig. HPA axis). Tento zvláštní název naznačuje původce útěkové reakce - mozek a nadledvinky. Hluboko v mozku je struktura, která se nazývá amygdala. Ta hodnotí, zda jsou přicházející podněty ohrožující nebo ne. Pokud vyhodnotí, že ano, jsou mozkem uloženy a rozlišovány se specifickým způsobem - na rozdíl od ostatních informací, strachové reakce nelze zapomenout. Můžete je potlačit novějšími reakcemi, takže bude obtížnější je vyvolat, ale už navždy bude potřeba pečlivého tréninku, aby zůstaly potlačené.

Když jednou mozek dostane informaci o ohrožujícím podnětu, zvýší se ostražitost a nadledvinky rozbuší srdce. Ostatní, méně důležité podněty jsou ignorovány. Proto prchající kůň může cválat přes překážky, auta, může narazit do stromu nebo do jiného předmětu. I když v tomto rozpoložení kůň překoná překážku, vnímání skákání je potlačeno, nohy jsou přes překážku pouze taženy, kůň možná i ukopne horní část. Skok je plochý a kůň je při něm prohnutý. Není neobvyklé to vidět u nepříliš dobře trénovaných koní v cross-country. Čím víc strachu, tím víc kůň zrychluje a tím méně vnímá vše ostatní včetně pomůcek.

I prohnutý hřbet, napjaté držení těla se zdviženou hlavou a krátké, drobivé krůčky, svědčí o tenzi, která může vyústit v útěkovou reakci.Projevy útěkové reakce jsou velmi variabilní. Jsou jako stínítko na světle - světlo může být zastíněno zcela, nebo jen částečně. I útěková reakce se projevuje různými způsoby chování. Jsou to od prchání, vzpínání, vyhazování, kozlování, uskakování, přes „jen" tenzi a prohnutý hřbet, spěchání, poklusávání, vyvracení hlavy, skřípání zuby, švihání ocasem až po tuhnutí a zamrzání na místě. Ve všech těchto případech s výjimkou zamrzání na místě nohy ztrácejí plynulý rytmus a pohyb se stává zrychleným a trhavým. Samotné prchání je pak nejsilnějším vyjádřením útěkové reakce. Je to obranný mechanismus, při němž kůň prchá od ohrožující situace. Jen málo zvířat na zemi je tak rychlých jako prchající kůň, zejména na delší vzdálenost. Kozlování je také obranný mechanismus. Tento pohyb se vyvinul k tomu, aby kůň setřásl predátora ze svého hřbetu. Vzpínání je agresivně-defensivní mechanismus, který slouží nejen ke zbavení se predátora, ale i k hřebčímu soupeření. Uskakování je součástí útěkové reakce, kdy se kůň náhlým uskočením brání chycení predátorem. Prchání, kozlování i uskakování je posilováno (odměněno a tudíž opakováno) zbavením se predátora. Pokud pod sedlem nebo na vodítku dojde ke ztrátě kontaktu při těchto obtížně zvladatelných situacích, je to vnímáno jako posílení.

Reagují všichni koně na strach stejně útěkem?

Ne všichni koně ze strachu prchají. Útěková reakce převládá u plnokrevníků, arabů a rychlostního typu quarter horse. Výzkum významné koňské etoložky dr. Debbie Goodwin z univerzity v Southamptonu dokládá, že tito koně jsou v různém množství vybaveni geny, zodpovědnými za tuto reakci. Tyto geny zdědili po předcích, kteří se adaptovali na život v horkých oblastech, kde jejich hlavními predátory byly kočkovité šelmy. Útěk je skvělé řešení, protože kočky nevydrží běžet dlouho. Spoléhají na rychlý start a krátký sprint a pouze jedna z kočkovitých šelem, lev, loví ve smečce. Lov ve smečce prodlužuje vzdálenost pronásledování na několik set metrů. Ale útěková zvířata, jako je kůň nebo antilopa, jim dokáží uniknout. I když lov ve smečce je nejefektivnějším způsobem lovu, i takto lovící lvi jsou úspěšní pouze v jednom případě ze šesti. U psovitých šelem je to jiné. Smečka psů nebo vlků se nevzdává a neunaví tak snadno, když si jednou vybere kořist. Hlavním predátorem předků domestikovaných koní z čeledi psovitých byli vlci. Jen málo tvorů na zemi může koně dohonit na několika kilometrech, ale lovící smečka vlků je dokáže uštvat. Proto koně střední Eurasie, adaptovaní na chladné podnebí a lovení především vlky, se nenaučili prchat, ale naopak se bránit. Zebra nebude své mládě bránit před lvem, ale uteče, při útoku psů nebo hyen ale zůstane stát a mnoho jich kopyty zahubí. Tak i většina našich domestikovaných koní má geny jak bojovných koní z chladných oblastí, tak utíkajících koní horkých oblastí. Možná jste si již všimli, že někteří domestikovaní koně v ohrožení zůstanou stát a brání se, zatímco jiní utíkají.

Osvojení po jedné zkušenosti

Zatímco většina věcí, které chceme koně naučit, vyžaduje mnoho opakování, útěkové reakci se bohužel naučí již po jedné zkušenosti. Zpravidla se posílí několika opakováními, ale i tak je potřeba velmi krátká doba k osvojení. Dokážete si asi představit, proč strachové reakce musejí být tak rychle zapamatovány a opakovány. Vzorce chování, zodpovídající za útěk, v jejichž důsledku zvíře přežije útok predátora, musejí být neustále zaznamenávány pro pozdější použití - když máte být hlavním chodem lvího oběda, není moc prostoru pro pokusy a omyly. Proto když se během tréninku objeví strachová reakce, nejlepším řešením je odstranit strach a nedat zvířeti šanci strachové reakce trénovat. To je principem učení bez chyb a podrobněji jej popíšu níže.

Co posiluje útěkovou reakci?

Útěková reakce je posílena v momentě, kdy kterýkoli způsob chování zajistí útěk od objektu strachu. Jinými slovy zvýšením vzdálenosti mezi koněm a daným objektem. Pro posílení nemusí jít o velkou vzdálenost mnoha metrů, ale i o centimetry. Například pokud se kůň bojí biče nebo doteků na hlavě, i ustoupení o jeden krok nebo zvednutí hlavy posílí tuto útěkovou reakci za několik málo opakování. Pokud se kůň bojí kováře, i ustoupení, které zvýší vzdálenost mezi ním a kovářem, je posílením. Takže kovář by neměl uhnout, pokud to je možné. V takovém případě bychom se měli snažit navázat kontakt s koněm a několikrát zopakovat přistoupení k objektu.

Rozpoznání strachu

Je důležité, abychom se jako trenéři koní naučili rozeznat, co je útěková reakce. Obecně toto špatně chápou koňáci na všech úrovních. Středem zájmu klasického ježdění a důležitým bodem v německé výcvikové škále je, že kůň má sám udržovat rychlost, dokud není požádán o změnu. To je princip rytmu. Pokud kůň nejde v sebenesení, buďto utíká (zrychluje) nebo zpomaluje. Pokud utíká, vykazuje určité známky útěkového chování. Typickým příkladem je kůň, který při skákání zrychluje před překážkou. Tito koně zrychlují, když vidí skok a už na hobby úrovni je toto nebezpečné chování nazýváno "nadšením". Což je naprosto špatně.

Toto chování je téměř vždy naučeno tam, kde kůň utíká od překážky (jezdec neřídí rytmus). Brzy si spojí překážku se zrychlením a překážka sama se stane podnětem, který toto zběsilé utíkání spouští. Když k tomuto dojde, zpomalující účinek otěží je ztracený a je potřeba redrezura. Nebo ostřejší udidlo. Kůň začíná mít tvrdou hubu, což je spíše psychické "vypnutí" vnímání než skutečná ztráta citlivosti. V tomto příkladě bychom našli v krvi tohoto koně stejné chemické látky, svědčící pro strach, jako u koně, který utíká před smečkou vlků. Koně skokani se stejně jako jezdci musejí naučit chodit v rytmu a musí jim být jasně dáno najevo, že kůň musí rytmus udržovat sám a překážka nesmí nikdy vyvolat zrychlení větší než mírné zatažení na překážku. Nejedná se jen o pohodu koně, ale i o bezpečnost jezdce. I v drezuře a všech ostatních jezdeckých disciplínách můžeme rozeznat, kdy je zvíře v tenzi, případně má strach.

Žádné rychlé pohyby

Ve většině jezdeckých disciplín se nohy koně nemají pohybovat rychle. V drezuře například jsou změny v rychlosti těla koně vykonávány udržením stejné rychlosti (aktivity) nohou, ale prodloužením kroků. 'Velcí mistři' minulých století, kteří dostali drezuru tam, kde je dnes, věděli více, než kolik jim přisuzujeme. Věděli, že rychlé nohy koně nesou směrem k útěkové reakci a že to je často jednosměrná ulice. Věděli, že prohnutý hřbet znamená tenzi a může vést k jejímu zvyšování. Zjistili, že zvýšení rychlosti těla se nejlépe dosáhne udržením nohou ve stejné rychlosti, ale prodloužením kroků. Rychlý trhaný pohyb nohou při uskakování a poklusávání podporuje útěkovou reakci a udržuje ji v pohotovosti pro možné využití. Pokud kůň na některém místě uskakuje, měl by tam být ježděn pomaleji a jezdec by měl být připraven použít otěže a zpomalit okamžitě, když se kůň začne bát. Pokud je objekt strachu vpravo, bude to pravá noha koně, která začne předek koně v panice tlačit pryč, takže jezdec musí být připraven zpomalit pravou přední nohu pravou otěží víc než levou.

Toto by mělo být opakováno, dokud kůň sám neudržuje rytmus i kolem objektu strachu. Ovšem pokud jsou uskočení náhodná, pak je to silná známka konfliktního chování - to znamená, že kůň je zmatený pomůckami, a proto reaguje těžce nebo zpomaleně buďto na zastavení, rozejití nebo se špatně zatáčí.

Každé zrychlení nebo rychlá změna směru by měla vyvolat okamžité zpomalení nebo obrat, takže rychlé pohyby budou vyloučeny z repertoáru zvířete. Tak musí být zabráněno jejich fixování. To znamená, že musíme koně učit bez chyb a pokud kůň projeví známky útěkového chování, musíme jeho nohám zabránit ho projevit příliš. Učení bez chyb znamená zabránit nežádoucímu chování ještě v jeho průběhu (ne až po něm) a poté zopakovat požadavek. Tedy zpomalit nohy koně a pak požádat o opětovný pohyb vpřed. Toto často vyžaduje zesílení pomůcky rukou do zastavení. Pokud kůň vyhazuje při pohybu vpřed, může se vyhazování zhoršit, než zastaví, a tak se může dostat do repertoáru chování koně jako reakce na pobízející pomůcku. Pokud kůň jen vykopne zadníma nohama, může samozřejmě jen pobídka vpřed stačit ke korektnímu pohybu. Pokud to není takto snadné, pak je potřeba i toto trénovat učením bez chyb. Jakékoli náhlé zrychlení je nejefektivněji vyřešeno použitím otěže k okamžitému zpomalení - míra zpomalení je dána závažností prohřešku. Ať kůň uskakuje, zrychluje, vystřeluje vpřed, vyhazuje nebo svévolně mění směr pohybu, čím rychleji se nohy pohybují, tím nesmazatelněji se to vrývá do paměti.

Je nějaká míra útěkového chování užitečná?

Důležitým aspektem koňského chování je, že zvýšení hladiny adrenalinu a pohotovosti k útěkové reakci je nutné ke zvýšení rychlosti. Takže ne všechny aspekty útěkové reakce jsou nutně škodlivé. Cválání by nebylo možné bez zvýšení srdeční akce. Proto všestrannost a různé druhy závodění vyžadují některé interní pochody, které jsou spojeny s útěkovou reakcí. Velkou otázkou je, kolik je příliš. Každý, kdo měl kdy tu smůlu sedět na prchajícím koni, ví, že se nedá zpomalit ani zatočit. Proti tomu správně trénovaný dostihový kůň v té samé rychlosti zpomalit i zatočit dokáže. Prchající kůň je totiž v zajetí útěkové reakce mnohem více než dostihový kůň. Pokud je útěková reakce přítomna v silnějším stupni než jen minimálním pro nutnost dosažení potřebné rychlosti, pak zvíře prchá. A to opět otevírá otázku sebenesení. Klíčovým prvkem sebenesení je stálá kontrola rychlosti. Koně, jejichž rychlost je (pod sedlem i na ruce) udržována držením rukama, vykazují vlastně slabší formu prchání. I zmatení koně mají tendenci prchat a v rychlosti a tempu jsou drženi jezdcem. Kůň sice nemůže prchnout, ale stále má prohnutý hřbet a jeho pohyb je napjatý a trhaný.

Spontánní oživení

Útěková reakce převládá u plnokrevníků, arabů a rychlostního typu quarter horse.Jak velká zkušenost koně s tenzí a úprky je ještě bezpečná? Žádná. Protože chování spojené s útěkovou reakcí může být zapamatováno již po jedné epizodě a zážitky strachu leží pečlivě uložené v mozku a čekají. Strachové reakce jsou předmětem toho, čemu vědci, zabývající se chováním, říkají "spontánní oživení" - tendence náhle se znovu objevit v chování zvířete v původní síle. Čím větší počet útěkových reakcí zvíře zažilo, tím větší pravděpodobnost tohoto spontánního oživení. Takže ignorování vážného projevu prchání, kozlování nebo uskakování vás může pronásledovat, když to nejméně očekáváte. Zpravidla se toto chování vrací ve chvíli, kdy je kůň vystaven vyšší míře stresu - např. osvojování nového způsobu chování. Honění stresovaných koní v kruhové ohradě také může vyvolat spontánní oživení útěkové reakce. Pokud kůň běhá dokola se všemi znaky tenze - hlava nahoře, prohnutý hřbet, krátké trhané kroky - zaděláváte si na problém. To je špatné pro psychickou pohodu koně i pro jeho spolupráci s lidmi. Koně si v podstatě trénují útěkovou reakci a schovávají si ji na později. A co je horší, kůň si vytváří asociaci mezi strachem a lidmi. Pokud je kůň honěn v kruhové ohradě s prohnutým hřbetem, vysokým nesením hlavy a rychlým pohybem nohou, pak navzdory bezprostřednímu krátkodobému přínosu, proklamovanému zastánci práce v kruhovce, to může být recept na další a možná závažnější projevy strachové reakce a neshody ve vztahu koně a člověka. I když odložíme polidšťující interpretace, zkuste si představit sami sebe v kůži vašeho koně. Milióny let pobytu na čelním místě jídelníčku predátorů znamenají, že kůň je extrémně vnímavý ke všemu, co se dá vyložit jako lovení. Nejlepší, co pro svého koně můžete udělat, je vyvarovat se jakéhokoli honění, zejména pokud se objevují známky tenze. Na druhou stranu není nic špatného na správném lonžování koní, za předpokladu, že je kůň uvolněný. Pokud se kůň pohybuje po kruhovce nebo lonžovacím kruhu kontrolovaně a není přitom prohnutý, může to mít velký tréninkový přínos. Jakékoli náhlé zrychlení by mělo být řešeno přechodem dolů za pomoci lonže.

Kontrola koňských nohou

Americká etoložka jménem dr. Temple Grandin před několika lety ukázala, jak u koní funguje 'terapie pevným objetím'. (Terapie pevným objetím dr. Jiřiny Prekopové se používá nejčastěji u autistických dětí - dr. Grandin je autistka - nebo při záchvatech vzteku. Spočívá v tom, že se dítě pevně obejme a drží, ať dělá cokoli, dokud se neuklidní. Dnes je vnímána jako poněkud kontroverzní. Pozn. překl.) Pozorovala americké kovboje, jak umisťovali divoké mustangy do beden, aby jim vyčnívala pouze hlava, a bednu i s koněm naplnili pšenicí ze sila. Potom kolem koní mávali pytli a podobnými předměty. Koně nebyli schopní dát průchod strachu, protože měli znehybněné nohy. Když byli potom z této pasti vypuštěni, chovali se mnohem klidněji a snáze se ovládali, jejich útěková reakce byla na nějakou dobu utlumena. Mnoho let australští zaříkávači a profesionální obsedači koní používali postup, při němž spoutali koním nohy a povalili je na zem. Všechny tyto techniky dočasně utlumí útěkovou reakci, třebaže jsou často mylně vykládány jako budování 'respektu' a 'podrobení'. Ve skutečnosti dochází k tomu, že propojení ohrožujících stimulů a útěkové reakce se rozpojí. Tyto postupy jsou již dnes zpravidla vnímány jako neetické.

Nejlepší a nejsnazší způsob, jak mít pod kontrolou koňské nohy trvaleji, je pravidelně se věnovat práci ze země. Správná práce ze země poskytuje úplnou kontrolu nad koňskýma nohama. V našem systému práce ze země koně učíme, aby se hýbal pouze na signál vodítkem. Toto musí být důkladně procvičeno, takže kůň dokáže udělat krok vpřed i vzad okamžitě na velmi lehkou pomůcku vodítkem a provádí to, dokud nedostane pomůcku jinou. Přitom udržuje přímý směr a držení hlavy v úrovni kohoutku. Také vyžadujeme klidné stání, dokud nedostane signál k pohybu. Jiní trenéři mají podobné techniky, společným jmenovatelem je, že koňské nohy jsou pod kontrolou a není jim dovolen žádný náhodný pohyb, zejména ne rychlý. Je dobře vypozorováno, že čím častěji kůň reaguje rychlými pohyby nohama, tím větší tendenci k nim má. Podobné je to i pod sedlem, úplná kontrola nad chováním koně je prevencí nebezpečného chování. Jak jsem zmínil dříve v tomto seriálu, různé tlaky holení a otěží tvoří hranice možností pohybu koně a tím se získává úplná kontrola nad koňskýma nohama a jejich zrychlením, zpomalením a směrem pohybu. Transformace těchto tlaků na jemné pomůcky dodá poslušnosti uvolnění, protože jemné pomůcky jsou pro koně předvídatelné a nejsou nepříjemné.

Konfliktní chování

Pokud koně posilují útěkovou reakci pravidelně delší dobu, zvýší se jim některé stresové chemické látky, např. kortizol. V behaviorálních studiích se kortizol používá jako celkem spolehlivý indikátor stresu a pokud je přítomný delší dobu, poškozuje fyziologii zvířete. Dlouhotrvající tenze také ústí v konfliktní chování. Jeho projevy jsou separační úzkost, agrese nebo dokonce sebepoškozování.

Pokud je kůň zmaten, jeho první reakcí je většinou tenze. Ta obecně vyvolává tendenci ze stresující situace utéci. Čím zmatenější kůň je, tím větší tendence utéci nebo uskočit. Protikladné pomůcky koně predisponují k vysoké tendenci útěkové reakce. Vyvolávají také opačné reakce jako zpomalení na tlak holeně, zrychlení na tlak otěže, zahnutí vpravo na působení levé otěže a zahnutí vlevo na působení pravé otěže nebo tlačení se proti působící stranové holeni namísto ustupování od holeně. Největší tenze ve výcviku ale vzniká při blokování otěží a současném pobízení holení. Při tom jen malá část koní nevykazuje klinické známky tenze. Zvířata zkrátka nedokážou současně zrychlit a zpomalit, takže kůň se naučí, že pomůcky jsou pomůckami pouze tehdy, pokud je jejich intenzita vyšší než blokování otěží. Takový postup potom znamená nutnost použití ostřejších ostruh, plnou uzdu a utažený nánosník jako nezbytných tréninkových pomůcek, i když zdravý rozum napovídá, že vyšší úroveň tréninku by s sebou měla přinášet jemnější pomůcky spíše než větší arzenál zbraní.

Rozeznání a odstranění strachových reakcí je jednou ze základních součástí 'koňařství'. Pro bezpečnost naši i našich dětí musíme odhodit mýty, že koně prchající na skok projevují 'nadšení', vědí, co dělají a chtějí nám udělat radost. Kdyby se trenéři naučili správně rozeznat okruh strachových reakcí, které koně během tréninku vykazují a naučili se nezahrnovat vzorce útěkového chování do tréninku ve všech jezdeckých disciplínách, ježdění by bylo mnohem bezpečnější pro jezdce i pro koně. Je potěšující vidět, že učení jezdeckých univerzit v Británii i v Austrálii obsahuje i toto pochopení, čímž se dostává do povědomí i ostatní jezdecké veřejnosti.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. cariad

    zajímavé, ale..

    09:19 - 10. 09. 2012

    Nejsem si jistá, jestli jsem úplně pochopila, kterak koni zabránit v útěkové reakci, když je už jednou ve stresu. Tím že mu zabráním v pohybu, tím se neuklidní (aspoň ten můj tedy ne :)). Naopak mám lepší zkušenost s alespoň částečně řízeným "vyběháním" stresu - tam kde můžeme bezpečně utíkat, povolím otěže a nechám ho, není to takový ten panický úprk, je možné korigovat zda klus nebo cval, je možné ho řídit co do směru, ale krok je na uvolnění málo. Netrvá to moc dlouho a za chvíli si sám zpomalí, sníží hlavu, uvolní hubu a je zase dobře. Samozřejmě se snažím, abychom se do stresu vůbec nedostali, ale občas se tomu nejde vyhnout (pes na vyjížďce aj.). Kůň je super v tom, že neletí někam hned, ale ten strach se snaží aspoň chvíli držet, než to nějak pořeším. Nicméně to musí ven.

  • 2. jaja

    lonžování a napojování

    09:39 - 10. 09. 2012

    Velice pěkně vysvětlený rozdíl mezi korektním lonžováním a "napojováním" v kruhovce! Výborný článek, ostatně jako všechny s této série! Je zajímavé, jak oni "staří koňáci" tohle všechno věděli a dělali - pouze to neuměli vysvětlit!

  • 3. Ivetashena

    Katko,

    11:28 - 10. 09. 2012

    veliký dík za maximálně zajímavý a podnětný článek (za celou tuto sérii).
    Jsem velmi ráda za zmínku o nutnosti korektní práce ze země, díky níž ovládáš koňské nohy. Já bych si k tomu dovolila myšlenku - prací ze země, při které nutíš koně zapojovat neinstinktivní polovinu mozku (nutíš ho nad úkoly přemýšlet), buduješ důležité komunikační mosty. Ale tato práce (ať už na vodítku, lonži, volně v kruhovce, ve výběhu...), má-li mít onen výše zmíněný smysl, musí probíhat na principech porozumění koně (viz.předešlé díly), nikoli pouhé rutiny, při které kůň vykonává mechanicky naučené pohyby jako odpověď na signály z naší strany - a nic víc.
    Důležité je stále se ujišťovat, že kůň rozumí našim požadavkům a sám se snaží vyhovět, vyjít vstříc, aktivně hledat a nabízet řešení, nikoli pasivně (otupěle) se pouze podvoluje mechanickým tlakům.

  • 4. Katka K.

    2 Cariad a Iveta

    12:03 - 10. 09. 2012

    To, co popisuješ, už pravděpodobně není úprk - řízená svižnější práce samozřejmě uvolní koně lépe než krok, o tom žádná. Ale můžeš si ji dovolit pouze s koněm, který má tyto věci zvládnuté a nikam neprchá.
    Osobně po mnoha zkušenostech s opravdu krevnatými koňmi, kteří uměli prchat velmi zdatně naprosto souhlasím s McLeanem, kůň si nemá tuto reakci fixovat. Máš evidentně štěstí na koně, který to má v hlavě srovnané, takže si to můžeš dovolit, ale takoví opravdu nejsou všichni.
    Zrovna včera jsem na na něj myslela, jezdila jsem mladičkou, temperamentní poničku, která má útěkovou reakci docela v krvi a kolem letěly postupně dvě stáda koní domů z výběhu. Nepochybně by jí vůbec nebylo proti mysli ventilovat stres několika kolečky kolem jízdárny.:) namísto toho musela chudinka ustupovat na holeň v kroku podél jízdárny, což jsem prokládala obraty kolem předku. Věř nebo nevěř, i tohle temperamentní mládě se za pár minutek zklidnilo a pracovalo se dál. Bez vyběhání.

    Iveto, řekla bych, že toto se týká veškeré práce s koněm. Pouze mechanicky bez porozumění nefunguje nic.:-)

  • 5. jaja

    útěk a pomalá práce

    12:24 - 10. 09. 2012

    Reaguje na 4.

    Já nikdy skrevnatými koňmi pracovat neuměla (nechtěla... nerada pracovala) právě pro onou snadnost vrhnout se v úprk a neustálou tendenci stresovat se :-) Ta moje stará šimla má něco z toho, 25 % arabské krve se u ní provuje tím, čemu já říkám "hysterie" - a co je naštěstí dobře zvládnuté. Nicméně taky se přidám se souhlasem k článku a k tomu, co píše Katka: když se dostala do stresu a měla tendenci prchat, vždy - vždy! - pomohlo pracovat v klidu - pomalejší práce s častými změnami a zapojením mozku - práce, kterou ale zná, nesmí se dělat nic nového! U ní to je tak spolehlivý "lék proti prchání", že se naprosto nebojím, že by to nezafungovalo - pokud tedy jezdec zvládne situaci podchytit :-) Prostě ve chvíli, kdy se stresuje, začít v klidu dělat práci, kterou zná, pomalejší práce, třeba ty dvě stopy, ale i přechody, kruhy atd. a u toho ji normálně chválit (tedy žádné extra velké chválení). Je to otázka krátké chvíle, kdy zapomene, že vlastně byla ve stresu a uklidní se a lze s ní pracovat naprosto normálně.

    Podle mě je třeba u všech takto "stresovatějších" koní podchytit tyto situace v časném mládí nebo co nejdříve ve výcviku a naučit je pracovat v klisu a v pozitivní atmosféře. U těchto koní je vyplatí ukázat jim, že práce je vlastně velmi příjemná - protože když pracuje, je kolem něho příjemná atmosféra plná pozitivních motivací.

    Něco jiného jsou "hajzlíci", kteří se "útěkem" snaží práci vyhnout :-) Většinou to ale nejsou takoví ti "krevantí" uzlíčci nervů, ale naopak poměrně sebejistí a nervově stabilní jedinci :-)

  • 6. nitka

    Pohyb

    12:49 - 10. 09. 2012

    Reaguje na 1.

    Pochopila jsem to tak, že když necháte koně vyběhat (i když řízeně), vybouřit či prostě vyventilovat, je logické, že ho to uklidní, ale to je právě to upevňování útěkové reakce. Kůň se zbaví stresu a zafixuje si pro příště, že úprk (či rychlý pohyb) je řešení.
    Opakem je právě ten popisovaný příklad koní uvězněných v pšenici - kůň prchat nemůže, ačkoliv se o to snaží a teprve, když přestane bojovat a zůstane v klidu, stresující podněty ustanou. Čímž si kůň fixuje:"Zachráním se tím, že zůstanu stát."
    Čímž já netvrdím, že to vypohybování neklidného koně je špatně. Ale asi je nutné rozlišovat nervozitu či nahromaděnou energii a náhlý úlek nebo konkrétní strach.

  • 7. fran

    ad 2

    16:27 - 10. 09. 2012

    Nebyla by to jaja, kdyby nezaagitovala a nebyla bych to já, abych nereagovala :-).
    Nic takového vysvětleno nebylo. Jenom že v kruhovce se kůň nemá honit. To fakt nemá. Ani na lonži ne. Přesto se to často děje.
    Nic ve zlém:-).

  • 8. fran

    ad pohyb

    16:42 - 10. 09. 2012

    Tady je mi líto, že se autorovi nedá položit doplňující otázka. Mám odpozorováno, že dovolením pohybu v situaci, kterou kůň shledává jako stresující, řeší napětí i velmi renomované a zkušené osobnosti (záměrně se vyhýbám slovu trenér) ať klasické školy nebo horsemanshipu a to zejména, možná pouze, v úplných počátcích práce, a zjevně bez škodlivých následků. Nemám na mysli "honění" ve smyslu tlaku k pohybu vpřed na lonži nebo ve volnosti, ale o dovolení uvolnit vzniklé napětí pohybem nohou. "Neutíkat" v dalších fázích výcviku mám pak zařazeno do šuplíku kontroly rytmu (snad shodně s autorem).

    Jinak musím zopakovat, že tohle moc pěkný seriál.

  • 9. Katka K.

    2fran

    06:50 - 11. 09. 2012

    Fran jistěže se mu dá položit otázka, se mnou komunikovali velice vstřícně. Kontakt na webu AEBC.
    Renomované osobnosti si toto mohou dovolit, protože takové koně dobře zvládnou a vědí, kolik pohybu si mohou dovolit. Navíc pokud máš koně alespoň částečně "studeného typu" se sklony k vyhazování, apod. , pak je velmi vhodné to řešit pohybem vpřed. A dalším z asi deseti možných důvodů je i to, že ne každá renomovaná osobnost je znalcem etologie a principů učení. Ale opět platí, že co zvládne bez problémů dobrý a zkušený jezdec, nezvládne každá Mařenka a proč riskovat.

  • 10. Sovicka

    prchači

    08:21 - 11. 09. 2012

    Opět pěkný článek:-). Mám koníka, který je téměř z půlky plňas, tak že prchací reakce se samozřejmě vyskly (naštestí za těch pár let to bylo celkově nemnohokrát), nic příjemného to není a navíc je to i hodně rychlé. Je to kůň co se stresuje hodně, ale postupně se to podařilo hodně obrousit, hlavně v klidu důsledně trvat na svých požadavcích.

    Je pravda, že postup Cariad by u nás byl zcela nepoužitelný.

  • 11. cariad

    děkuji

    08:37 - 11. 09. 2012

    za vysvětlení a potvrzení že to funguje, zkusím na jízdárně vyvolat nějaký menší stresík a vyzkoušíme to :) nicméně jestli jsem tedy autora správně pochopila, žádoucí pro trénink je kůň, který ještě nikdy takto ve stresu neutíkal, nebo je to ideální stav. To je podle mého názoru tak ideální, že to prakticky nenastane :( nedokážu si představit správně odchované hříbě (tedy venku a ve stádě), které se nikdy nepotkalo se stresujícím podnětem a neuteklo od něj. Myslím že je to pro koně normální, jen se s tím každý vyrovnává jinak.

  • 12. cariad

    to 4.

    08:45 - 11. 09. 2012

    Pravda, s úplným "vyšilencem" :) jsem nikdy nepracovala (naštěstí). Ale ten můj zviřuch to myslím nemá moc srovnané, on je jenom neskutečně slušný a vstřícný k člověku, takže se opravdu snaží. Ale právě jak se snaží ten stres držet, tak se mu po kouskách kumuluje a pak už to nezvládne a třeba vystartuje nebo tak něco. Proto se snažím ho odventilovat hned jak je to možné. Jak jsem psala výše, zkusím to i prací, ale nejsem si úplně jistá že to půjde. Ať po něm budu chtít sebejednodušší zvládnutou věc, vždy na začátku musí být nějaký tlak, a to on vnímá jako další maličký stres, pak další a další a už to nedává. Takhle to aspoň bylo. Pravda jsme teď o něco dál, takže opatrně zkusím, to určitě jo.

  • 13. cariad

    :)

    08:46 - 11. 09. 2012

    Reaguje na 7.

    Jaji názor na kruhovku známe :) a já ho respektuju, přestože mám názor jiný, taky. Názor se formuje ze zkušenosti a tu asi máme každý jinou, že.

  • 14. jaja

    stres a útěk

    08:51 - 11. 09. 2012

    Reaguje na 11.

    "nedokážu si představit správně odchované hříbě (tedy venku a ve stádě), které se nikdy nepotkalo se stresujícím podnětem a neuteklo od něj. Myslím že je to pro koně normální, jen se s tím každý vyrovnává jinak."

    Myslím si, že je to trochu jinak :-)
    1. Kůň ať si vybíjí stresy útěkem na pastvině ve společnosti stáda. Koně potřebují stresy (myslím takové to vylekání se), potřebují je ventilovat útěkem - je to přirozené, je to zdravé a posouvá je to fyzicky i psychicky vpřed. Ale něco jiného je vybíjet si stres útěkem v případě, že se "jde pracovat". Vidím v tom důležité toto: kůň v přítomnosti člověka (manipulace, práce...) se musí chovat jinak, než v přítomnosti stáda. Musí zapomenout na svoji přirozenost nebo ji co nejvíce potlačit. Mimochodem (Fran :-DDD) v tom vidím velký klam v používání výrazu "přirozená komunikace"...

    2. Je útěk od stresoru a je útěk od stresoru :-) Podle mě je důležité, že je kůň natolik "svobodný" i v přítomnosti člověka, že může od stresoru "utéct" - rozuměj uskočit, poodejít apod. Ale nesmí se ho tím ZBAVIT. Pokud koně učím na mávání plachtou nebo stříkání spreje, může mi uskakovat, ale nesmí se mi vytrhnout a utéct třeba za koňmi pryč. Člověk musí tomu koni hned "vysvětlit", že stresor není nebezpečný a že se ho bát nemá. Musím ho tak dlouho "stresovat", až u toho zůstane v klidu (habituace...pokud se nepletu).

    3. Je má zodpovědnost = člověka, abych nevystavovala koně takovému stresu, který momentálně nedokáže zvládnout a u něhož já toho kně nedokážu zvládnout. Systém malých a postupných kroků. Kdysi Záliš kdesi napsal (tuším, že to byl on), že člověk koně může dostat do stresové situace, ale musí mu ukázat, že s ním (= s člověkem) to kůň zvládne a nic se mu nestane.

    4. Jsem přesvědčená, že koně umí odpouštět :-) Málokdo je tak dobrý, že dokáže koně provést všemi stresy bez útěku apod. :-) A přesto máme spoustu hodných, spolehlivých zvířat kolem sebe :-) Musí se vycházet z jedné důležité klauzule: kůň od své podstaty CHCE SPOLUPRACOVAT a dokáže tomu přinést poměrně velké oběti v podobě vzdání se nebo potlačení své přirozenosti.

  • 15. jaja

    lonžování

    08:52 - 11. 09. 2012

    Reaguje na 7.

    Fran, mnohokrát, opravdu mnohokrát se tady přirovnábalo napojování (čili na jakékoli práce v kruhovce) a podobné honění v kruhovce k lonžování. Slovy "však přece při lonžování taky kůň běhá dokola"... Jenže ono není běhá a běhá - o to mi v mém příspěvku šlo!

  • 16. jaja

    kruhovka

    08:54 - 11. 09. 2012

    Reaguje na 13.

    Cariad, právě jsem to psala - kruhovka mi nevadí jako taková, tedy vadí mi, že nemá rovnou stěnu, kterou já považuji pro gymnastiku koně na důležitou :-) Ale vadí mi honění v kruhovce - napojování, Lyonsovo honění apod. V kruhovce lidé často řeší naprosto cokoli tím, že koně z toho nechají "vyběhat"... to mi vadí a nepovažuji to za řešení ani za správný postup, ať už po stránce fyzické či psychické. Ale pro člověka je to jednoduché ;-)

  • 17. Ivetashena

    Honění x klid

    09:23 - 11. 09. 2012

    Myslím, že všichni chceme jako výsledek své práce s koněm klidné, spolupracující zvíře.
    Pokud odhlédnu od problémových a zkažených koní a budu brát v úvahu jen a pouze mladé, nepopsané zvíře - je vždy nejlepší od samého počátku jakýchkoli manipulací učit, že základní lidský zákon je "člověk požaduje při práci klid". A dál se odvíjí obvyklý zbytek...
    Pokud s touto zásadou pracuji (a slovem "pracuji" myslím vše od okamžiku, kdy vstoupím do výběhu/boxu) důsledně, i nerváčci brzy pochopí, že popouštět uzdu emocím je zbytečný energetický výdej - vždyť koně vždy volí nejjednodušší cesty.
    Takže s touto zásadou (vyžadování klidu) se moc dobře nekloubí jakákoli "ventilace" rychlostí...
    Pokud např.kůň prchá ve výběhu a nechce se nechat chytit, rozhodně ho v prchání nepodporuji (někdo koně honí - "chceš zdrhat? - tak makej!"). Ale ani nečekám, až sám vychladne /tím, že odejdu a zkusím to jindy:-)/. Zde je právě tenká ona hranice, kdy kůň lítá sám - a vy pouze naznačujete, že chcete zastavení a klid - a za sebemenší zpomalení běhu chválíte, a kdy naopak na zvíře tlačíte natolik, že útěk vlastně podporujete. Druhé je (podle mě) špatně.

  • 18. Katka K.

    Cariad

    11:00 - 11. 09. 2012

    Reaguje na 12.

    "Jak jsem psala výše, zkusím to i prací, ale nejsem si úplně jistá že to půjde. Ať po něm budu chtít sebejednodušší zvládnutou věc, vždy na začátku musí být nějaký tlak, a to on vnímá jako další maličký stres, pak další a další a už to nedává."
    Někde v předchozích dílech McLean psal, že pokud kůň cvik neprovádí spolehlivě vždy a za všech okolností (extrémy pomiňme), nemá ho správně osvojený. A také, že když jsou dobře (ale opravdu dobře) zvládnuté v klidném prostředí, měly by se procvičovat i ne ve zcela optimálních podmínkách. Podle toho co píšeš, mi to skoro připadá, že jsi se zpočátku snažila vyjít vstříc nervóznímu koníkovi a on postupně odhalil tvoji nedůslednost a trošku jí využívá ve svůj prospěch. Samozřejmě se mu to zpočátku nebude líbit, ale já bych začala vyžadovat poslušnost i za mírně stresujících podmínek. Samozřejmě velmi postupně, nejde to lámat.:)

  • 19. lily

    co s drzým koněm?

    10:08 - 12. 09. 2012

    Jako vždy, super článek.
    Ahoj, mám mladičkou velšandu, asi 2 měsíce obsedlou, na lonži i pod sedlem jsme zatím (snad) neudělali nějakou zásadní chybu, jsem se chci zeptat, když udělám cokoliv, co se jí nezdá a má jakýkoliv prostor pro "útěk", tak ho využije (např. při práci na volno kousek špatně ohraničené jízdárny - podleze a je fuč. Cvičili jsme přivolání, takže když jí nehoním - což jí ohromně baví - a jenom si někam stoupnu a volám, po chvilce přijde :-). Jak byste toto řešili? Ráda bych to podchytila už na začátku, aby se to právě nepřeneslo do nějakých horších reakcí.

  • 20. lily

    viz 19

    10:12 - 12. 09. 2012

    neprchá, jenom v klidu odkráčí a ohromně jí ta situace baví, že má jednou člověka na háku.

  • 21. Katka K.

    Velšanda :)

    11:37 - 12. 09. 2012

    Oni k tomu ti velšové mají sklony, nebo možná zkušenost odmala, jak dokážou všude vlézt. Moje frajerka mi na začátku spolupráce na lonži provedla to, že najednou udělala myšku, přehodila si lonž za uši, stáhla o ni uzdečku a nazdar.:-) Jediné řešení je zabezpečit, aby odejít nemohla. Pokud toho chování nebudeš posilovat úspěšnými pokusy a nebude mít vlivem špatného přístupu potřebu utíkat, postupně to přejde. Mně už jezdí dítko kolem otevřených vrat, jezdí i cvik "ze středu" proti vratům a žádný problém. Ale lonžuju zásadně v uzavřené kruhovce.:)

  • 22. zuza.s

    dotaz

    13:01 - 13. 09. 2012

    Dobrý den
    Mám 10 letou kobylku. Je klidná jak snad žádný koník, kterého jsem kdy poznala. Z míry jí nevyvede absolutně nic. Dokonce když stádo někam začne prchat, ona si kolikrát dál spokojeně žere a nezajímá jí to. Když už se ale něčeho lekne, tak nejdřív vždy zamrzne, pak se otočí na zadních a pak začne " prchat. ". Jelikož jí to není dovoleno, začne skákat do stran atd.. Většinou je bohužel kolem něco, do čeho může spadnout (Betonová skruž, příkop atd.) jelikož se mi automaticky změní tep, když míří na stranu, kde je to pro obě nebezpečné, naučila se nacouvávat vždy tam, kde nám jde o život. Nechala jsem jí dokonce už i spadnout do dvoumetrové příkopy a sama jsem se pověsila na strom, ale dělat to nepřestala. A napadá mě otázka.. Je toto ještě důsledek prchání? strachu? rozmazlenosti? když slezu, uklidní se, danou trasu( popř. překážku) projde za mnou a je zase vše ok.
    Žádné "násilné pomůcky" se nesmí dostavit, jinak propukne v paniku, kdy se s ní nedá už vůbec pracovat. (Tzn. žádný bič, žádný větší tlak holení) Většinou pomůže prachsprosté uklidňování, a vše je ok. Toto chování opravdu není rutinní. Stane se jednou za rok.
    Na jízdárně se toto nestává.
    Co si o tom myslíte?

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: