Pravidla přežití aneb Co předávat dál

4. 07. 2016 05:00

Obrázky: 5

Autor: Dana Kusebauchová Foto: Pixabay.com Seriál: Umíme předvídat rizika? Počet přečtení: 11366 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Začalo období dětských táborů u koní, proto neuškodí připomenutí toho, co neodmyslitelně patří k základním pravidlům bezpečnosti. Existuje pár neoddiskutovatelných pravd, které je potřeba respektovat. Některé jsme už v minulých článcích zmínili, jiné jsme jen velmi okrajově naťukli. Dnes se pokusím sumarizovat pravidla, která jsou osvědčená, a málokdo se je pokusí ověřovat na vlastní kůži, pokud o nich ví.

Proč objevovat objevené?

Pro většinu z nás jsou to dogmata. Děláme nebo naopak neděláme je proto, že si uvědomujeme jejich riziko. Jen bychom neměli zapomenout předávat je dál těm, kteří se je teprve učí. Osvěta neznalých, kteří ani nemají v plánu soužití s koňmi, je těžká a spíš nemožná, nicméně je často potkáme ve stájích jako návštěvníky, u výběhů nebo se mezi nimi pohybujeme na vyjížďkách. Proto jsem si dovolila zmínit ta nejzákladnější pravidla, jejichž zdůrazňování by mělo být samozřejmostí. Tím víc, pokud sami pořádáte tábory nebo víte, že se u vás bude přes prázdniny pohybovat více dětí bez přímého dozoru rodičů.

 Tentokrát jsem se pokusila najít i vhodná videa pro každé z témat.

Nechoď ke koni zezadu

Všichni víme, že může kopnout. Je to reflex, forma obrany atd. Většina koní nemá potřebu vůči člověku tuto obranu používat, pokud s nimi zacházíme slušně.

Výchovy koně, který kope, se musí ujmout odborník. Nikoliv sebevrah či někdo, kdo díky tomu vyventiluje svůj vztek či traumata z dětství. Často před vykopnutím dochází k varování, které však nesmíme přehlédnout. Pokud se k takovému koni dostane laik, který tato varování nevnímá, koleduje si o pěkné zranění.

Dovolte mi zmínit jeden konkrétní příklad, kdy kůň, který byl hodný a nekonfliktní, působil jako krvelačná bestie.
Klisna, která od svých 15 let (po ukončení sportovní kariéry) jednou denně fungovala jako školní kůň, na kterém se učili mírně pokročilí a pokročilí jezdci svým dovednostem. Bezproblémová, od 3 let ve stejné stáji. Příjemně temperamentní pod sedlem, v boxu naprosto nekonfliktní. Jednoho dne jsem ji využila jen k "výcviku" čištění a sedlání. Slečně jsem ukázala co a jak, klisna měla ohlávku a byla uvázaná. Vše, jak má být. Slečna vešla do boxu a s viditelnou začátečnickou obavou natáhla ruce s kartáčem a hřbílkem směrem ke koni. V momentě, kdy se na ni klisna otočila, slečna ucukla. To se opakovalo asi třikrát. Nakonec se klisna začala šklebit a kdykoliv slečna udělala krok zpět, kobylce narůstalo sebevědomí drsného koně. Poslední kapkou bylo to, když klisna proti slečně vykročila zádí, s ušima přilepenýma k hlavě a zadní nohou výrazně dupla do země. V ten moment už jsem stála v boxu. Slečna poodešla, já jí chtěla ukázat rozdíl v řeči těla. Takže jsem začala "normálně" čistit. Klisna opět uši dopředu, stála jak beránek. A pak jsem použila tu vystrašenou řeč těla, kdy jsem stála dva metry od koně s vykulenýma očima, robotickými pohyby jsem natahovala ruce, které jsem při prvním pohybu koně prudce stáhla k tělu. Do toho jsem vysvětlovala rozdíl, ale přerušila mě klisna, která jakmile zaznamenala tento vyděšený postoj, začala se šklebit a rovnou ke mě cpala svou záď s náznakem vykopnutí. Samozřejmě jsem se vrátila do starých kolejí, napomenula klisnu a vše bylo v pořádku. Slečna dočistila koně a já stála přímo u nich, aby bylo vše v klidu. A bylo. Ověřila jsem si to ještě u další školní klisny, která reagovala naprosto stejně. Jen valach, u kterého jsem tento test vyzkoušela také, byl naprosto bez změny chování, bylo mu to zcela jedno, hlavně, že měl co žrát :)

Neklekej si pod koně

Když sedíte na bobku nebo klečíte, nemáte možnost rychle uhnout. Zároveň stačí, když jste u předních nohou a kůň nohu jen ohne (například na odehnání hmyzu z břicha), tak se karpální kloub potká většinou s vaší hlavou. Když například nandaváte kamaše, vždy zůstaňte na napnutých nohách. Kůň má rychlé reakce a stačí, že se opět ožene zadní nohou po mouše. Někdy stačí, když ho polechtáme vlasy na břiše. Pořád je lepší být na nohách. A to nemluvím o tom, že se lekne a uskočí.

 Jedna z našich klientek takto skončila v nemocnici s otřesem mozku. Mazala kopyta svému koni, klekla si a začala zvenku mazat zadní kopyto. Bohužel přilétla zákeřná moucha a usadila se na břicho koně. Ten se zadní nohou ohnal... Majitelka (bez helmy) už uhnout nestihla.
Ne nadarmo se říká, že i při ošetřování koní je dobré helmu mít. Nezachrání zdaleka vše, ale občas se hodí.

Vodítko či otěže vždycky musíš dokázat pustit

Tahle poučka je opět směřována k těm méně zkušeným:
Jakékoliv zapnuté, omotané či uvázané vodítko k našemu tělu je past v momentě, kdy se šestisetkilové zvíře vydá k útěku. Je to asi nejčastější příčina velmi vážných úrazů (převážně mladých děvčat), která končí bohužel i tragicky. Ve středověku to byl jeden ze způsobů popravy...

K těm nejhorším případům dochází většinou v momentě propuknutí paniky koně. Tomu už dokáže zabránit málokdo (neříkám, že nikdo). Avšak případy, kdy se hodný kůň lekne, poskočí a strhne svého přivázaného vodiče na zem, což ho následně vyděsí znova, jsou velmi časté. Kdyby vodítko proklouzlo či bylo puštěno, kůň se s velkou pravděpodobností zastaví u nejbližší trávy nebo uteče bez toho, aniž bychom byli ohroženi.

Někteří koně opravdu nejsou vychovaní a naprosto nerespektují člověka a kdykoliv si rozmyslí, jdou svým směrem - člověk, nečlověk. Jednoznačná rada - rozběhne-li se kůň na vodítku, pusťte ho. Na zemi za koněm toho už moc nezmůžete.

  • Zde je video zachycující jezdce zaklíněného do třmenu (vše pak dobře dopadlo). Nicméně sledujte, jak po pádu dvojice kůň poodstoupil od visícího jezdce a následně se dostal do paniky z nemožnosti se toho břemene zbavit. Obdobné je to v případě upevněného vodítka k jakékoliv části lidského těla: https://www.youtube.com/watch?v=Bk3vDlWPA_A

Když pouštíš koně do výběhu (do volnosti), otoč ho hlavou k sobě

Opět cílím na ty méně zkušené. Většina koní při odepnutí vodítka a s vědomím volného prostoru před ním vystartuje z nuly na sto a ještě si u toho často vyhodí z kopýtka. Nejhloupější je varianta, kdy vodič (ošetřovatel či majitel), který koně vypouští, za ním ještě roztočí vodítko, zamlaská či zatleská, aby se ten koník pořádně rozběhl. Takto se mnoho koní to vykopnutí naučí.

Otočit koně hlavou k sobě - zády k výběhu - nám dává čas na odepnutí, odstoupení a zavření výběhu. Nikdy koně neprovokujeme k vyběhnutí. Máme-li tu čest s koněm, o kterém víme, že po odepnutí vodítka vyhodí a utíká, je opět potřeba zkušeného ošetřovatele, vodiče či majitele, který koně (třeba i za pomoci pamlsku) naučí klidně stát až do zavření výběhu.

Je dobře, když koně mají pravidla. Dávají našemu soužití řád. A pokud někoho vidím, že koně vymlaskává a popohání, je napomenut. Důrazně.

Moje bývalá kolegyně takto doplatila na nevychovaného koně, který se jí 20 metrů před vstupem do výběhu vytrhl a v ten moment vykopl. Nevím kolik stehů na hlavě měla, nevím, jak dlouho byla v bezvědomí, jen vím, že se z toho docela rychle dostala.

  • V tomto videu je ta přesně mířená reakce koně, za kterým někdo vyběhne (zde po pádu jezdkyně, jejíž řeč těla je jednoznačná. Kůň v první fázi zastavil, zareagoval až na vystartování jezdkyně). Nesoudím, co je a není za hranicí, jen čisté připomenutí síly koňských nohou oproti člověku.https://www.youtube.com/watch?v=EfEwMF5UvH4

 Nenech koně k sobě navzájem čichat

Na tuto skutečnost bychom také měli upozorňovat nezkušené jezdce. Při seznamování dochází k očichávání nozder, kdy kůň (klisna) hrábne předním kopytem spojeným s vyjeknutím. Stojíte-li mezi nimi, je to velmi nebezpečné. Je to běžné sociální chování, ovšem v přítomnosti člověka či jezdce na zádech je to opravdu nevhodná situace. Někteří koně mezi sebou mají přátelský vztah a kdykoliv mohou, okusují se navzájem (grooming). Což je na nasedlaném a naužděném koni také dost nepříjemné. Mohou se navzájem zamotat do řemení. V lepším případě jen něco roztrhají.

Jezdci i vodiči by tedy měli dbát na dostatečné rozestupy. Stejně tak nenechat stát koně záděmi k sobě.

GroomingNesnaž se zastavit splašené koně

Opravdu neplatí, že kůň nešlápne na člověka. Normálně se vyhne každé a jakékoliv překážce na zemi, ať už je to kláda či například ležící člověk. V tomto ohledu mají oba zmíněné příklady stejnou váhu. Ale v případě, že se proti vám řítí splašený kůň, kliďte se mu z cesty. Takový kůň je schopen obrazně proskočit zdí, pokud má pocit, že je to řešení jeho situace. A nějaký člověk s roztaženýma rukama v jeho cestě je to nejmenší. Buď vás oběhne, a když nemá jinou možnost, prostě vás přejede.

  • Toto video je z našich končin. Velká mela, při které měl ještě kůň tendenci pána přeskočit, ale nevyšlo to. Pár takových situací jsem osobně zažila a upřímně si myslím, že není žádná jednotná rada, jak to zvládnout. Ale i zkušený člověk v takové chvíli jedná mnohdy více pudově než rozumově. https://www.youtube.com/watch?v=ELC2IYA8zn4

Poslední dvě poučky jsou směřovány na návštěvníky, milovníky a kolemjdoucí. Jestli máte někdo zaručené rady, jak tomu zamezit, sem s nimi (tedy do komentářů) :).

Nehlaď a nekrm cizí koně

Tak tohle víme všichni. Ale jak to sdělit těm ostatním? Když máme čas a někdo se s upřímným zájmem zeptá na důvod, většinou odpověď obsahuje některé z následujících argumentů: Nekrmte nic, co vám nepatří. To platí u všeho živého. Asi nikoho nenapadne krmit cizí dítě a myslet si, že to rodiče přijmou s úsměvem, obzvlášť, je-li to jen trochu nahnilé nebo trochu plesnivé. Nemůžete vědět, zda kůň, kterého krmíte, nemá zdravotní omezení či komplikace, alergii nebo je po své krmné dávce.

Pak bývá častý dotaz a protiargument, že jedno jablko nebo rohlík nikoho nezabije. A to, že si nějakého koně pohladím? Ježiš, o nic nejde... No, jedno jablko asi ne. Ale nejste náhodou už desátý člověk, který si to dnes řekl?

A hlazení? Koňař dokáže mnohem lépe poznat rozpoložení koně, takže asi dokáže předejít případnému útoku. Nicméně koňař nebude hladit odpočívajícího koně, aby ho nerušil, ví, jak je to nepříjemné, když musí sám desetkrát za den říkat "nehlaďte koně". A když už toho sám nemá dost, tak se zeptá.

Laik bude chvílí se zdviženou rukou čekat na příhodný okamžik, kdy se rychle dotkne koňské hlavy. Jeho neohrabané pohyby mohou koně vylekat a při jakémkoli náznaku nečekaného pohybu koně ruka vystřelí směrem pryč. Hodně koní se toho lekne a cuknou hlavou nahoru. Pokud mají hlavu vystrčenou okýnkem, praští se do hlavy nebo si sedřou kůži. Jiní koně rozeznají strach či obavu a mohou štípnout či kousnout. A když je tím hladičem tříleté dítě v náruči svého statečného otce, pak je to velmi nepříjemná situace. Otec si většinou bude stěžovat, že jeho dítě kousl náš kůň.

Zatím jsem nepřišla na spolehlivý způsob, jak zamezit přístupu krmičů a hladičů do stájí, i když je všude zákaz vstupu. Jediné, co funguje, je uzavřený soukromý areál, kde jediný způsob, jak se dostat do stájí, je projít dveřmi někomu na dvůr. Dveře se dají zamknout. Ovšem takový luxus prostě nemáme všude. A zavírat dveře stájí na zámek i přes den a ještě k tomu v létě? To je nemyslitelné. Řetízky ve dveřích s cedulkou "zákaz vstupu" se dají podlézt. Konfrontace s takovými vetřelci nebývá příjemná, ale zase je s čistým svědomím můžeme vykázat pryč. Ale co když v tu chvíli ve stáji nikdo není? Tahle rovnice asi nemá řešení...

A jsou-li koně ve výběhu za ohradou, je to jasné lákadlo. Elektřina v ohradníku a cedulky - nic nedokáže odradit. Příležitost dělá hladiče a krmiče.

 Nechoď do výběhu k cizím koním

Další z pouček, které směřujeme k neodbytným návštěvníkům. Jít k volně se pohybujícímu koni či dokonce stádu koní je záležitost jen a výhradně majitelů a ošetřovatelů koní (resp. všech, kteří mají právo s konkrétními koňmi zacházet). Pokud už někdo vstoupí do ohrady, kde je více koní, pravděpodobně si neuvědomuje, že se zde násobí síla jedince x počet koní, hierarchie a zkušenost koní s vetřelci. Nejhorší je pak krmič, který má po kapsách mrkve. Bitka, která se může strhnout o to, kdo dostane první, dřív a víc, je hodně nepříjemná. Nedejbože, že ta dobrota dojde...

Síla stáda dodává sebevědomí a jinak mírní koně dokážou i zaútočit, cítí-li se ohrožení. Je prokázáno, že koně v sobě mají i tzv. útočný gen (který velí zaútočit na predátora, převážně psovité šelmy, které loví ve smečkách a jejich výdrž lovu je větší. Takové stádo tedy dokáže velké množství těchto šelem zabít, oproti kočkovitým šelmám, které loví individuálně. Zde je nejlepší obranou útěk, jelikož sprinter šelma se rychleji unaví). Pokud by vás to zajímalo, více o tomto tématu najde zde: http://www.equichannel.cz/princip-strachu-proc-kone-prchaji

Ale co s tím? Dvojitý plot? Výběhy s ostřelovači? Cvičení psi? Věřím, že každý máme v hlavě různé scénáře, jak své koně ochránit. Opět si nejsem jistá, co by fungovalo a bylo v mezích zákona.

Alespoň následující videa by měli všichni vidět:

Ať se vám nikdy nic nestane!

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 6 čtenářů. Celkový počet bodů: 30.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: